Komunistické kořeny extremistické skupiny Antifa
JOSHUA PHILIPP
Antifa ve svých začátcích propagovala komunistickou diktaturu v Německu jménem Sovětského svazu a označovala všechny ideologie kromě komunismu za „fašismus“.
Extremistická anarchisticko-komunistická skupina Antifa se dostala na titulní stránky novin kvůli násilným střetům v Charlottesville ve Virginii. Ačkoli však některé levicové zpravodajské servery oslavovaly Antifu za to, že na seznam svých cílů zařadila bílé nacionalisty a neonacisty, ne vždy šlo této organizaci jen o boj proti „fašismu“, jak prohlašuje.
Organizace byla původně součástí frontových operací Sovětského svazu s cílem nastolit v Německu komunistickou diktaturu. Její strategií bylo označit všechny konkurenční strany za „fašistické“.
Podle německé brožury Bernda Langera „80 let Antifašistické akce“, kterou vydalo Sdružení pro podporu antifašistické kultury, lze tuto organizaci vysledovat až k „jednotné frontě“ Komunistické internacionály Sovětského svazu (Kominterny) během III. světového kongresu v Moskvě v červnu a červenci 1921. Langer je bývalým členem Autonome Antifa, jedné z největších německých organizací Antifa, která se v roce 2004 rozpadla.
Smyslem strategie „jednotné fronty“ bylo spojit levicové organizace s cílem podnítit komunistickou revoluci. Sověti věřili, že po revoluci v Rusku v roce 1917 se komunismus rozšíří i do Německa, protože v Německu byla tehdy druhá největší komunistická strana, KPD (Komunistická strana Německa).
[ad#article_et21]
„Čelem k masám“
Tento plán se začal uskutečňovat na čtvrtém světovém kongresu Kominterny v roce 1922. Moskva pro svou strategii jednotné fronty zformulovala heslo „Čelem k masám“ a snažila se spojit různé komunistické a dělnické strany Německa pod jednotným ideologickým rámcem, který by kontrolovala.
„,Jednotná fronta‘ tedy neznamenala rovnocennou spolupráci mezi různými organizacemi, ale ovládnutí dělnického hnutí komunisty,“ píše Langer.
Benito Mussolini, marxista a socialista, který byl v roce 1914 vyloučen ze Socialistické strany Itálie kvůli své podpoře první světové války, později založil fašistické hnutí jako vlastní politickou stranu. K moci se dostal v říjnu 1922 prostřednictvím „pochodu na Řím“.
V Německu se Adolf Hitler v roce 1921 postavil do čela Národně socialistické německé dělnické strany (nacistické strany) a v roce 1923 se pokusil o převrat.
KPD se rozhodla využít prapor antifašismu k vytvoření hnutí. Langer však poznamenává, že pro KPD nebyly myšlenky „fašismu“ a „antifašismu“ jasně definovány a termín „fašismus“ sloužil pouze jako rétorika, která měla podpořit jejich agresivní opozici.
Jak komunistický, tak i fašistický systém byly založeny na kolektivismu a státem plánovaném hospodářství. Oba také navrhovaly systémy, v nichž byl jednotlivec pod silnou kontrolou mocného státu, a oba byly zodpovědné za rozsáhlé ukrutnosti a genocidu.
Výroční zpráva německé domácí zpravodajské služby, Spolkového úřadu na ochranu ústavy (BfV), za rok 2016 konstatuje totéž: Z pohledu „levicového extremisty“ se označení „fašismus“, jak ho prosazuje Antifa, často nevztahuje ke skutečnému fašismu, ale je pouze nálepkou přisuzovanou „kapitalismu“.
Zatímco levicoví extremisté tvrdí, že bojují proti „fašismu“, když útočí na jiné skupiny, zpráva uvádí, že termín „fašismus“ má v rámci krajně levicové ideologie dvojí význam a označuje „boj proti kapitalistickému systému“.
To podle Langera platilo od počátku. Pro komunisty v Německu znamenal „antifašismus“ totéž co „antikapitalismus“. Poznamenává, že tato označení sloužila pouze jako „bojové pojmy“ v rámci „politického slovníku“.
Kapitalismus jako fašismus
V popisu Antify na webových stránkách BfV se uvádí, že organizace stále zastává stejnou základní definici kapitalismu coby „fašismu“.
„(Antifa) tvrdí, že kapitalistický stát fašismus produkuje nebo přinejmenším toleruje. Proto je antifašismus namířen nejen proti skutečným či domnělým pravicovým extremistům, ale vždy také proti státu a jeho představitelům, zejména příslušníkům bezpečnostních orgánů,“ uvádí se na stránkách BfV.
Langer poznamenává, že z historického hlediska tím, že KPD označila antikapitalistické zájmy komunistického hnutí za „antifašismus“, mohla tuto rétoriku využít, aby označila všechny ostatní politické strany za fašistické. Langer uvádí: „Podle tohoto principu byly ostatní strany, které se stavěly proti KPD, fašistické; zejména pak SPD [Sociálnědemokratická strana Německa]“.
A tak, což by dnes šlo považovat za ironii, skupinou, na kterou se komunističtí „antifašisté“ pod svou novou nálepkou „fašismu“ zaměřili nejvíce, byli sociální demokraté.
23. srpna 1923 se konala tajná schůze politbyra Komunistické strany Ruska a podle Langera se „všichni důležití funkcionáři vyslovili pro ozbrojené povstání v Německu“.
V čele této výzvy stála německá komunistická strana KPD, která zahájila hnutí pod hlavičkou „Jednotné frontové akce“ a označila své ozbrojené „antifašistické“ křídlo názvem Antifaschistische Aktion („Antifašistická akce“), který v Německu nese Antifa dodnes a od něho jsou odvozeny organizace Antifa v jiných zemích.
V té době se na světové scéně začal prosazovat Hitler a jeho nacistická strana, která k politickému násilí a zastrašování využívala podobnou skupinu jako Antifaschistische Aktion, tzv. „hnědé košile“.
Antifaschistische Aktion mezitím začala přitahovat i některé členy, kteří se stavěli proti nástupu skutečného fašismu v Německu a kteří se nehlásili k vazbám organizace na Sovětský svaz nebo o těchto vazbách ani nevěděli.
Násilí, které Antifaschistische Aktion podněcovala, však mělo do značné míry opačný účinek. Pokračující taktika násilí a zastrašování všech soupeřících systémů, kterou se Antifa vydala, spolu s její násilnou ideologií přivedla mnoho lidí k fašismu.
„Násilná revoluční rétorika komunistů, slibující zničení kapitalismu a vytvoření sovětského Německa, děsila střední třídu v zemi, která až příliš dobře věděla, co se stalo jejím protějškům v Rusku po roce 1918,“ píše Richard J. Evans v knize „Třetí říše u moci“.
„Zděšeni neschopností vlády vyřešit krizi a vyděšeni vzestupem komunistů začali (členové střední vrstvy) opouštět rozhádané malé frakce tradiční politické pravice a přiklonili se k nacistům.“
Langer poznamenává, že KPD byla od počátku členem Kominterny a „během několika let se z ní stala stalinistická strana“, a to jak ideologicky, tak logisticky. Uvádí, že se dokonce stala „finančně závislou na moskevském ústředí“.
Vedoucí představitelé KPD, spolu s Antifou jako svým terénním hnutím pro násilné akce a zastrašování konkurenčních politických stran, se dostali pod velení sovětského aparátu. Mnozí vůdci KPD se později stali vedoucími představiteli komunistické Německé demokratické republiky, včetně jejího nechvalně proslulého ministerstva státní bezpečnosti, Stasi.
Jak uvádí Langer, „antifašismus je spíše strategie než ideologie“.
„Do hry jej v Německu ve dvacátých letech 20. století uvedla KPD“, nikoli však jako legitimní hnutí proti fašismu, který v Německu později vznikl, ale „jako antikapitalistický koncept boje“, píše.
Komunismus zabil odhadem nejméně 100 milionů lidí, přesto jeho zločiny nebyly plně zkompilovány a jeho ideologie stále přetrvává. Epoch Times se snaží odhalit historii a přesvědčení tohoto hnutí, které je od svého vzniku zdrojem tyranie a zkázy.
- Přeloženo z původního článku newyorské redakce Epoch Times. (J. S.)
Německé noviny zveřejnily jména členů Antify, kteří napadli Maďary
13. února 2023 18:22
Podle Bildu hrozí pachatelům v Maďarsku několik let vězení.
Podle jejich informací jsou podezřelými útočníky Clara W. (22), Anna M. (25), Emilie D. (20), Moritz S. (20), Tobias E. (29) z Německa a Ilaria S. ( 38) z Itálie. Všechny lze klasifikovat jako levicové extremisty. Němečtí útočníci se narodili v Sasku, Durynsku, Severním Porýní-Vestfálsku, Šlesvicku-Holštýnsku a Dolním Sasku.
V důsledku útoku jim v Maďarsku hrozí několik let vězení, uvádí list.
ZDROJ https://mandiner.hu/cikk/20230213_antifa_tamadok_budapest_bild
Hlava jedné z obětí antifa byla sešita pětadvaceti stehy
zdroj
https://magyarnemzet.hu/belfold/2023/02/huszonot-oltessel-varrtak-ossze-az-antifak-egyik-aldozatanak-a-fejet
Maďarské úřady pachatele útoků krajní levice Němcům nevydávají Členské státy Evropské unie mohou vydávat zločince do jiného členského státu pouze v případě zatykače. Vzhledem k tomu, že případ v současnosti spadá do maďarské jurisdikce, stát může vydání dotčených osob odmítnout.
Maďarské úřady podle Magyar Nemzet nevydají do Německa německé občany krajně levicové skupiny Antifa
Maďarské úřady pachatele útoků krajní levice Němcům nevydávají Členské státy Evropské unie mohou vydávat zločince do jiného členského státu pouze v případě zatykače. Vzhledem k tomu, že případ v současnosti spadá do maďarské jurisdikce, stát může vydání dotčených osob odmítnout.
Maďarské úřady podle Magyar Nemzet nevydají do Německa německé občany krajně levicové skupiny Antifa
členské státy Evropské unie mohou vydávat zločince do jiného členského státu pouze v případě zatykače. Tedy v našem případě, pokud by ve věci bylo zahájeno trestní řízení v Německu a byl vydán evropský akceptační příkaz proti dotčeným osobám.
Vzhledem k tomu, že případ v současnosti spadá do maďarské jurisdikce, stát může vydání dotčených osob odmítnout. Pokud by proti nim Německo vydalo příkaz k přijetí, pak – s přihlédnutím k trestnímu řízení zahájenému v Maďarsku – by Metropolitní soud mohl odmítnout jejich vydání.
Šok: Byla zahájena sbírka na pomoc krajně levicovým, kteří zaútočili v Budapešťi !!!
Krajní levice v Německu považuje své členy zajaté v Maďarsku za mučedníky,
nemá obdoby
https://magyarnemzet.hu/kulfold/2023/03/dobbenet-gyujtes-indult-a-budapesten-viperaval-tamado-szelsobaloldaliak-megsegitesere