16.5.2021
Redakce
0
Kategorie: Historie

Specifická československá cesta k socialismu neměla šanci na úspěch. Stalin ji zavrhl

Sdílejte článek:

SM

Specifická československá cesta k socialismu měla po skončení druhé světové války představovat způsob, jak uchopit politickou moc bez diktatury proletariátu, demokratickou cestou. Později však narazila na tvrdý Stalinův odpor.

Po osvobození Československa existoval zcela jiný politický systém než za první republiky. Národní fronta sdružila pouze několik povolených stran, které byly zároveň stranami vládními. Neexistovala opozice a nikomu se do ní ani nechtělo.

KSČ se vyprofilovala ihned po osvobození jako nejsilnější strana, která své mocenské pozice stvrdila drtivým volebním vítězstvím v roce 1946, když získala 40% hlasů v celé republice. Již od roku 1945 však KSČ spřádala plány na převzetí absolutní moci ve státě. Tzv. specifická československá cesta k socialismu měla být způsobem, jak demokraticky budovat socialismus bez ,,diktatury proletariátu” a krvavých represí. Tento postupný způsob převzetí moci měl být jakýmsi protipólem sovětské cesty k socialismu.

[ad#article_et21]

V roce 1946 jej dokonce doporučoval vedení KSČ, ale i třeba polským komunistům i sám Stalin, který svým soudruhům řekl, že neexistuje pouze jediná cesta k socialismu. Naopak nabídal komunisty k tomu, aby se spíše vyhnuli sovětské cestě, která byla ,,příliš” krvavá. Proto vedení KSČ tento model ,,dočasně” přejalo s tím, že byla plně v intencích její taktiky, která počítala nejprve s dokončením tzv. národní a demokratické revoluce, která měla pozvolna přerůstat podle komunistické dogmatiky v revoluci socialistickou. Komunisté tak měli z rovněž vzbudit zdání, že jsou přesvědčení demokraté, kteří chtějí svých cílů dosáhnout výhradně demokratickými a legálními způsoby.

Jakkoli byl tento model ,,použitelný v období, které následovalo těsně po osvobození Československa, v polovině roku 1947 přestal být přijatelný i pro Stalina, který jej předtím doporučoval. V souvislosti s mezinárodními událostmi, jako byl Marshallův plán, vytlačení italských a francouzských komunistů z vlády, se Stalin rozhodl založit na podzim 1947 tzv. Informbyro komunistických stran, což byla vlastně obnovená podoba dočasně zrušené Kominterny v roce 1943.

Na ustavující schůzce Informbyra (Kominformy) zazněla tvrdá kritika komunistických stran, které ještě nepřevzali v regionu střední a jihovýchodní Evropy moc, že podléhají ,,buržoazním” iluzím, parlamentarismu, a nesoustředí se na mimoparlamentní formy boje především mobilizací mas. Stalin usoudil, že Američané a Britové se z Evropy nestáhnou a naopak Marshallůvým plánem hospodářsky a politicky chtějí připoutat k sobě země, které spadaly do jeho sféry vlivu. Proto se rozhodl vytvořit jednolitý, centrálně řízený blok a komunistickým stranám bylo ,,nakázáno”, aby převzali moc jakýmikoliv prostředky.

Bylo tak jasné, že specifická československá cesta k socialismu, ze níž se Klement Gottwald a další komunisté zprvu v teoretické rovině stavěli, nemá naději se zhoršující se mezinárodním napětím mezi dřívějšími členy protifašistické koalice na úspěch, a tato myšlenka tak byla definitivně zapovězena. Zároveň se potvrdil i fakt, že jiná, než sovětská cesta k socialismu vlastně v praxi nemůže existovat, a je pouhou iluzí, že lze nastolit demokratickým způsobem socialismus. Komunisté tak po únoru 1948 zvolili cestu masové represe, likvidace svých politických oponentů, jakož i omezené demokracie, která po roce 1945 existovala, a cestu k socialismu si proklestili výhradně násilnými prostředky.

 

  • Zdroj: Velké dějiny Koruny České
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 3,12 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky