25.2.2021
Kategorie: Společnost

Ředitel ČT Dvořák už zase nemá dost

Sdílejte článek:

PAVEL JURUTKA

JURUTKANení lepšího rybníka v české kotlině, než ten daňový. Daně totiž musí platit i ten nejposlednější uhlíř a spousta koumáků se od peněz vybraných na daních nehne ani na chvilku.

Bodejť. Daně jsou jistý prachy. Pak už stačí mít jen hroší kůži a schopnost dělat amorální kroky, a můžete si “přilepšovat” jak na běžícím pásu. Pochopil to svého času “podnikatel” Babiš, kterému došlo, že když chce krást ve velkém, musí být u zdroje. A je jich spousta dalších, hradní parta, Mynář, Prymula a nakonec i Dvořák.

U Dvořáka je potíž znásobena existencí ČT, tedy subjektu, který je nazýván “Veřejnoprávní”, tedy natolik důležitý a vzletný pojem, že před ním běžný občan klečí v posvátném respektu a dnes často i v posvátné hrůze. Nejde se toho totiž zbavit. Peklo vzešlé z komunismu pokračuje za zavřenými dveřmi areálu ČT, kde se zakopala hromádka stále méně kvalitních redaktorů, kteří uzákoněni mohou sedm miliard obratu ČT rozhazovat bez starostí, kde se ty prachy vzaly.

Bohužel jsme svědky slabé úrovně redaktorů, kteří pochlebují současnému (euro)režimu, vidíme neustále a zbytečně pohybující se a funící redaktory, které Dvořák po svém příchodu z privátního sektoru naučil této dramatické póze, protože na obrazovce musí být akce, i když zrovna sledujeme reportáž z mateřské školky. Klesá jazyková vybavenost a alespoň elementární znalosti redaktorů, často je jejich výkon na úrovni středoškoláka, kterému někdo dal hodinu, aby si vygůglil obsah a napsal si řeč.

ČT produkuje spoustu zbytečností, které by dávno neměly vznikat a současně přináší účelové reportáže, kterými masíruje veřejné mínění. Samozřejmě, že existují i povedené věci, v tak velkém objemu se najdou osobnosti typu Stacha, nebo pořady jako Reportéři ČT. Objevují se i kvalitní pořady na ČT Art a podobně. Celkově ale rapidně klesá úroveň a dávno měla být tato forma zrušena.

Pořady jsou uměle natahovány, což se ukazuje třeba u sportovních přenosů, které obvykle trvají nikoliv dobu samotného zápasu nebo závodu, ale chlapci ze sportovní redakce k tomu postaví nákladná studia (například olympijské studio na Lipně), půl hodiny před zápasem a půl hodiny po něm tam diskutují o nesmyslech, strkají kameru pomalu do tělních otvorů zpocených biatlonistek a snaží se vyšťárat co největší senzaci, jako například že se tenistka na hotelovém pokoji dívá na film a ráno snídala hemenex. Bezva. Parta nikdy nedospělých kluků si tu za peníze daňových poplatníků hraje jak na pionýrském táboře.

Televize (jakákoliv), či dnes už spíše TV kanál má za úkol přinášet informace a zábavu a současně může i přinášet názory redaktorů, osobností a kohokoliv, koho daný kanál chce angažovat. Na to má takový producent právo. Celé si to ale má platit sám a onen veřejnoprávní rozměr už měl dávno zmizet z legislativy stejně, jako nehezká povinnost občanů to platit.

Ano, kdo nechce sledovat hodinovou besedu s vysloužilým fotbalistou před utkáním, může si to zapnout až když zápas začne (tak to i dělám). Ale to není podstata věci, to hlavní je nemožnost vypnout tu strašnou televizní daň, které se nesmyslně říká televizní poplatek. Současný svět nabízí hromadu možností, jak si najít kvalitní (subjektivně) informace, pořady a kanály a taky si za ně zaplatit. Tady je svět správně, protože za výkon a produkt následuje dobrovolná odměna. Jako v jakémkoliv jiném obchodě. I informace, přenos nebo film je produkt a má se za něj platit.

Rád si koupím sportovní přenos, když mi ho někdo nabídne v mnou požadované podobě, ale vedle toho chci mít možnost neplatit to, co nechci. S povinnou daní České televizi ale musím platit dvakrát.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...