24.12.2020
Kategorie: Historie

Vzpomínka na Vánoce

Sdílejte článek:

MILENA DOUŠKOVÁ

Jemné chřípí se zachvělo a nasálo do sebe vůni purpury jen tak pohozené na sporáku, na kterém vařili dědeček a babička. S vůní purpury ožily vzpomínky mladé holky někde hluboko ve mně. Usedla jsem na stoličku, ale hlavu dědečkovi na kolena už jsem si položit nemohla. Ta jistota bodla jako ostrá dýka a duší projela ta známá bolest, která se ukázala vždy při vzpomínce na dědečka. Vánoce a já cítím zelňačku, boží milosti a další dobroty, které za chvíli babička rozloží na vánočně prostřeném stole. Na sváteční míse voní jablka a hrušky doplněné vlašskými ořechy. Všechno to vyrostlo na jejich zahradě a v komoře čekalo až je babička zástěrou naleští a položí na stůl.

Moji staroušci se oblékli jako do kostela a s rozněžnělým obličejem zasedli ke stolu tak, jako spoustu let před tím a pomodlili se k Bohu. Po večeři nám dědeček rozkrojil jedno jablíčko aby zjistil jak bude naše zdravá, vyloupal ořech aby zjistil jaké je jádro a pak mne babička nutila házet střevíčkem a já se vždycky modlila, aby špička směřovala dovnitř domku. Když bylo po jídle tak jsme smetli zbytky jídla, nachystali se další dobroty a pak jsme spolu nakrmili sad a zvířata. Nakonec jsme se společně posadili do světnice kterou ozařovaly jen svíčky. Babička si potichu prozpěvovala, dědeček si zapálil cigaretu a tiše mi vyprávěl svoje příhody z mládí. Vánoce zakončila Půlnoční v místním kostelíku.

Při vzpomínání jsem usnula, ale vzbudilo mne něco známého. Kromě purpury jsem cítila dědečkovu vůni a jemné větřík si pohrával s mými vlasy, jako by na mne někdo foukal. Dědeček mne opět navštívil a já jsem poděkovala Bohu za jeho vánoční dar.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...