Nejsem rouškař ani chřipečkář

Covid a zase covid. Jestli si někdo myslí, že covid končí, tak by měl nechat zbytky mozku v bazaru. Třeba je někdo koupí. Covid tu byl, je a bude. Nehodlá se najednou vypařit jen proto, že si to lidé přejí. S covidem se prostě musíme naučit žít, tak jako žijeme celá staletí s chřipkou. Já  nejsem z těch, co by popírali skutečnost, že tu je a přesto nejsou rouškař, ani chřipečkář.

Chřipka opravdu není žádná chřipečka, ale jak u koho. Já jsem s ní jednou skočila ve špitále a věřte, nebylo mi zrovna do smíchu. Ne, covid to nebyl. Tehdy se tomu říkalo chřipka. Moje sestra se jednou v životě nechala na chřipku očkovat a věřte mi, takovou jakou pak dostala by ona sama nepřála nikomu. Ke smrti měla docela blízko, ale zvládla to. Výsledek, už nikdy by se nenechala očkovat.

Jediný rozdíl mezi chřipkou a covidem je mediální masáž a politické zneužití lidského strachu o život. Rozpoutaná hysterie a nenávist daleko přesahuje rozumnou míru a z lidí se stali vyděšení potomci. Přitom by si měli vzpomenout na chřipku v roce 2015 nebo 2018. Prostě se na chřipku umíralo a umírá. Taková je pravda. Jen se o to dříve nikdo tak nestaral. Lidé dál žili, pracovali, scházeli se se a milovali. Na koho přišla chřipka tak zalehl do postele, dal si čaj a aspirin  a vyležel ji. Někdo ani to a dál chodil do práce a prskal kolem sebe bacily.

Kdo má chuť, měl by začít porovnávat údaji o smrtnosti za jednotlivé roky a zjistí, že se nenavyšuje, ale je v podstatě stejná. Pak přijde nějaká ta chřipka, úmrtnost stoupne a zase klesne. Jen nikdo nenosil roušky, nic z toho co se děje dnes se nedělo a obyvatelstvo získávalo imunitu přirozenou cestou. To je to, co nám sebrali a proto ho zde budeme mít tak dlouho, dokud se nenaštveme, nepošleme politiky do hajzlu a nezačneme žít normálně jak jsme to dělali vždy.

Život a smrt patří k sobě a s tím nic neuděláme i kdyby jsme se před smrtí zavřeli na deset západů.

• MILENA DOUŠKOVÁ