3.9.2020
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Grétománie, BLM-sadomaso, rouškofobie

Sdílejte článek:

MARTIN KONVIČKA

konvička-portrét-titulkaPřítel Josef Holeček, kunsthistorik a buddhista, mě loni, v době vrcholící “grétománie” navedl, abych o západním blbnutí na kvadrát přemýšlel v kategoriích jungiánského podvědomí, archetypálních obrazů a kolektivní duše…
 

S rizikem, že ho zčásti vykradu a zčásti zkomolím sem zkusím nadhodit, jak se tímto pohledem jeví tři nejviditelnější projevy západního zešílení.
 
Předešlu, že všechny tři vlny nesou znaky odvratu od racionálního vědeckého myšlení – ve smyslu vážení hypotéz, snahy o logickou bezrozpornost, úcty k faktům – směrem k myšlení před-vědeckému, tedy mýtickému nebo náboženskému. Racionalita, jaká se ještě v 90. letech ve vzdělaných kruzích ctila, nesplnila potřeby a tužby rostoucího počtu příslušníků zejména mladších generací. Kde není racionalita, nastupují pověry, kulty a šamanští vůdcové. Což nevylučuje, že se na rozpoutání prvního z kultů – grétonámie – řada přírodovědců přímo podílela, a že proti dvěma dalším kultům se jen málo vědeckých veličin bojí jasně ozvat, případně se ozývají, ale jsou překřičeni. Co svět světem stojí, jsou pády civilizací provázeny nástupem nových náboženství, bizarních kultů a flagelantských sekt. A rozpad civilizace právě prožíváme.
 
GRÉTOMÁNIE, to byl celkem průhledně obraz “nevinné panny”, či spíše jurodivého dítěte, který vyzýval k oběti pro velkou Matku, Planetu, Gáiu. Obětovat jsme měli pohodlí, civilizační výdobytky, dopravu, teplo domova (! – možná si vzpomínáte na návrhy méně svítit a vytápět), průmyslový rozvoj – zkrátka civilizaci – ale i vlastní reprodukci, a dokonce i přírodu a krajinu. Aktivisté a “vědci”, mudrující, že Klima je důležitější, než třeba divočina v národních parcích, se totiž našli taky. Oběťmi grétománie se stala zejména mladá generace, přesně po vzoru dětských křížových výprav.
 
Iracionalita grétománie se projevila během pár měsíců: Klimatologické šamany, kteří se nestyděli strašit počasím za 20 či 50 let, zahanbilo jediné mrazivé jaro a propršené léto. Nemluvě o tom, že většina návrhů, které klimatičtí alarmisté prosazovali, by situaci zaručeně zhoršila – za všechny stačí zmínit elektromobilitu, nebo stav energetiky v nedávno ještě civilizovaném Německu. Je ale dobré si uvědomit, že starost o ekologickou budoucnost Planety má racionální základ. Poblázěná západní městská mládež nejspíš skutečně trpí ztrátou autentického kontaktu s přírodou a zemí. Konzumní prázdninové cestování, jeden z výrazných terčů jejich kritiky, jej nestačí nahradit a spíše sype sůl do otevřené rány. Starost o přírodu a životní prostředí není špatně, je jednou z moderních ctnosti. Nikoli ovšem v hystericko-kultovní podobě.
 
BLM-SADOMASO volím jako zkratku pro jev, který se zdá být spontánnější, než médii a velkými penězi futrovaná Gréta. Sociologicky či politologicky jde o bizarnost, kdy bohatá levicová mládež z universit, velká média, korporace, protekční umělci, prostě téměř celá “elitní” vrstva, podporuje útoky městské lúzy proti lidem vydělávajícím si na živobytí každodenní prací – a kdy vláda donedávna mocných USA straní lidem práce proti vzdělaným elitám a lúze. Psychoanalyticky to už tak bizarní není – jde o rituální podřízení tělesně i morálně slabých (tj., vzdělaných vrstev) před tělesně silnějšími Barbary, v nichž ti slabí vidí budoucí vládce, Sílu a příslib Řádu. Všimněte si – rozbuškou nebyl nějaký černý intelektuál typu Martina Luthera Kinga, ale tupý agresivní gangster Floyd. Hlavními symbolickými projevy pak nejsou rabování nebo hořící auta, ale bílý policista, voják, sportovec nebo politik (symboly starého řádu) klečící před příslušníkem domněle silnější rasy.
 
A opět – Amerika a další západní země skutečně mají problém v tom, že standardní cestu k úspěchu postavily na formálním vzdělání, technických schopnostech, odříkání a trpělivosti v jinošském věku. Což jsou přesně ta kritéria, v nichž dnes adorovaní (a údajně “utlačovaní”) kluci z ghett nevynikají. Současně je tamní společnost hypersexualizovaná, akcentuje fyzickou krásu, sebevědomí, agresivitu – což jsou vlastnosti, v nichž si titéž kluci stojí relativně dobře. Vzniká z toho rozpor, jehož racionálním řešením by bylo situaci si přiznat, a hledat takové nastavení parametrů, v němž by si své místo, a kousek lidského štěstí, našel každý. Z pohledu universitního aktivisty americká společnost a starý řád skutečně zklamaly. Generace, jež vyrostla v neúplných nebo rozvrácených rodinách, s matkami na psychoterapii a táty na antidepresivech, a kterou čeká materiálně horší život než řadu generací předchozích, reaguje hystericky. A právě touto generací otřásla pandemie Covidu, kdy stát či starý řád zprvu naprosto zklamal (pamatujete ještě na jarní New York?), přestala platit všechna pravidla. V takové situaci je naprosto logické hledat Řád jinde – u Barbarů, kteří ke starému řádu tolik nepatřili.
 
ROUŠKOFOBIE, tedy odmítání karanténních opatření, popírání pandemie – říkejte si tomu jak chcete – je dalším projevem pádu do iracionality. Z Čech jsou nejvíce vidět její projevy v Německu, ale německému (a evropskému) vývoji časově předcházelo chaotění v USA, kde v čele kupodivu stáli republikánští až rednekovští aktivisté. Rozvratný potenciál nového “kultu” asi nejlépe ilustruje to, že rozbil na cucky tuzemskou patriotickou scénu – ale i scénu “sluníčkovou”, zde si jsme kvit. Nad hlavami berlínských demonstrantů z minulého víkendu jsme viděli vlajky americké, ruské, císařsko-německé a duhové – ale neviděli jsme tam vlajky Spolkové republiky, ani EU. I kult “bezroušek” si samozřejmě žádá oběti – budou jimi životy starších občanů, stejně jako podlomená zdraví těch mladších.
 
I za rouškofobií lze vystopovat mediální a politické “štenkrování”, zejména od politiků napojených na finančně poškozené korporace. Jejich zásluha však bude podstatně menší, než v případě Gréty a BLM. Odpor proti karanténám je spontánní, musí to odrážet nějaký vnitřní strach. Dovoluji si nastolit hypotézu, že tím hlubinným strachem je skutečně strach z mizení svobod, ale ne těch svobod, které lidem “vzala” pandemie, nýbrž svobod, o které přicházíme mnohem dlouhodoběji a systematičtěji. A které jsme si spojovali se starým řádem, dokonce nám jej symbolizovaly. Mám na mysli svobodu slova, myšlení, bádání, umělecké tvorby, otevřené a ostré výměny názorů. Málo si uvědomujeme, ale všechny ty svobody byly v západních zemích možné jen v podmínkách silného a relativně homogenního státu, jehož policie bránila výbuchům násilí, soudy tlumily spory, na úřady se dalo spolehnout. Umlčování kritiků migrace, likvidace prostořekých akademiků, “rušení” příliš otevřených umělců – to nejsou projevy síly evropských států, to jsou projevy slabosti. Raději zlikvidovat toho či onoho, a tamtěm ustoupit úplně ve všem, než riskovat další násilí v ulicích, vystřílené hudební kluby, náměstí rozšmelcovaná vraždícími náklaďáky. Nyní se vlády, které už dávno ztratily důvěru a respekt občanů, snaží (velice neobratně) bojovat s neviditelným ohrožením všech. Kultické NEdodržování vládních opatření je voláním po řádu, prosbou o pomoc. Připomeňme si – byly to právě západní vlády, které epidemii zprvu bagatelizovaly. A vzpomeňme si, že jsme od žádného západního státníka nikdy neslyšeli nějakou vizi, plán, jak epidemii zastavit a co bude po ní.
 
Hysterické projevy mladých lidí nejsou pouhým průvodním rysem tří diskutovaných jevů (jakož i islámofiního “vítačství”, nebo kastračních fantazií spojených s LGBT+++). Jsou jejich vnitřním hybatelem, primárním spouštěčem. Nemůže tomu být jinak. To, čemu se kdysi říkalo “hysterie”, jsou projevy specifických poruch osobnosti, které vznikají u lidí, kteří jako děti vyrůstali bez bezpečí, výchovných hranic, pevného rodinného a lokálního zakotvení. Což neobratně shrnuje “výchovu příslušníka bílé elity” v posledních desetiletích. Pod slupkou mód, manipulací a mediálních her tak nevidíme nic jiného, než touhu po řádu, který ty nešťastné lidi … jednoduše uklidní.
 
Cesta ze současného chaosu je v podstatě dvojí. “Osvícený diktátor” vzešlý ze západního prostředí, který nešťastným a dezorientovaným západním občanům zajistí základní orientaci ve světě, aniž by bezdůvodně a zásadně zničil politické, občanské a dokonce i “hédonistické” svobody – krom těch, které jsou vysloveně destruktivní pro celou společnost. Nebo úplně jiný diktátor, kterému nějaké svobody budou naprosto ukradené.
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (28 votes, average: 4,43 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky