Volební korupce je základ politiky

Pamatujete na tak zvané „oranžové tsunami“. To se krajskou a senátní politikou prohnalo v roce 2008 poté, co byl vládou Mirka Topolánka zaveden poplatek u lékaře. Připomeňme si tehdejší atmosféru citací jednoho z komentářů té doby.

Volební kampaň ČSSD byla hrubě populistická a předkládala voličům nesplnitelné sliby. Jedním z nich byl krok zpět na cestě k reformám zdravotnictví. Šlo o slib sociálních demokratů, že budou za lidi platit regulační poplatky. Málokdo z voličů si asi uvědomoval, že to přinese ztrátu pozitivní regulace ve zdravotnictví. Voliči zde skočili na vějičku sociálních demokratů. To, že jde o krok zpět k direktivnímu, centralizovanému, socialistickému zdravotnictví, voličům nevadilo, hlavně že se zdravotnictví vrací k bezplatnosti. Kdo by nad tím přemýšlel, že se tím vracíme před listopad ’89, k nedostupnosti zdravotní péče? Kdo by tak daleko dohlédal? Nereálné, populistické sliby a hrubá protivládní propaganda zajistily sociálním demokratům stoprocentní vítězství v krajských volbách a vynikající výsledky ve volbách do Senátu. Vyburcování nevoličů k volbám ve prospěch sociální demokracie bylo grandiózní.

Pro web zdravi.euro.cz to tehdy krásně napsal MUDr. Bohumír Šimek. Kdo z nás pamětníků by nevzpomněl na tehdejšího ministra zdravotnictví Julínka, díky němuž se poplatku u lékaře říkalo „julínkovné“. Boj proti poplatkům tehdy v roce 2008 způsobil dvě věci – do Senátu PČR se dostali téměř samí zástupci ČSSD, a i krajské volby po celém Česku vyhráli sociální demokraté. A možná výsledek krajských voleb 2008 byl hlavní motivací tehdejšího předsedy ČSSD Jiřího Paroubka k tomu, aby svrhnul Topolánkovu vládu uprostřed českého předsednictví EU roku 2009. Jenže, proti konání předčasných voleb vystoupil jeden z tehdejších přeběhlíků ČSSD, díky němuž vznikla Topolánkova vláda, soud mu dal za pravdu a s „letní vládou Jana Fischera“ jsme byli až do řádných voleb 2010. Ty už Paroubek prohrál a vznikla vláda Petra Nečase – a bohužel taky žádná výhra.

Před prázdninami přišel s nápadem na podstatné snížení platu poslanců a senátorů Václav Klaus mladší. Tento nápad byl většinou jak vládních, tak opozičních politiků označen za „hrubě populistický“ a nyní agendu snížení či „zmrazení“ platů ústavních činitelů řeší vláda. Opozice se staví „rezervovaně“, ostatně jeden z opozičních lídrů si před prázdninami postěžoval, že má spoustu závazků, které musí platit.

Nicméně, česká opozice uhranutá Andrejem Babišem nedokázala v současném předvolebním období nic zásadního vyprodukovat (právě ve smyslu předvolební korupce), a opět tedy sledujeme „drama“ po vystoupení Babiše s tím, že by měli důchodci dostat mimořádný příspěvek 6000 Kč. Opozice označila tento nápad za čistou předvolební korupci, sama ale nedokázala vyprodukovat nic snad s výjimkou SPD, když předseda Tomia Okamura požaduje na billboardech zestátnění exekutorů.

Je směšné, když teď další opoziční strany chtějí tu 6000 Kč pro samoživitelky, ODS jeden milion pro každého a lidovci myslí na blaho státu. Opozice si opět nechala „ukrást“ předvolební hit, což jen dokumentuje stav politiky v českých luzích a hájích. Samozřejmě, v roce 2008 měl Paroubek téma pro volby naservírované Topolánkovou vládou jako na talíři. Poplatky u lékaře byly nepopulární a jejich zavedení nakonec zlomilo Topolánkově vládě vaz. Nečasova vláda pak sice držela stejnou linii, po demisi Nečase v roce 2013 a nástupu vlády ČSSD a ANO však nezbylo z někdejších tak zvaných pravicových reforem vůbec nic s výjimkou církevních restitucí, a ty pohlídali lidovci.

Pokud dnes česká opozice lká nad tím, že vláda dělá to, co dělá, měla by si především zamést před vlastním prahem. Téma „Antibabiš“ už úplně vyšumělo a nic zajímavého zbytek české pravice nevymyslel. Chvilku se zdálo, že by tím hlavním soubojem mohlo být opětovné zavedení roušek od počátku školního roku. Tomu ale Babiš zabránil, vyzval ministra zdravotnictví a hejtmanku Středočeského kraje k plnění stranické linie, a pak udeřil s návrhem rouškovného.

Již dlouho tvrdím, že česká pravice nemá lídra a pokud snad i částečně uspěje v senátních volbách, nebude to zásluhou vůdců, ale disciplíně oněch asi 10 % voličů, co ODS a TOP 09 zůstali věrní. Při mizerné volební účasti v senátních obvodech se pak může stát zázrak a vyhrají i kandidáti pravice. Nicméně, politika státu se dělá v poslanecké sněmovně a tam je deset procent fakt málo.