Sám jsem si za pecí zadělal telecí…

Co se jenom trochu podobalo dobré výživě, lifrovalo se na frontu na podporu válečného úsilí 3. říše a v Protektorátu Böhmen und Mähren byly na přídělové lístky k dispozici spíše náhražky a ještě v omezeném množství. Z války si v podstatě odnesla jen ukrutnou averzi k celeru v jakékoliv úpravě, protože toho bylo kupodivu relativně dostatek a tak jej měla na talíři přespříliš často.

Co je však překvapivé (člověk by čekal, že jako dítě bude nadšená z čokolády nebo žvýkaček, které také byly součástí potravinové pomoci), kupodivu si zapamatovala chuť konzervovaných bobů s rajskou omáčkou. Pokud boby [2] neznáte, pak je to luštěnina podobná fazolím, ale jsou o hodně větší, tvaru spíše oválného a chuti o něco moučnější. Vyskytují se v mnoha barevných i tvarových varietách a kultivarech. Kupodivu jsou u nás docela opomíjeny.

Po letech jsme pak pátrali, jak ta receptura asi vypadala, a došli k závěru, že se jednalo o něco podobného, jako jsou bretaňské fazole. Ty se dělají přibližně takto:

Fazole po bretaňsku

Postup:

1. Předem namočené a nabobtnalé fazole uvaříme do měkka.
2. Na pánvi osmahneme cibuli dozlatova, přidáme nakrájenou klobásu a párky, zasypeme mletou paprikou a vmícháme rajský protlak [3], vše řádně promícháme a provaříme.
3. Pokrm dochutíme pepřem, solí a česnekem a zahustíme jíškou, opět chvíli povaříme.

Jiný postup

Bylinky v žádném případě nevynechejte; jsou pro chuť tohoto jídla velmi důležité. A pozor: Bretaňské fazole nejsou ani mexické, ani kovbojské, či jakékoliv jiné další. Tyto bylinky jsou pro ně právě charakteristické.

Slaninu nakrájejte na kostičky, jeden stroužek česneku si odložte stranou a zbytek posekejte spolu s cibulí nadrobno. Na rozehřátém oleji orestujte slaninu, přidejte cibuli a česnek a míchejte dokud cibulka nezesklovatí. Poté cibulku zaprášíme hladkou moukou a základ průběžné mícháme. Pokud je slaninka hodně prorostlá a pustí příliš mnoho tuku, mouky dáme tolik, aby tuk spotřebovala a kastrol zůstal téměř suchý.

Pokud použijeme konzervované fazole, přidáme šťávu z fazolové plechovky, přidáme několik lžic vody a bylinky, přidáme mletou papriku a vše vymícháme do hladka. Poté přisypeme fazole z plechovky. Pokud nepoužijeme konzervované, suché večer namočíme do studené vody (v žádném případě nepřidávejte sodu!) a nabobtnalé ráno uvaříme téměř doměkka.

Nyní přidáme fazole na vytvořený základ, přidáme pasírovaná rajčata (protlak) a dovaříme. Podle potřeby přidáme rajčatovou šťávu nebo vodu z fazolí, aby konzistence byla přiměřeně hustá. Pokud je potřeba, přisolíme a případně i přisladíme, jsou-li rajčata kyselá. Jakmile je směs dobře provařená, přidáme zbylý stroužek česneku. Podáváme s čerstvým chlebem, nebo francouzskou bagetou.

Trošičku a jen vzdáleně se výrobek podobá dříve v tuzemsku vyráběné konzervě, která se jmenovala „Trenčianský párek s fazulou“. Na rozdíl od těch dnešních konzerv byla tenkrát vcelku docela dobrá.

Mamka už si nedokázala vzpomenout, jestli v té americké konzervě tenkrát bylo maso, anebo nebylo. Spíše se mírně a opatrně klonila k tomu, že asi ne. Pak jsme s tím ještě párkrát laborovali a dospělí k nějaké finální podobě, kdy se jako odrazový můstek použil recept na bretaňské fazole, ale místo uzenin se použilo skutečné uzené maso pokrájené na kousky.

Opět podotýkám, pozor na něj: to, co je dnes prodáváno jako uzené, ve skutečnosti v komíně vůbec nebylo. Ve skutečnosti totiž jde o maso, které je napuštěno spoustou chemikálií, takže vypadá jako uzené, vzdáleně i tu chuť připomíná, ale ve skutečnosti není. Obrovskou nectností této uměliny je to, že při vaření uvolňuje obrovské množství jakéhosi nechutného rosolu, který znehodnotí jakoukoliv omáčku. Takže pokud píšu uzené, myslím tím opravdové a skutečné uzené.

Finálním receptem tedy bylo nakonec to, že se místo fazolí použily boby, místo klobásek a párků uzené a navíc jsme tam ještě přidali brambory, takže nakonec vznikl jakýsi eintopf vynikající chuti a s čerstvým chlebem neměl naprosto žádnou konkurenci, i když s tou původní konzervou od UNRRA už neměl nic společného.

Slepice v nudlích

No, a abych jen nepoučoval, měl bych jeden dotaz: kdysi kdesi jsem se setkal s receptem na takzvanou slepici v nudlích. Údajně mělo jít o velmi staročeský recept, ale musím přiznat, že ačkoliv mám nejrůznější staré kuchařky, nic takového jsem v žádné z nich nenalezl. Jelikož mi takto upravená slepice mimořádně chutnala, docela rád bych ten recept někde získal, přičemž rovnou podotýkám, že na internetu nikde není. Nejspíše bude k nalezení v takových těch ručně psaných kuchařkách, které se předávají z generace na generaci uvnitř rodin.

Pro představu, jak ta receptura vypadala, shrnu jenom základní koncept: podřízla se dobře vykrmená slípka, oškubala, vyvrhla a vařila se společně se zeleninou a nějakým kořením v hrnci na okraji plotny doměkka. Slepice s vyjmula na prkénko, vykostila a zbavila chrupek. Do super kvalitního vývaru (už bez zeleniny) se přidaly domácí široké nudle a vařily se v něm tak dlouho, dokud nevsákly veškerou tekutinu. Poté se nudle promíchaly ještě s dalšími chuťovými přísadami (nemám už nejmenší ponětí, co tam dalšího ještě přišlo), polovina se rozprostřela na pekáč a očištěné kusy slepice se pokladly rovnoměrně na povrch, načež se přikryly druhou polovinou nudlí. Pekáček se dal do trouby a zapekl se asi půl hodiny. Jídlo bylo ukrutně syté a úžasně dobré.

Kdybyste někdo tuto recepturu znali, nebo ji pamatovali, zkuste mi napsat do komentářů, jaké přísady se tam ještě používaly a jaký byl přesný postup. Díky.