Revoluce střední třídy
IGNÁC MILAN KRAJNIAK 28|10|2014
Slovensko (i Česko) je dnes extrémně sociálně nespravedlivý stát. Na jedné straně máme střední vrstvu lidí. Střední vrstva se snaží prací uživit své rodiny a platí daně. Lidé střední třídy se mají stále hůř. Proč je to tak?
[ad#hornisiroka]
Protože zde máme oligarchy, finanční skupiny, monopoly a mezinárodní korporace. Většina z nich dostává od vlády lukrativní zakázky, dotace, státní podporu, výjimky a daňové prázdniny. A navzdory krizi se mají stále lépe a lépe.
V minulosti bohatli oligarchové, finanční skupiny, monopoly a mezinárodní korporace na tom, že si brali větší část z nárůstu národního bohatství. A menší část z nárůstu národního bohatství nechali střední třídě. Přesto, že střední vrstva dostávala pouze menšinu z nárůstu národního bohatství, přece jen se situace střední vrstvy postupně zlepšovala.
Jenže v době hospodářské krize se národní bohatství nezvětšuje. Situace se změnila. Pokud chtějí finanční skupiny, oligarchové, monopoly a mezinárodní korporace u nás dále bohatnout – a oni dále bohatnou – musí si ukrajovat stále více z podstaty národního bohatství.
Někdo však musí toto „vyjídání“ podstaty národního bohatství „vykrýt“ . A ten“někdo“ jsme my – střední vrstva. Proto musíme platit stále větší daně a odvody. Protože daně platí zejména střední vrstva. Velcí vyvezou své peníze například na Kypr a zdaní je tam.
Proč jsme se dosud nevzbouřili? Vždyť sociální nespravedlnost se tak neustále zvětšuje. Jenže současně je stále větší část společnosti závislá na vládě. A vláda si to velmi dobře uvědomuje. Používá sociální korupci jako nástroj k udržení své moci.
Vláda vědomě nepodporuje nás, kteří pracujeme a platíme daně. Vláda vědomě podporuje ty, kteří nepracují a neplatí daně. Dělá z nich své voličské otroky. „Pokud nás nebudete volit, nebude ani sociální podpora“.
Střední třída se zmenšuje, a proto musíme platit stále větší daně a odvody. Z práce střední třídy se financuje sociální korupce. Z práce střední třídy se financují „dárky“ finančním skupinám a oligarchům. A vládě to vyhovuje.
Ocitli jsme se v obklíčení. Na jedné straně z naší práce žijí velcí. Na druhé straně z naší práce žijí sociálně zkorumpovaní. Je naděje do budoucna?
Stačí, když zvedneme hlavy. Stačí, když klidně řekneme: „Děkujeme, ale takhle už to dál nechceme. Představujeme si to jinak. Už se nedáme dále vykořisťovat. Máme jinou představu o spravedlnosti. Myslíme si, že stát by si měl vážit těch, kteří pracují. A měla by jim patřit spravedlivá část národního bohatství.“
[ad#hornisiroka]
Nebojme se říci, že chceme spravedlnost. Přihlasme se jako střední třída o svá práva. Vraťme úctu lidem a hodnotám.
Čím déle nad tím přemýšlím, tím víc mi vychází, že máme na výběr už jen dvě možnosti. Necháme se pomalu uvařit jako žába v hrnci. Nebo se vzpamatujeme a vzepřeme. Pokud chceme budoucnost pro naši vlast, pro sebe a své děti, nemáme moc na výběr.
Netěší mě to, ale po 25-ti letech potřebujeme novou revoluci. Novou revoluci, kterou si už nesmíme nechat ukrást. Revoluci střední třídy.
ZDROJ: Ignác Milan Krajniak
[ad#velkadolni]