5.4.2020
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Máme za sebou další týden, co přinesl?

Sdílejte článek:

JINDŘICH KULHAVÝ

Uplynulých 7dní nás opět kousek posunulo k normalizaci, ovšem ve více směrech Covid – 19 řádí po světě dál, u nás zatím epidemii tak nějak zvládáme. Smrt postihuje především i jinak těžce nemocné, není masová a rozšíření počtu nakažených odpovídá nevelké epidemii chřipky. Což samozřejmě není zlehčování dopadů zavlečení koronaviru do České republiky a je pravděpodobné, že bychom na tom byli hůře, nebýt nákladných opatření. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že nastalý stav ukázal mnohé.

Svět je na příchod epidemií naprosto nepřipravený. To ukazuje na obrovské možnosti pro vojenské specialisty schopné vést biologickou válku. Neschopnost lidí bránit se nemocem podobného typu, které se velmi snadno šíří, je evidentní. Vývoj těchto zbraní hromadného ničení je zvěrstvem, které lze srovnávat s použitím jaderných zbraní a připomíná to zároveň středověk, kdy se trávily studny. Ten, kdo schválí či provede vývoj takovéhoto arzenálu schopného vyvraždit lidstvo, by měl být okamžitě postaven před soud a bez milosti popraven. Podobně, jako každý, kdo se podílí na výrobě takových systémů, které nemají se slovem humánní nic společného. Nechat umírat lidi v bolestech a ve velkém počtu, padat ekonomiky a vytvářet podmínky pro vznik milionů osobních tragédií je prostě za hranou i vojenské strategie. Při tomto tvrzení vycházíme z toho, že je velmi pravděpodobným vznik Covidu 19 v laboratořích a únik z nich ven. Testovat lidstvo v době míru je zvěrstvo. A pokud to navíc bylo úmyslně a vyjde to na povrch, trest za to by měl být nemilosrdný. Vzniklo plno teorií, několik vědců vzneslo podezření, vše by se tedy mělo bez milosti prošetřit a jednat. Zároveň je logický okamžitý zákaz vývoje biologických zbraní, pečlivá kontrola všech vakcín a výrobce závadných bez milosti zrušit. Bohužel, výše uvedený odstavec říká, co bychom měli požadovat, ale jde o nereálné přání a proveditelnost je v nynější době nulová. Takže se zase uklidníme.

Žijeme tedy s tím, že koronavirus tu je a musíme s ním bojovat. Každý to dělá po svém. Jedním extrémem je jeho ignorace, druhým je zalezení do postele, samozřejmě s rouškou a rezignace na skutečný život po dobu, dokud vláda nezavelí k návratu zpět. Ani jeden způsob není dobrý a je třeba najít vhodný kompromis. Je zbytečné, aby lidé přestali pracovat. Pád ekonomiky je šílený, ovšem to svět rozdýchá. Daleko horší je stav soukromých financí. Většina našich spoluobčanů po měsíci nicnedělání šlape vodu. Spoléhat se na stát nelze. Nájmy, energie se platit musí, protože stát se nájmů nevzdal a soukromí pronajímatelé už vůbec ne. Dále tu máme odvody za zaměstnance, které patří v době neprodukce k obrovské zátěži. Plno lidí tak už z tohoto důvodu skončilo na dlažbě a do zaměstnání se většina z nich vrátí až s rozjíždějícím se normálním stavem. Kdyby stát vyšel zaměstnavatelům vstříc, ušetřilo by se skutečně mnoho administrace. Přidejme výběr daní, který pokračuje stejně, jako kontrolní činnost finančních úřadů směřující k dalšímu zaklekání na podnikatele, a máme vcelku solidní prostředí pro totální zhroucení podnikatelského prostředí. Stále se opakuje, jakou pomoc mají dostat OSVČ, ale existuje plno malých eseróček a akciovek, o jejichž potížích se vůbec nemluví a pomoc se jich netýká. Ekonomická pomoc státu je zmatečná, šla udělat jednodušeji a systematičtěji, než se to stalo. Všichni ti poradci a tvůrci systému žijí asi mimo realitu. Opět je třeba připomenout mrhání peněz plynoucích do rozpočtu neziskového sektoru a obrovské úniky státních financí, které slouží k pouhému provozu neproduktivních politických neziskovek.

Samozřejmě se ukázala i vadná státní strategie předchozích vlád vedoucí k nepřipravenosti státu na mimořádné události. Nelze vinit ze všeho Andreje Babiše, naopak prokázal při zavádění restrikcí jistou statečnost a možná skutečně zabránil šíření epidemie. Samozřejmě až čas ukáže, kolik to komu hodilo, nicméně po skončení krize bude třeba zrevidovat chování některých činitelů. To i včetně starosty Prahy 6 Koláře, který zneužil situace k likvidaci sochy maršála Koněva. Nákup roušek a materiálu pro změnu některé činitele svedl na scestí a s vidinou zisku ve složité době buď už poškodili, nebo se chystali podojit státní pokladnu. Dojít by mělo i na ty, kteří přestali plnit povinnosti správce majetku (třeba komunikací) a po dobu epidemie nedělali vůbec nic. To se týká jak politiků, tak státem jmenovaných managerů některých firem.

Způsob práce z doma poukázal na skutečnost, kterou je neefektivita úředníků. Řada z nich si vše vysvětlila po svém a ukazuje se, že k zastání všech pracovních povinností jim stačí často jen dvě až tři hodiny denně. To znamená, že většinu běžného pracovního dne dokážou v kancelářích de facto proflákat. Zároveň je zjevné, že úřednických postů máme přemíru. Měsíční epidemie už nyní ukázala jedno. Tím je potřeba navrátit se k průmyslové a potravinové soběstačnosti. K té vede přechod od montoven a skladů pro zahraniční subjekty k vlastnímu vývoji a produkci. A předpokladem poté je potřeba přehodnotit celé školství. Uzavřít většinu humanitních vysokých škol, začít produkovat techniky, chemiky, konstruktéry, lékaře a skutečně produktivní odborníky. Nepotřebujeme referenty, genderové specialisty, sociology, teoretiky, další politiky s vysokoškolskými tituly. Tam, kde kdysi stačil maturant, který složil náročnou zkoušku z dospělosti, a ne tu, ve které odbornost zapadá kamsi do pozadí, dokázal pracovat na postech, sedí nyní vysokoškolsky vzdělaní lidé neznající většinou ani polovinu toho, co tehdejší středoškolák. Na jednoho manuálně pracující dělníka, většinou zahraničního, připadá tým úřednických šimlů. Nelze tolerovat neochotu mládeže manuálně pracovat. Česká republika potřebuje návrat k učňovskému školství a zároveň musí pracovat v jeho prospěch i propaganda. Nakonec i nyní si většina z nás váží skutečných mistrů svého oboru více, než jednotlivců sedících v kancelářích a vytvářejících si závislost na kávě a sociálních sítích.

Vytváří se státní zaměstnanecká politika připomínající zaopatřovací ústav, ale podobným směrem se ubírá i soukromá sféra, byť s vyšší efektivitou. Markantní to je u zahraničních vlastníků firem, kdy zdejší provozovny živí nejen managery z jiných zemí u nás pracující, ale zároveň mohutná ústředí v zahraničí. Škoda, DHL, banky jsou toho jasným příkladem. Vyvádění peněz poté nabírá obludných rozměrů. Návratem k českým firmám s našim vedením, k exportu, zemědělství zaměřenému na zajištění především potravinového trhu, a nikoliv na výrobu biopaliv, včetně živočišné výrobě a obnově pastvin a používání přírodních hnojiv bychom se sice vrátili o 30 let zpět, ale někdy je návrat do určitého bodu ukázkou progresivního myšlení. A na to nyní uzrál čas. To bychom bohužel nesměli mít ale v čele vlády majitele obrovského počtu firem stojících za chemií používanou v zemědělství, také podílejícího se na míchání biopaliv a vlastnícího velkou část potravinářského, zemědělského, chemického průmyslu s podporou mediálního impéria. Abyste dokázali pochopit posledních pár vět, pod článkem přikládáme seznam firem patřících Andrejovi Babišovi. To není z důvodu závisti, ale pro pochopení výše uvedeného. Doufejme, že se co nejdříve vrátíme do stavu, který umožňuje normálně žít, zároveň je třeba, abychom se poučili.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 4,63 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky