Říkali, že je symbolem „uprchlické“ krize, tou fotkou se obrnili jako štítem a řvali, ať ty davy vesměs mladých mužů deroucí se do Evropy pustíme dál. Otevřeme dveře, uvítáme. Panečku, málem jsme jim zpívali a do ruk vnutili nějakou tu kytku, tak šílené to bylo.
Tenkrát nám cpali do hlav jedinou pravdu, prý že Alan Kurdi, tenhle pidiuprchlíček se vinou nás xenofobů utopil. Moře ho ve své shovívavé ušlechtilosti vyvrhlo na břeh. Takhle prý to bylo.
Už tenkrát byla prokázána manipulace s chudákem mrtvým Alanem. Místo, na kterém ho našli, nebylo dost fotogenní, dost srdceryvné a tak ho popošťouchli s hlavičkou do moře, tvářičkou dolů. Ach, srdce usedalo. Teď nejsem jízlivá, fakt to byl dojemný pohled.
Ale taky manipulace, že.
Pak se přišlo na to, že na loďce, kde se syrská rodina Kurdi snažila dostat za svým evropským snem, měl jediný tatík plovací vestu, všichni ostatní členové bez vest se utopili. Vedle maličkého Adama to byl i jeho starší bráška pětiletý Galip a jejich matka Rihan. Ještě později se ukázalo, že povedený taťka Abdullah byl nejspíš pašerák lidí. V roce 2016 ho za to soudili v Turecku v nepřítomnosti a bez uvedení jakýchkoli důvodů ho nakonec zprostili obžaloby.
No a teď tu máme další střípek do skládanky.
Minulý týden v Turecku odsoudili tři Turky za utopení 5 migrantů. Vedle Alana, Galipa a Rihan ještě další dva ukončili svou pouť v moři. Každý z těch výtečníků obdržel 125 let ve vězení, což mi přijde rovno odsudku na doživotí. Nebylo zveřejněno co přesně měli provést, ale ten trest napovídá, že mohlo jít o 5 vražd.
Mrtvolku malého Alana spláchl čas. Po něm přišly další mrtvé děti, tentokrát evropské, které zavraždili teroristé při svých zbabělých útocích. O ty nikdo nestál, nikdo jejich fotku nepředváděl v médiích, nikoho nezajímaly. Byla o nich jen stručná zmínka kdesi v textu na páté straně, hezky schované a maskované.
A tak je pro mne Alan Kurdi více než co jiného symbol demagogie a pokrytectví, lži, přetvářky a vydírání.
Loading...