2016: Přišel čas vratit se do „zavšivenych“ zemi na Balkaně

[ad#clanek-respo]

„Na co ty tam kura Ladik furt jezdiš? Vždyť tam je lepra, cygani, špina a zlodějna!“ Rok co rok, při každe cestě sem slychal furt ty same kecy skoro od všeckich lidi okolo. A tak zatimco znuděni synci vozili svoje nafrněne hydry na Jadran, do Egypta nebo na Korziku, my, drsni synci z Poruby zme valili do Srbska, Moldovy, Kosova, Podkarpatske Rusi a dalšich zemi, kaj se žere balkansky syr a pije rakija s Kagorem.

Nemožu řict, že by neměli tak uplně pravdu. Byla tam aji lepra, aji cygoši, aji špina aji mafija z vekslakama a zlodějama. Ale lepru sem nelapnul, cygoši byli fajni – častokrat lepši jak běloši, na špinu funguje mydlo a s každou mafiu se da domluvit. Kromě te statni, samozřejmě. Ze statni mafiju nezrobite nic.

Ale doba se změnila. Tak pomalu a nenapadně, jak začaly upadat kraje moravske, slezske a česke, tak rychle a napadně se proměnily k lepšimu staty, z kerych zme si vždycky robili srandu. Koho by to kura napadlo, My, keři tu žijeme, si teho nevšimame, bo na prvni pohled to tu nevypada až tak zle. Problem je, když člověk vyjede ven a zjisti, že zatimco zme volili ty bolševicko-socanske živly do parlamenta, tak nam Balkan kajsik utekl.

A pak člověk može konstatovat, že na trase dluhe 1700 kilaku od Černeho mořa až do Poruby je nejhoršim usekem dalnica D2 u Hustopič. Tu pokračovaci D1 na Pragl neznam, tam nejezdim, tuž tu nehodnotim. Každopadně dalnice v Bulharsku, Rumunsku a Srbsku nemaju chybu. Hlavni cesty tež. A na menši cesty sem neměl čas, tuž jestli chcete tvrdit, že jakasik okreska v rumunskych horach je dobita jak cyganske hračky, tak neřikam, že nemate pravdu. Ja sem ale žadne dobite cesty neviděl.

O kvalitě žradla, a jeho opravdovem vesnickem puvodu vam nemusim vypravjat. Prvni pohled mate z mojich fotek, ale o co přichazate, je opravdova vuně opravdovych potravin. Že su opravdove, je vidět na každem vesnickem tržišťu. Na Balkaně totiž nežiju kokoti, keři by nutili zemědělce, keři prodavaju svoje produkty, aby se kupovali DDT a jine buzeračni nesmysly Velkeho bratra (Hrvatska je dočasna vyjimka).

Když zme u tych kontrol, enem tak namatkou – v Bulharsku, Bosně, Makedonyji vas nikdo nebude buzerovat za to, když se date dvě pivka nebo pullitra vina. Povolene je pul promile. Ale hlavně, nikdo vas nebuzeruje, nerobi preventyvni kontroly a nešaškuje s kamerama v autach nakupenych za cizi penize. Za celu trasu z Poruby k Černemu mořu sem potkal tři policejni kontroly. Všecky byly naprosto zbytečne, a všecky byly na Moravě. Styděl sem se, když ti zeleni chudaci, vybaveni přikazem od idyjotu z vyššich mist, zastavovali Maďary a jine cizince, keři – neznaje mistni kolorit – si dovolili na konci vesnice zvyšit rychlost na 55km/h.

No a co se tyka balkanskych měst, styděl sem se zas. Styděl sem se za to, jak vypada porubska hlavni leninova třida, scypla, tmava a bez jakekoliv vyrazne znamky sukrome aktyvity, umrtvene bolševicko-socanskyma šaškama na radnici. Balkanska města, plna světel, ruznych kokotin ve stylu vodostřiku, nasvicenych fasad a hlavně kramku malych živnostniku, se staly čimsik přirozenym a normalnim.

Takže, letos už se bez strachu z lepry a mafie možete vydat na Balkan. Enem nevim, jestli se vam ztama bude chtět vracet…

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Ladislav Větvička