Změna musí jít z ulice!

Chápu je, ale podáváním trestních oznámení se svět nevylepší. Přístup vlády musí změnit jasný nesouhlas lidí, tedy voličů. A ruku na srdce, soudci nejsou ani lepší a ani horší než politici. Proč si myslíme, že takové spory budou chtít rozhodnout objektivně? Dnes? V době, kdy soud je schopen tvrdit, že člověk má vysouditelné právo na podnebí bez výkyvů?

Je ono podání odůvodněné? Zaslouží si ministrovo konání prošetřit?

To se mi nechce ani odhadovat, ale policie nám to dříve či později sdělí. Možná je tohle cesta, jak na některé problémy upozornit, ale skutečné řešení může přinést jen změna politiky.

Pomohou podle vás podobná trestní oznámení ve vývoji situace?

Nikoliv. Lidé se musí naštvat, zvednout zadek, jít k volbám a politikům to všechno spočítat. A možná se i občas ozvat v ulicích, aby je bylo slyšet tam, kde padají rozhodnutí, která občany jen ničí.

Jakou největší chybu udělali vládní politici ohledně energií v posledním půlroce? A za jaký krok byste je naopak pochválila?

Nic k pochválení mě nenapadá. Vláda dlouho váhala, nebo dokonce naopak situaci zhoršovala zvyšováním rozpočtového schodku. Inflaci svými kroky podpořila, místo, aby jí bránila. Neudělala pořádek ve veřejných financích. Nepodnikla také žádné kroky k zastavení klimatického šílenství, které je vedle dlouhodobých schodků hlavním důvodem současné kritické sociální situace normálních lidí. Plus je nutno říci, že neuváženou a hodně přepálenou reakcí na válku na Ukrajině způsobila jen další zdražování.

Další trestní oznámení míří na členy vlády a další osoby bezpečnostních složek státu, ale i na provozovatele české domény CZ.NIC poté, co zablokovali některé internetové stránky se zdůvodněním, že se jedná o ohrožení bezpečnosti státu. Podal ho například Jiří Wagner, bývalý zpravodajec a provozovatel domény Exanpro.cz. Je to dobře?

Blokování webů považuji za politicky chybný a protiprávní krok naší vlády, který dosud nebyl napraven. Vláda by udělala nejlíp, kdyby přiznala chybu, dotčeným firmám se omluvila a vyplatila jim tučné odškodnění. Vůbec myšlenka, že se bude zkoumat pravda a vypínat lež, je naprosto zcestná, podobně jako zřizovat kvůli tomu úřady a oficiální cenzorství. To by byly v ohrožení všechny náboženské servery, weby s horoskopy, pořady typu Volejte věštkyni a podobně. Tahle cesta vede do pekel. V tomhle případě je zvláště trestuhodné, že nemáme v ruce žádné přezkoumatelné cenzurní rozhodnutí státních orgánů, protože vláda se schovává za soukromé sdružení. 

Je důležité, aby se z takového kroku někdo zodpovídal? Tedy z blokace webových stránek – v některých případech zdroje obživy – bez rozhodnutí policie nebo soudů?

Vláda, tato i minulá, nese politickou odpovědnost. Očekávala bych, že se za nesprávná rozhodnutí a prohlášení minimálně omluví. Například bych očekávala, že minulí vládní činitelé a příslušní odborníci přiznají, že se mýlili například v mnoha prohlášeních o covidu a očkování – třeba že očkovaní nemohou virus přenášet nebo že očkování udělá tečku za covidem. To byly jasné chyby, lži a dezinformace. Lidské omyly a neznalosti lze odpustit a pochopit, ale neschopnost přiznat si vlastní chybu nikoliv.

Jak to podle vás dopadne? Jaký je váš odhad?

Soudy se liší v přístupu ke spravedlnosti. Některý soudce trvá na formálním lpění na slovíčkách, jiný dává přednost kontextu, další původnímu úmyslu zákonodárce, jak ho soudce cítí. Vždy záleží na tom, jaký soudce věc rozhoduje. A ani soudci nežijí ve vzduchoprázdnu. Jsou to lidé jako my, mají své preference a politické i filozofické ustrojení a dělají chyby jako všichni ostatní. A ač by neměli, i oni někomu a něčemu fandí a v jejich rozhodování se to často projevuje.

Když se jako dlouholetý právník zamyslíte nad svobodou projevu a konání v České republice, co vidíte?

Svoboda projevu dostává v poslední době zabrat. Útoky na svobodu slova zažil skoro každý, kdo na veřejnosti vyslovil jiný než ten jediný podporovaný názor. Pluralitní diskuse se už veřejně vlastně nevede, její poslední pozůstatky nacházím v hospodách. Zajímavé je, že právě mladá generace má tendenci pod heslem dobra pro všechny vylučovat jiné názory z diskusí, z vysokých škol, z medií. Generace, která nezažila socialismus, používá stejných demagogických nástrojů proti svým názorovým oponentům. 

Rozhodla jste se kandidovat do Senátu se zdůvodněním, že pohádky skončily a je třeba začít něco dělat. Jak vnímáte kauzu kolem hnutí STAN, pražského náměstka Petra Hlubučka a celou organizovanou nezákonnou činnost s veřejným majetkem?

Důvodem, proč v klidu doma na vsi u Plzně nepíšu knihy, není nějaká jednotlivá – byť skandální – kauza, ale aktuální neudržitelná celospolečenská a politická situace. Dlouhodobě se k ní vyjadřuji, dvacet let bojuji za normální svět na všech frontách, ale slova venkovské advokátky znějí slabě. Politici se mě občas zeptají na názor, ale stejně má doporučení neposlouchají. Jako senátorku mě už nebudou moci ignorovat.

Co případ STAN vypovídá o fungování soudů a odborných posudků vzhledem k diskutované částečné nesvéprávnosti Michala Redla, zlínského podnikatele, který měl celou činnost organizovat?

Justice je dnes třetí komorou Parlamentu. Zejména Ústavní soud svými nálezy překračuje obvyklou rozhodovací činnost a její parametry dané zákonem a tvoří, rozšiřuje a mění legislativu. Výměna soudců s touto realitou skoro nic nenadělá. Je ovšem třeba nezavírat před ní oči.

Je třeba v tomto ohledu udělat v českém systému nějaké změny?

Myslíte vrátit se ke starým dobrým zásadám demokracie, v nichž se přehlasovaná menšina smíří s prohrou a například akceptuje legálně zvoleného prezidenta nebo člena Rady České televize? Inu, to bych viděla moc ráda.

Co si myslíte jako advokátka o tom, že předseda STAN Vít Rakušan i po zatýkání v jeho hnutí zůstává ministrem vnitra, pod něhož spadá právě policie, jež případ vyšetřuje? Měl by rezignovat? Nebo se ho celá kauza netýká, a proto k rezignaci není důvod?

Podle mě by měla odstoupit celá vláda. Ale ne kvůli tomu jednomu skandálu, ale kvůli celkové skandální politice, která nás vede k chudobě a nesvobodě. To se ale nestane, a tak se naše země bude ještě nějakou dobu trápit. A teprve pak, po podzimu, se uvidí, co bude dál.