Žij a nech žít

URZA

„Žij a nech žít.“ Neznám nikoho, kdo by tomuto tvrzení aktivně oponoval; přesto s ním však drtivá většina z nás v konečném důsledku nesouhlasí, aniž si to tito lidé vůbec uvědomují. Chcete zjistit, zda mezi ně také patříte? Pak čtěte dál.

Všichni asi chápeme, že není v pořádku přijít k našemu sousedovi, který nikomu neubližuje, a začít mu pod pohrůžkou násilí diktovat, jak má vzdělávat své děti, co smí a nesmí veřejně říkat, jaké látky může vpravovat do svého těla nebo jak by se měl zabezpečit na důchod. Je to přece jeho rozhodnutí, jeho život, jeho svoboda a jeho zodpovědnost; dokud nikomu nic nedělá, neměli bychom se vměšovat do jeho záležitostí – žít a nechat žít.

Co když ale přesně totéž udělá stát? Ukažme si to na příkladu vzdělávání dětí. Ministerstvo školství určuje, které vzdělávací modely jsou v České republice povoleny a které nikoliv; stát pak toto rozhodnutí vymáhá násilím – kdo se nepodřídí, tomu děti nakonec odebere. Pozor, nemluvím zde o případech žádného týrání nebo ubližování; mluvím o rodinách, které svým dětem dávají veškerou lásku, péči, zázemí a bezpečné prostředí pro vzdělávání, jen se rozhodli pro nějakou formu, kterou ministerstvo neschválilo, i když má třeba v zahraničí více než stoletou tradici a skvělé výsledky (například sebeřízené vzdělávání).

Podobných příkladů existuje bohužel celá řada: Teoreticky sice máme svobodu projevu, ale co když vyjdete na ulici se svastikou, hajlujete, případně se u toho ještě natočíte a video dáte k dispozici online? Co když postavíte na vlastním pozemku z vlastních zdrojů naprosto bezpečný dům, který nikomu nepřekáží, ale nebudete k tomu mít povolení patřičných úřadů? Co když bez povolení pálíte domácí slivovici? Co když nakoupíte pro sebe a kamarády na párty ilegální drogy, které se všichni dobrovolně rozhodli užívat? Co když někomu na jeho výslovné přání pomůžete ukončit život? Co když se nepřipoutáte v autě a ohrozíte tím z vlastního rozhodnutí jen sami sebe? Co když si do svého auta pořídíte lepší brzdy, které reálně zvýší jeho bezpečnost, nicméně nejsou pro daný typ vozidla homologované (státem schválené)? Nebo co když se v patnácti letech vyspíte se svou čtrnáctiletou přítelkyní? Tak bych mohl bohužel pokračovat ještě dlouho. Ve všech případech se jedná o činnosti, se kterými nemusíme souhlasit, nemusejí se nám líbit, můžeme je považovat za hloupé, nesprávné, riskantní či nebezpečné; přesto neohrožují nikoho, kdo s tím nesouhlasí. Měly by tedy spadat pod „žít a nechat žít“; přesto najdeme málokoho, kdo by alespoň některé z nich nechtěl postihovat.

Drtivá většina lidí totiž z činů, které běžně považuje za neetické (někoho k něčemu násilím nutit, ačkoliv nikomu neubližuje), dělá výjimku – je-li aktérem takového jednání stát, schvalují jej, i když by tutéž činnost jinak zcela odsoudili. Typicky se nad tím ani nezamýšlejí; byli tak vychováni (mimo jiné státem ve státním školství). Já oproti tomu věřím, že etika je univerzální, takže nepřijatelná akce zůstává nepřijatelnou bez ohledu na to, kdo se jí dopouští. A protože z toho nedělám výjimku ani pro stát, jsem anarchokapitalistou; to znamená, že uznávám vlastnická práva všech lidí (především sebevlastnictví – tedy vlastnictví svého těla), soukromý majetek i jeho volnotržní směnu, avšak stát považuji za nelegitimní, jelikož si násilím uzurpuje pravomoc rozhodovat o našich životech i tehdy, kdy jen mírumilovně žijeme a nikomu neubližujeme.

Demokracie je forma vlády, v níž se výkon státní moci teoreticky řídí míněním většiny. V praxi část lidí nemá právo volit; dnes se jedná především o děti, v minulosti šlo ještě navíc o ženy, případně otroky. Zajímavé na tom je, že každé historické společnosti připadalo vyloučení té či oné části populace z možnosti volit naprosto logické až nezbytné – úplně stejně jako dnes většina lidí považuje za rozumné, aby nevolili lidé pod 18 let. Ze zbytku oprávněných voličů pak zdaleka ne všichni dorazí k volbám; důvody, proč tak nečiní, jsou různorodé – od nezájmu přes nedůvěru až po vyjádření aktivního nesouhlasu se systémem. Myslet si o tom můžeme, co chceme; faktem zůstává, že jejich vůle procesem voleb zohledněna není. V zastupitelské demokracii jsou pak z hlasů voličů, již k volbám dojdou (což bývá typicky necelá polovina celé populace), odečteny hlasy politikům, kteří nepřekonali určitou hranici; její konkrétní podoba záleží na typu voleb. Zbytek hlasů rozhodne o rozdělení mandátů mezi zastupitele lidu; ti spolu pak (v závislosti na konkrétním systému) utvářejí koalice, aby mohli vládnout, takže není neobvyklé, když vítězná strana nezíská hlasy třeba ani patnácti procent občanů.

I kdyby však o „věcech veřejných“ rozhodovala skutečně většina (a je pravda, že tomu se historicky blížíme stále více, protože rozšiřujeme okruhy oprávněných voličů), existuje další problém – a totiž, že ona většina může rozhodnout o tom, co do „věcí veřejných“ spadá; a tak bohužel vznikají zákony upravující, jak mohou a nemohou jednotlivci nakládat se svými vlastními životy, těly, pozemky i dalším majetkem, a zasahující do mezilidských (pracovních či osobních) vztahů, dohod, smluv i dalších interakcí.

Inherentní vlastností současných typů demokracie je rozšiřování moci státu na úkor osobní svobody a zodpovědnosti jednotlivců; to můžeme sledovat nejen v ČR (oddělení analýz státu Ústavu státu a práva Akademie věd ČR v roce 2010 odhadlo počet aktuálně platných norem v České republice na 1,6 milionu, ač v roce 1990 to bylo „jen“ 500 tisíc, přičemž jejich počet rovnoměrně rok od roku stoupal, takže dnes máme pravděpodobně přes dva miliony platných zákonů, norem, vyhlášek, předpisů a nařízení), ale i ve všech „západních demokraciích“ (byť někde je tento trend pomalejší, neexistuje žádná, kde by k tomu vůbec nedocházelo).

Proč tomu tak je? Současné „liberální“ demokracie totiž z principu svého fungování zvyšují počet lidí závislých na státu; ať už příjemců dávek či dotací, tak i státních zaměstnanců. Výherní strategií politika v demokracii je totiž populismus – naslibovat voličům co nejvíc výhod z veřejných rozpočtů. Dříve či později se objeví politik, který alespoň část svých slibů splní; jejich realizací pak na jedné straně vytvoří lidi čerpající od státu nějakých výhod a na straně druhé úředníky, kteří tuto agendu vykonávají. Tito lidé pak budou mít obecně větší tendenci volit politiky, kteří jim slibují další výhody; spíše než ty, kteří chtějí stát zmenšovat. O to větší šanci budou mít v příštích volbách zastánci silnějšího státu; ti pak vytvoří další na státu závislé voliče; ti zas posunou nabídku všech stran na politickém spektru směrem ke zvětšování státu; a tak se roztáčí spirála závislosti lidí na státu.

Protože státy mají ve své moci i celý centralizovaný vzdělávací systém, funguje tento jako nástroj propagandy současného režimu; tak jako nacisté indoktrinovali děti nacistickou propagandou a komunisté tou komunistickou, i demokraté indoktrinují děti propagandou demokratickou. Netvrdím, že jsou tyto režimy stejně špatné (nacismus i komunismus považuji za výrazně horší než demokracii) ani že jejich propaganda je stejně nesmyslná; říkám jen, že i v demokracii je ve školách šířena – učíme se o výhodách demokracie, zatímco její nevýhody (třeba mnou zmiňované v tomto článku) jsou buď úplně opomíjeny, nebo přisuzovány „nemorálním“ jedincům, ne demokracii jako takové (například o „zlých populistech“ se sice dozvídáme, ale málokdo řeší, že populismus jako takový je výherní strategií demokracie samotné). V důsledku toho je principiální kritika demokracie celospolečensky odmítána; školy nás teoreticky učí kritickému myšlení, ale jen „odtud potud“ – jsou témata (a demokracie je jedním z nich), ke kterým je přípustné zaujímat pouze určité názory.

Nejsem však k demokracii jen kritický; považuji ji za důležitou vývojovou etapu lidstva, která má svůj čas i místo v dějinách. Před tisíci lety byli lidé přesvědčeni, že jejich vládci – faraoni – jsou bohové; považovali sami sebe za něco menšího. Před stovkami let už nebyli ochotni věřit, že by jejich král nebyl člověk jako oni; i tak jej však považovali za někoho bohem vyvoleného („z boží vůle král“), což v nich také posilovalo tendence k poslušnosti. Dnes už všichni chápou, že politici ve vládě jsou lidé jako všichni ostatní; vidíme jejich chyby, nedostatky… Paradigma, že potřebujeme vládce, sice stále přetrvává, ale v čase slábne; a umím si představit, že za pár (stovek) let vymizí úplně. Demokracie je v tomto smyslu dalším „vývojovým stádiem“ na cestě lidstva ke svobodě – společnost nemůže ze dne na den zapomenout na faraona – boha na zemi – a žít svobodně; je třeba postupných malých krůčků – a demokracie je jedním z nich.

Ačkoliv většina světa žije v dlouhodobém časovém horizontu ve stále větší a větší svobodě (krom přístupu k vládcům to lze ilustrovat třeba na zrušení otrokářství i nevolnictví), nezapomínejme, že nesvoboda je inherentní součástí každého státního uspořádání, i toho demokratického; ač třeba autoritář nediktuje svou vůli všem ostatním, většina může v demokracii nutit svou vůli menšině násilím. Postihuje-li stát lidi, kteří nikomu konkrétnímu nic neudělali, jen porušili zákon, bere jim tím svobodu rozhodovat o svém životě a vnucuje jim cizí představy o něm. Samozřejmě existuje spousta „dobrých“ důvodů, proč to „jinak nejde“; nezapomínejme však, že takové důvody existovaly v každé době – a vždy zněly pro danou společnost naprosto přesvědčivě, ať už obhajovaly třeba otrokářství, mučení, upalování čarodějnic či gulagy.

urza.cz

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail redakce@pravyprostor.net

Příspěvky za měsíc BŘEZEN 2025:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Václav Dopita 1000,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladimír Broul 500,- Kč, Vladimír Štádler 500,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, Marek Janičko 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Pavel Barvínek 139,34 Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Anonym 200,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Renata Lechová 200,- Kč, Anonym 300,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Petr Včelka 1000,- Kč, Alexandra Wernerová 1200,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, František Kvasnička 1000,- Kč, Táňa Shcherban 1000,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč

Celkem za měsíc: ... 16 109,34 Kč

Vybráno 35.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• V Německu žije cca pět a půl miliónu muslimů s úzkými vazbami na Turecko, kteří se postupně radikalizují, organizují a cvičí v guerillovém boji. Co nám hrozí? - 12.3.2025
• Do posledního Ukrajince. Západ zešílel, chce ruský majetek - 12.3.2025
• Nový strategický obchodní plán pošty. Zhoršovat své služby - 12.3.2025

(10 votes, average: 4,50 out of 5)

Loading...