Zelené cíle EK: Likvidační, smrtící, nereálné

Ti, kteří budou čelit druhé vlně emisních povolenek, jejichž dopad se promítne např. ve zdražení pohonných hmot, jim ve své nespokojenosti jen přizvukovali.

Podle poslankyně Bereniky Peštové (ANO), která seminář „Emisní povolenky? A co dál?“ pořádala, je Dohoda o čistém průmyslu (CID), kterou Evropská komise prezentovala minulý týden jako záchranu pro evropský průmysl, velkým zklamáním a pokračováním v cestě ke zničení evropského průmyslu.

Filip Hájek, manažer Ocelářské unie pro ekologii a energetiku, uvedl, že Čína a ostatní asijské země, přestože samy zavádějí systém obchodování s povolenkami, drží ceny nízko a nikdy nedopustí, „aby jim průmysl na základě zelených politik začal krachovat“. „Ve chvíli, kdy uvidí negativní dopady, okamžitě se stahují… Evropská unie jim slouží jako krásný vzor toho, jak to nemá být,“ podotkl.

Emisní povolenky (EU ETS)

Jsou klíčovým nástrojem Evropské unie pro snižování emisí skleníkových plynů. Jejich první verze ETS 1 zahrnuje energeticky náročná odvětví, jako jsou elektrárny a průmyslové závody (např. cementárny, ocelárny). Subjekty, které podléhají systému, si musejí kupovat emisní povolenky jako „daň“ za vypouštění znečišťujících plynů. Povolenky zvyšují cenu konečného produktu, u uhelných a plynových elektráren je to cena elektřiny, u oceláren cena ocelářských výrobků atd. V současnosti se ceny povolenek ETS 1 pohybují kolem 80 eur za tunu emitovaného CO₂.

EU ETS 2 má začít fungovat od roku 2027. Vztahuje se na emise generované v oblasti bydlení a silniční dopravy, tedy vzniklé použitím fosilních zdrojů jako uhlí, plyn, benzin a nafta. Úvodní cena má být 45 eur za tunu CO₂. Cílem ETS2 je „motivace“ konečných spotřebitelů k rychlejší dekarbonizaci, tj. nákupu elektromobilů místo vozů se spalovacími motory nebo využití tepelných čerpadel místo kotlů na uhlí a plyn.

Systém obchodování s emisními povolenkami funguje od roku 2005. Tehdy byl přebytek povolenek a jejich ceny byly nízké. Se zpřísňováním regulací množství ubývalo a zvyšovala se jejich cena. Dnes se 57 % povolenek ETS 1 draží, zbytek se přiděluje bezplatně průmyslovým podnikům. Od roku 2024 musí 100 % výnosů z aukcí jít na klimatické projekty. V ETS 2 budou všechny povolenky draženy, tj. žádné nebudou zdarma.

Celkové množství povolenek v oběhu se každým rokem snižuje. Růst cen je však dán nejen snižováním objemu povolenek, ale i spekulacemi na trhu. Povolenky totiž často nakupují investiční skupiny a to bylo také předmětem kritiky většiny podniků, které si povolenky musejí kupovat.

Šéf Třineckých železáren Roman Heide na semináři označil to, že se povolilo kšeftovat s povolenkami, za „katastrofu“ a „smrtící“. Třinecké železárny jsou poslední velká ocelárna v Česku, která zaměstnává 6 800 lidí a ročně vyrobí 2,5 milionu tun oceli.

Spekulanti, kteří povolenky před lety nakoupili za pět eur, vyčkávají, až se ceny vyšplhají co nejvýše, řekl Heide. Za další neblahý jev označil neschopnost znát a fixovat cenu. „Já nevím, jestli bude 50, 30 nebo 20 eur anebo stovka,“ prohlásil. S tím souhlasila i poslankyně Peštová, která uvedla, že emisní povolenka není nic jiného než daň a s daněmi by se „nemělo obchodovat“.

Heidemu také vadí rychlost, s jakou se snižuje objem povolenek v oběhu. Již z toho je jasné, že ceny povolenek do budoucna jen porostou. „Je to pro nás smrtelné,“ pronesl ocelář. Přitom poukázal na to, že zákazníky zajímá pouze cena, ne jestli je ocel zelená.

Třinecké železárny očekávají, že v roce 2030 budou muset zaplatit za emisní povolenky 5,5 miliardy korun, zatímco v roce 2034 už to bude 10,3 miliardy korun. Na ekologizace provozu společnost již přitom vynaložila 11 miliard korun, včetně briketační linky, která stála přes jednu miliardu Kč.

Nicméně, onu investici považuje za rozumnou, na rozdíl od elektrické obloukové pece, kterou firma plánuje nahradit jednu z vysokých pecí kvůli tlaku EU na klimatické cíle. Heide zpochybnil tvrzení, že obloukové pece neprodukují CO₂, i účinnost takovéto investice. Místo toho by bylo vhodnější držet se osvědčené technologie vysokých pecí a zkoumat cesty k její větší ekologizaci, například za použití vodíku, myslí si.

Obloukovou pecí nelze zpracovat rudu, pouze tavit železný šrot, který pak opět zpracuje na ocel. Neustálým zpracováním šrotu však ocel nebude tak kvalitní jako vyrobená klasickými postupy, což může ohrozit konkurenceschopnost železáren, posteskl si Heide.

Těžkému průmyslu by podle šéfa Třineckých železáren pomohlo zastavit plánované odebírání bezplatného přidělování povolenek, přestat vytvářet další zelené směrnice podle Green Dealu a zrušit ty, které průmyslu škodí nejvíc. Ceny povolenek by se měly zastropovat a Evropská komise by měla změnit klima politiku tak, aby byla pro podniky motivační místo represivní.

„Smrtelný mix“

Jaroslav Suchý ze Svazu chemického průmyslu, kde má na starosti klimatickou politiku, energetiku a životní prostředí, prohlásil, že zpracovatelský průmysl v Evropě čelí „smrtelnému mixu“ ceny povolenek, které jsou v posledních letech mezi 70 a 100 eur za tunu CO₂, a cen energií, které stouply od roku 2020 dvoj- až trojnásobně.

Tlak na cenu povolenek se nebude snižovat ani v budoucnu, domnívá se, a to kvůli snižování množství povolenek v oběhu, zejména v odvětvích podléhající uhlíkové dani CBAM. Konkurence ze zemí mimo EU se mezitím těší podstatně nižším cenám všech vstupů, zmínil. Pro ilustraci dopadu vysoké nákladovosti na jeho odvětví poznamenal, že tržní podíl chemického sektoru na celosvětové produkci mezi lety 2008 a 2023 poklesl v EU z 24 % na 13 %, zatímco v Číně tržní podíl poskočil z 19 % na 43 %.

Aby se mohl evropský průmysl nadechnout, je podle Suchého potřeba cenu povolenky snížit a omezit možnost obchodování s nimi tak, aby k nim měly přístup pouze podniky, kterých se systém ETS týká. To kvitovala ve svém příspěvku také Zuzana Krejčiříková z energetické sekce Hospodářské komory.

Suchý zdůraznil, že investice do dekarbonizace by měly být pro společnosti alespoň minimálně výdělečné, a neměly by být postaveny jen na tom, že jde o „úspory za povolenku“. Dokud nebude uspokojivě vyřešen systém uhlíkové daně CBAM, odmítá Suchý odebírání bezplatných povolenek. K tomu by mělo dojít již od roku 2026, kdy se bude počet bezplatných povolenek pro těžký průmysl postupně snižovat až na nulu v roce 2034.

ETS 2 – Dopad pocítí každý

Druhá fáze povolenek, systém ETS 2, se přímo dotkne několika stovek distributorů, kteří dovážejí fosilní paliva či s nimi obchodují. Jejich dopad však pocítí všichni, protože v důsledku toho zvýšená cena pohonných hmot a zdrojů topení se propíše do všech výrobků i služeb.

Petr Havelka z Asociace odpadových hospodářství poznamenal, že v jejich odvětví se ETS 2 odrazí ve zvýšení cen služeb o dvojnásobek. Pro tyto firmy je „fikce“ a „úplně mimo realitu“ pořídit si elektrické sběrné vozy. Podle Havelky nejsou stavěné na každodenní zatížení, jsou velmi drahé a navíc čekací doba na ně je v současnosti v řádu několika let.

Poznamenal také, že zatímco Evropská komise tvrdí, jak chce průmyslu zjednodušovat život a zvyšovat konkurenceschopnost, nic takového se neděje. „V rámci konkurenceschopnosti jsme jako evropský průmysl naprosto na dlažbě a nekonkurenceschopní,“ prohlásil.

Svaz chemického průmyslu navíc ETS 2 vytkl, že musí být spuštěn ve všech členských státech EU zároveň, jinak by vznikly neúměrné rozdíly v cenách pohonných hmot. Chemičky jsou podle Suchého pro odklad účinnosti systému do roku 2034, „dokud nebude dosaženo sjednocení“ pravidel napříč EU.

Krejčiříková z Hospodářské komory poznamenala, že většina členských států EU již ETS 2 implementovala do svého práva. V Česku zákonodárci zakomponovali pouze část evropské směrnice. Firmy musí od letošního roku pouze monitorovat a vykazovat množství emisí, ale nastavení plateb za povolenky bude muset řešit až příští vláda po volbách na podzim 2025.

Krejčiříková však rozhodně nevidí řešení v ignorování směrnice a jejím nepřijetí do národní legislativy. ČR by tím přišla o stovky miliard ze sociálně-klimatického fondu a musela pak platit penále, domnívá se. „Je třeba soustředit se na unijní odklad, na unijní řešení,“ uvedla a dodala, že cena povolenky by se měla zastropovat, aby nepřekročila stanovenou maximální hranici.

Podle ní by nezapracování směrnice do českého práva přineslo také nejistotu na trhu. Někteří členové Hospodářské komory potřebují zohlednit cenu povolenky v budoucích kontraktech, poznamenala. Evropská komise chce spustit ETS 2 naostro v roce 2027, i když některé státy brojí za odložení.

Pokud bude cena povolenky opravdu uváděných 45 eur, ceny pohonných hmot by to mělo podle Jana Duspěvy, předsedy představenstva České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu, zvýšit o cca 3,20 Kč na litr. „Každých 10 eur (navíc) je cca 70 haléřů za litr,“ vyjasnil. Přínos pro stát by měl být 22 miliard. „Otázka je, jak s těmi penězi budeme zacházet a jestli nám tento plošný nárůst ceny dopravy bude za to stát,“ poznamenal Duspěva.

Členy jeho asociace děsí, že každý stát EU bude „implementovat směrnici v jiný čas a dokonce pro jiné sektory, což bude přinášet řadu problémů na mezinárodní úrovni“.

Duspěva vyslovil obavy z růstu ceny povolenek i s ohledem na fakt, že povolenky mohou být zneužity spekulanty jako vhodná forma investice. Další riziko vidí jeho odvětví ve stahování objemu povolenek z trhu o cca 5 % ročně. Zde zmínil šéf petrolejářů, že může dojít k situaci, kdy poptávka po pohonných hmotách (PHM) bude na trhu stejná jak dosud, ale počet povolenek bude nižší, a v důsledku nedostatečného počtu povolenek nebudou moci nabídnout trhu dostatečný objem PHM. A tedy lidé nebudou mít co tankovat.

Podle něj je také nemožné, tak jak si to rýsuje Evropská komise, ovlivnit cenou povolenky složení vozového parku v České republice. „Budeme zdražovat dopravu, budeme zdražovat energii v dopravě, ale přímého vlivu na změnu se podle nás nedočkáme,“ uvedl Duspěva. Podle tabulky, kterou prezentoval ve svém příspěvku, nebyl kromě autobusů v žádné kategorii vozů podíl spalovacích motorů nižší než 97 %. Stáří českých automobilů je podle statistik v průměru 15 let.

V českém i evropském právu již existuje legislativa, která snižování skleníkových plynů v dopravě upravuje. Říká se jí RED III, podotkl zástupce petrolejářů s tím, že tento předpis zase požaduje jiné povinnosti a parametry, leč také upravuje pohonné hmoty v dopravě. Vyslovil proto otázku, zda je nutné mít dva předpisy a dvojnásobné administrativní náklady.