Víme vůbec, jak funguje pyramida moci?

Psychologická zkušenost, nejen ověřená dneškem a nedávným obdobím „pandemie“ koronaviru, ale i životem vězňů v koncentračních táborech před mnoha lety ukázala, že větší poslušnosti jak vězňů, tak i jakýchkoliv jiných sociálně podřízených lidí se účinně dosáhne tak, že se pro ně náhle zvýší a zároveň zpřísní dávky řídících příkazů a zákazů ve způsobu a podmínkách jejich života.

Nezáleží přitom, že ty příkazy a zákazy jsou a nadále i budou logicky a funkčně nesmyslné. Důležité v tom příkazovém režimu totiž je, že především dosáhnou důsledné vynucování jejich plnění. Podřízení lidé tak časem přestanou přemýšlet o smyslu všech těch příkazů a zákazů a přepnou svou psychiku na režim snahy o dosažení oddechu v šikaně, kterou jsou povinni ve svém denním stressu snášet a příkazy a zákazy neustále plnit.

Výsledkem pak je, že ve snaze po dosažení menšího vlastního nervového vypětí a většího vlastního životního klidu, někteří šikanovaní jedinci začnou sami aktivně sledovat své sociální blízké, zda také i oni všechny ty příkazy a zákazy skutečně dodržují a tím (podle jejich názoru) celkové nervové vypětí všech ještě nezvyšují.

Vládci tak nakonec dosáhnou stav, kdy stádo ovládaných lidí si samo ve svém středu iniciativně stvoří vlastní neplacené občanské kolaboranty, práskače a dozorce, motivované nejen ziskem přízně šéfů nebo strachem z nich, ale i snahou o dosažení alespoň minimální dávky ještě psychicky snesitelného života.

Přitom je užitečné si povšimnout a uvědomit tento poznatek: Vzniká tak reálný princip řetězového vynucování poslušnosti podřízených sociálních skupin, který funguje na všech stupních mocenské hierarchie lidské společnosti. Je-li přitom u všech navíc zdůrazněn či dokonce podmíněn i agendou skutečné či kýmsi vymyšlené obavy o vlastní život, tím účinněji to pak všechno funguje.

Funguje to nejen ve vztahu rodičů a učitelů vůči dětem, funguje to i ve vztahu místních a lokálních politiků k místním občanům, funguje to ve vztahu velitelů vůči vojákům a funguje to dokonce i ve vztahu velmocenských a finančních korporátních oligarchů vůči politikům menších států, pokud ti velmocenští a finanční oligarchové mají k donucování podřízených navíc k dispozici i slepě poslušnou a dostatečně silnou ozbrojenou moc.

Zdá se však, že celý ten donucovací systém má důležitou funkční slabinu – slabinu existence poslušnosti, kterou na samém začátku takového uplatňování moci zajišťuje jeden velmi důležitý předpoklad: Předpoklad ochoty jakékoliv funkční SPOLUPRÁCE podřízených s jejich nadřízenými. Čili nejen poslouchat a plnit rozkazy, ale dokonce i na cokoliv příkazově informačního od nich vůbec REAGOVAT.

Jinými slovy, k vypovězení poslušnosti ten aktivní odpor vůbec není třeba. Postačí jednota lidí v pasivní nečinnosti na kterémkoliv stupni sociální hierarchie vůči příkazům a zákazům – a mocenský systém vynucování poslušnosti přestane fungovat. Proč? Inu proto, že vlastníci velkých peněz a výrobních prostředků jich k dispozici sice i nadále budou mít dostatek, ale vlastníci práce k jejich zhodnocení tu svou práci poskytnout – jim odmítnou.

Jak? Například tak, že v sociálně pracovních a občanských vztazích obyvatel nějakého státu to může být situace, kdy velká část námezdně pracujících lidí nějakého tržně hospodářského celku zahájí místní či dokonce generální stávku a pohlídá si ve svém středu eventuální falešné vůdce a žluťácké odbory. Co potom asi bude následovat?

Vzájemné tržní vztahy majitelů výrobních prostředků a služeb se pak rázem zastaví, oni si mezi sebou začnou vyřizovat arbitrážní spory plynoucí z nesplněných vzájemných dodavatelsko-odběratelských obchodních – a tedy i finančních – vztahů a jejich sociální jednota a tím i sociální moc nad sociálně podřízeným obyvatelstvem se jim zhroutí.

Jasné proto rovněž je, že i toto nebezpečí si pro svou moc majitelé sociálních klíčů nad lidstvem již také z jeho historie dobře pamatují a proto si už léta ve svých systémech pyramidy hierarchie moci pěstují tak zvanou vlivovou agenturu kdykoliv použitelných stávkokazů, dobře zaplacených internetových diskusních trollů a vůbec všech těch mediálních „bojovníků proti dezinformacím“.

Domnívám se proto, že bude pro nás všechny užitečné, o celém tom sociálním poznatku fungování řetězce jménem „pyramida moci“ občas více přemýšlet a jeho důsledky – alespoň někdy ve svém životě – si jako důležitou zkušenost i uvědomit.