
Ve velkém se tisknou peníze, které jsou potřebné ke skrytí nákladů na Velký reset
SLOVANKA
Neschopnost postavit finanční systém na pevný základ po finanční krizi v roce 2008, po záměrně vyvolané „plandemii“ a neméně záměrných sankcích v důsledku války na Ukrajině, zajistila, že se karty konečně přeskupují.
Na konferenci konané tento víkend ve Vídni, které se zúčastnili ekonomičtí experti, se dlouze diskutovalo o nedostatcích západního měnového systému a Velkého resetu. To je neomarxistická ideologie, jak ve své přednášce objasnil Thorsten Polleit. První dva řečníci, Keith Weiner a Thorsten Polleit, se zabývali měnovým systémem a rolí centrálních bank, které Polleit popisuje jako „přísadu do neomarxistického čarodějnického odvaru“. Vidí, že se blíží vážná recese.
První prezentaci přednesl ekonom Keith Weiner, přední autorita v oblasti zlata, peněz a úvěrů a prezident Gold Standard Institute USA. Je horlivým zastáncem racionální měnové politiky a zabýval se stále se zhoršující inflací energií a potravin. Centrální banky jsou pod rostoucím tlakem, aby podnikly kroky, tj. zvýšily úrokové sazby. FED to již začal dělat a ECB alespoň oznámila počáteční zvýšení sazeb. Protože pokud se úrokové sazby nezvýší, politická nálada by se podle Weinera mohla brzy změnit.
Občané nejsou spokojeni s cenami energií, a když už lidé nebudou mít co dát na stůl, situace by se konečně mohla vyhrotit.
Druhý řečník, Thorsten Polleit, je od roku 2014 čestným profesorem ekonomie na univerzitě v Bayreuthu a od dubna 2012 je hlavním ekonomem společnosti Degussa. Zaměřuje se na teorii peněžního a kapitálového trhu a Rakouskou ekonomickou školu a je autorem řady článků a knih.
Podle Polleita stál za změnou klimatu a lockdowny během koronakrize pokus konečně rozbít kapitalismus nebo to, co z něj zbylo. Centrální banky jsou v posledních letech stále mocnější téměř bez povšimnutí a určují, která vláda má být odstraněna nebo ne. Centrální banky jsou také schopny kontrolovat, zda a které společnosti dostanou úvěry. To přímo odpovídá centralizaci úvěru podle Karla Marxe. Proto jsou pro ekonoma Polleita hlavním hnacím motorem současného ekonomického chaosu centrální banky.
Zdůraznil, že představitelé vídeňské školy, jako Ludwig von Mises nebo Friedrich von Hayek, to již předvídali. Hayek například napsal o monopolu centrální banky na peníze: „Je méně důvodů než kdy jindy doufat, že se státy stanou důvěryhodnějšími, pokud lidé nebudou mít jinou možnost, než použít peníze, které jim stát dává k dispozici.“
Fiat peníze (tzn. tisk peněz) jsou inflační, tvrdil Polleit. Ztrácí tedy svou kupní sílu, protože ji lze zvýšit jednoduše tištěním peněz. Upřednostňují hrstku na úkor mnoha. Toto nerovnoměrné rozdělení se nazývá Cantillonův efekt.
Přerozdělování je obzvláště hanebné, protože stát těží z inflačních peněz, protože je schopen splácet své dluhy snadněji. Na druhou stranu, fiat peníze způsobují, že tržní úroková sazba uměle klesá. To zase vede k tomu, že společnost žije nad poměry a stává se předluženou.
Fiat peníze tak nevyhnutelně vedou k dluhové ekonomice, ve které dluh roste rychleji než příjem. Výsledek: globální dluh vzrostl do roku 2021 na celkem 350 bilionů dolarů, podle Polleita. Peněžní zásobu v posledních letech zvýšila o 43 procent americká centrální banka, FED a o 20 procent Evropská centrální banka, ECB. Euro proto za posledních pět let ztratilo přibližně 40 procent své kupní síly.
Úzká místa v dodávkách, omezení volného pohybu osob a válka na Ukrajině – potažmo sankce – způsobily nedostatek . „Negativní cenový šok“ se nyní setkává s kocovinou peněžní zásoby. Protože tato expanze peněžní zásoby centrálními bankami vede k extrémní inflaci. Podle ekonoma Polleita je systém nekrytých peněz jednotkou složenou z různých aktérů. A tito aktéři mají zájem na ekonomické závislosti společností a obyvatelstva. Většina je závislá na tom, co Polleit nazývá „kolektivní korupcí“. To je existenční zájem bank a finančního sektoru. Protože je známo, že tisknou nové peníze z ničeho.
Aby se zabránilo zhroucení systému, jsou ukládány zákazy obchodu nebo jsou manipulovány úrokové sazby. Lidé si nyní všímají rostoucích cen spotřebního zboží. Termíny jako „zelená inflace“ mají zakrýt, kdo jsou skuteční obětní beránci. Protože problémy s dodavatelským řetězcem, chamtiví podnikatelé nebo „Putinova válka“ za to nejsou zodpovědní, ale pouze centrální banky.
Vysoká inflace snižuje důvěru, vysvětlil Polleit. Centrální banky proto zvyšují úrokové sazby, aby si udržely důvěru v zakrytí podvodu. Když dojde k hyperinflaci, jak se stalo například v Argentině, Brazílii a na Ukrajině, fiat peníze jsou zničeny. Vysoká inflace, na druhé straně, může být použita po celá léta (5-15 procent ročně), což Polleit ukázal na příkladu Turecka od roku 2008. Vyšší peněžní zásoba vedla k prudkému zvýšení cen zboží. Inflace se v průběhu let pohybovala mezi 10 a 24 procenty a nyní je přes 70 procent.
Svět je v současné době na cestě k obzvláště vážné krizi. „Západní přerozdělovací demokracie,“ jak je Polleit nazývá, jsou obzvláště těžce postiženy. Budoucí hyperinflaci podobnou té ve Výmaru v roce 1922 považuje za docela možnou. V důsledku toho se míra nezaměstnanosti zvýšila z 2,8 procenta během několika měsíců na 19 procent a poté na více než 28 procent.
Dnešní trhy nejsou podle Polleita svobodné kvůli regulacím, zákonům a také vysokým daním. Lidé jsou řízeni centrálně prostřednictvím peněz centrální banky. To je druh kolektivismu. To je přesně ten Velký reset a velká transformace, kterou má Klaus Schwab na mysli. Podle Polleita se jedná o neomarxistické ideologie a nekryté peníze jsou nezbytné pro tuto agendu, aby se zakryly náklady na tuto totální společenskou restrukturalizaci. K tomu je třeba stále více omezovat volný trh, který nakonec skončí v příkazové ekonomice. Probíhá „Chinafication“, řekl.
Polleit se prozatím obává, že se situace zhorší a vzhledem k antikapitalistické náladě v politice očekává nejhorší recesi poválečného období. Úrokové sazby nejsou masivně zvyšovány, kupní síla přesto klesla o 40 procent, což znamená, že úspory se také snižují. Pro Polleita tedy začal konec systému Fiat a eurozóna bude velkým poraženým.
Politika nebude schopna tento problém vyřešit, ale pouze volný trh s penězi. Inflace je výsledkem pomýlených politik. Je nutná změna myšlení, řekl Polleit. „Kolektivní korupce“ musí být překonána, protože nekryté peníze jsou „hrůzou bez konce“ a samy sebe nezruší. Státní peněžní monopol musí být aktivně zastaven.
„Úvahy o myšlenkách, které byly dosud zanedbávány, by mohly pomoci najít řešení v budoucnu,“ řekl Polleit. „Pokud by byl v zemi zaveden nový a dobře fungující systém, mohlo by to vést k řetězové reakci,“ domnívá se.
- Válka anebo mír na Ukrajině? - 14.3.2025
- Když bezpečnostní aparat sází na Orwellovskou vizi - 14.3.2025
- Klid vypadá jinak - 14.3.2025
Slušné vysvětlení toho probíhajícího podvodu od banksterů……
je v Rusku jeden takový makroekonom jménem Chazin a ten nemusí ani jezdit do vídně….
Slova Slovanky vyznívají tak, jakoby osobně na zmiňované konferenci ve Vídni byla a hezky česky zde podává zaručeně a do mrtě pravdivé informace.
Tak to má totiž být, ne žádné info zprostředkované.
Nebo je to krapet jinak?
fungujeme v podvodném dluhovém systému..
https://film.kukaj.io/sazka-na-nejistotu
papaláši vždy najdou „objektivní důvody“ jak oyebávat občany. česká národní banka nemá žádného právního zřizovatele(nikomu nepatří) a když rusnok znehodnocuje občanům měnu, tak škody na něm nikdo vymáhat nemůže, pouze maximálně podle zákoníku práce, jenže pořád tu není ten zřizovatel a tedy ani to ne. tento podvod, beztrestně okrádat občany, stále probíhá za podpory prezidenta. je to ústavou podporovaná lumpárna.Celá diskuse o České národní bance je v podstatě sporem o míru její nezávislosti. A v tomto ohledu, jak uvádí Zdeněk Vališ, je klíčovou otázkou, komu vlastně banka patří.
Kromě tří klasických forem státní moci – zákonodárné, výkonné a soudní – hovoří Ústava v samostatných pasážích o autonomním statutu České národní banky a Nejvyššího kontrolního úřadu. O žádných vlastnických vztazích se přitom ústava ani zákony nezmiňují, není jasné, kdo je vlastně zřizovatel České národní banky. Žádná právní úprava rovněž neřeší tak podstatnou otázku, jakou je stanovení výše jejího základního kapitálu. Nejde o akademickou debatu. Spor o to, zda ústřední banka je či není státní institucí má hluboké praktické důsledky. Novela zákona například stanoví, že kontrolu hospodaření banky má napříště vykonávat Nejvyšší kontrolní úřad. Jenže ten může podle ústavy kontrolovat jen státní instituce v souvislosti s vynakládáním prostředků ze státního rozpočtu. Česká národní banka ale pouze odvádí do státního rozpočtu zisk a z jeho výdajů nezískává ani korunu. Navíc zde má jedna instituce s autonomním postavením kontrolovat jinou instituci s rovněž autonomním postavením. Kdo ale v takovém případě kontroluje Nejvyšší kontrolní úřad? A co by měl úřad v bance kontrolovat? Jak se dodržují pravidla, která stanovuje sama bankovní rada? Pokud by Nejvyšší kontrolní úřad měl posuzovat, zda jsou stanovená pravidla rozumná, tedy zda není měnová politika příliš drahá, už by zasahoval do nezávislosti banky. Když třeba banka snižuje úrokové sazby, chová se vlastně z hlediska zisku, velmi nehospodárně. Je to prostě drahé. Jak by na takové rozhodnutí kontrolor reagoval?
K nejasnému právnímu postavení České národní banky přispívá ústava i v pasáži, podle které guvernéra a členy bankovní rady jmenuje jediný člověk, prezident republiky, který je ze své funkce ústavně neodpovědný. Je tedy prezident zřizovatelem a majitelem ústřední banky? Jistě ne, což ale podle odborníků svědčí o tom, že dosud platný model je unikát, jaký nemá ve světě obdobu. Z logiky činnosti ústřední banky samozřejmě vyplývá, že jde o státní instituci, právnickou osobu hospodařící samostatně s majetkem státu. Celý spor kolem České národní banky by určitě vyvolal mnohem méně vášní a nebyl by tolik zpolitizován, kdyby její statut státní instituce byl jasně vymezen legislativou. zákon o státním dluhu je protiústavní a je v rozporu s ústavním slibem poslanců konat v zájmu všeho lidu, nikoli tedy v zájmu korporátu a cizího kapitálu. politikou nízkých úrokových sazeb pod hladinou inflace jsou okrádáni všichni zodpovědní a spořiví. Je tato situace vůbec morálně ospravedlnitelná, jak dlouho bude tato deformace trvat? Je normální, že centrální banky mohou naprosto legálně tuto krádež de facto aranžovat? Neměly by fungovat mechanismy, které by takovémuto cílenému znehodnocování úspor ve prospěch lobby dlužníků zabránily? zadlužená ekonomika s vládním dluhem žádnou ekonomikou není, natož rostoucí, nebo klesající. okrádat občany znehodnocováním měny a přebujelá nomenklatura je výsledek těchto euroatlantických hodnot a kultury zločinných establišmentů schovávajících se za pojmy svobody a demokracie.
S nadějí v srdci hledíme k Čínské lidové armádě, až vojenský obsadí Brusel a výměře ten Augiášův chlív.
…….a vymete ten Augiášův chlív.
Nejvíc se těšíme na sociální kredit a vedoucí úlohu Čínské komunistické strany.
P.S. Proč by to za nás měli dělat číňani? Protože jsme neschopní?
Bolševik Jack095, očekává šikmooké bolševiky, že vymetou Bruselské bolševiky? To je chytré.
By mne teda zajímalo, když už se desítky let tisknou nekryté prachy a nikdo se s tím ani netají, proč nás furt někdo otravuje s rostoucím státním dluhem.
Jakýpak dluh a komu vlastně co dlužíme, jsou-li to jen potisknuté bezcenné papírky vyrobené podle potřeby?
Mazec už je jenom to, že když by si je natisknul občan, tak ho zavřou, ale banky s požehnáním států můžou vesele a beztrestně… to se pak nabízejí úvěry a hypotéky za papírky a ovčan lítá jak hadr na holi desítky let z práce do práce, aby splatil, než ho nakonec ve finále zubatá dožene…
Demokratický štat je kurvareň a tyrania.
Toto je zostručnie dlhého članku a tiež odpoveď na otázky.
Demokratický štat je kur_vareň a tyrania.
Toto je zostručnie dlhého članku a tiež odpoveď na otázky.
Demokratický štat je kur_va reň a tyrania.
Toto je zostručnie dlhého članku a tiež odpoveď na otázky.