Václavák vyfutrovaný provokatéry

JIŘÍ MACKŮ

Plac je to přenáramný, seshora až dolů rovné tři čtvrtě kilometru. Obvodu geometrického, obdélníky by se podle něj mohly vyučovat. A díky sv. Václavu taky nejnárodnější a nejposvátnější ze všech. Když občanstvo občas popadne nějaký záchvat demonstračení, není divu, že se uchyluje právě pod kopí Vévody české země.

Jenže tak jak světlo láká můry, slétají se zde na turisty kapsáři a na demonstranty bezpečnostní orgánové. Oficiální pestře oděné (bílá byla hodně módní), utajení ve všedních až ušmudlaných mimikrech obyčejného občana. Takoví bretschneiderové proto, že ani špičky bezpečnostních orgánů nevědí vždycky všechno (ať již dříve na protisocialistické živly či dnes na dezoláty). Na Václavském náměstí se tradičně demonstruje, a proto na jeho dlažbě takovým provokatérům odjakživa kvete pšenka.

Úvodem ještě malý úkrok stranou do stránek slovníku cizích slov. Provokatér je v nich zjednodušeně označován za osobu snažící se vyvolat něčí prudkou reakci, šířeji za štváče či podněcovatele. Nejvíce skloňovaná je ovšem v poslední době ´odbornost´ agent provokatér, osoba zaměstnaná armádou, tajnou policií či jiným subjektem, provokující jiné osoby ke spáchání protiprávního činu. Tato taktika se mj. používá – vida, jak náhle aktuální! – „S cílem infiltrovat legální demonstrace ve snaze vyprovokovat násilí a mít záminku k jejich rozpuštění“. A hned jsme doma, resp. na Václavském náměstí, ba až přímo před vchodem do Národního muzea.

Kdo smí hodit kamenem

Mé první vzpomínky spojené s vyprovokováním nějakého již tak dramatického děje se váží na události přesně 54 let staré. Po srpnové invazi zvolna do letargie upadající společnost probudila ohnivá oběť Jana Palacha. Potenciální nebezpečí občanských nepokojů pak představovalo blížící se březnové mistrovství světa v hokeji. Hrozil první vážný, až přímo odvetný ostrý střet s okupantem na domácím ledě, a tak právě proto bylo rozhodnuto vzdát se mistrovství ve prospěch Švédska.

To v atmosféře stále víc rozjitřených emocí vrcholilo ve Stockholmu. Sborná SSSR, mnohonásobný světový šampión a jasný favorit dvoukolového turnaje, tenkrát ovšem podlehla ´pokořeným´ Čechoslovákům. Před zápasem druhého kola, tentokrát už o titul, se čekal nejen boj na ostří hokejky, ale v ulicích i další vzedmutí občanských vášní. Místo vzdoru Václavské náměstí.

Tak se i stalo, a odnesla to u Můstku působící kancelář letecké společnosti Aeroflot. Viníci se nikdy nenašli, pár zajištěných (i když přichycených s věcmi z vyrabovaných místností) bylo zase obratem propuštěno a nepotrestáno. Nevysvětleno rovněž zůstalo, proč a čím přičiněním se pár hodin před utkáním objevila na chodníku před Aeroflotem hromádka dlažebních kostek. Natož aby byl odhalen ten, kdo hodil první. Oslavné devastující nepokoje byly poté režimem využity k utužení poměrů po Palachově oběti zvolna se radikalizujícího občanstva. Účel světí prostředky, to spolehlivě platí vždy.

Palachův týden: lov na demonstranty

To bylo také naposledy, kdy měla demonstrace mezinárodní punc. A naposledy také nadlouho. Nastalo období pro někoho temna, pro jiné potřebné konsolidace, ale i čilé ekonomické spolupráce s vojáky usídlených ´spřátelených´ jednotek. Dvacet let… Palachův týden občanských nepokojů byl v lednu 1989 prvním vážným signálem blížícího se konce komunistické vlády, největším projevem občanského vzdoru proti režimu.

Civilizované leč jasně protirežimní chování demonstrujících vyvolalo masové nasazení utajených složek StB, zmíněných provokatérů. Pohybovali se nenuceně mezi přítomnými, diskutovali, nabádali k aktivitě, přizvukovali k protistátním heslům. Až potom, již veřejně prozrazené, jsme je pobouřeně sledovali, jak bezohledně rvou vytipované vyprovokované – ani s holkama jim to nešlo snadno – do přistavených antonů.

Střih a dalších 54 let života plus zrození dvou nových generací. Konečně ve svobodě a demokracii vybojovaných v Listopadu na Národní – ke sv. Václavu nás tehdy policejní kordony nepustily.

Ale už se u něho scházíme znovu, vládnoucí složky opět trnou a jejich ozbrojená pěst se začíná demokraticky svírat. Pořádkové síly policie (komplet v černém, tahle barva je fakt působivá!) jsou povolávány do akce, tajní a provokatéři se zase rojí.

Události, které proběhly po skončení řádně povolené demonstrace onu sobotu u vchodu do Národního muzea, není třeba připomínat, už tak ve vzpomínkách zůstanou nadlouho. O chování příslušníků policie a aktivitách její civilní složky (připomeňme: pár kroků od památníku Jana Palacha…) dostatečně vypovídají pořízené obrazové záznamy. Pánové čekatelé hvězdiček (četařských m. v. Rakušan a generálských zatímní plk. Koudelka) si mají spolu co promítat.

Provokatéři mezi námi, provokatéři v nás

Aniž by nás to asi napadlo, provokování jako kategorie patří do každodenního všedního života a nevyhýbá se snad nikomu.

Třeba jistá tchajwanská gejša provokuje lid prostý nápadem, že si ti jejich na politických nebesích – jistě, ze solidarity – nechají platy v řádu statisíců jenom zmrazit, a současně má drzost přemlouvat dědka i bábu, aby se jako ovce nechali ojebat o kus zaslouženého důchodu.

Nebo případ uznávaného pedagoga, jenž z řetězu utržené pořádkové síly provokuje nevhodnými dotazy, své studenty ryze soukromými názory a seriózní občany vlasy jako předlistopadová mánička. Pryč s takovými, zatím aspoň ze zaměstnání.

Anebo v normální rodině. Kdo z nás školáků si nikdy nevyslechl rozčilené provokování rodiče „To seš takovej lempl, že si nedokážeš ten čtverec z matiky opravit?“ A kolik z takových školáků by nikdy nespatřilo světlo světa, kdyby při komplikacích nebylo nutné jejich porod vyprovokovat. Nebo co přemíra provokací třeba ve hře zvané fotbal?

A my ostatní? Většinou bezzubí vidláci, kteří vinou vlastní neschopnosti a se zanedbatelným IQ kolem stovky nevystudovali na politology, ba ani v Plzni přes prázdniny na právníky, či se nedokázali prosouložit na důležitá místa. Teď se tedy, dezolátní chcimírové, různě scházíme, vykřikujeme hesla, máváme státními vlajkami a – pozor! – vznášíme drzé požadavky. Ano, provokujeme. Ale prý i na nás časem dojde, jen co rakušanský ministr zpacifikuje českou poštu. Protože pořádek musí bejt, a tak je to správný.

Připomeňme si: byly doby i hrůzné

Nastává taková, v níž bude bezpodmínečně třeba odhodlaného celonárodního semknutí a všelidové disciplíny. Abychom si nemuseli oživit a následně na vlastní kůži vyzkoušet sedmdesát let staré povzdechnutí Jana Wericha z nesmrtelné předscény Balady z hadrů:

„Byly doby… Ó, doby byly… Byly doby různé… Byly doby i jiné, než různé… Byly doby i hrůzné…“

Znáte to o kobyle, co se jí nejdřív nechce od žlabu a potom, ohrožena na samotné existenci, divoce a nemilosrdně kolem sebe kope.

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail redakce@pravyprostor.net

Příspěvky za měsíc ÚNOR 2025:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Zdenka Rýznarová 250,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Včelka 1500,- Kč, Radek Bláha 300,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 200,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, Jaroslav a Dana Berkovi 1000,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Renata Lechová 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Ludmila Kárská 100,- Kč, Pavel Barvínek 91,23 Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Anonym 70,- Kč

Celkem za měsíc: ... 10 111,23 Kč

Vybráno 22.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Čerstvé zprávy z Bohnic - 8.2.2025
• Jak se baví internet: České neziskovky se bouří proti Trumpovi - 8.2.2025
• Zpráva zveřejněná Evropskou komisí doporučuje rozumně se přizpůsobit islámu - 8.2.2025

(19 votes, average: 4,79 out of 5)

Loading...