2.2.2025
Kategorie: Společnost

Už jsou to dva roky

Sdílejte článek:

VIDLÁK

Přátelé, dnes jsou to dva roky, co začal můj proces odchodu z civilního zaměstnání investičního technika na obilných silech. Bylo čerstvě po prezidentských volbách a já jsem prvního února podával žádost o registraci Institutu českého venkova. Mé odcházení z práce pak bylo postupné a pozvolné, jednak proto, že nejsou lidi, takže se těžko hledal můj nástupce a jednak proto, že s pěti dětmi člověk nerad dělá bezhlavé životní kroky.

 

Navíc, hned první den mi jeden dobrý přítel vysvětlil, že to, co dělám je v podstatě jiný druh „šoubyznysu,“ jen nemusím umět zpívat. Ale pravidla se na mě vtahují stejná – málokdo je Karel Gott, aby se udržel na scéně čtyřicet let. Tak bych se raději neměl spoléhat na euforické začátky. Toto varování se mi vpálilo hluboko pod kůži a tak jsem se sice stal blogerem na volné noze, ale velmi opatrným blogerem.

A už jsou to dva roky a nikdy jsem toho nelitoval.

Po celé ty dva roky jsem od vás měl krytá záda. Mou nevymáchanou hubu jsem si mohl dovolit díky vám. Díky vám jsem si mohl dovolit mediální tlak, nálepkování, mohl jsem ustát udavače, posměváčky, i ty, kteří to se mnou mysleli dobře a snažili se mi vysvětlit, že všechno, co dělám, je zbytečné. Díky vám jsem se nemusel před nikým klanět, mohl jsem s každým jednat jako rovný s rovným a nikdy moje budoucnost nestála na libovůli někoho třetího. Byli jste mi dobrým zaměstnavatelem a jste jim i teď.

Po dva roky jsem mohl být statečný (i když ve mně občas byla malá dušička), protože ani jednou nepřišla chvíle, kdy bych si musel položit otázku, zda to, co dělám, ještě někoho zajímá a jestli tím neohrožuju to nejcennější, co mám – ženu a děti. Od prvního února 2023 do prvního února 2025 jsem mohl žít stále v té stejné naději, že nás stále přibývá, že se dopracujeme společné základny, která bude důležitější než samotná politika a i když se všechny překážky ukázaly větší a jejich překonání bylo obtížnější, cíl se blíží.

Chci vám za to dnes poděkovat. Jedna věc je, občas sáhnout do vrecka a jednorázově něco podpořit, ale jiná věc je, dělat to pravidelně po dva roky. Díky vám jsem si vystačil bez jakékoliv otravné vyskakovací reklamy a nemusel jsem řešit, jestli mě google nebo facebook zaříznou. Díky vám vyšly tři knihy, které se dobře prodávají a díky vám už měsíc otravuju jistého majitele krásné sýpky, aby ji Institutu odprodal. On zatím vzdoruje, protože ji stále chce prodat i s celým areálem, ale snad je to na dobré cestě.

I kdyby to nevyšlo, najde se jiná vhodná nemovitost, kde se budeme moci scházet.

Vážím si vás hrozně moc. Jste nejlepší komunita, kterou si může bloger přát. Jste solí této země a nadějí tohoto národa. Po celé dějiny této země platí, že spolehnutí je na obyčejné lidi. Ti naplnili kádě v Táboře, aby husitské hnutí mohlo mít pevnou základnu. Obyčejní chudí lidé zaplatili muže, kteří jako poslední Moravané bojovali na Bílé hoře za českou věc. Obyčejní lidé po haléřích zaplatili Národní divadlo, které je jedno z nejkrásnějších na světě, když vlastenci potřebovali masmédium. Obyčejní lidé si v akcích Z postavili své kulturáky a sámošky. I dnes jste to vy, obyčejní lidé, díky komu má jeden prostořeký bloger rozvázané ruce.

Jsme národ plebejců. Aristokracie se dávno odrodila nebo utekla. Ani dnes se na tom nic nezměnilo. Jen málo těch, kteří byli zvoleni a nebo zbohatli, zůstali v srdci s tímto národem a je hodně těch, kteří byli národem vyzdviženi a oni za to na něj plivou, nenávidí ho a chtějí se oddělit příkopem a plotem. Ale pokud se u nás člověk obrátí na obyčejné lidi, nikdy nezůstane sám.

Děkuji vám všem, kdo mě podporujete den po dni a krok za krokem. Jste to nejlepší publikum, jaké kdy u nás někdo měl.

Děkuji.

 

VIDLÁKOVY KYDY

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
15 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)