19.2.2025
Redakce
0
Kategorie: Ze světa

USA se nepotřebují ptát trpaslíků na názor

Sdílejte článek:

NECT24/ŠTĚPÁN KOTRBA

Politolog Štěpán Kotrba vysvětlil, proč nyní USA vynechaly Evropu z jednání o Ukrajině. „Ani jeden trpaslík se výsledku jednání USA-Rusko nebude schopen dlouho vzpírat. Ekonomicky na to nemá. Miliardy, které USA investovaly do evropských ekonomik, mají ohromnou sílu,“ řekl v rozhovoru pro neČT24.

Pane Kotrbo, co si myslíte o proslovu J. D. Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci? Jaký má význam?

Řekl, že Amerika nemusí mít přátele, ale má své velmocenské zájmy. Berte to jako parafrázi Kissingerovy doktríny Amerika nemá trvalé přátele nebo nepřátele, jen zájmy. Nyní je zájmem prospěch státní pokladny USA, a ne „vývoz demokracie“ v pumovnicích bombardérů za americké peníze. Trump zatáhl za záchrannou brzdu. Musel, protože USA neochvějně podle svých vlastních volnotržních pravidel směřují k bankrotu. Rusko se ubránilo zásadní změnou role Banky Ruska, dedolarizací v obchodech BRICS a zrušením penězovodů svých oligarchů a celebrit na Západ. „Je nebezpečné být nepřítelem Ameriky, ale být jejím přítelem je smrtící“, konstatoval kdysi Henry Kissinger. Teď tuto větu poznává Evropa v praxi.

Evropu nepozvali na jednání o Ukrajině. Jde o předvídatelný výsledek politiky EU během posledních několika let?

Samozřejmě. Ten pytel blech nebyl nikdy názorově jednotný a sjednocoval ho jenom prospěch jeho elit. Mluví se už dlouho o společné zahraniční a bezpečnostní politice EU. Ale ta nikdy v Evropě nemůže existovat. Jednotlivé evropské státy mají naprosto protichůdné zájmy. Na cokoliv. Na Ukrajinu, Turecko, Afriku, Palestinu, migraci, na volný trh a na ochranu toho svého, na energetiku, ekologii a Green Deal. Francie se nemůže shodnout se Španělskem, Německem. Zelení se nemohou shodnout s průmyslem. Občanství Afričanů z bývalých kolonií, které zavedl De Gaulle, je stejná tragédie, jako občanství Turků v Německu.

Politika západní Evropy byla jednotná naposledy za studené války, kdy ji sjednocovalo jaderné soupeření s Varšavskou smlouvou a ekonomická válka kapitalismu s lidskou tváří s Brežněvovským „reálným“ socialismem v RVHP. Pamatuji si Kissingerův povzdech ze sedmdesátých let: „Komu mám zavolat, když chci mluvit s Evropou?“ V naléhavých případech musí Američan vždy volat do Moskvy, protože v EU není jeden červený telefon, ale pětadvacet. Není a nebude „prezident EU“. Každý jedná sám za sebe, případně v menších koalicích jako V4 či osa Sarkozy – Merkelová.

USA se nepotřebují ptát trpaslíků na názor. Ani jeden trpaslík se výsledku jednání USA-Rusko nebude schopen dlouho vzpírat. Ekonomicky na to nemá. Ty miliardy, které USA investovaly do evropských ekonomik, mají ohromnou sílu.

Řada evropských lídrů (Macron, Strammer, Scholz, Tusk, Pavel) volají po vytvoření vlastního postupu vůči Ukrajině. Hovoří, že Evropa je schopná udělat hodně i bez zapojení Spojených států. Může Evropská unie zcela samostatně pokračovat v podpoře Ukrajiny, aby mohla nadále válčit?

Kdo to zaplatí? Občané Koalice nadšených? Lidé nejsou nadšení z toho, že by měli živit a rekonstruovat Ukrajinu. Lidé nechtějí, aby EU hraničila s Ruskem. Pokud by na tom Brusel trval, dočkáme se státního převratu, který neskončí pro tyto vlády dobře. Ne. Polsko, které přijalo miliony gastarbeiterů z Ukrajiny, odmítlo poslat na Ukrajinu svou armádu. Paříží zmítá politická krize. Itálie má předsedkyni vlády, které Brusel leze krkem. Německo stojí před volbami a možná, že podobu německé vlády bude určovat, nebo alespoň silně ovlivňovat AfD. Česko stojí před volbami a s největší pravděpodobností bude jeho politiku určovat příště Babiš a zcela určitě svůj názor bude prosazovat i Okamura, Macinka a možná i Konečná.

Češi kašlou na Ukrajinu, vědí už od začátku, že s Ruskem nevyhraje, i kdyby jí pomáhalo NATO. Toto je válka dronů a hypersonických raket. To není válka silných slov a pašování výbušnin. Pokud bude názor „chcimírů“ nyní opominut, ve volbách za čtyři roky budou mít „protisystémové“ strany ústavní většinu v polovině Evropy. Lidem se nedá srát na hlavu dlouho.

Jaký osud čeká nyní NATO? Může se aliance transformovat do evropské armády, o které mluvil Zelenskyj?

Nejde to. Zaprvé jsou armády budovány jako národní, nikoliv mezinárodní. To je problém jednotného komunikačního jazyka a tím i velení. Zadruhé neexistuje interoperabilita jednotek, standardizace komunikačních prostředků, zbraní a neexistuje ani „společný trh“ zbraní a nekonkurenčně se chovající „společné“ zbrojovky. Každý stát vyrábí skoro všechno. Všichni konkurují všem. Jde o peníze, ne o společnou obranu. To ve Varšavské smlouvě nebylo. V mobilizačních skladech byly jednotné zbraně, jednotné ráže, jednotné střelivo. Od druhé světové války. Od Severní Koreje, přes Ukrajinu, Podněsteří, po Bulharsko, ČSSR a NDR. Kalašnikov uměl ovládat Mongol i Čech. Nikoho nenapadlo, že si bude vyrábět vlastní tanky, vlastní BVP nebo OT. Všichni se učili a uměli rusky. Jen tak se dalo ušetřit a jen tak se daly arzenály plnit střelivem. Pouze výstroj byla částečně jiná. Takže jednotná evropská armáda by se dnes musela budovat za naprostého bezpodmínečného souhlasu všech relevantních politických aktérů úplně znovu. To se nestane.

NATO se ale dle mého názoru ani nerozpadne, protože nikdo nemá tak silnou armádu, aby se ubránil sám. Podívejte se na Německo. Během studené války bylo západní Německo páteří konvenčních sil NATO ve střední Evropě. V lednu 1990 mělo 7 000 tanků, 8 920 BVP, 4 600 houfnic a děl. V roce 2011 mělo Německo přes znovusjednocení a pohlížení armády NDR už jen 1 048 tanků, 2 050 BVP, 734 houfnic a děl. Loni počítala SRN s provozem pouhých 328 tanků, z toho jen 205 tanků mělo být Leopardů 2 A7V. Podle Evropského hlavního cíle z roku 1999 by si členské státy NATO měly ponechat 60 000 vojáků připravených pro evropské síly rychlé reakce, které mohou být nasazeny do 60 dnů po dobu jednoho roku. Německo mělo během studené války 495 tisíc vojáků, po znovusjednocení maximálně 370 000 vojáků, loni mělo formálně v ozbrojených silách 181 tisíc vojáků a zamýšlelo poskytnout pro evropské síly rychlé reakce 18 tisíc vojáků. Vnímáte ta směšná čísla vzhledem ke „spotřebě“ personálu na Ukrajině?

NATO je tak jako tak papírový tygr. Jeho stíhačky létají vysoko a rychle, střely jsou schopny zasahovat cíle hluboko v Rusku, ale není schopno pokrýt frontu od Litvy po bulharské hranice. Nemá dělostřelecké rakety. Nemá ani dost těžkých raket středního doletu. Nejsou zbraně ani lidi. Díky Trumpovi teď NATO vystřízliví. Popláče si. Postupně rozvolní svou expanzionistickou politiku, poháněnou nyní rozvědkami a „neziskovkami“ Londýna a Berlína, a omezí se na tu úlohu, kterou dostalo do vínku: společnou kontinentální OBRANU svých členů v jejich hranicích. Nic víc. Zajímavé bude ale jednání s Tureckem, ze kterého se vytvořil regionální hegemon na hranici tří světů: křesťanského na západě, islámského na jihovýchodě a pravoslavného na severu. Turecko se osamostatnilo a provádí vlastní, na ostatních dost nezávislou politiku. Což naposledy ukázalo v Sýrii.

Podle médií USA poslaly státům EU řadu otázek souvisejících s regulováním konfliktu na Ukrajině. Washington chce zjistit, které evropské země v rámci mírového regulování jsou připraveny poslat své vojáky na Ukrajinu a v jakém počtu. Myslíte si, že Fialova vláda bude ochotná k tomu přistoupit?

Určitě. Blbá je na to dost. Nemyslím si ale, že to do voleb stihne. Mír se nevytváří snadno, ani když si ho Trump přeje. Ještě dlouho budou požadavky Ruska nepřijatelné pro ukrajinskou stranu, která stále nepochopila, že mír nebude spravedlivý podle nich, ale bude to kapitulace spojená s demilitarizací ukrajinské armády.

Druhým problémem je, že s účastí musí souhlasit i Rusko a nedovedu si představit, že by mu Česko nějak konvenovalo. Navíc na tyto jednotky se nebude vztahovat článek 5 Washingtonské smlouvy a jejich pobyt nebude bez rizika provokací jak ukrajinské strany, tak ruské strany. Dle mého názoru by s modrými přilbami měly nastoupit armády zemí, které na konfliktu doteď neparticipovaly a neváží je vztahy k žádné ze stran. Jen ty mohou mít respekt. Napadá mne Indie nebo Čína. Česko může prospět několika pozorovateli.

Děkujeme za rozhovor!

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)