
Ukrajinizace školství je další stupeň?
JINDŘICH KULHAVÝ
O postupném a systematickém rozvracení české společnosti už pochybuje jen málokdo. Ekonomický rozvrat začal převyšovat ten společenský započatý pandemickou hysterií. O cenách pohonných hmot, paliv a energií už jsme napsali mnohé, jde totiž o nevyčerpatelnou studnici ukázek toho, jak amatéři dokážou zavést stát do problémů, a svědčících o tom, nakolik je pomatená ideologie možným důvodem pro návrat vyspělé Evropy o století zpět.
Česká vláda v čele s Panevropanem Fialou vůbec na současnou situaci nebyla připravena a dosud nemá koncept, jak ji řešit. Neustále střílí od boku různé neproveditelné a scestné návrhy, přičemž těm jednodušším a přímočarým se zásadně vyhýbá. Omílání řečí o eurounijní solidaritě dostává zásadní trhliny již od svého počátku a postavení Německa a Francie je natolik pro EU určující, že očekávat jakékoliv ohledy je pouze naivní představa vypláchnutých hlav našich představitelů. Zaposlouchat se do ujišťování Fialy či Sikely může už jen občan ztrácející smysl pro realitu či se zatemněným mozkem nenávistí k Rusku. Vzhledem k výzkumu veřejného mínění, který často bývá, jak známo, cinknutý ve prospěch zadavatelů, což jistě bylo i tentokrát, přesto šokoval, je už jasné, že se většina Čechů i Moravanů přiklání ke spolupráci s Ruskem vedoucí k zajištění potřeb národa po vzoru maďarského přístupu. Tady už totiž nejde o to, jak moc kdo má či nemá rád Vladimíra Putina či snad radši preferuje ukrajinské zájmy, ale jde o přežití. Nikoliv už jen o zachování relativně vysoké životní úrovně, ale o překonání zimy, hladu a dalších nedostatků. Zdaleka se to netýká jen seniorů a samoživitelek, zde jde do tuhého pro nižší i střední vrstvu našeho obyvatelstva, zasahuje to i tu nejvyšší.
Vláda i přesto pokračuje dále dle likvidačního plánu. Fiala sbírá ocenění od Poláků za nenávist k Rusku, od Zelenského za devastaci našeho rozpočtu, ovšem v Čechách už mu zvoní hrana. Přesto si odmítá připustit, že je český národ ve stavu nejvyšší pohotovosti a brzy se to možná přehoupne z poklidných manifestací v otevřený útok na vládu. Média se snaží svou podporou manipulovat s občany, ovšem i takový Šafr si musí uvědomit, že se mu za chvíli může stát pohyb na veřejnosti nebezpečným. Ukrajinci u nás okupující banky a nově i školy pořádají děkovná shromáždění v místech nám svatých a s podporou našich kolaborantů s již otevřeně nacisticky se projevujícím kyjevským režimem, aniž by si sami uvědomovali, že se stali cíli na válečném poli, kde zastupují americké zájmy. Nenávist k Ukrajincům k nám přicházivším má logiku a opodstatnění. Řada z nich si sem jezdí pouze pro peníze a podporu, jiní využili příležitosti opustit území Ukrajiny, aniž by se válčilo tam, kde dosud bydleli. Další si uzurpují jakási práva a nejsou ochotni vnímat, kde se právě nachází. Mnoho luxusních aut s UA na SPZ a jejich majitelů je výsměchem strádající české společnosti, která už má solidarity s nimi plné zuby. Kdyby na Ukrajinu útočili Turkové, ani by všichni ti proukrajinští nadšenci nepípnuli. Ale jde z jejich pohledu o nenáviděné Rusy, takže ječí jako sirény. I přesto se Fiala dostal do situace, kdy na jeho podporu musí dobrovolníci sbírat podpisy a lidem na ulici, když už se s nimi setká, není schopen pravdivě odpovídat.
Dalším krokem k popření českého národa je spuštěná ukrajinizace školství, se kterou přišel jeho ministr. Bývalá československá chlouba, kterou školy byly, tak podobně jako zdravotnictví, postupně začíná ztrácet někdejší úroveň. Přeplněné třídy především ve velkých městech, zvláště v Praze, pak budou při brzdě v podobě nečesky hovořících žáků spíše zaostávat za tím, jak se kdysi vyučovalo. Nadstandardní podmínky pro přeshraniční děti už jsou do očí bijící a způsobily velké problémy při umísťování našich potomků do škol. O školkách ani nemluvě. Nelze se tedy divit počínající alergii na Ukrajince. A připočteme li i to, že díky vládě toto celé podporující bude strádat celá republika a díky šíleným rozhodnutím z Berlína a Bruselu i většina Evropy, je logické, že se zdvihá vlna nespokojenosti po celé EU. Zatím jde o začátek revolty, ale je dost pravděpodobné, že se bude její intenzita navyšovat. Jak budou reagovat liberální mocipánové, to netušíme, nicméně postupně se ke slovu vrátí pravice (viz nyní Švédsko), což by bylo dobré. Otázkou je, nakolik zůstanou v klidu ozbrojené složky. Rusové se s Ukrajinou už příliš zdržovat nebudou, respektive přestanou brát přemíru ohledů, které je dosud brzdily. Navíc bude li pokračovat vojenská podpora Zelenského, může se stát cokoliv. A přidají li se i vnitřní konflikty, bude to jiskřit v celé EU a možná to povede k jejímu rozpadu. Což je snad jediná dobrá zpráva.
Už několikrát jsem nájezd Ukrajinců přirovnal k nájezdu armád Varšavské smlouvy v roce 1968. Jenže tehdy byly cíle akce čistě vojenské (dostat zbraně a lidskou sílu blíže budoucí plánované linii střetu), dneska je cílem zničení Evropy. Dalším děsivým momentem je, že za „nejlepších“ let pobytu „spřátelených vojsk“ jich tu bylo něco slabě pod půl milionu. Už dnes tu máme cca 300 tisíc ukrajinských žen a dětí, které si, hned, jak pomine ukrainiáda, sem natáhnou (v rámci „slučování rodin“) i své, demobilizované muže. Samozřejmě muže dobře vyzbrojené již teď rozkrádanými zbraněmi ze západní „pomoci“. Odhaduji, že maximální výška tohoto přílivu kobylek bude možná dobrý milion. (K tomu si, samozřejmě, přihoďte další dobrý půlmilionek africké migrace, ale o tom tento příspěvek není)
Proč je nazývám „kobylkami“?
– Ukrajinští připrchlíci nepřispěli do našeho systému zdravotního „pojištění“ ani korunu. Přesto dostanou plnou zdravotní péči. Na čí asi úkor?
– Ukrajinští připrchlíci u nás zestárnou a začnou čerpat důchody a sociální dávky. Kdo na to asi bude vydělávat?
– Bohatí ukrajinští připrchlíci tu skoupí domy, pozemky a movitý majetek od programově ožebračovaného domorodého obyvatelstva – a obratem je prodají Němcům, aby to tak nekřičelo přímo. To není hejno kobylek, to je hejno bílých koníků. Stačí se podívat, jak ukrajinské „firmy“ u nás rostou jak houby po dešti.
Ne nadarmo je v Bibli nálet kobylek uváděn jako jedna z deseti Ran Egyptských.
… Pokryjí každý kousek země tak, že země ani nebude vidět! Sežerou zbytek toho, co se zachránilo, vše, co vám zbylo po tom krupobití, ožerou i všechny stromy, které vám raší na poli.
Naplní tvé paláce, domy všech tvých dvořanů i domy všech Egypťanů. Tví otcové ani otcové tvých otců neviděli nic takového ode dne, kdy se ocitli na zemi, až dodnes!‘
Druhá Mojžíšova, 10: 5-6
Ještě vloni v Plzni „Tenkrat v tom ctryricatom patom“, letos už „častušky“.
Nechápu množství ukrajinských vlajek, které byly a stále někde jsou na budovách muzeí a některých radnicích. Také odznáčky s ukrajinskými barvami na klopách některých pracovníků kultury. Nevšimla jsem si, že by tito lidé v takové míře někdy nosili české barvy.
Co na tom nechápete?
Každý zdejší parazit je závislý na dotacích od těch co nás ničí. Paraziti dobře vědí jak se mají chovat aby dotace byly přiklepnuty.
A další věc. Chodí se na ně na čumendu z hloupé zvědavosti a z touhy vykazovat svůj rádoby kulturní status? Chodí a mívají vyprodáno.
Takže kdo je tady ten pitomý hejl? Kdo si krmí vlastního parazita?
Kontrolní otázka, kdyby nás okupovalo Německo,pomohla by nám Ukrajina? Samozřejmě, že ne :). Za 30 let si úkáčka nebyli schopní dát svojí velkou zem, plnou zdrojů do kupy, tudíž je to jen jejich problém, co se tam teď děje.
Stejně jako je důsledek naší vlastní idiocie a lenivosti co se děje s námi. Proč by nám měl stále někdo pomáhat?
Já bych takovým pitomcům nepomáhal ani vteřinu.
Však on nám taky nikdo nikdy nepomohl. Když jsme to nejvíc potřebovali, tak nám Západ ukázal záda, co záda – hrozili nám, že bráněním vlasti se zbraní v ruce budeme označeni za agresora. Hlavně že dneska budou děti učit, že II. SV rozpoutal Sovětský svaz a Rudá armáda nás neosvobodila, nýbrž obsadila.
Ani Sovětský svaz nás neosvobodil pro naše dobro. Prostě si spočítal, že mu tak nějak nic jiného nezbývá v aktuální situaci a vzhledem k pravděpodobnému vývoji po horké válce.
Nevidím to ani na osvobození ani na okupaci, spíše něco mezi tím.
Zato nyní jsme ve fašistické okupaci až po uši, už dýcháme jen hadičkou.
Nevidím to ani na osvobození ani na okupaci, spíše něco mezi tím.
xxxxxxxxxxxxx
Ty nejsi mezi tím, ty jsi úplně mimo, Mikelanželo
Zkus se zamyslet, joudo, jak by to s námi asi dopadlo, kdyby sovětští bolševici neporazili germány?
V takovém případě bys tu nepsal ty své moudré sentence.
Samozřejmě, že to bylo OSVOBOZENÍ
A všechny porobené národy to tak chápaly.
Kdyby žil tvůj fotr, asi by tě vzal bejkovcem
To byla paraela s tim, jak Debilstan pomaha Okradine, jestli by to obracene fungovalo stejne. Evidentne mame na rozhazovani.
Ukrajina, proti nám v zásadě bohatý stát. Takové zdroje nerostných surovin, úrodnou půdu a pracovité makáče (zcela bez ironie) jim může naše prťavá země jenom závidět.
Co dokázali po vzniku své samostatnosti? Bordel, zmar, zkázu. A tu teď přinesou sem.
Dochází pro ně ubytování, dochází pro ně peníze, dochází pro ně trpělivost. A stejně se jich sem serou tisíce a tisíce denně. Na ulicích je ukrajinština slyšet srovnatelně s češtinou. Tohle nedopadne dobře.
„Tohle nedopadne dobře.“
A právě proto se to tak dělá.
Dobře nám tak, ojroovcím debilním konzumním.
Libanon byl také vstřícný a jak dopadl. Brigitte Gabriel to vypráví ve videu, které již není dostupné. Asi se dnešní době nehodilo do krámu. No ale vlastně všechny dobrotivé civilizace nakonec dopadly stejně. Rčení „Za dobrotu na žebrotu“ nevzniklo v říši pohádek, ale ve skutečném světě.