Tuto EU musíme rozpustit nebo ji středoevropské státy musí společně opustit

Nejde o zbabělost, ale o taktiku.

Ano, chtějí nás zlikvidovat, o tom žádná. Ale… Říkáte, že budete jíst suchý chleba, jen abychom už byli pryč. Ovšem realisticky – takových je do 10% obyvatelstva. Co teď?
Víte, jaká byla strategie Kutuzova, když zemi napadl Napoleon? Byl silnější. A tak Kutuzov ustupoval (a přitom kousal). Jeho lehké oddíly vypalovaly před Francouzi vše použitelné k snědku a úkrytu. Jeho kozáci zabíjeli Napoleonovy výzvědné oddíly a kořistili jeho zásobování. Napoleon postupoval… a slábl. V obětované Moskvě (která tehdy nebyla hlavním městem) mu to došlo – zima na krku a zásoby nula. A tak se otočil na útěk.
Tak i s EU. Je silnější, zatím. Ale my můžeme kličkovat a kousat. Protože čas hraje pro nás.
Je spousta věcí, na kterých se s námi shodnou i ti, co by nechtěli jíst suchý chleba. Třeba že Green deal fakt ne. Nebo že afromuslimy nikdy! A tady se můžeme zabejčit a budeme mít podporu 80% obyvatelstva. No a ještě pár takových „zabejčení“ a začne se to sypat. „Jak to, že V 4 nebere a my musíme brát? Jak to, že oni neaplikovali a my kvůli tomu chudneme?“
Rozpadne se to, jen vydržet. Kličkovat a kousat. To je taktika pro nás.

To jsou jen výkřiky do tmy, kamaráde! Souhlasím, že včera už bylo pozdě, ale dovol mi jednu otázku: JAK? Jak to chceš provést, s vládou, která nedopustí ani referendum (které bychom dnes ještě nejspíš stejně prohráli, a musel by se přehlasovat dvoutřetinovou většinou). Ale vláda nedovolí ani pokus o ně. Ani Babiš by ho nedovolil. Hamplová má pravdu: spojit se s Mitteleuropou (omlouvám se za němčinu, ale je to výstižné slovo), dělat obstrukce, vyhrožovat ne czexitem, ne slovakexitem, ale exitem celé střední Evropy. A to by se líbilo GB, ne z altruismu, ale pro odvěkou britskou snahu nedopustit, aby v Evropě vyrost někdo příliš (Německo). Jo, to je cesta.

Podívejte se na Ma’dara.

Ten bere plyn od Rusa ze South streamu (ostatně Rakušák taky) a elektrárnu v Paksi mu dostavuje Rosatom. Takže to jde.
Máte pravdu, že obyvatelstvo klimbá. Ale jsou tu věci, které je spolehlivě napruží. Zákaz aut, kvóty na muslimy….
Na těchto bodech by slušná vláda získala podporu většiny. I to referendum by si o tom mohla střihnout (Polák ho plánuje). Tady se dá volat na hradby…
No a když Brusel neuspěje s těmito dílčími věcmi, tak začne střečkovat, jako činí v Maďarsku s LGBT, nebo v Polsku s „právním státem“. Projeví nepřátelství. Otevřeně. Sankce, soudy, trtkání a kacéřování…. A to zase probudí další část obyvatelstva. A tak se bude dát cyklus zopakovat. Až k otevřené roztržce.
Mezitím Brusel zeslábne a do vlády ve velkých zemích se dostane víc „antisystémových“…. až se to celé složí.

Ty zase můžeš jít do svého vysněného Ruska

Můj známý mi poslal následující text, který souzní s mým názorem na věc.

Jeden méně radikální chcimír mě konfrontoval v soukromých zprávách a vyzval mě, abych mu teda rusko-ukrajinský konflikt celý vysvětlil. Myslíte, že je to v pohodě, nebo mám v tom díry? 😁

Území Ukrajiny bylo v minulosti dlouho pod něčí nadvládou. Litevského knížectví a Polského království. Ti se chovali k obyvatelům dost represivně, utlačovali ho a tak podobně. Jen další periferie velkých hráčů, jehož lid je druhořadý. Jih pro změnu drželi Tataři (vazalové Turků). Poté se území dostalo pod vládu carského Ruska, díky Kateřině Veliké. A toto neustálé období porobení v obyvatelstvu přirozeně vytvořilo touhu získat konečně nezávislost, jinými slovy nacionalismus (neplést s nacismem, nacionalismus je mírné nebo silně radikální vlastenectví, v tu dobu ho bylo po celé Evropě dostatek). Po 1. světové válce, kdy padlo carské Rusku revolucí bolševiků, tak Ukrajina se rozhodla využít příležitost a osamostatnila se. Republika trvala jen 2 roky a zanikla pod náporem rudých. Touha po nezávislosti však nezmizela. Vzpurné obyvatelstvo se nelíbilo Stalinovi a v rámci kolektivizace zemědělství tam kvůli němu došlo k umělé vyvolaném hladomoru, kdy zemřelo 2,5 až 5 milionů Ukrajinců, což se dnes označuje za genocidu, podobně jako holokaust či genocida Arménů ze strany Turků. Ukrajinci opět žili pod útlakem.

V roce 1954, připojilo SSSR pod vedením Chruščova Krymskou oblast Ukrajinské SSR. Po rozpadu SSSR vznikla řada nových států, toužící po samostatnosti. To znamená Ukrajina, Kazachstán, Baltské státy, Gruzie atd. Jelikož Krym byl součástí Ukrajinské SSR, připadl Ukrajině. To však pro Rusko představovalo značný problém, jelikož Krym má zásadní strategický význam. Jednak má teplovodné přístavy, které nezamrzají (narozdíl od severu Ruska, kde to výrazně komplikuje fungování válečných lodí), jednak je to klíčové místo pro kontrolu Černého moře. Přitom Rusko má v Černém moří města jako Soči či Novorossiysk, což v pohodě mohlo pro ruské námořnictvo stačit. Rusko, jako bývalá supervelmoc, od rozpadu SSSR už jen jako velmoc, si chtělo udržet svou bývalou pozici na světové scéně.

Zároveň po rozpadu SSSR zůstaly na Ukrajině stovky až tisíce sovětských jaderných hlavic, což z UA dělalo třetí největší jadernou velmoc na světě. Zápád, který se snaží omezovat držení jaderných zbraní tlačil na Ukrajinu, aby se jich vzdala, protože čím více zemí má atomovky, tím je větší riziko, že jedna z těchto zemí je použije. Proto vzniklo Budapeštské memorandum. To říkalo, že Ukrajina všechny tyto atomovky odevzdá Rusku a to ji pro změnu garantuje územní celistvost. Rusko a Ukrajina souhlasily.

V roce 2013 začínají na Ukrajině protesty. Prezident Janukovič původně sliboval, že Ukrajinu dovede k členství v Evropské unii. Podle všeho mu ale Rusko začalo vyhrožovat, on se zalekl a ten slib vzal zpátky. To už byla pro většinu obyvatel, kteří se chtěli konečně a zcela vymanit ze sféry svého utlačovatele, poslední kapka. Započaly tedy tvrdé protesty. Ty pokračovaly až do přelomu zimy/jara 2014 kdy Rusko využilo zaneprázdněnost Ukrajiny a vtrhlo a obsadilo Krym, kde byl strategický přístav Sevastopol. Zároveň nasadilo své separatisty na Donbas. K nim se přidali někteří prorusky orientovaní Ukrajinci a začala tam občanská válka, která byla zažehnuta Ruskem. Na Donbasu žili Ukrajinci, Rusové a každý z nich mluvil buď ukrajinsky nebo rusky. Mezi těmi obyvateli nebyly žádné konflikty a o nějaká touha o připojení k Rusku tam také nebyla. Na Krymu mělo proběhnout referendum, ale to proběhlo po anexi a ti lidé tam byli pod tlakem ozbrojených ruských složek, takže se ve světě neuznává. To samý na Donbasu, kde Rusko vyhnalo ukrajinské obyvatelé, aby jim výsledky referenda dopadly co nejlépe. Chodili ozbrojení od domu k domu a vyhrožovali těm, kdo nechtěli hlasovat nebo nechtěli hlasovat pro referendum.

Pak se hodně skloňuje Oděsa. Podobně jako všechno není černobílé, tak ani toto, ale Rusko to prostě, jak má ve zvyku, zjednodušilo a kompletně to lživě otočilo proti Ukrajině. Co se teda v Oděse stalo doopravdy? Zkrátka tam několik dní před domem odborů protestovali proruští obyvatelé. Policie i radnice proti nim nezasáhla, byl to poklidný protest, ačkoliv mezi nimi byly i radikálně smýšlející osoby. V ten onen květnový den v Oděse probíhal fotbalový zápas mezi Charkovem a Oděsou. A podobně jako ve světě, u nás v ČR, v Rusku, v Polsku, v Británii atd., se mezi fotbalové fanoušky mísí ultras, prostě radikální extrémisté, co na stadionu dělají bordel a pak se perou. Ti se rozhodli udělat pochod na podporu Ukrajiny. Na tento průvod ale zaútočili ruští ultras, vyzbrojení tyčemi, střelnými zbraněmi a molotovými koktejly. Obě skupiny se tam poprali, ale ruští ultras se stáhli, zatímco je ukrajinští fotbaloví ultras pronásledovali. Schovali se do onoho domu odborů a když ti protestují, co tam byli těch několik dní viděli, co se na ně valí, tak část utekla a ta radikálnější část se spolu s ruskými ultras schovala v budově a zabarikádovali se tam. Obě skupiny extrémistů po sobě stříleli a házeli molotovy. A jeden z nich bohužel celou budou zapálil a ti zabarikádování lidé nemohli ven a uhořeli. Bohužel.

V roce 2021 se Putin, v domnění, že západ opět nezareaguje, podobně jako u anexe Krymu a rozpoutání občanské války na Donbasu, rozhodl vzít celou Ukrajinu naráz. Jednak, že chtěl obnovit hranice bývalé SSSR, jednak že na Ukrajině jsou úrodná pole, v Donbasu byl rozvinutý těžký průmysl a u pobřeží Ukrajiny se objevila nová a bohatá ložiska zemního plynu. Vojenští analytici v roce 2021 si všimli masivního pohybu ruské armády na hranicemi a varovali, že Rusko určitě chystá invazi na Ukrajinu. Rusko to do poslední chvíle vyvracelo a lživě pořád tvrdilo, že žádná invaze nebude, že by z toho nic neměli. Pak přišel 24. únor 2022. Kyjev měl padnout za 3 dny. Nepadl. Rusko obsadilo svou agresivní invazí 24 % Ukrajiny. Od března do současnosti se z poloviny toho zabraného území stáhlo v důsledku ukrajinského osvobozování, včetně severu Kyjeva, Charkovské oblasti a Chersonu, o němž se prohlašovalo, že bude navždy ruský. Zatímco Ukrajině primárně bombardovala ruské kasárny, shluky vojáků, zásobování, sklady munice a další vojenské cíle, tak Rusko bombardovalo civilisty i 800 km za frontovou linií. V zimě bombardovalo teplárny a elektrárny, aby Ukrajinci zmrzli a umírali. A do toho neustále vyhrožuje západu jaderným útokem. Proč? Že se rozhodl oběti násilí pomoci? Když půjdu po ulici a násilník se vrhne na dívku, aby jí znásilnil, taky ji pomůžu a nebudu rozhlašovat, aby se to nechalo být, protože toho násilníka bychom neměli provokovat. To, co se nyní deje je hodně podobné, co si zažilo ČSR ve 2. světové válce. I Hitler říkal, že chce udělat tisíciletou říši, že v ČSR se utlačuje německé obyvatelstvo, přitom to byly lži, protože potřeboval české zlato a Škodovy závody pro svou mašinérii, bez kterých nemohl Evropu dobýt. Na rozdíl od nás však Ukrajinci nejsou tak připosraní a rozhodli se bránit. Ukázalo se, že masivní korupce v ruské armádě je skutečná a že to vůbec není 2. nejsilnější armáda. Jak by mohla být, když do ní dávají 10x méně peněz než USA. Proto jsem na straně Ukrajiny. Já ji nemiluji. Mám k ní stejný vztah, jako ke každé jiné zemi. Ale, když vidím, co se tam děje, tak prostě chci, aby se jí pomáhalo, protože si zažívají to, co my před 80 lety.
A co se týče Krymu, tak ten nebyl nikdy ruský. Nejdříve patřil antickému Řecku, poté Byzantskou říší, následně ho obsadili Tataři, což byli vazalové Turků. Poloostrov následně vojensky anektovala Kateřina Veliká. Posléze diplomaticky připadl ukrajinské SSR a pak i Ukrajině.
Jelikož jsme civilizovaný svět a je 21. století a ctíme diplomacii, tak ono diplomatické předání Krymu ukrajinské SSR v roce 1954, kdy obě strany svobodně souhlasili s převodem, je asi nejvíc legitimní. Z tohoto důvodu tvrdím, že Krym patří Ukrajině a ne Rusku, které ho 2x ukradlo.

Co já vím, tak vloni nejvyšším: 31,2 %. G7 měla jen něco přes 30 %. Ale netrvám na tom, nechám se poučit.

Jdi se, protože to evidentně potřebuješ, zase léčit na psychiatrii!