Trump nutně potřebuje mír

Evropské výzvy moc nezapůsobily. Americký prezident Donald Trump je rozhodnut válku na Ukrajině co nejrychleji ukončit. Jak přitom zjistil při pátečním setkání s Volodymyrem Zelenským, americká podpora dodává ukrajinskému prezidentu nerealistické sebevědomí, takže se míru brání. Trump tedy v pondělí přerušil veškerou vojenskou pomoc Ukrajině.

Toho dne toho však Trump stihl víc. Pokračuje ve smršti radikálních opatření, kterými se odstřihává od nepřátelské Bidenovy éry. Vytváří podmínky pro naplnění volebních slibů, že Američanům vrátí jejich dobrá pracovní místa. Ty jim neničí jen imigranti, proudící hlavně přes jižní hranici. Větší zátěž vytvořil emigrující průmysl a obecně přenos veškeré výroby mimo Spojené státy, kde je to podle ekonomů levnější. Ano, je to levnější, ale jen když nepočítáte škody, které to nadělalo doma.

Cla proti Mexiku, Kanadě a Číně

S trochou nadsázky lze říci, že cla umožňují vybrat prostředky na zaplacení těch neuhrazených škod globalizace.

Americké automobilky budou mít krátkodobě problém, když se dovozy z Mexika od úterka zatížily 25 procentním clem, protože mají snad polovinu produkce za řekou Rio de Grande. Když to budou chtít nahradit větší výrobou doma, do Detroitu a dalších průmyslových center se znovu vrátí práce. Nebude jí tolik, levné ruce budou nahrazovány robotizací a umělou inteligencí. Ale nějak se začít musí.

Stejně vysoká cla chytla i Kanada, protože měsíční odklad vypršel. Záminkou je pašování opiátového fentanylu, ale tato argumentace se taky vznáší v oblaku přeludů. Kdo chce psa bít, hůl si najde. Jde hlavně o tu práci a spokojené voliče v rizikových průmyslových centrech, kde byla tradice volit Demokraty.

Čína se už brání

Na Čínu zamířila další desetiprocentní cla, přirážka k desítce od Bidena, který jim některé zboží, jako třeba auta, zatížil i stovkou. Čína už se na to nějaký čas připravovala a okamžitě vypálila odvetnou salvu zaměřenou hlavně na potraviny a krmiva, což zatíží naopak Trumpovy voliče ze zemědělského vnitrozemí.

Druhou částí čínské politiky v podmínkách vznikající obchodní války bude snaha o posílení domácí spotřeby. Lidé mají peníze, ale mají je v bankách nebo pod slamníkem. Jsou nejšetrnějším národem na světě, kdy uspoří skoro třetinu příjmů.

Připomeňme, že Čína má daleko k evropským penzijním systémům, to je jeden z důvodů spořivosti občanů. Tím druhým byly obrovské náklady bydlení, řekněme v podmínkách bubliny, která se teď řeší. Někdo zkrachuje, někomu stát pomůže, tak to v Číně chodí.

A třetím obrovským výdejem byly náklady na vzdělávání, přesněji, náklady na doučování a mimoškolní kurzy, které měly zaručit úspěch v přijímacích zkouškách na vysoké školy. To je totiž v Číně jediná cesta vzhůru. Ale firmy, které se doučováním bohatýrsky živily, byly zrušeny. Vláda je zakázala. Ani to v Číně nepřekvapuje.

Válka je pro Trumpa přítěž

Všechny plány jsou na někdy, ale cla udeří hned. Uvidíme, jestli se jejich dopad bude šířit jako kruhy na rybníce. Jde o to, jaké dodatečné náklady nebo nepřekonatelná omezení přinesou těm, na koho přímo nemířily. V každém případě dolehnou i na USA. Tam to má mít charakter investiční příležitosti, která by se za normálních okolností nevyplatila.

Kde na to vzít? Rozpočtová tíseň je jedním z důvodů, proč chce Trump tak rychle ukončit válku s Ruskem. Ukrajina je jen bojiště, nabídla své území ke zničení a obyvatelstvo k drastické redukci. Toho se jí dostalo a teď to má zaplatit svými přírodními zdroji. Útěchou jí mají být stále častější evropské konference, ve kterých ji ujistíme, že za ní stojíme a nikdy jinak. Kdyby na nás ale nějaké ty minerální zdroje zbyly, tak si taky cucnem.

Evropské snahy udržet válku v chodu, taky proto, aby bylo těžší zjistit, kdo se na ní kapsuje, jsou nejspíš marné. Klíčem je požadavek amerických garancí. To je vlastně nejzábavnější složka celé této historie. Požadujeme po Trumpovi, aby nás podpořil ve snaze zmařit jeho snahu zbavit se válečného břemene. Chceme mít jistotu, že nabídka dohody s Ruskem bude mít dost otrávených pilulek, jako jsou evropská vojska na linii příměří, aby ji Putin spolehlivě odmítl.

Hrstka bohatne, zbytek se dusí

Ekonomové proti clům hartusí, například, že zdraží dovážené zboží a to spustí inflaci. Jenže k čemu jsou vám nízké ceny zboží, když nemáte práci, protože průmysl byl odsáván do zahraničí, kde platí zlomek běžné mzdy. Zisky z globalizace se tak soustřeďují u hrstky oligarchů.

Těm narůstá jejich ekonomická převaha až do kategorie „nesouměřitelnosti“. Prostě si proti nim neškrtnete. Bohužel, stejně je to i s jejich politickou mocí. Jsou to oni, kdo vlastní média, která vás uspávají pohádkou o demokracii.

Globalizace způsobuje také neřešitelné makroekonomické nerovnováhy. Ekonomové se vás budou snažit uhranout výklady o produktivitě a efektivnosti, kdy se maximálně využívá komparativních výhod jednotlivých článků výrobního a obchodního řetězce. Ale je tu podobný problém jako s tou oligarchizací. Exportní šampióni trvale prodávají více než kupují. To způsobuje, že v jejich zemích se hromadí exportní příjmy, zatímco v ostatních narůstá obchodní schodek.

Exportéři se pak musí smířit s tím, že jim někdo nezaplatí (dovozce se topí v zahraničním dluhu) nebo se začne bránit nejrůznějšími triky a úskoky, ze kterých jsou cla ty nejněžnější, protože jsou vidět a můžeme s nimi počítat. A když dostanou peška ty úspěšné exportní země, vzniká problém s přerostlým průmyslem. Stroje se dají prodat nebo vyhodit, ale co s lidmi?

Střílí se nám kolem uší

Nakonec je tu praktická obtíž, kterou jsme pocítili v dobách covidu, že příliš složitý dodavatelský řetězec se snadno přetrhne. A když covidu došly síly, nastoupily sankce proti Rusku a Číně. Teď se rozjíždí další kolo překážek. Vždy se něco najde, co jedněm pomůže a druhé poškodí. Nejvíc to poškodí ty, kdo jsou na takovém systému kriticky závislí.

A tady se nám střílí kolem uší. Náš nejdůležitější partner Německo mívá největší obchodní přebytek na obyvatele. V absolutní hodnotě je sice poloviční než čínských 600 miliard dolarů, ale Čína má dvacetkrát víc obyvatel.

Jedeme v tom taky. My dodáváme Němcům a Němci to prodávají dále do světa. To znamená dvojí riziko, které teď pocítila třeba ohrožená automobilka Škoda: Obecné riziko přerostlé závislosti na exportu, a toto riziko je zároveň mimo naši přímou kontrolu.

Slepá ulička

Hyperglobalizace je tak slepou uličkou světového vývoje, podobně jako bezpečnostní uspořádání, kdy se Spojené státy ujaly role hlavního dozorce globální bezpečnosti a vyhledávaly a ničily obludy po celém světě. A to tak, že ty obludy občas vyhrajou a posílí.

Logiku to nemá, ale některé segmenty na tom mohou extrémně vydělávat. Například vojensko-průmyslový komplex, který má ve válkách odbyt a pod tlakem bojových potřeb šponuje ceny. Pochopitelně také globální banky, přes které se to financuje.

Útok může mít i biologickou povahu, ze které těží největší farmaceutické firmy. To všechno bylo zároveň mocenskou základnou Bidenových neokonzervativců s vrcholkem tohoto ledovce na ministerstvu zahraničních věcí.

Trumpův domácí boj

Trumpův útok proto míří právě tímto směrem. Chce rychle ukončit válku s Ruskem a hauzíruje dokonce se společným snižováním zbraní, kam by přizval i Čínu. Oslabil by domácího nepřítele a posílil rozpočet, který soustavně trká hlavou do dluhového stropu.

Stejným směrem míří Trumpův rozvrat amerických státních institucí, které byly zneužívány pro nafukování „ruské hrozby“ a měly Trumpa soustavně blokovat v jeho prvním období. Teď už jim tu šanci nedá.

Je prostě zřejmé, že největší úkoly vidí Trump doma. Ve válce gigantů, kdy stojí proti finančním centrům východního pobřeží, farmaceutickým firmám a vojenskoprůmyslovému komplexu, mobilizuje tradiční fosilní těžaře a energetiku. To nám pomáhá vysvětlit jeho opatření ve prospěch frakování a těžby ropy a plynu a rušení klimatických omezení z Bidenovy éry).

Vedle toho dokázal strhnout na svoji stranu technologické obry, kteří jsou vítězi současné civilizační změny. Příslib tchajwanské TSMC, že vybuduje ve Spojených státech pět nových výrobců čipů za 100 miliard dolarů umožní vybavovat průmysl umělou inteligencí. A zbavovat ho závislosti na ceně pracovní síly. To činí reálnějším záměr vrátit zpátky uprchlý průmysl a obnovovat domácí pracovní místa.

Větší ziskovost, menší odolnost

Teď do nás budou bušit komentáře, že to nejde. Ty nejvypracovanější budou mít vzorečky s řeckými písmeny. Jenže to to jsou věštby podpořené bůhvíjakým kuřivem, zatímco bezvýchodnost současné praxe jsme měli denně před očima.

Znovu a znovu se potvrzovalo, že to, co je oslavováno jako ekonomické, namastí kapsu nemnohým, zatímco těm ostatním je nabízeno v lepším případě oškubáni a v tom horším ztráta životních šancí. Taková věda je k ničemu. Ekonomie by měla být o tom, jak to zařídit, aby se lidi měli líp. Trump si to obecně uvědomuje, řecká písmena dodají ti školenější.

Jeho ochranářská opatření nás zraní, ale mohu být užitečná. Potvrdí nám, že ekonomika orientovaná jen na výkonnost a maximální zisk nutně obsahuje maximální riziko a minimální odolnost, resilienci. Větší ziskovost, menší odolnost.

Odolnost se tvoří prostřednictvím pokrýváním domácích potřeb pokud možno z domácích zdrojů. Počítá s ekonomikou krátkých vzdáleností a pokud možno bez prostředníků. Obejde se pak bez maximalizace zisku, jehož podstatnou část shrábne někdo jiný.

Jde i o tu demokracii

To „pokud možno“ znamená, že to nejde vždycky, ale když to jde, je hřích to nevyužít. Hřích pro lidi, ne pro oligarchy, ty to poškodí.

Chcete dobrý život a demokracii?  Pokoušejte se o lokalizaci, obnovu místních výrob a služeb. Hospoda, pošta, energetická komunita, potraviny zblízka, které mohou být za rozumný peníz bio, mají i politickou hodnotu. Měl pravdu Václav Klaus, když v tom viděl klubko zmijí levičáctví. Zdravý rozum, přitom říká, že levice má být pro většinu, zatímco pravice má hlídat privilegia hrstky vyvolených.

Pokud vznikne spousta místních ekonomik, jaké dokázaly v minulosti vybudovat třeba Slušovice, vzniká tak ekonomická diverzita, která je podmínkou pro opravdovou demokracii. Jak to funguje?

Lidé, kteří mohou něco reálně ovlivnit v domácím prostředí, dokážou reálněji uvažovat i o národních potřebách. Mají rozdílné zkušenosti, o které se potřebují podělit. Potřebují nikoliv cenzuru, ale otevřenou diskusi. A rozptýlené vlastnictví je pro demokracii i pro lidi lepší než oligarchická koncentrace moci.

Zbyněk Fiala