Tragédie na FF UK

Tragédie na FF UK si vyžádala zatím (22. 12.) 15 obětí na životech, když nepočítáme samotného vraha, který zemřel také (zatím není zcela jasné, zda vlastní rukou nebo policejní střelou). Další lidé jsou v kritickém stavu a další mohou případně zemřít i přes to, že jejich zranění původně nevypadalo fatálně.

Poučení?

Jistěže budou mnozí tvrdit, jak se tím či oním způsobem dalo tragédii zabránit, nicméně je nutno konstatovat, že ke všemu (včetně následného ukončení vlastního života) odhodlaný a ozbrojený pachatel se dostane prakticky kamkoli, vyjma opravdu vycvičenými ozbrojenými střelci na všech vstupech chráněný objekt.

Jistě je nemilé, když je areál vysoké školy otevřený „jako holubník“, ale klasický vrátný by v tomto případě nepomohl, protože pachatel nebyla cizí osoba, ale student postižené fakulty, který tam měl legální přístup. A je otázka, zda by pomohlo prohledávání zavazadel – musely by se zavést rámy jako na letištích nebo např v soudních budovách, kde je ovšem, obávám se, že to platí i pro ta letiště, daleko menší provoz, protože studenti mají výuku v různých budovách a přebíhají často v časové tísni mezi nimi, chodí do menzy či jiné stravovny a mají tudíž legitimní důvod procházet vrátnicí oběma směry opakovaně. Dokážu si představit ty šílené komplikace, když by se přes vrátnici pasírovalo několik set studentů (ve větších univerzitních areálech tisíce), kterým ve stejnou dobu začíná výuka.

Studenti také běžně koncem týdne mají velká zavazadla, protože často po poslední výuce rovnou z fakulty, aby stihli co nejdřívější spoj, odjíždějí domů.

Zvlášť před Vánoci a jinými svátky.

Velice se obávám, že pokud by areál měl být chráněn proti ozbrojenému studentovi (či zaměstnanci, i těm se může stát v hlavě cosi ošklivého), musel by se tomu dosti drasticky upravit rozvrh (aby výuky nezačínaly synchronně), muselo by se investovat do rámů a s nimi spojených stavebních a technických úprav (a je otázka, zda by se něco takového do všech budov, zejména historických, vešlo), muselo by se investovat i do dobře vycvičených a dobře ozbrojených bezpečnostních pracovníků, kteří by byli zárukou, že se přes ně ozbrojený pachatel prostě neprostřílí.

Při stavu našeho školství dost utopie.

Chytráci

Opět se ozvala řada chytráků, blábolících, že by se mělo více restringovat držení zbraní. Opět je to pitomost. Naopak, právě odzbrojená společnost je vystavena zločincům (včetně zločinných politických režimů) na milost a nemilost.

Existuje příklad Velké Británie, kde bylo původně držení zbraní liberálnější než u nás, a poté bylo skokem deliberalizováno na současný velmi restriktivní stav. Výsledkem byl skokový nárůst zločinnosti, a dokonce i vraždy střelnou zbraní poskočily asi na dvojnásobek. Je to vcelku logické, zločinec se v souvislosti s přísnou zbraňovou restrikcí nemusí bát, že ho oběť nebo někdo z jejího okolí zastřelí.

Často jsou citována i USA, v nichž je jednak držení v různých státech či okrscích řešeno různě, a jednoznačně k největšímu počtu zločinů páchaných střelnou zbraní dochází v těch restriktivněješích oblastech. Stejně tak jsou velice častou obětí střelců školské areály, protože v nich je skoro v celých USA (možná existují výjimky, ale nejsou mi známy) zbraně restringovány, takže se pachatel opravdu nemusí ničeho bát a jen si v klidu „zastřílí“ až do příchodu policie.

Extrémem pak byl zločin Breivika na ostrově Utoya, kde „kvůli co nejvyšší bezpečnosti“ neměli střelné zbraně (a snad ani jiné) ani policisté, takže nebyli s to pachateli ani překážet a museli čekat na to, až mu dojdou náboje. Historka vodníka Čochtana o požáru, „kterej moh bejt větší, ale mně tenkrát došly sirky“ je sice velká legrace, ale když se to odehraje v praxi se střílejícím maniakem a bezmocná policie jen čeká, až pachateli dojdou náboje (nebo oběti) je to dost tragédie a všechny oběti jdou jednoznačně na konto „bezpečnostních odzbrojovačů“. Jistěže se dá ledacos ošklivého napsat i na konto policisty, který se nepokusí pachatele stopnout ani nějakými improvizovanými prostředky (a měl by být na to i vycvičen, když mnu tedy zbraň nesvěřili), i jeho nadřízených, dá napsat mnoho ošklivého, ale to nechme plavat.

Naštěstí nejsme Norsko, a tak pražská policie mohla zakročit na FF UK ozbrojená a střelbou pachatele zastavit (byť není tč. jasné, zda zemřel na kulky od policie nebo vlastní rukou). Rýsuje se, že nakonec střílel policista z prostoru mimo budovu na pachatele, který vyšel na ochoz budovy a střílel do lidí na ulici, čímž ho snad přiměl obrátit zbraň proti sobě. Tedy v podstatě nikoli člen týmu, zasahujícího v budově samé. Naštěstí nejsme ani Velká Británie, kde „zavolatelní“ policisté nejsou ozbrojeni a buď teprve volají nějakou ozbrojenou sílu, nebo musí nejdříve vyfasovat zbraně a pachatel je v pohodě o to déle.

Alespoň trochu potěšitelné na celé tragédii je snad to, že naši studenti se alespoň snažili před útočníkem utíkat a ukrývat, ne jak ti norští mládežníci na ostrově Utoya, kteří z valné části nedělali ani to a jen pasívně čekali na smrt.

Příklad

Přes cca 1200 obětí měl říjnový masakr lidských zrůd z Hamásu daleko méně obětí, než kdyby byl proveden na málo ozbrojenou nebo zcela neozbrojenou populaci. Kdyby Hamás stejným způsobem a se stejným, počtem bojovníků (i stejnou výzbrojí a výstrojí) zaútočil třeba na Londýn, mohl by být obětí i více než desetinásobný počet. A, nedělejme si iluze, ani Praha by nedopadla moc dobře, byť asi lépe než ten Londýn.

Oběti z řad izraelských občanů se, pokud nebyly naprosto zaskočeny ve spánku, účinně bránily. Řada z nich začala poměrně rychle po útočnících pálit, což minimálně komplikovalo zabíjení dalších obětí a burcovalo další potenciální oběti. Řada útočníků byla také včas zabita nebo vyřazena těžkým poraněním. Bez toho by onen masakr měl daleko větší rozsah.

Izraelská společnost je ozbrojená, většina občanů obou pohlaví prochází střeleckým výcvikem a je pravidelným cvičením udržována ve střelecké kondici.

Dokonce i učitelky mateřských škol mají střelecký výcvik a mají u sebe při své práci zbraň.

Jistěže neexistuje důvod, aby zbraň u sebe mohli mít na vysoké škole i studenti.

Je známá kasuistika, kdy se soudruzi bojovníci proti zbraním rozhodli udělat pokus, kdy jeden ze studentů střední školy bude mít u sebe nějakou maketu pistole či revolveru a do třídy vtrhne ozbrojený (opět maketou) útočník. Přestože útočník věděl, kde ozbrojený student ve třídě je (což by v reálu nevěděl), stačil dostat víc ran, než bylo před oním pokusem stanoveno jako postačující na jeho „zabití“. Proto museli pachatelé tohoto „experimentu“ dodatečně změnit pravidla (zvýšit počet ran, které by k zastavení útočníka měly stačit), aby mohli „dokázat“, že obrana se zbraní v ruce je, „jak dá zdravý rozum“ (a odzbrojovací ideologie) přece „neúčinná“.

Když zakazovači zbraní blekotají něco ve smyslu „nechceme tu Divoký Západ“, je třeba jasné konstatovat, že v onom čase a místě to byla podstatně bezpečnější zóna než centra naprosté většiny US (ale i západoevropských) velkoměst. A také zmínit to, že nejproslulejší přestřelka na Divokém Západě, střet u O. K. Corralu měla sedm účastníků (přítomnost dalších dvou je sporná, ale prokazatelně do samotné střelby nezasáhli) a jejím výsledkem byli čtyři mrtví a jeden ustřelený prst. O něčem takovém by dnes noviny většiny států ani nepsaly.

Co tedy dělat?

Je mi velice líto. Místo nějakých šílených opatření, reálně realizovatelných snad jen v době, kdy neběží výuka, ale ne při jejím normálním běhu, by měl mít každý z učitelů (který je něčeho takového fyzicky schopen), ale i někteří studenti, k dispozici zbraň. Měli by projít střeleckým výcvikem a měli by procházet periodickými kondičními cvičeními. Bylo by i vhodné, aby alespoň někteří z nich absolvovali i psychoterapeutické zásahy, které by snížily jejich zábrany v opravdové akci střílet na pachatele s cílem jeho těžkého poranění nebo zabití. Takže by nedocházelo k tomu, že se bezmocní kantoři a studenti budou zabarikádovávat v učebnách či jiných místnostech a jen doufat, že pachatel neumí rozstřelit zámek. Pachatel by byl rychle pacifikován (ne nutně usmrcen) a počty obětí by byly podstatně nižší.

Jsem toho názoru, že takové opaření by bylo jednak levnější a jednak účinnější než cokoli, s čím jsou s to přijít zakazovači zbraní.
Zkuste si sami zaspekulovat, jak by to Palachově náměstí dopadlo, kdyby při poplachu většina zde sídlících vyučujících vytáhla z trezorku v pracovně zbraň, nabila ji a šla lovit pachatele. A měla k tomu příslušný výcvik (a oproti policistům perfektní znalost budovy). Jsem přesvědčen, že obětí by bylo výrazně méně.

Tragédie na FF UK ukazuje, že „móda“ střeleckých přepadů škol asi dospěla až k nám. Měla by nás vést k poučení, že opatření, nabízená zakazovači zbraní, nejsou a nemohou být účinná (to vidíme všude, kde k takovým útokům dochází, v Západní Evropě i v USA), a že bychom si raději měli vzít příklad z jediné vyspělé země, kde takové útoky, pokud vůbec nastanou, mají jen minimální počet obětí, tedy Izraele.