7. října 2023 nebyl Izrael jen napaden. Cílem útoku bylo Izrael zlomit.

To nebyla lehkomyslnost, ale odvaha: Proč měli Netanjahu a Trump ohledně Íránu pravdu
AHMED CHARAI
Masakr měl za cíl nejen zabít nevinné lidi, ale také vyslat jasnou zprávu: teror může Izrael ponížit, traumatizovat, izolovat a donutit k ústupu. V následujících hodinách a dnech, uprostřed scén masakrů, únosů a celonárodního smutku, bylo možné zaslechnout návrat staré fantazie. Mnoho lidí, ať už otevřeně či potichu, naznačovalo, že masakr je začátkem konce Izraele. Mýlili se.
Izrael se nezhroutil. Izrael se z šoku vzpamatoval a postavil se problému čelem. Pohřbil své mrtvé, bojoval za své rukojmí a vstřebal šok, který by mnoho zemí roztrhal na kusy. Izrael však také pochopil něco zásadního: pokud má 7. říjen 2023 zůstat jen hrůznou vzpomínkou a nestát se vzorem, tak nestačí zasáhnout jen ruku, která masakr spáchala, ale je třeba čelit přímo zdroji.
Vliv budovaný prostřednictvím proxy zástupců
Původcem masakru nebylo jen Pásmo Gazy. Původcem byl systém stojící za Pásmem Gazy: režim v Teheránu, který desetiletí financoval, vyzbrojoval, cvičil a ideologicky živil regionální infrastrukturu teroru. Írán si nevybudoval vliv prostřednictvím diplomacie a rozvoje. Vybudoval si ho prostřednictvím svých proxy zástupců, milicí, vydírání, sektářských válek a záměrného oslabování suverénních států.
Proto nebylo rozhodnutí premiéra Netanjahua a prezidenta Trumpa postavit se Íránu projevem lehkomyslnosti, ale odvahy.
Lehkomyslností by bylo přijmout události ze 7. října, hovořit o odolnosti a proti původci masakru nic nedělat. Lehkomyslností by bylo potrestat katy a chránit architekty masakru. Lehkomyslností by bylo nechat Teherán nadále věřit, že může vyzbrojovat milice, terorizovat své sousedy, destabilizovat hlavní města a nenést za to žádné následky.
Netanjahu a Trump dokázali opak.
Stal se však pravý opak. Politické rozhodnutí bylo správné. Strategie byla jasná. A vojenské výsledky jsou hmatatelné. Izraelsko-americké letecké a raketové údery nebyly pouhým symbolickým gestem; oslabily bojové schopnosti, narušily velitelské struktury, oslabily dosah Islámských revolučních gard a rozbily iluzi, že je tento režim nedotknutelný. Íránští vládcové příliš dlouho předpokládali, že demokracie budou věčně váhat a vydávat strach za opatrnost. Netanjahu a Trump dokázali opak.
Toto vše je důležité, protože odvaha bývá v diplomacii často nepochopena. Odvaha není křiklavost. Odvaha není impulzivita. Odvaha není potěšení z eskalace. Odvaha je ochota jednat, když cena nečinnosti převyšuje riziko akce. Po 7. říjnu 2023 ten okamžik nastal.
Jakmile člověk tuto skutečnost pochopí, tak se do centra jeho pozornosti nevyhnutelně dostane hnutí Hizballáh.
Hizballáh není jen hrozbou pro severní hranici Izraele. Je to regionální nákaza. Hizballáh si vzal libanonský stát jako rukojmí, podřídil libanonskou suverenitu zájmům Íránu a odsoudil libanonský lid k tomu, aby nesl náklady válek, které si nevybral. Hrdou arabskou zemi proměnil na platformu pro ambice Teheránu. A moc Hizballáhu sahá daleko za hranice Libanonu a Izraele.
Proto je širší regionální kontext tak důležitý. Odhalení sítí v Perském zálivu napojených na Hizballáh a Írán připomíná, že tato hrozba není lokální, ale nadnárodní. Bahrajn již ve stínu íránské subverze žije dlouho. Stejným pokusům infiltrace a destabilizace čelily také Spojené arabské emiráty. Maroko pochopilo nebezpečí již před lety a kvůli íránské podpoře Fronty Polisario s Teheránem přerušilo diplomatické vztahy. Různé země, stejná metoda: proniknout, vyzbrojit, radikalizovat a oslabit suverénní státy zevnitř nebo prostřednictvím proxy zástupců.
Spojené arabské emiráty se postavily na odpor. Bahrajn se postavil na odpor. Také Maroko se probudilo včas.
Tyto státy si zaslouží víc než jen pochvalu, zaslouží si strategickou podporu. Spojené arabské emiráty mají plné právo požadovat zpět své tři okupované ostrovy. (Poznámka překladatele: K jejich obsazení došlo už v roce 1971, tedy před Íránskou islámskou revolucí.) Maroko má plné právo upevnit mezinárodní uznání své suverenity nad Saharou. A Bahrajn – království v první linii, které se postavilo na odpor, když ostatní váhali – si zaslouží smysluplnou ekonomickou a strategickou podporu, která odpovídá břemenu, které nese.
Tyto země musí být za své činy oceněny. Abrahámovské dohody nebyly nikdy jen pouhou diplomatickou ceremonií. Byly strategickou a civilizační volbou: rozhodnutím ve prospěch modernity, suverenity, rozvoje a míru proti regionálnímu řádu postavenému na milicích, zastrašování a permanentní válce. Tento konflikt tuto volbu nezměnil. Otestoval ji – a ona obstála. To může být jeden z nejdůležitějších politických faktů vyplývajících z této války.
Skutečnou linií zlomu již na Blízkém východě není to, co tolik lidí ze zvyku stále opakuje. Již nejde jen o střet mezi Araby a Izraelci. Jde o střet mezi těmi, kteří chtějí fungující státy, a těmi, kteří cizopasí na zhroucených státech; jde o střet mezi těmi, kteří se snaží něco vybudovat, a těmi, kteří vydírají ostatní; střet mezi těmi, kteří volí pořádek, prosperitu a vzájemné soužití, a těmi, kteří oslavují neustálou revoluci a konflikt.
Role Izraele v tomto střetu by měla být upřímně uznána.
Izrael je malá země s nemilosrdnými sousedy, přesto Izrael vybudoval mimořádně odolné suverénní instituce. Jeho síla není náhodná. Je výsledkem disciplíny, excelence, technologické vyspělosti, demokratické vitality a hlubokého pochopení toho, že přežití vyžaduje seriózní přístup. Mosad, Izraelské obranné síly (IDF) a izraelské bezpečnostní instituce všeobecně opakovaně prokázaly, čeho je schopný stát, když se spojí zpravodajské informace, operační dokonalost a politická vůle.
Ale instituce samy o sobě nestačí. Skvělé armády a skvělé zpravodajské služby nemohou splnit svůj úkol, pokud se političtí vůdci bojí jednat. Proto je leadership tak důležitý. Benjamin Netanjahu by měl být posuzován v tomto světle. Nevybral si pohodlí. Vybral si odpovědnost. A Donald Trump, ať už si o něm myslíme cokoliv, pochopil něco, co mnozí jiní ne: jsou chvíle, kdy odstrašování nelze obnovit projevy, konferencemi a pečlivě formulovanými iluzemi. Musí být obnoveno silou.
To není lehkomyslnost. To je leadership.
Íránský režim v současné době funguje v nejistém časovém rámci. To neznamená, že zítra zanikne. Diktatury často přežívají déle, než očekáváme. Ale něco zásadního se změnilo. Aura nevyhnutelnosti byla prolomena. Obraz nezranitelnosti byl rozbit. Strach začal přecházet na druhou stranu. Režim stále disponuje věznicemi, propagandou, zbraněmi a fanatiky. Ale již ztratil mýtus o nedotknutelné moci.
Další kapitola proto musí být připravena moudře. Ne proti íránskému lidu, ale s ním. Místo nenávisti vůči Íránu, bychom ve svých srdcích měli chovat naději na to, že v Íránu dojde ke změně. Íránský lid nejsou mulláhové. Íránský lid je první oběti režimu, který ponížil íránskou civilizaci, potlačil svobodu íránského lidu a prohýřil bohatství země na teror, korupci a ideologickou válku.
Po 7. říjnu 2023 se Izrael mohl uchýlit k truchlení a obraně. Místo toho si zvolil náročnější cestu: postavit se zdroji teroru.
To nebyla lehkomyslnost. To byla odvaha.
A do historie se možná zapíše, že v době, kdy mnozí předpovídali jeho konec, pomohl Izrael naopak přispět k začátku konce teheránského teroristického režimu.
Ahmed Charai, překlad původního textu: Courage, Not Recklessness: Why Netanyahu and Trump Were Right on Iran
Ahmed Charai je předseda představenstva a generální ředitel mediálního holdingu Global Media Holding. Působí také jako poradce pro Blízký východ, jeho články byly publikovány v denících The New York Times, Politico, The Wall Street Journal, The Hill, Foreign Policy, National Interest, The Jerusalem Post, Haaretz a dalších. Je členem správních rad think-tanků Atlantic Council (Atlantická rada), Center for Strategic and International Studies (Centrum pro strategická a mezinárodní studia), International Crisis Group (Mezinárodní krizová skupina), International Center for Journalists (Mezinárodní centrum pro novináře), Foreign Policy Research Institute (Institutu pro výzkum zahraniční politiky), Center for the National Interest in Washington (Centra pro národní zájem) a The Jerusalem Institute for Strategy and Security (Jeruzalémský institut pro strategii a bezpečnost).
- Jsme na dobré cestě, libtardi kvičí - 31.3.2026
- Děkujeme za sepsání novinářské Anticharty - 31.3.2026
- Už ne, prosím, ozývá se z ODS aneb smutné konce bývalého premiéra - 31.3.2026



Je to krásné a dojemné. Plné hrdinství a patosu. Realita se obávám je někde jinde. Z Izraele brzy bude jedna trochu větší Gaza. A USA? Snad, konečně dostanou terminální výprask za všechny prasárny, které kdy napáchaly a půjdou opět pást na ukradených prérijích dobytek.
Jako bývalý námořní důstojník se obávám. Hormuz neodblokujete, Bab al Mandeb raději rychle zapomeňte.
Hovnama vyplavenou letadlovku ve Splitu možná nemusíte ani opravovat. Stojí u mola jak smrdutá mršina. Její souřadnice se dají odečíst z Google maps. Z Teheránu do Splitu je to dosti přesně 3 000 km. Nevím proč si říkám zdali IRGC mají stejné informace a jak s nimi naloží. Hrdinů jsou plné hřbitovy.
Mám už těch VAŠICH podělaných válek po krk.
NEJSEM
VE VÁLCE S
ŽÁDNOU ZEMÍ
Musím s vámi souhlasit. Resp. s vaším závěrem. Též mám všech těch mocenských válek v zájmu chamtivosti, moci a nadvlády po krk!
Ježíši, co to je kecy v tom článku? Převzaté ze seznamu, ci hovínek.cz? Opravdu mimořádně vydařený slovní hnůj!
Shalom vy tupci!
Izrael byl ohrožen??? Těsně před zahájením operace došlo k průlomu v nepřímých jaderných jednáních mezi USA a Íránem, kdy Teherán souhlasil s neskladováním obohaceného uranu a plnou verifikací IAEA. Tento diplomatický posun byl zničen bombardováním ještě předtím, než mohl být formalizován.
Ono to vypadá, že jedním z důvodů útoku bylo právě to, že si potřebovali zachovat nepřátelství.
– – – –
https://casopisargument.cz/69560
Velice zdařilý článek a jen, co se před něj dá znaménko mínus, tak je ràzem i pravdivý.
Nový izraelský vojenský prokurátor, zprostill obvinění proti konkrétním vojákům obviněným ze sexuálního mučení palestinských vězňů.
V červenci 2024 v Sde Teiman, izraelští vojáci systematicky análně znásilňovali palestinské vězně, používali mučení elektrickým proudem, waterboarding, odepírání jídla a odepření lékařské péče.
Vojáci si sexuální mučení natáčeli na telefony.
Zpráva Výboru OSN proti mučení z listopadu také potvrzuje „státní politiku organizovaného a rozsáhlého mučení“, včetně sexuálního násilí,
a zdokumentovala 84 případů, kdy Palestinci zemřeli ve vazbě od října 2023 v důsledku mučení a špatného zacházení.
Ale aby Izrael prokázal že je právní stát,
původní hlavní vojenská prokurátorka Džifat Tomer-Jerušalmiová, která se provinila zveřejněním videí sexuálního mučení,
byla donucena k rezignaci a nakonec zatčena, obviněna a nyní čeká na vlastní soud.
Největší muslimské hnusy vznikaly tam, kam USA házelo svojí “demokracii” pomocí bomb. Těžko říct, co by bylo bez amerických válek, ale vina za roze*rání regionu je plně na USA.
izrael je teroristický stát,který musí být zničen!!!!
Stačila první věta, abych pochopil, že dále číst netřeba. Shodou okolností právě dnes vyšel článek VK na téma Izrael vs. Hamás. Zajímavé čtení:-)
Tak tenhle sionistický vrah si může jen říkat, že promeškal příležitost mlčet, jelikož onen báječný Trump, který dle tohoto soukmenovce pedo Epsteina duševního průjmu prý – cit. – Donald Trump, ať už si o něm myslíme cokoliv, pochopil něco, co mnozí jiní ne: jsou chvíle, kdy odstrašování nelze obnovit projevy, konferencemi a pečlivě formulovanými iluzemi. Musí být obnoveno silou –
dle WSJ s odvoláním na Bílou kolnu Daddy Donnie aktuálně dnes řekl, že je ochoten s Peršany uzavřít mír i bez toho, že by otevřeli Hormuz.
Prý to není americká záležitost a mají si to vyřešit především uHnijci a minibritové.
WSJ se odvolává na Bílou kolnu a uvádí naprosto čerstvou změnu US politiky vůči Persii –
🇺🇸⚔️🇮🇷 Trump je připraven ukončit americkou válku proti Íránu, aniž by znovu otevřel Hormuzský průliv, čímž by Teherán fakticky ponechal kontrolu nad škrticí klapkou a zdržel veškeré úsilí o obnovení plného přístupu. V posledních dnech on a jeho tým dospěli k závěru, že násilné otevření průlivu by přetáhlo válku za jeho čtyř- až šestitýdenní časovou osu. Místo toho se Washington snaží „ochromit íránské námořnictvo a zásoby raket“, poté ukončit boje a přejít na „diplomatický tlak na obnovení obchodních toků“.
Jo už i připravujou novýho s. Švermu a těsný polobotky v zasněžených Tatrách, starý opilec a ještě větší pitomec Peter Whisky Hegseth Trumpa totiž mylně informoval, a tak z Operace Teherán za víkend a regime-change navrch, má Doník a všechny složky US Army nýčko kapitální srajdu na hlavě, místo svatozáře. A to v plánu nebylo.
Tož, nakonec ten s. Pávek se pod Hradem nalodí na Primátora Dittricha a popluje si pro admirálský frčky. Jen aby se nám a starý s. politručce soudruh nevrátil jako Nelson. Zakonzervován pro velkolepý funus pod vedením Halíka, taky agenta, ale Stasi, na lafetě dělové v bečce rumu jako oný Nelson do Londonu přivezený od Nilu.
Jinak situace minibritanie a uHnije je jasná, pokud Zelí nemá být ponechán již příští měsíc bez nafty a benzínu, musí minibritanie a gubernie Bruseli velmi rychle u sebe nastolit tuhý válečný přídělový systém s PHM. Druhoprotektorátní knedlíci to již znají z prvního protektorátu. Na benzín bude jezdit jen s Pávek s politručkou a jeho družina collabos jako Foltýn, progresivci z ČT a ČRo a pochopitelně Kolář, sionista Pojar a Zbrojař.
Netanjahu poslal s pomocí Mosadu a Kataru 1 miliardu !!
dolarů s cílem udržet Hamás u moci a zabránit tak míru.
Jerusalém post že 4.3.2026.
———-
To že Izrael živil a asi i živí teroristy proti své zemi je dávná věc i ze Sýrie. Má to velký význam pro eliminaci odpůrců na zabavování území a vyvražďování tamního obyvatelstva. Pokud Izrael ví, kde se pohybuje velení Íránu, tak lze vyloučit, že nevědělo o přípravě akce Hamásu na diskotéce poblíž hranic. Sionisté nemají ani soucit s vlastním obyvatelstvem. Gaza je pro ně klíčový bonbónek.
tvl. to jsou časy, kdy konfidenti skládají účty, tak i přeceda Ahmed smolí – papír snese všechno a digipapír 2x – netušil jsem že Rezaté Pohlaví , c.k.šáh padyšáhů king, vyzbrojil a inicioval Polisario v Maroku začátkem sedmdesátek minulého století, leda by býval byl Rezaté Pohlaví již tehdy zakukleným ajjatollláhem spolupracujícím na světové revoluci se CCCP…
Ahmade nežer velbloudí howna!
7. října byl izraheel napaden leda tak sám sebou.
Nejsou větší podporovatelé islámského extrémismu a terorismu než sionisté z izraheelle, pindosákova a minibritánie. Jich nebýt, tak jsme do dneška o islámu skoro nic nevěděli.
Chápu, že Židi nemíní být dál jako ovce, jdoucí na porážku.
Na druhou stranu – rozjebat kvůli tomu celým svět, to není dobrý nápad. Aby se jim to nevymstilo.
Jiří
Židi byli jako ovce za Hitlera, dnes jsou na ještě horší úrovni než nacisti.
Kdysi jsem je litoval, dnes jsou mi odporní.
Židi jsou opravdu pakáž, netřeba je litovat.
Kdo chce nekoho prepadnout, duvod uz si najde, nebo ho dokonce zinscenuje. 9.11. bylo to same, jenze tam maji amici primy dukaz. Ve shorelych troskach nasli obcanky cmoudu a sedmicka se zritila strachy, ze by do ni mohlo take naletet nejake letado. Tak jaky problem s par kolateral demage. Par mrtvych za dobrou vec, no problem.
I o tom, jaci jsou Iranci teroristi by se dalo diskutovat, ale prozatim nikoho v dejinach Persane neprapadli. Ted uz se jen brani a preji jim, aby ten amrickozidovsky terorismus porazili.
Jedno, co mne strasne tesi, je ukazka neschopnosti amiku. Staci, aby v pradelne Geralda Forda chytilo par podvlikace od Navy Seals a je to na potopeni. Honem museli utikat az na Kypr a oprava bude trvat asi rok. V kuchyni Abrahama Linkolna se prevratil kotlik s fritovacim olejem a je take na uteku do bezpecnych kraju. Jsem presvedcen, ze Vinetouovo kanoe by vydrzelo vic pohrom. A indianum nikdy nedosly ani sipy, ani ostepy a tomahavky. Amerikanum dosly i ty tomahavky a zitra budiu hazet kameny proti iranskym dronum. Existuje jeste srandovnejsi satyra?