Tak si teda stávkujte

Prý proběhla stávka učitelů. Děkuji dětem, že mi to připomněly, protože mi to připadá, že stávka učitelů probíhá už asi deset let.

Čtrnáctiletá Jája chodí do osmé třídy. Jedenáctiletý Kakuna do páté. V průseru jsou oba dva. Zejména matematika je úplně tristní záležitost. V geometrii se topí i učitelky, které nezvládají ani základní věci, jako značení stran v trojúhelníku. Dcera kdysi dostala dvojku z geometrie, protože „nevyznačila počáteční bod přímky“. Říkám si, v čem je asi problém, proč se to kurva konečně nenaučí, když to vykládají každý rok stejně. V algebře se pořád kolem dokola praktikuje nějaké dělení. Čísel jinými čísly, zlomky, úplná šílenost, nenapadá mě, kde by se to dalo prakticky použít. Učitelky nějak selhávají ve vysvětlování, proč by to haranti měli umět, nejspíš to ani samy neví. Když se moje žena otázala třídního učitele, zda jí může vysvětlit, proč má celá třída tak mizerné známky z matematiky a zda to je skutečně dětmi, dostalo se jí vysvětlení, že „to asi nebudou žádný Ajnštajni“, což mi přijde jako skutečně profesionální statement. Nebo cizí jazyky, To je taky katastrofa. Od osmé třídy musí mít žáček hned dva cizí jazyky, nechápu proč. Stačí se podívat na to, jak anglicky blekotá profesor Nutella a hned pochopíte, že je lepší umět jeden pořádně, než dva mizerně. Učitelky jsou na tom kolikrát hůř než žáci, protože žáci sjíždí youtube bez titulků, zatímco paní učitelka je o kapitolu napřed a marně loví v hlavě, jak že to loni říkala. Část učitelů už to zabalila a vzala jako fakt, že se s dětmi mají učit rodiče a tajemný internetový nástroj s adresou umim.to, který funguje lépe než polovina učitelek. Kdo chce zase zvýšit šance na střední školu na alespoň průměrné, musí si zaplatit doučování, protože fzákladu není nic. Myslím, že jako celek odvádějí učitelé mizernou, příšernou a nekvalitní práci a kdybychom takhle pracovali všichni, vypadalo by to tady jako v Albánii. Kdyby bylo po mém, ať jdou do prdele i s jejich požadavky, já jim jako daňový poplatník ani vyšší platy přispívat nechci a nebudu chtít, dokud se jejich výstupy zásadně nezlepší. Za to, co většina z nich předvádí, je to už teď víc než akorát.

Další paralýza se jmenuje „posedlost tělocvikem“. Ámosáci zjevně zmatkují pod tlakem takových těch statistik, že děti mají o 77,362% horší fyzickou kondici než před druhou světovou válkou, které produkují různé ty nevládní organizace vytvořené za účelem recyklace nepotřebných profesionálních sportovců a jejichž hlavním posláním je udržovat v chodu státní sportbyznys. Tak se ve škole provozují různé podivné pseudosportovní aktivity, jako třeba bruslení. Je úplně ideální, když si ráno dopřejí na zimním stadionu tu bruslící pakárnu, fyzicky se přitom zničí a pak si dají dvě hodiny matematiky, ze které už odpoledne neví vůbec nic.

Další ránu tomuto systému zasadila inkluze nevzdělatelných dětí do vzdělávacího systému a následná dosud nedokonaná inkluze Ukrajinců tamtéž. Těm se nesmí nic vytknout, protože přece jejich zemi napadlo Rusko a neumí ještě naši řeč (i nyní skoro po dvou letech pořád validní argument), tak vzniklo zvláštní dvourychlostní školství. Zatímco se domorodci učí, Ukrajinci si během hodiny hrají s mobily a něco si švitoří v jejich mateřštině za laskavého dohledu učitelů. Hrozně trpí, utekli před válkou, musíme je podporovat. Ale zase se tím částečně implementoval třetí cizí jazyk. Moje děti umí ještě víc ukrajinských nadávek než já. Například bljať, suka, idi na chuj, pašol na pizdu a další laskavá slova od našich vděčných válečných hostů.

Na rodičovské schůzky obvykle chodí žena. Já bych to nedal. Občas pedagaogy vyhledám, když vyhodnotí blbě nějakou písemku, abych s nimi promluvil a ponapravil jejich procesy. Vyžaduje to trpělivost. Tak jsem zjistil, že asi třetina učitelek je regulérně blbých nebo neschopných, svoji práci v různých ohledech nezvládají a jakákoli diskuse s nimi je zbytečná. První problém těchto misí je je vůbec paní učitelku / pana učitele / to učitelo fyzicky najít. V půl třetí už je jich polovina z práce pryč, po půl pátě nenajdete ve škole nikoho. Je to neskutečně tvrdá dřina.

Samozřejmě že učitelů je málo a těch málo je úděsně přepracovaných. Shodou okolností se stalo, že Kakuna chodí do stejné školy, do které jsem já chodil v letech 1981-1985. Je to malá škola a má jen pět tříd, za mně měla čtyři. Za mých časů tam byly celkem čtyři učitelky, z nichž jedna zastávala současně funkci ředitelky. Mám to dosud uložené v hlavě, jmenovaly se Pelantová, Komárková, Faltová a Pexová. Taky tam byla vychovatelka, která se jmenovala Počtová, a školník s nomen omen Škola. Dále tam byla uklízečka Nováková. Když byl někdo nemocný, vytáhli nějakou babku z důchodu. Inkluze neexistovala, věda nebyla dostatečně daleko v generování honosných názvů psychických poruch, takže místo ADHD se říkalo sígr a místo sociálně vyloučeného cikán. Základní škola přesto fungovala, stěžovat si nemohu, sice jsem neabsolvoval předmět Finanční gramotnost ani Mediální výchova, ale zase umím počítat z hlavy. Dnes je jich tam přibližně dvojnásobek učitelů na počet žáků, který je o pětinu vyšší. To čítá ředitelku, sedm učitelek, dvě vychovatelky a jednu asistentku, co zajišťuje inkluzi. Ale to víte. Pokud někde produktivita o 80 % klesla, musela zase někde jinde o 80 % vzrůst, abychom se měli stejně dobře, takže budete muset víc makat.

Je to jak to je, je to veřejné školství a stejně jako jiné veřejné věci stojí za hovno. Jediné, co mě uklidňuje je, že je to na hovno plus mínus pro všechny stejně. Já chci taky 130 % průměrné mzdy. Počkat, to už mám. Tak 230 %. To vlastně taky mám. No, serem na procenta, já chci prostě hodně. A chci, aby se to hodně každý rok zvyšovalo na ještě víc, bez ohledu na to, jak si firma vede a zda zrovna nemá dluhy, kam se podívá. Kdo to zaplatí, to je mi buřt, ať to seberou někomu, kdo nemá vymakanej lobbing a hodně neřve, protože já chci mít hodně a je mi putna, kdo to bude financovat. Prostě stát. Myslím si, že mezi učiteli jsou podprůměrní učitelé a ti by měli pracovat za podprůměrné mzdy, a těch je tam mnoho. Taky „nejsou žádný Ajnštajni“. Pak průměrní a ti pracují za průměrné mzdy. Taky je tam něco málo nadprůměrných a ti by mohli mít nadprůměrné mzdy. Pokud vezmeme jako správné, že učitel s podprůměrnými výkony dostává nadprůměrnou mzdu, musíme taky vzít jako správné, že někde opodál se potichu médii nesledován nachází někdo, kdo pracuje nadprůměrně za podprůměrnou mzdu. A to se mi moc správné nezdá. Myslím, že by se to nikomu nemělo zdát správné.

Dívám se na to pragmaticky. Běžte a dodělejte to. Co? To, co jste začali. Jednat s vámi nechtějí, jsou povýšení a tak jim šlápněte na krk. Co s nimi jinak. Když už neumíte nebo nechcete dělat svoji práci a pořádně učit moje děti, tak udělejte pro naši budoucnost něco jiného a zbavte nás těch zmrdů. Znáte to. Nepřítel mého nepřítele… každý týden poslouchám, jak si někdo stěžuje na Nutelláka a jeho vládu, že ho podvedl, že mu bere peníze, že je devótní, že je všude draho, že je inflace, protože prof. Nutellák tiskne prachy jako o život, že mu Nutellák kazí životní perspektivy … já tomu všemu rozumím, do značné míry s tím souhlasím, dokonce rozumím i té deziluzi. Ale neobsahuje to nikdy ani náznak řešení a z toho jsem vždy smutný. Vzorec krize – stávka – demise – předčasné volby však většinou funguje a kdokoli bude lepší než ten univerzitní hňup a lokaj.

Dcera byla ráda, že se stávkovalo, čuměla na závody Formule 1 na youtube a opakovala si angličtinu. Za tu dobu se naučila víc než ve škole. Já byl taky rád, z důvodů naznačených shora. Dobře to dopadlo. Můžete pokračovat.