STAN nejen bez cenzury ale i bez respektu k premiérovi

Vít Rakušan se v posledních týdnech činí. Svými výjezdy do tak zvaných „znepřátelených“ území, kde mají STAN mizivou podporu, jen dokázal svou neschopnost respektovat vládní politiku. Přitom „slíbil“ přidat policistům a dokončit odstavení minoritních akcionářů ČEZ. To první neměl na vládě předjednáno, a to druhé pak sám dementoval. Markéta Pekarová Adamová pak na ČT v Událostech prohlásila, že Rakušan „rychleji mluví, než myslí“.

Prezident Petr Pavel také nelenil a vyzval vládu k přijetí společné evropské měny. Lpění na koruně je sice poněkud bláznivé, ale dokonale to vystihuje atmosféru současné české společnosti. Když už tedy musíme poslouchat různé vymoženosti z Bruselu, necháme si „svou“ korunu, která by v nás měla udržet naději na alespoň malou „pomstu“ Bruselu. Faktem je, že vstupem do eurozóny bychom automaticky převzali všechny její závazky včetně úvěrů, které jsou Bruselem poskytovány nejen zemím eurozóny, ale i mimo. Mohli bychom tak teoreticky doplatit na nesplácení úvěrů v eurech. To je však jistě spíše zástupný problém a většina z nás by se asi s eurem smířila, kdyby nám ho někdo „ze shora“ nadiktoval. Co bychom také mohli jiného dělat, že ano.

Euro však vyvolalo ve vládní koalici jisté napětí. ODS s premiérem Petrem Fialou se jala kličkovat s tím, že sice budeme všechno pro euro plnit, ale připojit se k eurozóně bude úkol pro další vládu po volbách v roce 2025. Ostatní strany se vyjádřily tu otevřeněji tu méně otevřeně k přijetí eura. Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová by si uměla představit vstup do režimu pevného kurzu koruny k euru už za této vlády. ODS, tato „jediná brzda pokroku“ však myšlenku zavrhla a odmítla i vytvoření místa vládního zmocněnce pro přijetí eura.

STAN pak provedl velmi zajímavou rošádu na „svém“ Ministerstvu pro evropské záležitosti. To má podle oficiálních stránek ministerstva tuto náplň práce: Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák má ve vládě na starosti agendy spojené s obecným fungováním Evropské unie a evropské politiky, které přesahují působnost jednotlivých ministerstev. Každý měsíc reprezentuje Česko na Radě pro obecné záležitosti. Spolu s ministry z ostatních členských států EU připravuje jednání Evropské rady, řeší víceletý rozpočet nebo třeba rozšíření EU.

Pominu-li, že by každý člen vlády měl mít raději svého „zmocněnce“ či náměstka, který by se agendou „přesahující působnost svého ministerstva ve vztahu k EU“ zabýval, což by stát přišlo levněji, a hlavně by to zabránilo možným excesům, je každý ministr členem české vlády. Pokud se tedy vláda shodne, že na vládní úrovni nebude zřizovat zmocněnce pro euro, je to jasné sdělení vládní politiky. Proto pokud ministr Dvořák obratem na „svém“ ministerstvu zřídí pozici „zmocněnce“ pro přijetí eura, nota bene tuto pozici převezme Petr Zahradník, který Dvořákovi radí už dlouho, je to jasný důkaz toho, že si páni ministři z vládní politiky vrásky nedělají. . Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) vytvořil pozici zmocněnce pro vstup České republiky do systému ERM II a přijetí eura. Na toto místo jmenoval ekonoma a člena Národní ekonomické rady vlády Petra Zahradníka.

Dvořák v Událostech na ČT1 vystupoval velice sebevědomě s tím, že „nic neporušil“ a každý ministr má právo na svého „zmocněnce“. Pak se ovšem musíme podivovat my, diváci této „hodnotné“ podívané. Skutečně si naši ministři ve vládě myslí, že jsme my, diváci zpráv, v nichž vystupují, zcela politicky nezkušení prosťáčci? Naprostá většina komentářů se pak samozřejmě nese v duchu toho, že Dvořák svého zmocněnce vytvořil „na truc“, že nerespektuje vládní politiku apod. A docela mne překvapilo, že právě předsedkyně TOP 09 Pekarová Adamová dala impuls k tomu, aby se záležitostí zabývala „dohodovací komise K15“ podle koaliční smlouvy.

Celá aféra kolem zmocněnce je však jen důsledkem toho, že ministři vlády na čele s premiérem Petrem Fialou obecně hovoří tak, že vládní politika pak vypadá jako jeden velký chaos. Zdá se, že současná obrovská nespokojenost s vládní politikou, nedůvěra ve vládu i k osobě premiéra, je hlavní příčinou snahy STAN distancovat se od vládní politiky ve stylu chytré Horákyně – být ve vládě a současně si dělat „svou“ politiku bez cenzury a pro lidi. Podobně tak činí i vrcholní představitelé Pirátů, kteří nespokojenost s vládní politikou dávají najevo už delší dobu.

Přitom je to tak snadné. Nesouhlasíš s vládní politikou? Pak můžeš argumentovat a když to nepomůže máš otevřené dveře a můžeš z vlády odejít. Anebo to můžeme vzít z druhého konce. Silný a rozhodný premiér vlády by neměl čekat na to, až zcela ztratí respekt svých koaličních partnerů a měl by všem jasně stanovit hranice, které je nutné dodržovat. Politika STAN je proto jen výsledkem toho, že premiér působí dojmem unaveného člověka s vážným výrazem tváře a jeho ministři se chovají tak, že jeho premiérskou pozici nerespektují.

Marně si jeden z bývalých premiérů Česka Mirek Topolánek stěžuje, že je čas na „rekonstrukci vlády“. „Nic proti Petru Zahradníkovi, byl ostatně už v mém NERVu, ale chování strany-nestrany STANu beru jako velký podraz a nebude podle mne možné to ze strany premiéra Fialy standardně vymlčet. Myslím, že je čas na rekonstrukci vlády. S Martinem Dvořákem bych začal,“ napsal na sociální síti X Topolánek.

Topolánek by ale především nenechal svým ministrům tak velký „prostor“ pro „improvizace“. Fiala se „pochlapí“ možná tím, že Dvořák „dobrovolně“ odejde a bude dál šířit své rozumy. Ale spíše se bohužel nestane skoro nic.

Jan Bartoň