Sexuální predátor v bílém plášti

Případ pana Cimického ukáže, zda bohužel patříme do vyspělé západní společnosti s celou plejádou upištěných praštěných aktivistů, kteří mají zvrácenou touhu ovládat životy jiných lidí, nebo se zachovaly alespoň zbytky normálnosti. Zda bude běžnou normou skandalizování lidí v médiích a zda se dočkáme situace, kdy být s ženou o samotě bude neúměrné riziko, či pochvala vzhledu kolegyně v práci bude zločinem.

Zločinný polibek predátorův

Pana Cimického neznám a ani jsem se o něj dřív nezajímal, ale ty kýble špíny, co jsou mu v médiích vylévány na hlavu, na mne působí, že to rozhodně nebude tak horké, jak soudružky píší. Při pohledu na postavu a věk pana Cimického si nedokážu nějak představit, jak by mohl ženě v plné síle vnutit něco, co by nechtěla. Docela k smíchu je to, co je obsahem onoho skandálního sexuálního napadení. U Fabiánové to proběhlo tak, že se ji pokusil políbit, ona řekla ne a v klidu odešla, teda prý utekla. Typické chování predátora. Jestli tohle je na trestní řízení, tak lze zavřít každého muže. Měla z toho takové trauma, že se u něj léčila dále. Ale skutečný šok jí přivodilo až zjištění, že Cimický dostane medaili a ona po jeho boku nepůjde na hradní ceremoniál. To ji rozhodilo natolik, že si na ten polibek vzpomněla. Spíš bych to viděl tak, že zájem pana doktora pominul, nebo byl jen v její odvážné fantazii, a to nepřenesla přes srdce. Fabiánová o sobě také mimo jiné uvádí, že co muž, se kterým něco měla, to byl pokaždé násilník. Prostě měla smůlu na chlapy, ne? Podle líčení ostatních obtěžovaných to rozhodně nevypadá, že by to bylo nedobrovolné. Zvláště mne pobavilo obtěžování, které popsala moderátorka ČT Martina Vrbová Hynková uvyklá standardům objektivního zpravodajství. Jen tak si točím pořad, najednou z ničeho nic se přiřítil tento predátor a zaútočil na mne. Ale nebojte se, nebyl problém uniknout. Nic, co by v normální společnosti nespravila facka nebo zaječení. Z celé té konstrukce ční jako oslí uši pravidlo, žena je vždy nevinná oběť. Zcela určitě ženy ani trochu nepřitahuje autorita muže se společenským postavením, že ne? Souhlasím se všemi, co namítají, že bych neměl soudit, když jsem u toho nebyl. Pravda, ale proč s radostí soudíme dopředu pana Cimického? Stačí připomenout diametrálně odlišnou reakci podobných aktivistů kolem případu skutečného znásilnění nezletilé dívky migrantem. To byl jednoznačně odporný zločin spáchaný na ženě a kolik televizních pořadů o tom jste viděli? Kolik článků na toto téma jsme četli? Jejich mlčení je dostatečně výmluvné.

Případ Cimický jede podle vzoru bývalého britského ministra Fallona, který zločinně novinářce sáhl na koleno. Najednou se, kde se vzaly, tu se vzaly, objevily další poškozené ženy pro vyvolání dojmu masovosti.  Inu po dlouhá léta platí pravidlo, že ženy nikdy nelžou. Naprosto nikdy. Jen jako pravdu cítí v průběhu času pokaždé něco jiného.  Rozhodně nejsou schopné žádné podlosti, jako třeba obvinění z týrání. Podle vyjádření pana Cimického jsou policejní podklady pro obžalobu neúplné, chybí v něm důkazy. Jak jsem měl možnost vidět policejní práci, považuji tento přístup ze strany policie za běžnou věc, žalují kde co pro získání čárky. Když důkazy nejsou, ukradneme je s požehnáním státu advokátům. Ono se něco najde. Ale koho dneska zajímají důkazy? Hleď dokázat svou nevinu! Že to nejde, je základní poučka práva.

Všichni to věděli, vždyť už v roce 1996 …

V médiích se také propírá, že pan Cimický byl vyhozen za stejnou věc z nemocnice už v roce 1996, kdy musel opustit místo primáře v Bohnicích. Tehdejší ředitel léčebny uvádí, že sice neměl v ruce přímý důkaz, ale vyloučit se to nedalo a šlo o dvě stížnosti. Tehdy ještě fungovalo právo normálně a nikdo se zcela zjevnou pitomostí nezabýval. Vzhledem k materiálu s jakým Cimický pracuje, jsou pouhé dvě stížnosti nepřímá pochvala. Všimněte si, jak mistrně s touto událostí zachází oficiální novináři, kterým je něco jako dezinformace naprosto cizí. Uvádí to jako dobře známý a přesvědčivě prokázaný fakt, že osahávač již dávno konal své zlé skutky. Pročpak nikoho nenapadla verze pracovních sporů, které běžně probíhají na každém byť sebelépe řízeném pracovišti? Ale místo toho se soudruzi novináři podivují, proč tento muž nebyl po dvou stížnostech zastřelen na úsvitu, jak si jistě zasluhoval, ale nechali ho pracovat. A to pak vyvrcholilo polibkem moderátorky. Naprostá hrůza! Jsem šokován. Zhodnotil jsem si ve světle nové doby své prožité mládí a zjistil jsem, že jsem žil v děsivé době, kdy se po ulici proháněli sexuální predátoři a ženy nemohly ani vyjít na ulici, aniž by nebyly obtěžovány. Děkuji za tento nový a šťastnější život. Ale když vezmu do úvahy prodejnost románku 50 odstínů šedi, tak si s klidem dovolím říct, že ženy si přejí něco daleko jiného, než se nám snaží namluvit feministky. Nevím, komu Cimický vadí nebo proč zrovna on je vybrán za rituální oběť, ale obvinění se mi jeví jako halda nesmyslů.

Z celého toho obviňování čiší touha zvrácených aktivistů ničit cizí životy a rozbíjet normální vztahy ve společnosti, od které žádají, aby se podřizovala jejich úchylným představám. Podle těchto frustrátů by kontakt mezi pohlavími měl vypadat tak, že společně v růžovém cyklooblečku držíce se za ruce dohopkají do notářské kanceláře, kde podepíší souhlas ke styku, ve kterém uvedou jak, kdy a co. Následně před zásunem to vše ještě potvrdí v mobilní aplikaci. Úžasné. Modelová balící fráze po vegetariánské večeři s minimální uhlíkovou stoupou asi má být: „Nevadilo by Vám, drahá slečno, při vší úctě k Vaší nezávislosti a respektem k názoru, kdybych se dotkl svými rty Vašich rtů, řekněme za asi jednu minutu?“ Jednoduše, je mi líto každého muže, který se těmito radami řídí. Je mi záhadou, komu tohle může připadat vzrušující nebo správné.  Které normální ženě přijde zajímavý submisivní muž žebrající o sexuální styk? Možná jen jako mluvící peněženka.

Máme nového třídního nepřítele

Už se těším na záplavu emočních argumentů, zda mi přijde normální, když bla, bla, bla. Daleko nebezpečnější mi přijdou feministické aktivistky, které si svoje frustrace z neschopnosti navázat plnohodnotný vztah vybíjí komandováním ostatních okolo sebe. Daleko nebezpečnější mi přijdou nactiutrhačné články na adresu postiženého muže. Ale úplně nejhorší mi přijde ponížená vstřícnost politiků nebo zaměstnavatelů, kteří okamžitě spěchají políbit prsten, a očerňovaného odstřihnou ode všeho.  Na Západě díky takovým událostem vznikla impotentní společnost, která vztahům mezi pohlavími naprosto nepřeje. Výsledkem toho jsou tzv. incelové, které momentálně prohlásili za nového třídního nepřítele. Ilustrační fotografie k odkazovanému článku mají ten správný náboj prostřednictvím nálepek Trumpův příznivec, krajní pravice, antisemita, neonacista, stoupenec bílé nadřazenosti. Co slovo, to správné ideologické zaměření. Nakonec, aby nebyla pochybnost, se k nim přiřadil nějaký cvok, co snil o koncentračních táborech pro ženy. Naším novým nepřítelem se tedy stal muž, kterému se nelíbí feminismus. Nejen, že s takovou ženou nechce být, ale dokonce místo držení huby a kroku se drze organizuje. Pod článkem ve správně ideově zaměřené diskusi je takový typ mužů odsuzován jako chudáci, co si neumí najít holku. Nicméně problém, jak už to tak bývá, není jen na jedné straně. Ti muži žijí bez žen nedobrovolně zcela jistě také, protože je lepší mít oteklé zápěstí, než mít doma uječenou nenávistnou feministku, co neví k čemu je kuchyň a přiblížit se k plotně považuje za osobní porážku. Pak se také nesmírně divíme, kde je problém, že se mladí muži nechtějí ženit a zakládat rodiny. Takto to dopadá vždycky, když se aplikují dobré rady levičáckého aktivisty. Vždy a bez výjimky to dopadne katastrofálně. Připomeňme si pár triumfů těchto dobrosrdečných lepších lidí – zelená ekonomika, elektromobilita, masová migrace, politická správnost, boj s diskriminací… U toho boje s diskriminací se zastavme. Když byli diskriminování lidé na základě neochoty se nechat napíchat nevyzkoušeným svinstvem, tak to bylo naprosto správně. Ale když na místo letušky chcete hezké mladé dívky, tak je to otřesná diskriminace. Zvláštní, že tohle slovo neslyšíme například u horníků, popelářů, dělníků na stavbách, kde ženy tvoří naprosto mizivou část. Pročpak se nebojuje za kvóty tady?

Žena není sexuální objekt, soudruhu

Bohužel prosakování ideologie do práva a rozhodovací praxe soudů je čím dál tím větší. Jako příklad lze uvést pokutu firmě za reklamu, ve které ukazují  ženu jako kus nábytku. Prý je to nedůstojné. Osobně se mi více nedůstojní zdají ti nakašírovaní buzeranti ve slipech, protože něco takového je nedůstojné muže. Obecně se mi reklama nelíbí ani za mák, ale je to můj pohled na věc a nikomu se ho nesnažím vnutit na rozdíl od soudruhů ze Živnostenského úřadu. Je jen otázkou času, kdy se dostaneme k vyspělému západnímu vzoru, kdy je zakázáno ženy zobrazit jako sexuální objekty. Naštěstí se našly obětavé soudružky, které proti tomu bojují svým vlastním příkladem. Povedlo se, zabralo to zcela ve shodě s jejich přesvědčením. Jako sexuální objekty se mi je nedaří vnímat ani při sebevětší snaze. Na stránkách této organizace je nejvíce děsivé propojení se státní správou, kterou ovlivňují.  Pokud se muž podívá na ženu, která je zjevně atraktivní, a nevidí v ní sexuální objekt, tak je s ním něco zatraceně špatně. Pokud by se něco takového stalo normou, muž přestane být mužem a žena ženou. Podle těchto bezpohlavních individuí je přece naprosto evidentní, že žádné ženě se nemůže zamlouvat, když se líbí mužům. A už vůbec by žádnou ženu nenapadlo se svlékat za peníze, protože tvrzení o tom, že nahota prodává je naprostý mýtus, jak mne ujistily soudružky z neziskovky.

Umí se společnost ještě bránit?

Soud s panem Cimickým je v zásadě o tom, v jakém světě budeme žít. Zda ve světě, kde mají pravdu zvrácení aktivisté, proti jejichž úchylným představám se společnost neumí bránit, anebo budeme žít ve světě, kde se tyhle věci řeší tak, jak bylo zvykem odjakživa. Obviňování a emoční výčitky zaměřené na nejintimnější sféru člověka způsobují naprostou nejistotu v tom, co je v pořádku a co je za hranou. Což je přesně účel, co chtějí tito zrůdné charaktery dosáhnout.  Nikdy pak nelze vědět, kdy vyskočí nějaký aktivista s tím, že daný člověk morálně selhal, protože před čtyřiceti lety nějaké soudružce sáhnul na bobra a způsobil jí tak doživotní frustraci. Důkazů netřeba, stačí její tvrzení. Přeci byste nechtěli stigmatizovat oběť, no ne?