Sešli se pod ocasem

Demonstrace v sobotu minulého týdne proti současné vládě naplnila asi polovinu Václaváku. Je to málo, nebo dost?

Vláda

Naši vládní soudruzi názorně ukazují, že jsou jim exaktní vědy cizí. Blekotají o deseti tisíci návštěvníků, kteří je, pochopitelně, nemohou nijak vzrušit. Navíc pan Rajchl vlastně jen opakoval své „nudné“ požadavky z předchozích akcí. Takže se vlastně nic neděje, dál mohou být přijímána opatření, pauperizující celou společnost mimo několika „vyvolených“, kteří naopak peníze, ukradené zbytku občanů, s velkým sebeobětováním a sebezapřením uloží do svých kapes.

Dále bude vláda směřovat k vyhlášení války Rusku, případně takovým provokacím, které by udělaly fakticky to samé. Je třeba ovšem v této souvislosti připomenout, že v takovém případě by se na nás onen pověstný článek pomoci NATO napadenému členovi netýkal, proto také NATO nijak nezasahovalo do válek mezi Řeckem a Tureckem.

Dále naše vláda hodlá zatahovat náš stát do bažin Green Dealu. Dál hodlá z našich kapes platit bezcenné parazity, provozující chaoticky výkonem skákající OZE, dál hodlá investovat do této prakticky neúčinné technologie (vyprodukují v průměru kolem desetiny svého nominálního výkonu, v zimě, kdy je energie zapotřebí nejvíce, ani ne třetinu této bídy) investovat desítky až stovky miliard Kč. Hlavně aby nebylo na další jaderné bloky, které mohou jet až 80 let a každý rok v průměru vyrábět 80 % svého instalovaného výkonu, navíc s přestávkami a odstávkami v naprosté většině případů dlouhodobě předem známými s tím, že se na ně distribuce energie může připravit.

Prostě, hurá do pekla, připravovaného Zelenými Khmery.

Realita

Reálně byla zaplněna asi polovina Václavského náměstí, a protože je jeho kapacita přibližně 200 000 lidí, řádový odhad je kolem 100 000.

Existují SW na počítání hlav na snímcích, z nich údajně podle těch, co je nakrmili fotografiemi sobotní demonstrace, vypadla čísla kolem 101 000.

Pokud by někdo chtěl provést nějaký ruční výpočet, dalo by se náměstí rozdělit na čtverce (obrázky z Google Street view by mohly na jeho krajích umožnit najít body od sebe +- stejně vzdálené, ale jsou i jiné metody), spočítat pár náhodně vybraných čtverců a průměr násobit počtem čtverců. Dá se naopak na různých místech vyznačit skupina sto hlav, odhadnout jimi zaujatou plochu a přepočíst na plochu zaplněné části náměstí. Pokud by tedy někdo chtěl provést ruční výpočet. Já nbych to dělal ještě jinak, na základě modelu půdorysu Václaváku v Povray, který se dá potáhnout šachovnicovou texturou.

Existují i možnosti porovnat sobotní naplnění Václaváku s demonstracemi Milionu chvilek, nebo třeba při událostech po 17. 11. 1989, kdy jsou počty účastníků jakž takž známy.

Nicméně, kdo to různými metodami počítal, dospěl k onomu „asi 100 000 lidí, možná fous přes“. Určitou rezervu navíc má tento odhad ve vlacích, které kvůli „záhadným“ zpožděním přijely do Prahy až po demonstracích. V jednom případě údajně kvůli smrťáku na kolejích (asi sebevrah), o těch ostatních (bylo jich prý víc) vládní přihrávači raději mlčí. Zato soudruzi hlasitě křičí, že byla zajištěna náhradní doprava. To, že dorazila až „s křížkem po funuse“ už neřeší.

Je to dost?

Pokud se počet účastníků vztáhne k počtu oprávněných voličů, je to „fous“ přes jedno procento. Pokud by se to ovšem vztahovalo na reálnou účast ve volbách, tak je to něco jiného (lze se domnívat, že pokud se někdo vypravil na ten Václavák, tak je vysoká pravděpodobnost, že přijde i k volbám). V případě  voleb s nejvyšší účastí v poslední době, druhého kola posledních presidentských voleb, je to už cca 1,5 procenta, v případě voleb s mizernou účastí, jako jsou volby do senátu, je to dokonce pár desetin procenta nad pětiprocentní hranici „volitelnosti strany“.

Pochopitelně, s tím, jak roste polarizace společnosti, a jak fanatičtí vládní pohůnci poženou naši zemi do pekla šíleností, připravovaných EU, poroste také účast ve volbách, zejména pokud se podaří udržet klasické demokratické volby s osobní účastí u volebních komisí. Určitým projevem tohoto trendu byla i obrovská účast ve druhém kole presidentských voleb.

Dostatek počtu

Jinými slovy, počet lidí na Václavském náměstí zcela jistě organizátory nepřehoupne přes pětiprocentní hranici, ale pokud si uvědomíme, že spousta příznivců přijít nemohla, má k tomu při volbách se standardní volební účastí slušně nakročeno.

Faktem je, že pan Rajchl se vyjadřuje velice mírně, nechce odcházet ani z EU, ani z NATO. Nicméně je jasné že vyplnění jeho dalších programových bodů minimálně k roztržce s vedením EU musí vést.

Klíčovým prubířským kamenem budou EUrovolby v příštím roce, protože v nich se ukáže síla stran, chtějících obnovu prosperity a růstu ekonomiky, vůči stranám pětikoalice (a jejich zahraničním obdobám), bojujícím za totální zbídačení populace v neprůhledném zahraničním zájmu. A u nás za nastolení bolševicko – klerofašistické diktatury.

Pokud někdo chce odchod z uvedených organizací, či alespoň referenda o nich, měl by volit SPD, případně, pokud zůstane zachováno volební spojenectví SPD s Trikolórou, tak tuto dvojici stran. Rozhodně by neměl volit ani ty politiky, kteří se sice tváří EUrokriticky (někteří EUroposlanci za ODS), protože u těch není na nic spoleh, zastupují stranu, která se pod vedením profesora Fialy redefinovala jako silně EUrohujerská a je otázka, zda hlasy pro ně, dokonce i se zaškrtnutím preferencí, nepropadnou nějakému EUrohujerovi, hlásajícímu, že současné holandské vybíjení základních stád a likvidace prosperujících farem (nehledě na další šílenosti) je náš vzor.

Neměl by ale volit ani nějaké pidistrany, které nemají šanci se do zastupitelstev dostat. Je vysoce pravděpodobné, že některé z těchto stran jsou jen projekty BIS a jiných podobných organizací, mající jediný účel: Rozbít opozici na množství malých stran, které zůstanou za branami Parlamentu.

Reformy nebo odchod

Je dobré si uvědomit, že reformy EU, navrhované Rajchlem a spol., jsou pro EU patrně stejně nebezpečné jako případný exit, hlásaný dalšími opozičními stranami. Jakýkoli pokus o reformu EU, dokonce i takový, který by měl za cíl jen odstranit zbytečné nesmysly, nahromaděné v jejím řízení, znamená jednoznačně ohrožení této organizace.

Je dobré v této souvislosti vzpomenout na M. Gorbačova, jehož cílem nebylo nějaké „zlidštění“ sovětského režimu (na rozdíl od Pražského Jara, k jehož odkazu se hlásil). Cílem jeho reforem bylo v podstatě pouze zefektivnění komunistického režimu, včetně odstranění těch prvků, které byly největšími zdroji korupce. Dokonce mu ani nešlo o nějakou kompenzaci zločinů předchozího režimu, jako u nás v onom roce 1968.

Přesto i takové velmi opatrné reformy, které nijak nenarušovaly podstatu komunistického režimu, vedly nakonec k tomu, že se tento režim totálně zhroutil a rozpadl se i SSSR.

Je tedy pravděpodobné, že pokus o návrat ze slepých uliček, do nichž se EU za svou existenci zvládla dostat, by vedl k něčemu podobnému, tedy ke zhroucení a zániku této organizace. Současná EU je s trochou nadsázky začíná podobat pacientovi v tzv. ireverzibilním šoku. Ten, je-li nechán být, zemře, a je-li léčen, zemře rovněž. Zemře buď na ten šok, nebo na následky se životem neslučitelných kaskád reflexních reakcí, které v tak pokročilém šoku léčba vyvolá.

Setkání na Václavském náměstí je tedy výsledkem velice solidní, téměř masarykovské „drobné práce“, kterou kolektiv kolem pana Rajchla zvládl. Rozhodně samo o sobě není poukázkou do  parlamentu, ani bruselského ani pražského. Nicméně je názorným důkazem, že se tento spolek opozičních občanů do obou parlamentů dostat může, pokud jej pod nějakou lživou záminkou nezlikviduje BIS nebo PČR, jak se už v minulosti stalo.
Rozhodně nešlo o nějakých „deset tisíc nespokojených“, jak hlásala provládní média, či někteří vládní činitelé. My, starší, si můžeme vzpomenout na jedno ze shromáždění na Václavském náměstí po 17. 11. 1989, jehož účastníci komentovali informace v tisku o předchozím dni skandováním „Rudé Právo lhalo, že je nás tu málo“. A ono umělé snižování počtu demonstrujících o jeden řád jasně ukazuje obavy „naší“ vlády z nespokojených občanů, naprosto stejné, jako v případě onoho koncesovaného „kůlu v plotě“.