5.12.2025
Redakce
6
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Rozdělené rodiny, rozdělené vztahy

Sdílejte článek:

DANIELA KOVÁŘOVÁ

Každý jsme jiný. Ale musíme si kvůli tomu jít navzájem po krku? I dříve si šli lidé po krku dost často. Ale hlavně kvůli konkurenčním životním zájmům. Zatímco dnes jsou schopni si navzájem ubližovat jen kvůli tomu, že jednomu se zdá jistá televizní tvář sympatická a druhému zas nesympatická.

Ano, společnost nikdy nebyla homogenní po celé lidské dějiny. Byli lidi bohatí a chudí. Staří a mladí. Muži a ženy. S rodinami a osamocení. Zdraví a nemocní. Věřící v jednoho boha, v jiné kulty či mýty i bezvěrci. Lidé vzdělaní a nevzdělaní. Zajímající se a lhostejní… Společnosti, země, státy a společenství byly rozděleny vždycky. Lidé ale žili vedle sebe a více či méně se snášeli, koexistovali, spolužili či se ignorovali. Ale dnes se zdá, že tomu je poprvé kvalitativně jinak. A není to jen nářek zakyslých seniorů. Jsou na to data ze seriózních sociologických výzkumů.

Lidé mají odlišné názory na svět. To je pochopitelné, protože názory vznikají u každého člověka během jeho života a tvoří je jejich vlastní unikátní zážitky, prožitky, zkušenosti, chyby a omyly, které každý člověk svým individuálním způsobem vyhodnocuje a porovnává se svými specifickými zájmy. Proto jsou lidé různí a ani členové jedné rodiny, manželé nebo nejlepší kamarádi si o světě, o knihách, o jídle, o filmech, o výchově dětí nebo o řízení zemí nemyslí ve všem úplně totéž.

Různí lidé mají různé motivace a preference. Různí lidé volí v různých volbách různě a nikdy v minulosti to nikoho tolik nepohoršovalo. Před čtvrtstoletím mohl klidně volit manžel ODS a jeho žena ČSSD, rodiče mohli volit ODA a jejich děti Zelené. Vzpomínám si na své dětství a velké rodinné sešlosti, na kterých se tradičně pohádal dědeček podporující levici se strýcem, který to měl naopak. Po hádce ale oba zasedli ke stolu a po zbytek večera se spolu dokázali bavit a po zbytek života navštěvovat. Dnes si o těch idylických časech můžeme jenom zdát. Z Ameriky k nám dorazil fenomén „Political Divorce“ – rozpad manželství kvůli nepřekonatelným politickým rozdílům, který se zrodil v prezidentských volbách v roce 2016 a od té doby se s ním setkáváme stále častěji. A bohužel nejen u manželů. Bohužel i u celých rodin a skupin přátel, kolegů či sousedů.

K nám ten fenomén pronikl v roce 2013 v období první přímé prezidentské volby. Nastartovala ho veřejnoprávní média, která Miloše Zemana zalila hektolitry špíny a prezentovala ho jako zastaralé zlo, zatímco jeho protikandidáta Karel Schwarzenberg zobrazovala jako nové, mladé a evropsky orientované dobro. Média tehdy poprvé rozdělila společnost. Aby pomohla Karlu Schwarzenbergovi, vyhrotila kampaň natolik, že se Zemanovi voliči obávali veřejně prezentovat svou podporu, aby nebyli uráženi coby zpátečníci. Situace se opakovala o pět let později při druhé prezidentské volbě v roce 2018, kdy agresivní média vykreslila přímou volbu prezidenta jako pokračování kulturního boje.

Pak se jablkem nesmiřitelných svárů stala záchrana údajně zmírající planety, pak fenomén masové organizované imigrace, načež přišel covid a veřejnoprávní média si opět přihřála svou nemravnou polívčičku, k níž se však aktivně přidali vládní politici. Za dobro se tehdy považovaly restrikce, lokdauny, roušky, očkování, zákaz pohybu a zavírání škol, zatímco jako zlo byla odsuzována už jen potřeba klást si otázky po smyslu a efektivitě drakonických karanténních opatření. O pár let později pak společnost rozdělily americké prezidentské volby, vztah k EU a euru či válka na Ukrajině.

Téma je ale vlastně zástupné, zatímco dopad do společenských a rodinných vztahů smrtonosný. Namísto tolerance a pochopení je tu nenávist a naprosté odmítání. Už nejde o to, že ten druhý to vidí jinak. S nenávistí přišlo opovržení a s ním snaha umlčet názorového oponenta a nejlépe navždy. Protože kdo hájí dobro, je oprávněn v jeho zájmu i zabíjet.

Jak politici a média rozbily rodiny

Rodinná soudržnost dostala velký úder v době covidových restrikcí, kdy se očkovaní odmítali stýkat s neočkovanými a půjčovat jim ke styku či na hlídání děti. Rozpad rodin jako na běžícím pásu potvrzovaly soudy, které dávaly za pravdu oficiální doktríně o očkování de facto povinném. Kdo měl pochybnost, byl označen za dezoláta, kdo se nebál nakažení a chtěl se volně pohybovat, toho politici i Česká televize označovaly za popírače. Dodnes se těm lidem nikdo neomluvil. Dodnes se žádný z politiků nezastyděl, nezmírnil svá rezolutní prohlášení, nepřehodnotil své regule a doporučení, ačkoliv se jen málokdo z mocných těmi zákazy sám řídil.

Political Divorce mezitím pronikl do každodenní současnosti. Manželé se rozvádějí, protože nechtějí žít s tím, kdo volí cizí nepochopitelné zlo proti jejich dobru. Mladí nepůjčují děti prarodičům, protože ti přece volí Babiše a mohly by jejich děti indoktrinovat. Lidé se bojí říkat své názory nejen na veřejnosti, ale už i na pracovišti a doma před širší rodinou, aby nebyli lynčováni těmi, kdo si prostě o světě myslí něco jiného. Diskuse se vytratila z veřejného prostoru. I vládní úředníci své názorové oponenty urážejí „sviněmi“ a „debily“ a nechápavě vrtí hlavou, jak mohly parlamentní volby dopadnout tak špatně. Dokonce už ani mladí se nescházejí, nechodí spolu a nepárují se. Mladí mužové jsou totiž spíše konzervativní, cítí národní spřízněnost s naší zemí a ve volbách volili mnohem častěji Motoristy, zatímco mladé dívky volí spíš Piráty, směřují za kariérou a „do Evropy“, a o rodině ani o těch divně smýšlejících chlapcích nechtějí ani slyšet. Nikdy v minulosti spolu lidi tak málo nemluvili. Nikdy v minulosti neměly děti tak malý kontakt se svými prarodiči. Nikdy v minulosti nebyli lidi tak sami, jako jsou dnes.

Korunu současnému stavu rozdělenosti nasazuje internet a sociální sítě. Hlavní je boj proti každému, kdo žije jinak. Městské kavárny proti venkovským hospodám, vzdělaní vysokoškoláci z neziskovek proti nevzdělaným vrstvám pracujícím rukama, chciválkové proti chcimírům. Bezdětní opovrhují dětmi. Mladí touží sebrat volební právo svým prarodičům. V zajetí bublin stejných názorů lidi nechápou, že někdo může žít a myslet jinak, a tak i chtít něco jiného, a proto jinak volit. Skládáme se na zbraně pro Moskvu, kde nejspíš žijí tvorové ani vzdáleně nepodobni lidem.

Jak z toho marastu ven a jak se vrátit k normálním vztahům? Nevím a zařídit to nijak neumím. Odložit chytrý telefon a vypnout počítač nepomůže, když to stejně neudělají i ostatní. Nechat mluvit druhého a ptát se, proč si myslí právě tohle, je výborná rada pro toho, kdo ještě má chuť a trpělivost se ptát a něco se dovědět. Urážení ale nikdy ničemu nepomůže. Oponentů ani jejich názorů. Protože koho umlčíte, ten si svou frustraci nakonec vybije někde jinde. A jak přesvědčit média, že o každém názoru se přece dá diskutovat a nic nesmí být dopředu z diskuse vyloučeno?

Neříká se tomu všemu nakonec společenský diskurs coby nezbytná podmínka demokracie? Jenže chce dnes vůbec někdo bojovat právě za ni?

Nezávislá senátorka a prezidentka Unie rodinných advokátů

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Štítky:

Podobné příspěvky

    Naše sebevražedné elity

    JOEL KOTKIN Jako v předrevoluční Francii osmnáctého století, i dnešní bohaté elity v anglosaských zemích podporují myšlenky, kterými si pod sebou samy

    Klaus bojující

    VLASTIMIL PODRACKÝ Máme nového hrdinu. Za reformní názory vyhazovali naposledy komunisté. Vím, že se vracíme, ale u ODS mne

6 komentářů
  1. Svině v zátoce 00:48:08 Odpovědět

    Jediná řeka, která navěky poplyne a nikdy nezamrzne je řeka zapomění. První generace revolucionářů se musí odstranit, protože si pamatuje časy před revolucí. Druhá generece recolucionářů se musí odstranit neb si pamatuje tu první. Třetí už si pamatuje jen revoluční terror. nu a teď si přečteme noviny, aby jsme zjistili jak jsme daleko.

  2. kostěj 05:50:16 Odpovědět

    Se svými mladými se o politice vůbec nebavím. Znám jejich názory a myslím si své. Mně zbývá do penálu nebo urny deset, možná dvacet let (jsem rád, že to nevím) a nějak to tady doklepu v jakýchkoliv podmínkách. Míč je na straně mladých. Jak si to zařídí, tak to budou mít…

  3. gogo 06:22:39 Odpovědět

    Tak tohle je velmi těžké téma. A myslím, že to má hodně společné s ekonomikou. Dřív se lidé hodně museli snažit, aby si vydlělali na živobytí a neměli čas na nic jiného. Ono i dnes prodavačka v obchoďáku to má hodně podobné. Ale máme tu novou skupinu obyvatel, kteří peníze nevydělávají, ale nárokují. A to je těch 300 miliard ročně, bez kterých by se tenhle stát rozpadl. Pokud tohle zmizí, nebudeme potřebovat statisíce gastarbeitrů, bez kterých by ekonomika padla. Neziskovkři a levní úředníci se vrátí do pracovního pracesu. Sice se jim to nebude líbit, ale ekonomice to nesmírně pomůže.

  4. HleDutch 08:59:04 Odpovědět

    Já se přiznám bez mučení, že jsem tenkrát spícího knížete Švancmberka volil, coby náhradní plán za Franze, co neprošel prvním kolem. Byly to první volby, ve kterých jsem mohl vzhledem ke svému věku hlasovat. Budíčkem a ranní kávou na probuzení pro mě byl až Majdan 2014. Další prezidentské volby už dostal můj hlas ještěr Miloš.

  5. nykado 09:21:18 Odpovědět

    Vážená paní doktorko, to co tady popisujete má dalekosáhlé následky ve všech směrech například blázince jsou přeplněné, na umístěnku se čeká dlouhé měsíce, roste počet sebevražd a pokusů o ně, někdy bohužel pokusů úspěšných, smutné je že ty počty rostou i mezi mladými lidmi hned dva mí přátelé museli pochovat své dospívající děti, jedno se oběsilo, druhé skočilo pod vlak

  6. leafroller 10:27:55 Odpovědět

    Ano. A tohle všechno má naprosto destruktivní vliv na onu tradiční rodinu. Je to vliv mnohem a mnohem horší než nějaké homosexuální svatby, jak nám tvrdí…..opět paní Kovářová.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)