Prostě položte správnou otázku

Přátelé, v poslední době se hodně mluví o zavedení eura. Přišel s tím náš generálprezident ve svém novoročním projevu a vyznělo to jako nejdůležitější věc pro tento národ za posledních pět tisíc let. Okamžitě se toho chytla celá plejáda pisálků, novinářů, intervjuků i kecálků, kteří hned přispěchali agenta Pávka pochválit a dodat si zdání moudrosti tím, že jeho bláboly přijmou za své.

Ozvali se samozřejmě i ekonomové, kteří se nepřekvapivě vyjádřili podle toho, čí chleba jedí. Jedni vyjmenovávali jednu výhodu zavedení eura za druhou, jiní upozorňovali na nevýhody přijetí společné měny. Dozvěděli jsme se, jak strašně českým firmám škodí kurzové výkyvy (obzvlášť německým obchodním řetězcům (viď Prouzo), ale také jsme byli varováni, že přijetí společné měny udělalo z jižní Evropy periferii. V devadesátých letech jezdili Češi pinglovat v italských restauracích, v posledních letech jezdili Italové vařit v českých restauracích.

Ozval se Václav Klaus, který vyzval k široké celospolečenské diskusi a referendu nad touto otázkou. Vzdáním se naší vlastní měny se vzdáváme i části suverenity a to je tak závažná otázka, že se nemůže rozhodnout někde ve sněmovně. Opačný názor přinesl náš ministr pro evropské záležitosti, Martin Dvořák (jinak patřící mezi politiky typu stealth – jsou obtížně zjistitelní. Do stejné kategorie patří třeba i Helena Langšádlová), který přišel s myšlenkou, že plebs tomu stejně nerozumí. Diskutovat by o euru neměli hloupí občané, ale politické elity, které tomu rozumí lépe. Lůzu k něčemu takovému vůbec nepouštět, dost na tom, že ti burani ještě pořád mají volební právo…

Slyšel jsem na euro spoustu chvály i spoustu varování. Slyšel jsem celou řadu lepších i horších argumentů, slyšel jsem celou řadu velmi složitých definicí, slyšel jsem o euru žvanit politiky, kteří vůbec nevědí, o čem vlastně mluví a skutečně vrcholem byl prezident, který prostě přečetl, co mu napsali. Zastánci eura si prostě na Hradě nainstalovali tlampač.

Skoro nikde jsem ovšem nezaznamenal tu nejjednodušší a vlastně i nejzákladnější otázku, kterou bychom my, občané, měli ohledně eura politikům pokládat. Je to otázka jednoduchá, je na ní stejně jednoduchá odpověď a buďte si jistí, že vám na ní žádný pětikoaličník neodpoví, což je v tomto případě také jasná odpověď.

Prostě se jich zeptejte, když mají na srdci blaho tohoto národa a chtějí toto blaho zvýšit přijetím společné ojroměny, v jakém kurzu ty eura dostaneme? Bude euro za pětadvacet korun a nebo za devatenáct? Podle statistik eurostatu by euro mělo být skutečně kolem devatenácti korun. ČNB drží korunu spíše slabou, aby pomáhala české proexportní ekonomice.

Jakmile tuhle otázku položíte, uteče před vámi premiér, prezident, Vystrčil i Zastrčil, Markétka Pekarová, Tomáš Prouza, Jan Lipavský, i Prezidentuše Nerudová. Za kolik korun bude jedno euro… pokud odpoví, hned víte, jak moc dobře to s vámi myslí. A pokud neodpoví vůbec, tak jsou ohledně eura buď blbí nebo navedení, nebo obojí. Tohle je totiž úplně nejzákladnější parametr jakékoliv debaty o přijetí eura. Ten se řeší na prvním, druhém i třetím místě a pak teprve následují další námitky.

Buďte si jistí, že o této prostinké otázce žádný libtard nikdy nepřemýšlel. Ti jen spěchají zaujmout správný eurohodnotný postoj. Ideálním příkladem je Pribáň nebo Jan Komso Moláček. Libtardi ve vládě o tom taky nepřemýšleli. Ti jen plní zadání. Sám proevropský Eurostat vám řekne, že fér cena je fakt těch devatenáct korun za euro. Všechno ostatní je zlodějna. Pokud budou mluvit o zavedení eura za cenu přes dvacet korun, tak jsou to prostě a jednoduše vlastizrádci a lupiči, kteří patří za mříže. Pokud budou mluvit o zavedení eura pod osmnáct korun, tak bych skoro uvěřil, že to s námi myslí dobře.

Vsaďte se, že žádný prorežimní liberální intervjuk tuto otázku Stanjurovi nebo Fialovi nikdy nepoloží.

A povězte mi, Kefalín… jakou cenu v korunách za jedno euro byste při zavedení této skvělé a evropsky hodnotné měny čekal? Jako obvykle, že? Kurz zlodějský a vydřidušský. Takový, jaké je všechno, co přichází z Brusele. Kecy o hodnotách, po kterých bude následovat drancování našich úspor.

Nejste ekonomové? Jste henten plebs, který podle Martina Dvořáka ničemu nerozumí? Nevyznáte se v národních účtech, nemáte vystudovanou statistiku ani politologii? Jste prostě jen obyčejný člověk, který se snaží uživit poctivou prací? Nejste docenti ani profesoři, ale zajímáte se o své okolí, chodíte na debaty s politiky a považujete se za vlastence? Tak se těch politických gaunerů prostě jen zeptejte, za kolik vám ty europapírky hodlají dát.

Jestli se začnou vykrucovat, tak jsou to navedení hlupáci.

Jestli řeknou víc jak devatenáct korun, tak jsou to vlastizrádci

Jestli řeknou víc jak dvacet korun, tak jsou to normální marodéři, drancíři a zloději.

Jednoduché…. Až bude o tomto jasno, můžeme se začít bavit o subtilnějších věcech.

Je vám to jasné? Už víte, na co se těch vládních kondotiérů ptát? Ideální otázka do předvolebních eurodebat, ne?