Přejel dítě a je nevinný. V pořádku

Nerad komentuji rozsudky soudů, když nemám k dispozici odůvodnění rozsudku nebo podstatnou část spisu, a také občas odmítám takto koncipované články, protože bez podkladů se jedná vždy o problematickou záležitost s nepodloženými závěry. Nicméně dovolím si udělat výjimku proti vlastním pravidlům a jeden mediálně známý rozsudek okomentovat.

Neporušil žádné předpisy, řekl soud a motorkáře zprostil obžaloby za smrt dítěte (Novinky.cz)

Deník.cz šel na to tvrději:

Motorkář, který usmrtil dítě, vyvázl bez trestu. Nemohl za to, řekl soud

O co šlo. 12. června nedaleko Čachrova v místě zvaném Poschingrův dvůr chtěla žena s dětmi přejít hlavní tah z Klatov na Železnou Rudu. Konkrétně se jednalo o babku, doprovázející děti ve věku 8 až 13 let. Jenže na druhou stranu se dostala jen ona a tři sourozenci, její vnuk to bohužel nestihl a srazil ho motocykl BMW S 1000 XR jedoucí od Javorné. Má se za prokázané, že řidič motocyklu skupinu chodců ze vzdálenosti 115 m viděl, snížil rychlost jízdy a změnil směr jízdy tak, aby se jim vyhnul. Nicméně poškozený zůstal na silnici stát a motocykl ho srazil, přičemž utrpěl tak závažná zranění, že jim na místě podlehl.

Podle státní zástupkyně Petry Švecové obžalovaný podle ní jako řidič porušil důležitou povinnost danou zákonem o provozu na pozemních komunikacích, která mimo jiné stanoví, že řidič je povinen dbát zvýšené opatrnosti vůči dětem. Nepodařilo se mi zjistit, jakými důkazy toto své tvrzení opírala a jaké konkrétní porušení jakého ustanovení zákona spatřovala, při znalosti metod a postupů státních zástupců a to zejména angažovaných státních zástupkyň mám za to, že o vůbec žádné. Pokládám tuto argumentaci za ostudnou demagogii.

Žena, která děti doprovázela, popsala celou událost tak, že počkala, až přejede auto, a pak chlapce vyzvala, aby běželi na druhou stranu. Už byli v silnici, když viděla blížící se motocykl. Několikrát zopakovala, že motorkář děti musel vidět, a kdyby brzdil, neštěstí se nestalo. K obžalobě se připojila se svými hmotnými nároky a požadovala 250 tisíc odškodného.

Řidič motocyklu vypověděl, že když spatřil skupinku na silnici, netušil, že jsou v ní děti, a za druhé situaci vyhodnotil tak, že stačí jen přibrzdit a vyhne se jí, neboť v protisměru nic nejelo. Zdálo se mu to bezpečnější, než prudce brzdit a riskovat pád a smetení všech chodců. Chlapce, který se zastavil, spatřil na poslední chvíli a už nedokázal zareagovat. Za usmrcení z nedbalosti mu hrozilo odnětí svobody na jeden rok až šest let.

K dokreslení postupů paní státní zástupkyně, k soudu poslala nejen řidiče motocyklu, ale také babičku, protože nehodu spoluzavinila. Tak je to správně. Neexistují nevinní, jen nedůsledně vyšetřovaní. Hezky po gottwaldovsku je všechny zavřeme. I když v tomto případě s tím mám menší problém než obvykle.

Obžaloba žádala pro motocyklistu podmínku a zákaz řízení na 34 měsíců, obhajoba naopak zproštění obžaloby. Podle obhajoby nespáchal trestný čin, zákon naopak porušili chodci. Soud v Klatovech v čele se soudcem Petrem Sperkem se přiklonil k právnímu názoru obhajoby s tím, že řidič žádný předpis neporušil. Paní státní zástupkyně se podle očekávání odvolala.

Ten rozsudek je naprosto správný a jsem rád, že vznikl.

Ačkoli se média snaží vyvolávat opačný dojem, dopravní nehoda sama o sobě není nezákonná. Pokud dojde k dopravní nehodě a nikomu z účastníků není prokázáno porušení zákona, je dopravní nehoda nezaviněnou nešťastnou událostí. Není to žádný můj výmysl, i ústavní soud to konstatoval (III. ÚS 2065/15).

Může se tedy stát, že při dopravní nehodě zemře dítě a nikoho za to nelze odsoudit? Ano, může. A bylo to tak i v tomto případě.

Asi ne většina, ale mnoho dopravních nehod spadají do kategorie nešťastných náhod. Zasekne se pedál špatně zkonstruovaného a ještě hůře udržovaného autobusu (jak jsme probírali v seriálu o splašeném busu z Kladna), strom spadne na auto nebo dítě zpanikaří, jako v tomto případě. Stává se to, ale pro média to není dobré. Média potřebují vyprávět příběh, na jehož konci je nalezen pachatel, ten je následně zostuzen a odsouzen. To je dobré pro média a je to dobré pro systém, protože se tím posiluje důvěra ve stát a jeho represivní aparát. Veřejnost na to s oblibou naskakuje, vyhledává tyto příběhy a přeje si co nejdrakoničtější tresty. Je to podobné osobní účasti na různých těch středověkých taškařicích jako věšení, usekávání hlav nebo čtvrcení, jen není třeba nikam chodit.

Naskakují na to státní zástupci, tak nějak z principu, a naskakují na to soudci, kteří rádi vynášejí drakonické rozsudky a zajistí si tak přízeň a pozornost širokých vrstev veřejnosti, médií a systému. Existují soudcovské odporné svého druhu celebrity, které dokáží odsoudit cokoli tak, aby to bylo správně a pomohlo to jejich kariéře.

Naskakují na to samozřejmě také zákonodárci. Rádi „společenské“ objednávce vyhoví a tak se v zákonech objevují další a další nesmyslná, neuskutečnitelná nebo gumová ustanovení, jejichž smyslem je udělat z nešťastných událostí bez viníka ty skvělé příběhy s happyendem ve vězení.

Od veřejnosti je to samozřejmě velice krátkozraké, protože si je to časem taky najde, nebo jejich partnera, příbuzné a další, a to zrovna v době, kdy to nejméně čekají. A se jednoho dne shledají, že jsou sami tím opovrženíhodným vyvrhelem a freneticky shání advokáta, toho samého, který v jejich představách dosud pouze „obhajoval zločince“. Bohužel, okruh osob, na které si takto zasedl systém, ještě není dostatečně široký na to, aby to nadkritické části většině došlo, i když jsou poslední dobou vidět určité pokroky. Nakonec i diskuse na Seznam Zprávách naznačuje, že se něco zlomilo.

Nezbývá tedy než vyjádřit respekt panu soudci z Klatov, že se do popsaného mechanismu nenechal zapojit. Obžalovaný ještě nemá vyhráno, protože u druhé instance může natrefit zase na jiného soudce, který bude mít potřebu vydělat si svých mediálních třicet stříbrných.

Jsem rád za ten rozsudek. Ještě raději bych byl, kdybych ji bylo víc.

Pár poznámek jako bonus.

Jako občan a nedobrovolný příjemce státní spravedlnosti vpravdě zhnusen postupem paní státní zástupkyně, ačkoli v kontextu obvyklých postupů tohoto slizkého prvku justičního systému nijak nevybočuje. Jako občan nevidím naprosto žádný společenský přínos v obvinění a ani odsouzení babičky, které v důsledku nepříliš promyšleného postupu při přecházení frekventované komunikace přejeli jejího vnuka. Jakou roli takový trest má plnit? Působí to na mne dojmem, že se čárkovací systém rozšířil mimo policii ještě do dalších státních složek.

Jak lze hodnotit nápad, nechat děti přebíhat silnici popsaným způsobem? Asi nejslušnější slovo, které mě napadá, je debilní. Chápu, že někde přejít museli, ale nejsem zajedno s tím, jak to realizovali. Dá se vymyslet hned několik postupů, jak to provést, a všechny jsou bezpečnější než tento. S ohledem na toto zcela bezmyšlenkovité počínání mi připadá velmi nestoudné, že se babka pokusila na smrti svého vnuka vysoudit čtvrt mega.

Mohl řidič motocyklu své vyhlídky nějak zlepšit? Toto je závěr policejního vyšetřování: „Řidič je povinen dbát zvýšené opatrnosti zejména vůči dětem a s předstihem reagovat na situaci tak, aby zabránil kolizi. Obviněný měl v okamžiku, kdy chodce zaregistroval, výrazněji snížit rychlost. Snaha je objet vlevo není dostatečné vyjádření zvýšené opatrnosti (…)“

Všimněte si, jak si policie při hodnocení důkazů suverénně hraje na soud a také postřehněte, že na něj nic pořádného neměli, tak se opřeli právě o jedno z těch gumových ustanovení, které jsem komentoval shora. Řidič motocyklu by si ušetřil celou řadu nepříjemností, možná i soud, kdyby policistům na kriminálce, po konzultaci s advokátem a za jeho přítomnosti, přečetl do protokolu toto: „Po spatření skupiny chodců jsem snížil rychlost jízdy a zahájil úhybný manévr. Přesto se mi srážce s chodcem bohužel nepodařilo zabránit. Jel jsem předepsanou rychlostí a věnoval se plně řízení. Víc k věci nebudu uvádět.“

Vyšetřujte, zajišťujte důkazy, použijte mozkové myšlení. Platíme si vás čtyřicet tisíc, tak ukažte, co umíte.

Vše totiž nasvědčuje tomu, že řidič policisty navedl a dodal obžalobě vysoce výkonnou munici. Jakékoli spekulace typu „já myslel, že je objedu“ a „jen jsem přibrzdil“ sice znějí zcela logicky, ale tady žádná logika neplatí. Podobná vyjádření jsou totiž beze zbytku zužitkována k tomu, aby se z nich vykonstruovala nedbalost. Jsou pro tento účel perfektní a i v tomto případě byla jistě využita. Bez znalosti konkrétních okolností tohoto případu lze těžko soudit, ale velmi často tohle vzniká kvůli tomu, že se řidič ještě v pozici podezřelého, navíc kolikrát otřesený bezprostředně po nehodě nebo dokonce zraněný v nemocnici, fízlům nějak nešikovně vyjádří. V tomto rozpoložení se snadno stane, že člověku něco ujede a bude ho to pak pronásledovat.

Většinou k tomu vede snaha slušných lidí své chování vysvětlit, očistit se a vysvětlit celému světu, což jsou v ten moment hlavně policajti, že já jsem přece nic špatného neudělal. Další mechanismus, který se za této okolnosti rád uplatňuje, je doplňování detailů, které se nestaly. Mozek se snaží nějak vyrovnat s tou otřesnou a neuchopitelnou událostí, která nastala a do bílých míst doplňuje věci, které v ten moment slouží jen k tomu, aby se to celé stalo pro mozek zpracovatelné a dávalo to subjektivně smysl.

A fízlové tohle všechno znají, mnohokrát to už viděli a stejněkrát toho využili, a rádi si to vyposlechnou do posledního slova. Jsou plní empatie a hrají perfektní vrby, které pečlivě naslouchají a nechají toho zoufalce s průserem na krku vymluvit. Vsáknou všechny tyto informace, vhodnými prostředky to navíc ještě podporují a pak to všechno sepíšou do úředního záznamu, který vás pak bude pronásledovat mnoho let, nejhůře do konce života. Všechny následující úkony se budou točit kolem něj, různě na něj navazovat a na jeho základech vznikne něco podobného, jako bylo citováno shora.

Pamatujte si, po nehodě jste otřesení, vypovídat nejste schopni a vypovídat budete, až se váš stav upraví. Kdy to bude? To já nevím, předvolání doručte pět dnů předem.

Ke zpovědi se chodí do kostela.