13.10.2025
Redakce
2
Kategorie: Politika

Povolební křižovatky

Sdílejte článek:

JIŘÍ WEIGL

Uplynul jeden celý týden od voleb, které překreslily politickou mapu v naší zemi. Z většiny těch, kteří volili proti současné vládě nespokojení s její politikou, ještě nevyprchala euforie z výsledku voleb, příznivci dnešní vládní sestavy naopak dávají najevo frustraci a znechucení. Přesto se zdálo. že vše je jasné, koalice ANO, SPD a Motoristů evidentní a vše může rychle směřovat k brzkému stavení nové Sněmovny a k nové vládě.

Události uplynulého týdne nás však přesvědčily, že všechno zdaleka nebude tak jednoduché. Strany vládní kolice uznaly svou porážku a Andrej Babiš je nezpochybnitelným vítězem voleb, ale to neznamená, že dosavadní progresivistický politický establishment složil zbraně. Signifikantní bylo už to, že zcela jasného volebního vítěze Babiše prezident Pavel oficiálně nepověřil jednáním o sestavení nové vlády. To je tradiční krok, který sice naše ústava nezná, ale přišel s ním v devadesátých letech prezident Václav Havel jako s jakýmsi mezikrokem, který neznamená přímo ústavou předpokládané jmenování premiéra, ale vytváří jakýsi puvoár pro vítěze voleb k vedení jednání směřujících k nové vládě. Oba Havlovi nástupci tuto tradici po volbách rovněž dodržovali a volebního vítěze formálně jednáním o sestavení vlády pověřovali. Prezident Petr Pavel nikoliv, což dává tušit, že povolební situaci nepovažuje za tak jasnou, jak se široké veřejnosti jeví, a hodlá v ní hrát jisté hry. Tuto domněnku umožňuje i jím stanovený termín svolání nové sněmovny až na 3. listopad, což je ve zdánlivě jasné politické situaci poměrně dlouhý odklad, který naznačuje, že se prezident snaží vytvářet prostor pro nějaký nový, pro něj a politické síly s ním spojené zřejmě přijatelnější vývoj situace.

Ta skutečně není tak jednoduchá, jak by se na první pohled při pohledu na volební výsledky mohlo zdát. Voliči se jasně vyjádřili pro změnu politiky, tak jak ji prováděla současná vládní koalice. Její zjevnou nekompetenci v klíčových hospodářských otázkách nemohlo zakrýt ani hysterické strašení Ruskem a sázka na vyhrocování válečného konfliktu na Ukrajině. Hnutí ANO a jeho předseda Babiš představují v tomto ohledu realističtější, pragmatičtější a přece jen kompetentnější alternativu mainstreamové politiky. Její charakteristikou je však absence jakéhokoliv ideového ukotvení a bezbřehost pragmatismu schopného absorbovat cokoliv od leva na pravo. Andrej Babiš sice zvláštním způsobem antagonizuje své politické odpůrce, kteří vůči němu dávají najevo až iracionální nenávist, ale fakticky věcně nereprezentuje žádný radikální rozchod s dosavadní mainstreamovou politickou praxí, a to jak ve vnitřní, tak v zahraniční politice – deficitní rozpočtové hospodaření, oportunistický přístup k Bruselu a konformismus v zahraniční politice jsou mu vlastní. Z tohoto pohledu byl obraz volebního Armageddonu se silami zla v čele s Babišem vlekoucím nás na Východ, jak jej líčil Fiala, zcela absurdní. Andrej Babiš s vládními lidovci již vládl a nepochybně by se dokázal shodnout i s dalšími součástmi dosavadní vládní koalice.

Problematická není z tohoto pohledu ani jinak programově radikální SPD, která bývá dosavadním mediálně-politickým mainstreamem používána jako strašák, který má vznikající vládu u domácího většinového voliče i v zahraničí diskreditovat. Tomio Okamura je zkušený sněmovní matador, který stojí v čele na české poměry relativně početné strany, jejíž členové vyjadřují silnou nespokojenost s poměry i dosavadní politikou. Dobře se zabydlil v opoziční roli, která mu jako schopnému rétorovi svědčí, a jeho strana neoplývá politickými osobnostmi se zkušenostmi a jasnými vizemi v dílčích oblastech. V uplynulých volbách uspěl výrazně méně, než se všeobecně očekávalo, a dobře ví, že vládní angažmá v dnešní situaci je spíše než šancí na úspěch rizikem zdiskreditování se u svého elektorátu účastí na projektu, v němž bude mít velice omezený vliv.

Proto nedělá Andreji Babišovi žádné vážné problémy a po drobných peripetiích dává najevo, že se spokojí s velmi viditelnou pozicí předsedy Poslanecké sněmovny, zatímco vládní angažmá SPD ponechává prostřednictvím tzv. expertů v podstatě na Andreji Babišovi.

V nejobtížnější situaci jsou paradoxně Motoristé – jeden z evidentních vítězů voleb. Na rozdíl od ANO a SPD jsou političtí nováčci s neusazenými vlastními stranickými strukturami a co je nejpodstatnější – jsou programovou stranou. Voličskou podporu pro vstup do Sněmovny získali jako strana která hlásá pozitivní pravicový program opuštěný Fialovou ODS – ozdravení veřejných financí, nezadluženou budoucnost, svobodu slova, odstranění dotační přeregulované ekonomiky, radikální odpor proti Green Dealu , migraci a bruselskému diktátu. Proto jim ANO nevyluxovalo voliče jako SPD a STAČILO! . A navíc svůj program myslí vážně. A to je v současné konstelaci velmi problematické.

Proto je příznačné, že hlavní politický střet kolem sestavování vlády není dnes veden kvůli pro mainstream údajně extrémistické SPD, ale kolem vládního angažmá hlavních osobností Motoristů – Filipa Turka na zahraničí a Petra Macinky na životním prostředí. O vládní post, na kterém nevadil nezkušený juniorní asistent euorposlance Pocheho Petříček, nebo aktivistický levičák bakalář Lipavský, se vede proti Filipu Turkovi brutální likvidační mediální kampaň, která jej má zřejmě dostat nejen ze hry o vládní křesla, ale vůbec z politiky.

Podobnému tlaku zelených lobby a dalších je vystaven Petr Macinka. A Andrej Babiš dává najevo, že mu nestojí za to odolávat tlaku na eliminaci lídrů Motoristů z budoucí vlády. V pozadí je zřejmě i stejný postoj prezidenta Pavla. Pro Motoristy je to kritická situace – vítěz voleb dává najevo, že na jejich programové priority (především snižování rozpočtového schodku atd.) nehodlá brát zřetel, což je pro programově orientovanou mladou a mělce zakotvenou stranu fatální. Babiš chce mít svou vládu zcela pod kontrolou a nehodlá se svazovat nějakými programovými závazky či ústupky. Proto od počátku zdůrazňoval preferenci jednobarevné menšinové vlády svého hnutí podporované či tolerované parlamentními partnery. Dnes sice formálně jedná o vládě koaliční, ale chce, aby se příliš neodlišovala od jím preferované vlády jednobarevné.

Strany dosavadní vládní koalice se sice zaklínají nesmiřitelnými postoji k Babišovi a hnutí ANO, ale čas vše obrušuje a mění, staří antibabišovští lídři, jako Petr Fiala a Markéta Pekarová odcházejí, lidovci jsou lidovci, takže nikdo neví, co přinese budoucnost.

Motoristé dnes stojí před velmi těžkou volbou – ustoupit a stejně jako SPD podporovat Babišovu kvazijednobarevnou vládu nominací nějakých „odborníků“ místo svých lídrů, a tak alespoň nějak krátkodobě kapitalizovat svůj spektakulární a nečekaný volební úspěch, nebo přinutit Babiše k ústupu a akceptovat Turka a Macinku ve vládě s tím, že možný negativní postoj prezidenta k jejich jmenování může situaci dále vyhrotit. I kdyby i touto soutěskou propluli, není vůbec jisté, jak by mohli tito začínající politici bez podpory premiéra ve velmi exponovaných vládních funcích úspěšně obstát a nezpronevěřit se svému programu.

A konečně se nabízí třetí varianta – jako úspěšná mladá pravicová strana odejít do opozice a soustředit se na vybudování pevných politických základů své existence a pokusit se převzít úlohu silného a věrohodného reprezentanta politické pravice u nás, kterou vyklidila ODS. Každopádně Motoristy čeká hned na počátku velmi těžká, možná existenční volba.

Vývoj v prvním týdnu po volbách ukázal, že prosazení změn v dosavadním směřování české politiky bude podstatně obtížnější, než se mnohým mohlo zdát v euforii o uplynulém víkendu.

Jiří Weigl, IVK

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

2 komentářů
  1. šílené pitomio 14:32:35 Odpovědět

    motoristi ani SPD nemají sílu proti babišovi cokoliv prosadit, ledaže by drželi spolu…to ale pohřbil arogantní hranatý blbec, který nafoukaně vytruboval, že by s okamurou nikdy neseděl v jedné vládě…

  2. Správce chudobince Postřelmov 15:47:28 Odpovědět

    pitomio
    to je sice pravda, takové prohlášení by nikdy politik neměl vypustit z huby.
    Znám jednoho, co prohlásil, že by Donaldovi ruku nepodal,
    pak je tu další, co pojede na dovolenou na Krym.
    Je toho víc, ale nemůžu vzpomenout.
    Takové hloupé kecy potom použijí takoví blbci jako seš ty.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)