Poučení z krizového vývoje … stále platí!

Bruselské centrum EU neustále blábolí o tom, jak bude EU celému světu příkladem v zavádění ekologických opatření, která budou „šíleně ekonomicky výhodná“, takže nám je bude celý svět závidět a poté okamžitě následovat náš příklad.

Blouznění historické

Jurodiví utopičtí socialisté už někdy od konce středověku blouznili o spravedlivé socialistické, či spíše komunistické, společnosti. Domnívali se, že jejich vize je tak fantasticky a geniálně pozitivní, že stačí seznámit s ní lidstvo a lidé s nadšením přejdou k tomuto systému.

V podstatě jakýmsi utopicko socialistickým státem je i Francouzské město ze známé verneovky, u nás vydávané pod názvem „Ocelové město“, zatímco originálu se jmenuje „Pět set milionů Begumy“. Tato utopie je dílem Verneova spoluautora André Laurieho, který byl jedním z vůdců pařížské Komuny a podařilo se mu po její porážce úspěšně utéct. Faktem je, že už jako dítko staršího školního věku jsem pociťoval k tomuto „ideálnímu městu“ hluboký odpor, zejména z důvodu totální sešněrovanosti životů jeho obyvatel, včetně dětí.

Nicméně už ta Komuna jasně ukázala (a pak to přešlo do díla Marxe a Engelse), že onen „ideální svět“ bude muset být lidem vnucen násilím, protože ti o něj absolutně nestojí. Marx šel tak daleko, že dokonce sepsal seznam evropských národů, které bude nutno vyhubit, aby mohl být komunismus na tomto kontinentu nastolen. Z důvodu, že na tento seznam zařadil i Čechy, byl za to v londýnské kavárně, kde oba trávili exil po neúspěšné revoluci 1848, inzultován pražským barikádníkem J. V. Fričem (a ta facka byla údajně první kontakt našeho národa s marxismem).

Později se V. I. Lenin pokusil tuto utopii realizovat, aby on i se svými následníky předvedli, že pravdu měli skeptikové, a že jde o naprosto hnusný a nelidský režim, který musí být zaváděn násilím a permanentním znásilňováním společnosti také udržován.

Posledním vážným pokusem na tomto poli byly reformy M. Gorbačova a v souvislosti s nimi, protože jejich tvůrce se opakovaně hlásil k odkazu „Pražského jara“, aniž by zcela chápal jeho smysl, padalo opakovaně to, co cituji v nadpisu: Zatímco Gorbačov vyzdvihoval klady československého pokusu o reformu socialismu, vedení KSČ je zuřivě popíralo a šlo až tak daleko, že některá čísla sovětských novin i politického časopisu Sputnik byla na našich hranicích zabavována a likvidována, pokud v nich právě byly uvedené Gorbačovovy texty či odkazy na ně. To se v podstatě dělalo až do 17. 11. 1989, jímž nastartované události jasně ukázaly, že i tato cenzura byla soudruhům na nic. Navíc v té době běžel na ČSTv kanál sovětské televize (v ruštině), který se soudruzi rušit či vypínat neodvážili.

Blouznění dnešní

V současné době se situace jakoby opakovala. Je zde Trump, který jako jednu z prvních věcí zrušil US Green Deal a obnovil prakticky vše pozitivní, co jeho předchůdce po převzetí moci zrušil. Je zde silná ekonomická, vojenská i politická závislost EU na USA. Možná ne tak silná, jako závislost ČSSR na SSSR, ale dostatečně silná na to, aby Trump mohl poslat EU ekonomicky do kopru. Případně aby poslal do této zeleniny některé státy EU a jiné nikoli a vytvořil tím „napnelismy“, které EU roztrhají.

Navíc se USA zbavily cenzury, takže stále více roste dostupnost informací o důkazech skutečnosti, že celý Green Deal a „klimatická nouze“ jsou jen bezcenné lži, vygenerované za účelem okrádání občanů.

Přesto špičky EU blouzní o Green Dealu ještě zelenějším, silnějším a příkladnějším, a absolutně jim nevadí, že firmy i talentovaní lidé z EU odcházejí, protože ta se ekonomicky hroutí (její celková produkce HDP na hlavu klesá a ještě horší je to v samotné eurozóně), pro firmy jsou zde nulové (pokud ne přímo záporné) podmínky ke smysluplné aktivitě, a to samé platí v podstatě i pro mladé a talentované jedince.

Soudruzi z vedení EU dosud nedokázali obehnat tuto oblast koncentráčnickým plotem se střeleckými věžemi, jak to udělali komunisté po sérii pučů ve střední a východní Evropě na sklonku 40. a začátku 50. let. Což je asi to jediné, co by mohlo úniku talentů ven zabránit, ale nejsem si jistý, jak by se soudruzi dokázali popasovat s „vnitřní emigrací“, kterou v podstatě nezvládli zlikvidovat ani komunisté.

Pochopitelně, ztráta možnosti studovat na US univerzitách a jiných školských zařízeních by zcela jistě zhoršila situaci na úseku talentovaných a schopných lidí.

Soudruzi z Bruselu už plánují rušení, nikoli „štvavých vysílaček“, ale webových stránek a sociálních sítí, čímž ovšem mohou vyvolat sankce ze strany US administrativy, alespoň v těch případech, kdy postižení mají sídlo v USA a vlastní je US firmy či podnikatelé.

Pokud by byli příliš aktivní, mohl by Trump vyměnit EU s Ruskem za Grónsko a EU by se, v souvislosti s tím, jak si v zeleným šílenstvím zlikvidovala ekonomiku a obranyschopnost, neměla šanci ubránit. Troufnu si dokonce na odhad, že od hranic Běloruska a Ukrajiny k Atlantiku by to Rusům trvalo podstatně kratší dobu než válka proti Ukrajině, která má k dispozici armádu podobného typu jako je Ruská, jen početně slabší.

V EU by teoreticky mohlo klást jakýsi odpor Polsko, ale má na to velmi bídné geografické podmínky. Rusy by možná trochu poničil pohled na těhotné německé vojandy ve slušivých speciálních uniformách, tlačící před sebou nepojízdné německé tanky a nesoucí na dlouhých tyčích nelétající německá letadla (obojí „dědictví“ U. Leyenové z doby, kdy byly ministryní Německa, pod niž spadala i armáda). To by byla patrně nejstrašlivější zbraň Bundeswehru, protože významné procento ruského mužstva i velitelského sboru by bylo totálně indisponováno smíchem, a někteří by z toho smíchu mohli mít i smrt.

Trochu vážněji – nemyslím si, že by se např. Francie pokusila použít svou odstrašující jadernou zbraň, protože Rusko by mohlo za každou odpálenou raketu nasázet zpět deset i více, aniž by tím vyčerpalo své zásoby a nepoměr rozlohy Francie a Ruska by tuto situaci ještě potencoval.

Pokud Trump sklapne americké protijaderné paraple, můžeme si odcitovat hlášku z filmu „Tajemství hradu v Karpatech“: „Ha sme v phérdeli, pane hrábě.“ A pokud ho bruselský ansámbl naštve, tak to udělá.

Zachrání EU „kompas“?

Soudruzi z EK stvořili jakýsi „kompas“, který by ji měl vyvést z krize. Moji vrstevníci a možná ještě pár mladších ročníků si snad dokáží vzpomenout na „Soubor opatření“, který měl vyvést krachující ekonomiku socialistického Československa z krize, do níž se řítila.

Pochopitelně, nic takového se nestalo. Jedinou vzpomínkou na tento dokument je „americké kladívko“ v mé skříňce s nářadím (které má na užším konci štěrbinu na vytahování hřebíků), zakoupené v „pětiprocentní prodejně“. Vysvětlení pro nepamětníky: podnikům bylo v rámci oněch opatření povoleno pět procent své kapacity věnovat na výrobu něčeho mimo plán, co by mělo uspokojovat situaci na trhu, a tyto výrobky pak byly prodávány ve speciálních prodejnách ve velkých městech.

Reformní komunisté, kteří za tímto pokusem o reformu socialistické ekonomiky stáli, v roce 1989 v podstatě odpadli.

Pokud se týká toho kompasu: Pokud EU nezruší Green Deal, bude to ukazatel, jehož střelka bude stále ukazovat směr ke zkáze a úpadku, protože tento dokument konečný cíl směřování EU pod Green Dealem nijak nezmění, bez ohledu na to, jaké konkrétní oficiální nasměrování bude provedeno. Prostě, Green Deal přebíjí vše, jako socialistická podstata přebila i onen rozumně se tvářící Soubor opatření.

Pokud se EU dokáže Green Dealu zbavit, je naopak jakýkoli kompas zcela zbytečný, protože se rozjede na racionalitě postavená ekonomika a začne produkovat zisk. A takovýto dokument poté bude stejně smysluplný, jako onen Soubor opatření po pádu socialismu a zrušení socialistické ekonomiky.

Jak z toho?

Volby budou letos. Proto je třeba volit tak, aby se do našich zákonodárných orgánů dostalo co nejméně lokajů EU a lidí, totálně zblblých ekologickou propagandou. Zavádění Green Dealu je ryze politické opatření, které nemá naprosto žádné odborné zdůvodnění. Je třeba si uvědomit, že IPCC, jímž se ohánějí někteří zelení soudruzi, je ryze politická organizace, která vedle vědy ani neležela, a všechno, co vyprodukovala, má prakticky hodnotu makulatury.

Z tohoto důvodu je třeba odmítat veškeré „vědecké“ argumenty o „šílené změně klimatu“ antropogenním oxidem uhličitým. Zvyšující se koncentrace tohoto plynu v atmosféře je důsledkem, nikoli příčinou oteplování a bojovat proti tomuto plynu „za záchranu klimatu před oteplením“ má asi stejný význam, jako léčit horečku sklepáváním teploměru.

Faktem také je, že poté, co se v raných devadesátých letech vedly různé diskuse o oteplování a jeho případném antropogenním původu, tak, jakmile se v ní začaly scházet skutečně silné vědecké argumenty, dokazující neantropogennost tohoto jevu, byla diskuse, zřejmě na čísi příkaz, rychle ukončena a dál už soudruzi klimaalarmisté diskutovat odmítali a jen blekotali, že „vědecké důkazy oteplování antropogenním oxidem uhličitým byly již předloženy“ (nikdo je nikdy neviděl) a hlavně se argumentovalo „vědeckým konsensem“ (jaký byl ostatně svého času o tom, že Země je placatá, nebo ve východním bloku o „vědeckosti nové sovětské biologie na základě učení soudruha T. D. Lysenka“).

Proto se nebojme volit politiky se skeptickým a negativním postojem k ekonesmyslům, nejlépe však takové, kteří tento postoj zastávají delší dobu, a nepřijdou s ním až na prahu předvolební kampaně. Byť klimaalarmisté budou blábolit o tom, že ukončení „boje za klima“ povede ke strašlivé katastrofě, která vyhladí celé lidstvo. Budeme se muset i obrnit proti hláškám typu „Kdo odmítá boj za klima, je fašistická zrůda, srovnatelná s dozorci od plynových komor“.

Pochopitelně, argumentace klimaalarmistů je jen snůška nesmyslů, velice často vyvratitelných nahlédnutím do středoškolských učebnic chemie, fyziky a matematiky. Odtud také plyne snaha současného ministerstva školství tyto „zbytečné předměty“ redukovat a nahradit „ekologickou výchovou“. Tedy, pozor, nikoli vědou, velmi komplexní a s přesahy do mnoha dalších oborů, ale „výchovou“, tedy jen memorováním bezcenných žvástů ekologických propagandistů.

A již jsem se zde kdysi zmiňoval, že asi bude nutno děti těmito vědami vzdělávat v rodinách, což bude, obávám se, v řadě případů chtít podporu pro ty rodiny, které by to nezvládly.

Děsit bychom se měli také poškození mozků našich dětí výukou angličtiny od prvního ročníku a opět bychom měli podpořit politiky, kteří budou slibovat tento zrůdný nesmysl zrušit. Tato výuka by poškodila naše děti možná více, než kdysi násilně a proti vůli odborníků zaváděná od prvních tříd množinová matematika, která za sebou zanechala spoušť v podobě více než dvou desítek ročníků poškozených dětí. Vznikla tak populace, pro jejíž členy je většinou těžký až neřešitelný (bez kalkulačky) problém sečtení dvou víceciferných čísel, a která není s to vyřešit ani primitivní příklad na trojčlenku (jaké mnohdy stačí k vyvrácení ekologických bludů).

Bruselské panstvo nám jasně předvádí, že, podobně jako přestárlí českoslovenští normalizátoři, není s to opustit kurz boje proti vylhanému nebezpečí atmosférického oxidu uhličitého a začít se chovat alespoň trochu racionálně. Není s to racionalitu a skutečnou realitu přijmout ani v situaci bezprostředního ohrožení sebe i organizace, kterou se snaží vést. Tyto politiky bude nutné uvádět pod stále větší tlak. Jak ty bruselské, tak i tuzemské, pokud směřují ve stejném kurzu. Nejen volbami, ale i peticemi, občanskými protesty a demonstracemi a dalšími prostředky, které nám zatím poskytuje dosud ne zcela zlikvidovaná demokracie. Pokud se nezbavíme bezcenných klimanesmyslů, budou naši potomci živořit v totální bídě, tedy, pokud se jim nepodaří emigrovat, nebo pokud nezemřou.