Poštu stejně nemůže nic zachránit

Když ještě měla Pošta monopol na balíky, to byly věci. Člověk dostal od odesílatele avízo, že mu ten den přijde balík. Tak zůstal doma a čekal. A čekal. A nic. Večer našel ve schránce od pošťáka lístek, že vlastně doma nebyl. Vztek většinou se mnou zacloumal, protože to znamenalo jet druhý den na asi 2 kilometry vzdálenou pobočku, vystát si frontu a balík si odvézt.

Pak stát Poště ten monopol zrušil a hned se vyrojilo několik soukromých zásilkových služeb. A jako typicky soukromé štiky v rybníce, začaly nabízet služby nesrovnatelně lepší. Uzavřely dohody s kdejakým krámkem, kam stačí s balíkem dojít, nadiktovat číslo zásilky, které jste si doma přes internet vygenerovali a vše už jde vlastní cestou bez další asistence zákazníka. Žádné psaní adres na balík, žádné psaní zpátečních adres a vyplňování podacího lístku. A díky množství těch krámků se nějaký najde většinou kousek od vašeho domu. A bez fronty. I doručování se stalo něčím jiným. Avízo na mobil ráno, avízo na mobil těsně před doručením. Nebo dodávka do toho krámku, který mám 200 metrů od domu. A další asi 500 a do dvou kilometrů ještě další dva. Prostě paráda.

Pošta se poučila a doručování zlepšila. Jenže už bylo pozdě a vlak ujel. Soukromé firmy těžce válcují trh. Tak ředitelství Pošty rozhodlo o vydělávání peněz jinak a zavedlo doplňkový prodej. Z Pošty se tak staly vlastně ony malé krámky, které prodávají kdeco a ty poštovní služby jsou jaksi bokem. To samozřejmě taky k ničemu nevedlo a došlo k dalšímu odlivu zákazníků, kterým se prodlužovaly fronty, než úřednice nabídla předchůdcům u okénka všechny předepsané produkty.

Dřívější činnosti Pošty v podstatě také zmizely do soukromého sektoru. Namátkou třeba převody peněz složenkou. Toho už je také minimum. Nebo výplata důchodů. Jsou tací, kteří na přepážky ještě zajdou. Ale i u nejstarší generace dle mě převládají převody na účet. Sportka? Mnohem populárnější jsou dnes sportovní sázky u konkurence.

A tak Poště zůstal jen ten zákonný monopol na listovní zásilky. Jenže v době internetu a posílání fotek po něm, jaksi pohlednice skoro zmizely. Zmizela i obyčejná psaní. Mail je rychlejší a zadarmo. A tak zbyla jen ta psaní doporučená a do vlastních rukou. Však je také Pošta pěkně mastně zdražila.

A světe div se. Poslední ránu Poště, asi z milosti, zasadil její 100% vlastník – stát. Zřízením povinných datových schránek pro živnostníky zase převedl hodně těch doporučených zásilek do elektronického doručovacího sektoru a tím Poště ubral zase obrovský kus porce z jejího monopolního koláče.

Z Pošty se tak stane státem dotované kulturní centrum na vesnicích, kam si lidé budou chodit popovídat a vyřídit to, co se soukromým firmám nevyplatí na venkově nabízet. Ve velkých městech Pošta také zůstane. Jsou věci, které nikdo jiný nabízet neumí, nebo nesmí (např. psaní do vlastních rukou). Ale klesající množství těchto výkonů Poště do budoucna prosperitu nezajistí.