Poslední impuls

Představte si, že je rok 2017. Právě v tuto dobu jsem začal psát Vidlákovy kydy. Vládl nám Babiš, nejdůležitější veřejné téma byla řepka a Čapí hnízdo. Inflace byla stabilně nízká, úrokové sazby směšně malé, sociální dávky se zvyšovaly, důchody se valorizovaly. Ekonomika šlapala, nezaměstnanost klesala, platy se zvedaly.

Představte si, že bych vám tehdy vyprávěl, co se stane v následujících letech a vůbec bych si nevymýšlel. Že přijde covid kvůli kterému se budou dělat lockdowny, restaurace budou zavřené, do obchodů se bude chodit v rouškách, lidi budou pracovat z domova, nebo nebudou pracovat vůbec, některé profese (např. kadeřníci) nebudou smět vykonávat činnost, vláda bude do zastavené ekonomiky pumpovat dohromady asi pět set miliard korun (které si půjčí), Evropská unie se rozhodne nejen vyhlásit, ale ještě urychlit grýndýl, pak začnou růst ceny plynu, protože burza, zaseknou se globální dodavatelské řetězce kvůli lockdownům v Číně a zašpérovanému Suezskému průplavu, pak se začne na Ukrajině harašit zbraněmi, Němci kvůli tomu nespustí Nordstrým 2, ceny oceli, hnojiv i dalších komodit vzrostou na dvoj i trojnásobek a začne být nedostatek stavebních materiálů. Tyhle všechny jevy ale budou znamenat, že lidi budou ještě víc utrácet, protože co koupí teď, to koupí levněji než za rok.

U nás přijde k moci fialová vláda, ministr zahraničí bude halasně povídat o skvělém ruském vánočním dárku, jak se obejdeme bez ruského plynu, bude se halasně demonstrovat naše neochvějná jednota s USA, pak vypukne plnotučná válka, náhle tu budeme mít tři sta tisíc uprchlíků, což bude oficiálně stát víc než padesát miliard, začnou ještě větší tlaky na globální dodavatelské řetězce, cena hnojiv se opět zdvojnásobí, ceny benzínu vyskočí, inflace se dostane někam k patnácti procentům, ale pro chudé to znamená inflaci minimálně 50%, vláda se ukáže jako totálně neschopná, dostaneme se do situace, kdy možná opravdu nebude ani ropa ani plyn, značně se přiblížíme riziku atomového armagedonu, černé uhlí se teď už vůbec nedá koupit, zemědělci prodávají úrodu do zahraničí, chovatelé dobytka díky nově nastavené dotační politice končí s živočišnou výrobou, plyn na burze atakuje nové rekordy, Rusko rychle nezvítězilo, Ukrajina také nevítězí a schyluje se na dlouhou válku, dozvěděli jsme se, že takřka všechny významné suroviny (neon, titan, apod) se dělaly tam někde na Urale.

Do toho nám „kdosi“ začal vypínat nepohodlné weby, nad ideologickou čistotou bdí nový Urválek, který má k dispozici celý úřední aparát, začíná být nebezpečné něco říkat….

Představte si, že bych vám toto všechno řekl tenkrát v roce 2017. Už tenkrát jsem byl apoštol apokalypsy. Už tenkrát jsem apeloval na soběstačnost. Už tenkrát jsem viděl budoucnost pesimisticky. Ale kdybych vám tohle všechno tenkrát řekl, tak bych byl rád, kdybych v pátek dostal na hodinu vycházku v Bohnicích. Přesto se to všechno stalo.

Řekněme, že bychom to tenkrát pojali jako apokalyptické cvičení, jako nemožnou hypotetickou věc… Prostě bych vám to popsal a zeptal se vás, kdy by podle vás nastal skutečný průser. Kdy by přišla ta chvíle, že by se to všechno sesypalo jak domeček z karet? Já osobně bych si myslel, že průser nastane nejpozději někde u druhého lockdownu, nejpozději ve chvíli, kdy Písařík položil Bohemia Energy a dostal milion lidí do problémů.

Hele, a ono ne. Ono to pořád ještě drží. Pořád tu mluvíme o natlakovaném kotli, pořád prorokujeme velké problémy, které jsou zpravidla ještě větší, než si myslíme, ale ono se pořád nic neděje. V obchodech je zboží, lidi pořád nakupují, pořád jsou silnice plné aut a nejsou žádné nepokoje. Vlastně národ nesnáší vládu Petra Fialy úplně stejně, jako nesnášel vládu Andreje Babiše. I preference mají kluci podobné.

Moje texty se vždycky hemžily pesimistickou budoucností, která se do nějaké míry vyplnila, ale nikdy ne tak moc. Pořád vidím přehřátý a natlakovaný kotel, pořád si říkám, že to jednoho dne prostě musí vybuchnout, jen nevíme kdy, nevíme jak velký výbuch to bude a nevíme, koho to zabije. Ale kurňa, vždyť o tom mluvíme už dlouhé roky a systém pořád drží.

Čím to je? To ti naši předci postavili po Druhé světové tak pevné základy a tak dobré základní nosníky, že i naše nepodařené konstrukce na nich pořád docela slušně drží? Nebo je globalizace v podstatě přírodní zákon, který nikdo nemá pod kontrolou a to, co se prosadí, je prostě nejlepší, nejpevnější, nejrobustnější a nějaká válka, covid, a jiné krize tomu moc neuškodí?

Nebo všichni podléháme té děsné mediální fikci, která prosazuje padesát pohlaví, grýndýly, liberální demokracii, bourání rodiny, apod, apod, ale ta skutečná realita se od dob minulých zase tak moc nezměnila? Že tam pod tím naleštěným líbodémo povrchem stále funguje úplně normální byznys, kdy se s Ruskem dál obchoduje, jen se jejich ropa přejmenovala a nejspíš to podobně dopadne i s plynem? Že sice vznikají potíže, ale kapitalistický pragmatismus stejně pod povrchem funguje jako vždycky?

Nemůže to být tak, že je svět vlastně nastaven dobře, i když to nevidíme?

A pokud můj dnešní (naprosto ojedinělý) optimismus není na místě, co tedy bude ten impuls, aby se náš Západ (kterému dlouhodobě prorokujeme zkázu) doopravdy sesypal a možná sebou vzal i zbytek světa? Dnes a denně vidíme další jobovky. Každý den něco zase nefunguje, každý den ti nahoře vymyslí nějakou pitomost, každý den nám novináři opakují takové kraviny, že nad tím zůstává rozum stát. Ale přesto pořád všechno víceméně funguje. Nehroutí se ani Západ, ani Východ. Co se musí opravdu stát, aby se to začalo sypat?

V roce 2008 nás nedorazila hypoteční krize, v roce 2014 nás nedorazil konflikt na Donbase, v roce 2020 nás nedorazil covid a teď v roce 2022 nás (zatím) nedorazilo Rusko. Nebo to všechno teprve přijde? Titanic se potápěl přes dvě hodiny, ale zřetelně to bylo vidět až v posledních pěti minutách. Blížíme se k tomu? Nebo přes všechno to kymácení zůstáváme na hladině? Co nás doopravdy dorazí? Nebo mají pravdu ti líbodémo, že žijeme v nejlepším možném systému, který se udrží sám?

Já jsem vlastně hrozně překvapený, co všechno už ten náš systém vydržel…