Podle sebe soudím tebe

Občas dávám na svůj fejsbůk krátké glosy. Na aktuální téma, které ale nestojí za velký článek. Ale někdy se stane, že mi z takové glosy nakonec článek vznikne. Včera jsem napsal, že jsme vazaly velmoci, která pouští dvacetiletá ucha k přísně tajným informacím a na únik přijde po půl roce. Že něco takového člověk nevymyslí. Ano, měl jsem na mysli henty utajované materiály o ukrajinské ofenzívě, které vynesl mlaďoučký příslušník národní grady, protože k nim měl bez problémů přístup.

Já vlastně nevím, co je horší. Buď je to jen hra pro mééédia a veřejnost a ve skutečnosti jde úplně o něco jiného a nebo že skutečně dvacetiletí kluci mohou v USA vynášet informace, že Ukrajina ztrácí třikrát až sedmkrát víc vojáků, než Rusko a fakt si toho dlouho nikdo nevšimnul. Každopádně, pokud jsou údaje o poměru ztrát pravdivé, tak víme o ruské (liknavé) strategii úplně všechno. Prostě zapálili řádný válečný oheň, udržují ho a nechají v něm shořet nejdřív celou Ukrajinu a pak všechny další případné zájemce…

Ale tohle jsme tu prokydali už mnohokrát. Neříkal jsem to jen já, ale i Jaroslav Štefec, David Bohbot, Petr Drulák a mnozí další. O tom dneska psát nebudu. Já se chci pozastavit nad jednou příznačnou příhodou.

Když jsem napsal včerejší glosu, takřka okamžitě se tam objevil komentář, který mě pranýřoval za to, že bych raději byl vazalem toho zlého východního Mordoru… To víte, jak nenapíšete, že Rusko je fůůůj, tak jste okamžitě jejich agent. Já na to odpověděl, že bych nejraději nebyl vazalem nikoho. Že bych rád viděl naší republiku samostatnou a skutečně suverénní.

Odpověď byla jednoznačná… jsem hlupák, když si myslím, že by něco takového bylo možné. Jestli si myslím, že je možné být ani tak ani tak, tož jsem ještě větší blbec, než si příslušný libtard myslel.

A vo tom to je, přátelé. Oni jsou v té americké řiti zaraženi tak hluboko, že si nedovedou představit nic jiného. Jsou tak bytostně proameričtí, že si podle svého vzoru myslí, že my musíme být proruští. Podle sebe soudí nás. Samozřejmě s námi nebudou mluvit, protože by je to uráželo, protože to neumějí, protože by je to příliš zraňovalo a znejišťovalo a tak si do nás promítají sami sebe, jen s opačným znaménkem. Můžete být buď proameričtí a když nejste, jste automaticky proruští, protože neexistuje nic jiného, než rektální alpinismus.

Samozřejmě milého libtarda vůbec nenapadlo, že třeba takové Maďarsko dělá mnohem samostatnější politiku a pořád existuje. Že Turecko, ač v NATO, dělá samostatnější politiku. Že Francie dělá samostatnější politiku… Ale my ji dělat nemůžeme, my máme na výběr jen USA nebo Rusko. Jen jednou za čas přehodíme znaménka, podle toho, jak se to otočí. Sebevědomá a suverénní země jsme zřejmě jen tehdy, když Bidenovi odezíráme ze rtů a každé jeho přání je předem vyplněno. Za jakoukoliv cenu.

Bezděky mě tak napadá, že Brežněv byl vlastně docela hloupý. Mohli nás klidně vykořisťovat víc a tehdejší řiťolezci ve straně a vládě by jim to stejně vyplnili. Oni vlastně byli celkem uměření…

Všimněte si, že nikdo z pravdomluvných intervjuků se ani nepokusil přemýšlet, proč je proruská demonstrace plná českých vlajek a organizátor říká, že tam žádné jiné, než české vlajky nechce. Nedokáží si pod tím představit nic jiného, než rafinovanou kamufláž ruských agentů. Moc by chtěli dát Rajchlovi nálepku, ale on (hajzl jeden) se ne a ne profláknout. Všimněte si, že prakticky nikdo z velkých médií vůbec nepracuje s variantou, že by Rajchl mohl svoje slova myslet vážně. Stejné to mají i v Pětikolce. Nedovedou si představit, že by bylo možné dělat něco jiného, než se zanořit pořádně hluboko do rekta a jediná jiná varianta je pro ně jen opak. Nic jiného neexistuje.

Tož to zítra zkusíme znovu. Demonstrace proti morální bídě a za české zájmy.

Co se demonstrováním změní? Pokud nás bude málo, tak nic. Pokud nás bude opravdu hodně, tak všechno. Budu tam taky, protože prostě nelze jinak. Od dvanácti hodin budu u pódia. Nejprve vpředu a až to tam zhoustne, tak na jedné straně. Rád si s vámi podám ruku. Zítra nový článek nevyjde a pondělní možná bude se zpožděním… když budu s vámi u Strakovky, bude obtížnější něco napsat.