Past, ze které není úniku. Tou se stala trestná výprava proti Íránu

SU/IVAN HOFFMAN

Ivan Hoffman: No, a já budu mít trému, jak mě takhle uvádíš. Tak snad to nebude poznat.

Martina: Já netradičně začnu koncem měsíce února, protože to jsme ještě minule nemohli zpracovat, abychom zveřejnili náš rozhovor i s přepisem, tak se setkáváme o něco dříve než na samém konci měsíce. Tak tedy v sobotu ráno 28. února započaly americká a izraelská armáda útok na Írán. Od té doby o tom čteme, stále se o tom píše, diskutuje, hádá, jak to vnímáš ty?

Ivan Hoffman: Hodně komentátorů a analytiků má za to, že do války proti Íránu vtáhl Donalda Trumpa Benjamin Netanjahu, který o zničení Íránu sní celá desetiletí. Respektive šéf Mosadu, který údajně politikům namluvil, že po dekapitaci íránského režimu bude rychle vymalováno, že to nebude žádný problém, oni mu uvěřili. Nicméně Donald Trump není člověk, kterého lze zmanipulovat. Typově je to, poslední dny to ukazují, sebestředný arogantní narcis, který si jako prezident dělá, co chce, a na nikoho a na nic nebere ohledy. Trumpa nezajímají Netanjahuovy sny. Má vlastní sen, tím je americká hegemonie, a když v prezidentské kampani kritizoval demokraty, tak především jim kladl za vinu, že se Spojených států už nikdo nebojí.

A Trumpovým přáním není, aby svět měl Američany rád, aby je obdivoval, on chce, aby se svět Američanů bál. No a válka je jediný způsob, jak světu dokázat, že je ke strachu důvod. Samozřejmě vítězná válka.

Írán s agresí počítal – a z efektní trestné výpravy se stává geopolitická past

Martina: Ivane, když jsem si zadala do umělé inteligence, jaký je vojenský rozsah útoku, tak mi vychrlila, že Spojené státy a Izrael provedly útoky s cílem zničit íránské raketové kapacity, vojenská zařízení a zabránit získání jaderných zbraní. Hlášeny byly exploze z více měst. A tečka. Jak vnímá tvá lidská inteligence vojenský dopad tohoto útoku?

Ivan Hoffman: Ta kalkulace, že íránský režim je po opozičních protestech oslabený, a vojenská akce ho rychle dorazí, byla naivní. Írán s agresí počítal, velmi dobře se na ni připravil, a z efektní trestné výpravy se stává geopolitická past. Američané jsou notoričtí válečníci, investují do výzbroje obrovské peníze a mají jeden zásadní hendikep – podceňují protivníky. V této válce si mysleli, že když zavraždí Íráncům duchovního vůdce a s ním vedení země, armádní špičky, a pak Írán zasypou raketami, tak režim padne.

No ale Íránci to velení decentralizovali, vytvořili odolnou mozaikovou obranu, za každého zabitého velitele je připraveno několik náhradníků, protože počítali s dlouhým konfliktem, který jsou odhodláni vést až do konce. To je jeden problém. Další problém Američanů, anebo spíše jejich prezidenta, je v neschopnosti domýšlet, jaká přijde na jeho akci reakce. Írán v odvetě za bombardování Američanům vypálil vojenské základny, což je strašně překvapilo, zlikvidoval jim drahé radary, a pak v odvetě za zapálení ropných polí ničí rafinérie, zařízení na zkapalňování plynu, no a když Íránce Trump naštve bombardováním elektráren, které občas slibuje, tak zničí americkým spojencům přístavy, letiště, a především zařízení na odsolování mořské vody. V tomhle nejde režimu vojensky zabránit. Už teď je jasné, že Američané nejsou schopni Perský záliv ovládnout, jsou schopní pouze vyprovokovat jeho zničení.

Perský záliv je pro ekologickou katastrofu naprosto ideálním místem

Martina: Já bych řekla, že jednoho aspektu této vojenské operace si naše média dosti nevšímají. Ovšem na Facebooku můžeš najít český smysl pro humor vždy, a když se na sítích objevila fotka Josefa Kemra coby studenta Mlhy ve filmu „Marečku, podejte mi pero“, tak bylo jasné, že Češi si všímají. On se tam ptá, Josef Kemr – tak nevím, když teď vybuchují rafinérie, města, z nebe prší ropa, mám stále používat papírové brčko, abych zachránil planetu? Co mu radíš ty, Ivane?

Ivan Hoffman: Tady každá rada dobrá. Ono to souvisí s tím, že v Evropě mezi strany války patří Zelení. Válka je už z podstaty neekologická. V Perském zálivu to ovšem platí několikanásobně, od Izraelců vůbec nebylo chytré bombardováním způsobit Teheránu ropný déšť nebo zapálit plynová pole, protože na oplátku Írán zapálil nepřátelské ropné tankery a rafinerie.

No a pokud dojde na bombardování íránských elektráren, tak radioaktivita z jaderné elektrárny Búšehr, která je na břehu moře, zamoří záliv včetně odsolovacích zařízení, takže miliony lidí v Zálivu zůstanou bez vody. Také je zřejmě otázkou času, kdy se bez vody ocitne Tel Aviv. Takže to všechno má vždycky svoje důsledky, Perský záliv je pro ekologickou katastrofu naprosto ideálním místem.

Petrodolar míří do volného pádu a začíná se hovořit o petrojüanu

Martina: Ještě před časem, když jsme se bavili o nejrůznějších vojenských operacích, tak šlo obrazně řečeno o vývoz demokracie. Prakticky se ale vždy ukázalo, že šlo o nějaké ekonomické, případně geopolitické zájmy. Oč jde podle tebe v tomto případě a jaké to bude mít ekonomické dopady?

Ivan Hoffman: U amerických válek jde vždy o peníze, to je jednoznačné. Američané jsou velice citliví na to, když se někomu nechce obchodovat v dolarech. Pokud si ale Donald Trump představoval, že útokem na Írán zachrání petrodolar, tak zatím to vypadá, že se spíše přepočítal, a výsledek bude přesně opačný, čili konec nadvlády petrodolaru jako světové rezervní měny.

Praktické zablokování Hormuzského průlivu narušilo globální energetické trhy, na ropě ze Zálivu je existenčně závislá řada zemí, a to včetně mnoha amerických spojenců. To je dobré říct – Japonsko, Jižní Korea, Indie, Tchaj-wan, válka ochromí polovodičový průmysl kvůli nedostatku hélia, navíc nastane globální potravinová krize kvůli výpadku vývozu hnojiv. Ty se také ve velkém dělají právě v Zálivu.

Válka je pak ekonomickou katastrofou pro turistický ruch, exkluzivní turistické destinace se vylidňují, stávají se nebezpečnými, špatně dostupnými, no a ten ropný šok, který zasáhne celý svět, už zřejmě nelze odvrátit, jde o to, jak bude velký. Američané mají řešení ve svých rukou. Protože Íránce, se kterými mohli jednat, povraždili, a dnes Írán vedou lidé, kteří vědí, že s Američany nelze nic dojednat, protože jim nelze nic věřit. No, a protože Američanům nemůže věřit nikdo, tak se to projeví nedůvěrou vůči dolaru. To je všechno takto logické. Podíl dolaru na světových rezervách už před napadením Íránu klesal, a ten pokles se teď bude měnit na volný pád, jak se Američané stávají pro globalizovaný svět z garanta stability viníkem všeobecného chaosu. A není náhoda, že se začíná hovořit o petrojüanu.

Trumpovi válka politicky láme vaz a pozemní invaze by byla poslední hřebík do rakve

Martina: U čerpacích stanic už začínají mít dojem, že za chvíli bude deci dieselu dražší než deci Château Margaux, ale co změní svět, je také politické seskupení. Řekni mi, jak si myslíš, že tato záležitost promění schopnost soužití Židů, muslimů, Peršanů, kam to povede?

Ivan Hoffman: Ničemu dobrému to samozřejmě neprospěje. Jedná se o agresi, která nemá nějakou konkrétní příčinu. Stále se ty příčiny uvádějí různé, pokud tedy za příčinu nevezmeme pocit izraelského premiéra Netanjahua, že teď by to šlo. Že to je takové okno, které se otevřelo, a teď je dobrá chvíle to tam srovnat se zemí. Anebo tvrzení Trumpa, které je také zajímavé, že Peršané jsou zlí lidé, kteří dětem uřezávají hlavy. Tak to když řekne prezident nějaké země, tak to je jeho politický konec.

Írán nevyrábí atomovou bombu – to Trumpovi řekla CIA, to věděl, Íránci navíc měli zájem se s Američany domluvit. Bylo jasné, že barevná revoluce a pád režimu nejsou na pořadu dne. A nakonec ministr zahraničí Rubio vysvětlil zapojení Američanů tím, že jelikož se Izrael rozhodl zaútočit, tak USA by se stejně musely přidat, no tak se proto na Írán vrhli rovnou společně.

Donald Trump nejen že nemá mandát OSN, ale Trump se ani neobtěžoval informovat spojence, dokonce obešel Kongres, takže jde o válku, která nemá podporu americké veřejnosti, a navíc ještě obrací americké veřejné mínění proti Izraeli. To je všechno špatně. Jinak řečeno, když se teď válka stává drahým fiaskem, tak Trumpovi to politicky láme vaz. Teď v této chvíli, kdy my si povídáme, tak si umím představit, že pokud se nakonec opravdu rozhodne poslat pozemní jednotky do Íránu, tak to bude úplně poslední hřebík do jeho rakve. Politické rakve.

Jeffrey Sachs pochybuje o Trumpově soudnosti a mluví o kolapsu myšlení

Martina: Uvidíme, co přinesou dny příští. Ale já se ještě zastavím u tvého výroku, že válka nemá podporu u americké veřejnosti. Je to proto, že se nevyvíjí tak, jak očekávali, anebo že řadoví Američané cítí, že byli do války vtaženi bez možnosti se vyjádřit?

Ivan Hoffman: Člověk samozřejmě musí sledovat, co říkají o té válce chytří lidé v Americe. Za takového chytrého člověka považuji Jeffreyho Sachse, no a ten říká, že jsme svědky nejen kolapsu amerického vládnutí, ale i kolapsu myšlení. Zásadní rozhodnutí dělá Trump a několik nekompetentních lidí v jeho okolí, částečně se jedná o náboženské fanatiky, a Sachs zmiňuje narušení obchodního systému, který nedává žádný ekonomický smysl. Vedlo ke katastrofálnímu poklesu pracovních míst, stálo americké občany 150 miliard dolarů, nakonec bylo shledáno jako nezákonné.

Jeffrey Sachs se pozastavuje nad tím, že politiku dělají diletanti, přičemž nikdo nic neposuzuje, chybí veřejná diskuse, chybí proces, který by šlo v jakémkoli smyslu považovat za racionální anebo informovaný. Sachs přiznává – říká, nejsem psychiatr, ale zjevně pochybuje o Trumpově soudnosti, a o jeho interpretaci situace kolem Íránu má pocit, že se jedná o Trumpův blud.

Martina: Já musím říct, že tento stav, o kterém mluvíš, velice trefně okomentoval Vidlák na svém blogu, když říká, že Trump přinesl nové umění strategie. Když nevíš, co děláš, neví to ani tvůj nepřítel. Když nemáš plán, nemůže ho nepřítel odhalit.

Ivan Hoffman: Ano. Máme Vidláka za to rádi. Je to přesné.

Američané odstřihli Evropu od energií z Blízkého východu a diktují horentní ceny za vlastní zboží

Martina: Ale podívejme se, jakou roli, pokud vůbec nějakou, hraje Evropa.

Ivan Hoffman: Říká se, že není dobré být nepřítelem USA, ale ještě horší je být jejich spojencem. Spojence Američané nemají, mají jenom trvalé zájmy, koho neovládají, ten je automaticky jejich rivalem, a z koho nemají užitek, tak toho v nouzi nechají na holičkách. Teď Trump nahlas přemýšlí o tom, k čemu je mu vlastně NATO, když mu nikdo nepomohl bombardovat, takže by mohl klidně z Evropy odejít, a tak dál. Pro pořádek je třeba Američanům přiznat, já je nechci pořád kritizovat, že jim vděčíme za jazz a speciálně za černošské blues. My ty Američany potřebujeme. Myslím.

Tou agresí proti Íránu, když se ptáš na Evropu, dostal Trump Evropu do velkého maléru, protože poté, co Američané zavlekli Evropu do války s Ruskem, i když se k tomu nijak nepřiznávají, ale zničili Nord Stream a odstřihli nás od ruských energií, tak teď odstřihli Evropu ještě od zkapalněného plynu a ropy z Perského zálivu. No a s nožem na krku diktují horentní ceny za vlastní zboží. Takovýto způsob diverzifikace za účelem energetické bezpečnosti, to se tedy Bruselu doopravdy nepovedlo.

V Íránu se bojuje za Wall Street, nikoli za Berlín, Paříž, ani náhodou za Prahu

Martina: Já na tuto tvou drobnou jedovatost navážu. Jak se ve světle hořících ropných věží, neprůjezdného Hormuzského průlivu, nejvýznamnější námořní cesty pro přepravu ropy po světě, a tím pádem rostoucích cen ropy a tím pádem rostoucích cen všeho, jak se v tomto světle jeví právě tento postoj Bruselu? Tys to teď zmínil, ale je to více než zjevné, že nás pomohl zatáhnout svými neprozřetelnými kroky do budoucího energetického hladomoru a bez umělých hnojiv i do hladomoru reálného?

Ivan Hoffman: Ono se zdá, že Západ, ke kterému se vehementně hlásíme, obsahuje něco, čemu se vtipně říká závod ke dnu. V tomto závodu ke dnu se perou ideologičtí fanatici s pragmatickými cyniky. Ani jedno, ani druhé není dobré, a minorita těch, kteří jsou ochotni pochopit, že se jedná o vymítání čerta ďáblem, tomu bezmocně přihlíží.

Zda k destrukci Západu nakonec dojde kvůli páchání dobra, anebo kvůli páchání zla, není úplně podstatné. Jde o to, že někteří pachatelé na destrukci vydělají. Na stole je ještě scénář, kdy pachatelé dobra a pachatelé zla najdou při destrukci Západu společnou řeč, a když bude po všem, tak se podělí o konkurzní podstatu.

Ještě nedávno se zdálo, že Západ dojede na ekologický podvod, sociální inženýrství čili že západní společnost pod záminkou záchrany planety vytunelují prodavači bezemisních bludů. Dnes už ale tu destrukci Západu zdařileji režírují zbrojaři a finanční spekulanti, kteří profitují z války a z energetické krize. Osud Západu stojí a padá s osudem USA, a právě tam jsme viděli, že ten cynický pragmatismus ztělesněný současným prezidentem zametl s ideologickým fundamentalismem a nasměroval Západ na válečnou trajektorii.

Okřídleně by se dalo říct, že v Íránu se bojuje za Wall Street. Za dolar. Nikoli za Berlín či Paříž, a ani náhodou za Prahu. Evropa už je v této válce poraženým, a to bez ohledu na to, co všechno Američané a Izraelci vybombardují. Ropný šok nevyhnutelně způsobí zdražování, inflaci, urychlí dedolarizaci v mezinárodním obchodu, a už teď je z průběhu války na Blízkém východě patrné, že přestává fungovat krytí dolaru letadlovými loděmi. To po těch ucpaných záchodech a požáru v prádelně už doopravdy ti Američané tolik nestraší.

I konzervativci, kteří v Trumpa věřili, jsou z jeho počínání znechucení

Martina: Ivane, asi jsi mnohokrát v životě musel, stejně jako já, říci – já jsem se mýlil. A vlastně nás asi tato věta do značné míry čeká. Naši posluchači mohli být mnohokrát svědky toho, že jsi měl radost, když se Donald Trump dostal znovu do Bílého domu, že jeho kroky schvaluješ a dost si od nich slibuješ, slibujeme. Dnes to vypadá, že na něm nenecháš nit suchou, a tak si říkám, předtím nemohl dělat všechno dobře a je těžko uvěřitelné, že nyní dělá vše špatně.

Ivan Hoffman: Je pravda, že se mýlíme, a možná že i dnes se mýlíme, a když na to přijdeme, tak se přiznáme. To je první. A je to přesně tak, jak říkáš. Je těžko uvěřitelné, že teď dělá všechno špatně, ať dělá cokoli, na co sáhne. Trump má zásluhu na tom, že jsou v Americe opět dvě pohlaví, muž a žena, že skoncoval s klimatickou lží o CO2 a rozkryl covidové spiknutí. Kdyby neudělal nic jiného než tyto tři věci, tak mu musíme přiznat, že tam nebyl v tom úřadu zbytečně.

No a kvůli napadení Íránu i v Americe přibývá konzervativců, kteří s Donaldem Trumpem spojovali naději na rozumnější, slušnější Ameriku, a dnes neskrývají, že jsou z jeho počínání znechucení anebo zděšení. A to přesto, že se Trump zuřivě vrhá na každého, kdo se odváží s ním polemizovat. Doopravdy z něho mezi republikány jde strach. Za všechny je tu glosátor, moderátor Tucker Carlson, toho si tedy velice podal, a ten na to odpověděl zajímavě, říkal: Já s ním skoro ve všem kolem té války nesouhlasím, ale stejně ho mám rád. Tak to je Tucker Carlson.

Podle toho, co teď Trump plácá páté přes deváté, také podle toho, s kým se tahá, tak to vypadá, že mu opravdu přeskočilo. Ono se stává, že politik udělá špatné rozhodnutí, když ale udělá špatné rozhodnutí politik, který není ochotný si to přiznat, tak naváže na špatná rozhodnutí katastrofálními. A to se teď děje Trumpovi a uvidíme, jak daleko to dotáhne.

Výhled evropského občana je stejně temný, ne-li temnější než perspektiva obyčejného Američana

Martina: My už jsme se o Evropě zmínili, a mě by zajímalo, zda Evropa má šanci, že pod tíhou okolností prozře? Že v okamžiku, kdy vystřídala všechny špatné cesty a scestí, tak už evropským politikům nezbude než udělat nějakou dobrou věc. Zachránit ze staré dobré Evropy, co se dá. Vidíš to jako reálnou možnost?

Ivan Hoffman: Máme takovou nostalgii po staré dobré Evropě. Kdo ví, jestli byla. Ale tu nostalgii máme. Zatím ale k takovému optimismu nejsou důvody. Brusel, který kontroluje Evropu prostřednictvím Evropské unie, založil na ideologickém fanatismu fungující zelený byznys. A současně se našel v pragmatickém cynismu, ze kterého profituje byznys válečný.

Výhled evropského občana je podle mě stejně temný, ne-li temnější než perspektiva obyčejného Američana. Západní populace si globálních hrozeb těžkou hlavu nedělá, neuvědomuje si, že její prosperita je iluzí, která funguje na dluh, a schopnost Západu konkurovat zemím s fungující reálnou ekonomikou dlouhodobě klesá. To jsou fakta. Zdražení energií kvůli výpadku ropy a plynu z Blízkého východu u nás razantně sníží životní úroveň. Politiků, kapitalistů, spekulantů se to příliš nedotkne, ale ostatním hrozí, že budou v budoucnu nuceni zajišťovat si obživu prací. A to je něco, na co západní člověk, který žije na dluh, není připraven.

Řekl bych, že ten západní závod ke dnu bedlivě monitorují věřitelé. Znehodnocení měny zdraží dovozy všeho, o čem se na Západě soudilo, že to nemusíme vyrábět, když to lze levně koupit, a pokud jde o zdejší lichváře, tak splácení hypoték a půjček si velice dobře pohlídají. A ještě bych řekl, že než naplno ta krize propukne, tak se ještě dočkáme od spekulantů takzvané monetizace dluhů. Kvantitativního uvolňování nebo nějakého výměnného finančního letadla. Ti naši ideologičtí fanatici a cyničtí pragmatici jsou zárukou, že o peníze nebude nouze. Jednoduše je natisknou. Spíše nebudeme vědět, co s nimi.

Švýcaři zakotvili právo na hotovost v ústavě, měli bychom se inspirovat

Martina: Když už je řeč o penězích, tak naši posluchači vědí, že si čas od času neodpustím varování před ztrátou hotovosti, jako poslední jsem k tomu naposled vydala své „Proč, Martiny Kociánové“ na téma Budou vaše peníze ještě vaše? A já jsem si uvědomila, že stále podceňujeme, že stále ztrácíme v mnoha institucích, obchodech možnost platit hotově. A varuji před tím, že když se smíříme s bezhotovostními platbami a peníze jako takové existovat přestanou, tak nastane svět kontroly a ovládání, jaký si neumíme dosud představit. Já nejsem žádný finančník, ale o Švýcarech bychom asi mohli tvrdit, že jim ty peníze už mnoho desetiletí tak nějak jdou. A když jsem si v nedávném referendu přečetla, že Švýcaři odsouhlasili ústavní zakotvení práva na používání hotovosti, čímž chtějí předejít jejímu možnému zrušení a zajistit její dostupnost, tak jsem velmi zpozorněla. Tak jako zpozornělo 73,4 % švýcarských voličů, kteří právě hlasovali v referendu pro zachování práva na hotovost. Zpozorněl jsi i ty?

Ivan Hoffman: Určitě ano, já jsem taky pro zachování hotovosti, protože jsem normální. Po hotovosti jde Brusel, což samo o sobě znamená, že je třeba o právo na hotovost bojovat. Když mluvíš o švýcarském bankovnictví, ono už dnes není to, co kdysi, také tam mají s některými bankami problém, ale o finanční gramotnost Švýcaři nepřišli, a tím jejich referendem je třeba se inspirovat. Měli bychom také mít právo na hotovost v ústavě, nicméně peníze získávají špatnou pověst. A ty digitální samozřejmě nejhorší.

Od okamžiku, kdy se peníze z prostředku směny staly zbožím, tak bylo jenom otázkou času, kdy se finanční systém změní na finanční kasino, a v situaci, kdy jsou peníze vládami znehodnocovány, se těší popularitě tvrdá aktiva. Čili to, na co člověk může sáhnout. To je nemovitost, půda, zlato, stroje. A v krizi, kdy peníze zcela přestanou fungovat jako prostředek směny, mají hodnotu věci, které lze vyměnit. Třeba rýže.

Když jsme hovořili o USA, tak to heslo America First ve skutečnosti znamená dolar first, dolar na prvním místě. A toto americké know-how nedevastuje jenom vztahy mezi národy. Ukázalo se, že především devastuje samotnou Ameriku. Když jsou na prvním místě peníze, tak tehdy většina lidí žije z ruky do úst. Zajímavý paradox. To říkám proto, že s penězi je to daleko horší, než jsme ochotni si přiznat, a ani to zajištění práva na hotovost ještě naše problémy nevyřeší.

Politické neziskovky se staly údernou pěstí nové elity, která si zprivatizovala veřejný prostor

Martina: O peníze půjde i v mém dalším dotazu, byť ne úplně přímo. Vzpomínám si, když jsem téměř před rokem dělala rozhovor s Natálií Vachatovou, ve kterém mimo jiné zaznělo, že Bidenova administrativa financovala na šest tisíc novinářů ve třiceti zemích světa, tak jsme obě s Natálií dostaly hodně slušně za uši, jak se říká, což ovšem není nic proti tomu, co Natálie zažívá nyní. Ale co znamená pro neziskový sektor, že se vláda rozhodla pro transparentní financování neziskových organizací? Protože právě přes politické neziskovky se k těm novinářům a do nejrůznějších dalších neziskovek ty peníze dostávaly. A konkrétně řeknu, co nová vláda chce zavést. Zřídíme veřejný registr všech dotací pro neziskové organizace. Neziskové organizace pobírající veřejné peníze budou mít povinnost transparentně zveřejňovat své konkrétní výdaje. Myslíš, že po těchto výrocích je čas, aby začaly politické neziskovky panikařit? Protože najednou bude docela komplikované, aby politické neziskovky, to zdůrazňuji, prosazovaly své, anebo bůhví, čí politické zájmy a názory z peněz daňových poplatníků, anebo z peněz tajných fondů a organizací.

Ivan Hoffman: Já jenom krátkou poznámku k Natálii Vachatové, protože – možná jsi to zaregistrovala – bezpečnostní výbor v parlamentu konstatoval, že není pro Českou republiku bezpečnostním rizikem. A to museli uznat i ti, co jí šli po krku, a je to na základě nějakého zjištění BIS. Takže teď by už měla mít pokoj, už by neměla dostávat za uši.

Jinak ale důvody k panikaření jsou, dnešní opozice tvoří se svými politickými neziskovkami a se svými médii soudržný tým, usilující získat ztracenou moc a dostat se zpátky ke korytu, k rozdělování veřejných financí. A bezprostředním důvodem, proč neziskovky v tísni kvičí, není záchrana demokracie. To jsou peníze. Ale obecně jde navíc o zásadní otázku, jestli garantem občanských práv má být stát, anebo občanská společnost.

Jednoduchá odpověď na tuto otázku není. Řekl bych, že liberálně demokratičtí kapitalisté se před léty vzhlédli v takovém ideálu slabého státu, který se lidem nemontuje do života. A na způsob vylití špinavé vody z vaničky i s dítětem se ovšem kromě dirigismu a byrokracie stát zřekl i odpovědnosti za veřejný zájem. Svoboda pak nepřekvapivě degradovala na svévoli, které slabý, ve smyslu neschopný stát nečelí ničím jiným než tím, co umí – byrokracií a dirigismem.

Na tomto historickém putování z louže pod okap se politické neziskovky předvedly nejprve jako instituce svobodné, dobročinné, osvětové, které vnášejí do společenské temnoty pochodeň občanské angažovanosti. Jak šel ale čas s kapitalismem, transformovaly se neziskovky postupně na údernou pěst nové elity, která si zprivatizovala veřejný prostor. A dnešní politická neziskovka se za státní a zahraniční peníze věnuje byznysovému lobbingu a vymývání mozků méně bystrých občanů.

Politické neziskovky podle mě neslouží státu, vůči kterému se vymezují, ani veřejnosti, na které parazitují. Staly se přítěží, kterou nemá smysl podporovat, a v některých případech je nelze ani tolerovat kvůli ohrožení národní bezpečnosti, službě cizím zájmům či napojení na nějakou formu hospodářské kriminality. Řekl bych, že nejsou to politické neziskovky, které občana brání před státem, ale je to stát, který má bránit občany před politickými neziskovkami, spolčenými s podobně destruktivními korporátními a veřejnými médii.

Martina: Jenomže neziskovky jsou všude, kam se podíváš. A teď se nabízí otázka, zda se stát bez nich může obejít? A tady opravdu striktně odlišujme neziskovky, které se, řekněme, zabývají sociálními službami a jinou prospěšnou činností pro své spoluobčany, a politickými neziskovkami.

Ivan Hoffman: Ano.

Martina: Které se starají o svůj vliv a politické cíle. Jak vidíš do budoucna osud obou těchto skupin?

Ivan Hoffman: Pokud stát v souvislosti s neziskovkami zasluhuje nějakou kritiku, tak především za to, že na ně outsourcuje, jak se říká cizím slovem, nebo deleguje práci, kterou má dělat sám. Podle mě stát se nemá vyhýbat práci pro občany a také nemá přehlížet praxi, kdy jsou občané ohlupováni a poškozováni. Obojí je prohřeškem proti zastupitelské demokracii, v případě politických neziskovek stát chybuje už tím, že je trpí.

V systému parlamentní demokracie jsou politické neziskovky cizorodým nedemokratickým prvkem. Nejsou reprezentantem občanské společnosti, ale jejím ohrožením. A spravedlivé je na ně pohlížet jako na nátlakové vyděračské bojůvky. Na politické neziskovky – je stále potřeba je oddělovat – na ty politické je legitimní vztáhnout úplně stejná pravidla a nároky jako na politické strany. Stát nemá žádný důvod finančně podporovat, legitimizovat anebo tolerovat u politických neziskovek jejich protistátní činnost. Co ony dělají, je protistátní činnost. Podle mě nejčistším řešením je postavit politické neziskovky mimo zákon a pohlížet na ně jako na každou jinou mafii.

Martina: Ty si to zase odneseš.

Ivan Hoffman: Ne, to jsou mafiáni.

Koalice taktizuje kolem poplatků a mlžení je místy už trapné

Martina: My se od těch peněz dnes asi nedostaneme, protože je tady velké téma, které dlouho zaměstnává náš zájem vnuceně, vynuceně, které bychom měli využít na nějaké smysluplnější vize, a to boj o poplatky veřejnoprávním médiím. V tuto chvíli se může zdát, že hlavním úkolem veřejnoprávních médií je poplatky vybírat a informovat o každém zloduchovi, který by na ně chtěl sáhnout. Jak si podle tebe v této never ending kauze vede současná vláda?

Ivan Hoffman: Politika je specifická profese, ke které patří kontroverze, intriky, podrazy, proto vyžaduje u politika jistou otrlost. Závazek vládní koalice zrušit povinné poplatky veřejnoprávním médiím čelí hysterické kritice opozice, která, myslím, správně tuší, že pravým důvodem je připravit ODS, Piráty, Starosty, Lidovce o jejich vlivnou mediální divizi. No a takhle natvrdo to vláda nemůže říct, to by je opozice obratem udala ve spřáteleném Bruselu.

Takže se taktizuje a místy už je to koaliční mlžení, řekl bych, trapné, jako kdyby koza měla hlavní starost o to, aby se vlk nažral. Uvidíme, zda se opozici a protivládním novinářům podaří koalici rozeštvat, rozklížit, ta kauza poplatků je šancí najít slabý článek řetězu, ale zatím ho nenašli. Tak doufám, že nenajdou.

Martina: V souvislosti s poplatky se samozřejmě nabízí, jak to je s tou veřejnou službou našich médií? Jak ty jsi spokojen s jejich proklamovanou vyvážeností, a abych byla konkrétní, tak nakolik nezávislý byl pro tebe zpravodajský servis České televize v souvislosti s demonstrací Milionu chvilek na Letné?

Ivan Hoffman: To byl konflikt zájmů. To byl aktivismus ve vlastní věci, respektive šlo o self promotion, jak se tomu říká. A pokud jde o veřejnou službu, u České televize se předstírá, že je institucí, kterou si nezávisle na státu platí koncesionáři čili její diváci. Ale o tom, kolik se zaplatí, kdo zaplatí, rozhoduje stát, který rovněž Českou televizi kontroluje prostřednictvím státem jmenovaných členů televizní rady. Takže Česká televize zjevně není veřejnoprávní nestátní organizací, když koncesionářské poplatky financující její vysílání povinně platí občané na příkaz státu. A není pak divu, že je Česká televize servilní k politikům, kteří pro ni vymáhají u občanů výpalné.

Politici se ale občas u moci střídají, a teď se čekalo, zda Česká televize odčiní politickou angažovanost ve prospěch poražených politiků servilností k politikům, kteří vyhráli. Ale to se nestalo. Z krotkého psího přítele bývalé vrchnosti se stal ostrý psí hlídač babišovců. Česká televize promarnila příležitost převléknout kabát výměnou za pokračující status quo a potvrdila potřebu současný stav změnit. Argumentem je nevalné renomé České televize mezi občany, její neprůhledné, a tím pádem špatné hospodaření. A toho, co veřejnoprávní a korporátní média zamlčují, je mnohokrát více, než je toho, o čem polovičatě a tendenčně informují.

Člověk se vždycky ptá, proč to je? Já si myslím, že je to proto, že novináře více baví dělat politiku než novinařinu.

Stát se bez České televize obejde, diváci si mohou za vysílání dobrovolně zaplatit

Martina: To připomnělo výrok, myslím že Marka Twaina – člověk, který nečte noviny, není informován, a člověk, který čte noviny, je informován špatně. Vidíš ty, jako kněžna Libuše, která viděla město velké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat, vidíš v tomto městě televizi, která se fakt nemusí dotýkat hvězd, ale stačilo by, kdyby respektovala výsledek voleb a věnovala se věcně informacím o tom, co se kolem nás děje? A pak samozřejmě se nabízí otázka, v případě, že bude takováto televize plnit svou funkci, tak jak ji platit?

Ivan Hoffman: Já myslím, že Libuše by to viděla temně. Leda že by souhlasila, že sebestředný televizní kolektiv je třeba vzít za slovo, legislativně definovanou veřejnoprávnost uskutečnit, a to odlukou od státu, odlukou státu od České televize.

Stát se bez České televize obejde, a diváci, kteří si ČT cení, si jistě za její vysílání dobrovolně zaplatí. České televizi technicky nic nebrání své vysílání zakódovat a prodávat, příjmům přizpůsobit výdaje. Kdo si zaplatí, bude se dívat, a my, kterým ČT nechybí, anebo dokonce leze na nervy, ji platit nebudeme. Z toho samozřejmě plyne, že stát nemá co televizi a ani jejím klientům mluvit do toho, co se bude vysílat. Budou svobodní. Pokud samozřejmě vysílání nebude naplňovat skutkovou podstatu trestného činu.

A problém je v politicích, kteří, než by se od České televize odstřihli a ponechali ji jejímu osudu, tak ji raději zestátní a odůvodní to tvrzením, že stát svou televizi potřebuje. Aby jejím prostřednictvím něco důležitého mohl občanům sdělit a aby jim zajistil informace, které podle politiků nutně občan potřebuje k životu. Je to nesmysl. Je to bludný nesmysl. Možnost obeznámit lidi s nadcházejícím koncem světa lze nasmlouvat u mobilních operátorů.

Martina: Prosím, tady vám volá nějaká společnost, chtěli jsme vám říct, že tak do hodiny to tady skončí. Doufám, že takový telefonát nedostaneme příštích několik tisíc let.

Ivan Hoffman: No to jo, ale od České televize bychom ho vůbec nedostali. Ani kdyby se to už dělo. Jsou naprosto neschopní.

Martina: Ano, v tomto případě nám šetří nervy, viď?

Ivan Hoffman: Ano, to je pravda.

Mohutné srocení válečných štváčů na Letné devastuje veřejný prostor

Martina: Já ještě připomenu, že v březnu svolal spolek Milion chvilek pro demokracii na Letenskou pláň onu demonstraci pod heslem Nenechme si ukrást budoucnost. A to je jádro pudla. Já jsem demonstraci sledovala, ostatně nebylo možné nesledovat, protože ČT to skutečně pojala jako nové volby, a tudíž jsem si poslechla i projevy jednotlivých řečníků. A já jsem nepochopila, jaký program protestů svedl lidi dohromady. Jak se střídali jednotliví mluvčí, tak jeden mluvil o míru. Jiný naopak kritizoval snižování obranných výdajů. Další kritizoval zákon FARA. Jiný bránil veřejnoprávní média. Porozuměl jsi ty tomu, jaká myšlenka tam svedla davy dohromady?

Ivan Hoffman: Nevím, jestli je svedla dohromady nějaká myšlenka. Spíše je svedl antibabišismus. Tak či tak, nebyl to hezký pohled. Z takového mohutného srocení válečných štváčů na jednom místě nevzejde nic dobrého. A bohužel demonstrace za mír se konají vždycky až po válce.

Jistou útěchou je pro mne postřeh Ivo Budila, že mohlo jít o kognitivní disonanci a davové chování. Ivo Budil připomněl Gustava Le Bona a jeho Psychologii davu, kterou jsem si okamžitě vybral z knihovny, abych si ji znovu přečetl, to je důležitá kniha. Neustále tam konstatuje, že inteligentnímu a vzdělanému člověku, stane-li se součástí davových vášní, prudce klesne inteligence. To jsme sledovali. Rebelové bez příčiny nic reálně politicky neovlivní, ale určitě bych je nebagatelizoval, protože ten strašný nevkus devastuje veřejný prostor. A po té Letné zůstane odér, který se jen tak nepodaří vyvětrat.

Martina: Zdá se, Ivane, že potřebujeme veselé zvířátko na konec, a potřebujeme ho hned. Cesta za veselým zvířátkem nás nakonec zavedla až na čínský internet. Tam se v polovině března objevilo video zachycující skupinku sedmi psů, kteří si vykračují po silnici u Čchang-čchungu, hlavního města provincie Ťi-lin. Ta skupinka byla nesourodá, každý pes jiná ves, byť vypadali, že jsou dokonce i čistokrevní, labrador, pekingský palácový psík, a vypadali jako partička z veselého animovaného filmu od Pixaru. Těch šťastných zvířátek máme dokonce sedm, protože pravděpodobně utekla řezníkovi. Někdo je asi ukradl, aby skončili v restauraci. Jak se tato vykutálená partička dala dohromady, a hlavně jak se vydali neochvějně společně na cestu domů, který byl vzdálen sedmnáct kilometrů, to zůstává záhadou. Rozveselila tě ta partička, jak z pohádky Zvířátka a Petrovští?

Ivan Hoffman: Vlastně mi to přišlo smutné, Martino. A dojemné. Měl jsem z toho takovou úzkost. Je to příběh s dobrým koncem, ale s odporným začátkem. Mimochodem, když jsme zmiňovali Švýcary kvůli tomu, jak jsou finančně gramotní, tak před časem se psalo o takové aféře ve Švýcarsku, kdy Číňané od švýcarských chovatelů ve velkém kupovali bernardýny. Kteří jsou symbolem Švýcarska, národním plemenem, a když Švýcarům došlo, že Číňanům ti bernardýni chutnají a oceňují jejich mohutnou masitou postavu, tak ten byznys tenkrát rychle skončil.

Martina: Těch teorií, jak tato sedmičlenná skupinka vznikla, je mnoho. A dokonce se k tomu vyjádřila i čínská státní média s tím, že jakoukoliv možnost krádeže za účelem konzumace ostře odmítají. A přiklonili se k tomu, že se ti psi normálně zaběhli. Co říkáš na to, že se k osudu partičky psů vyjadřovala státní média?

Ivan Hoffman: Číňané jsou citliví na svou reputaci, hodně citliví. Toto video, které si prohlédl celý svět, všichni o tom psali, tak to jim nedělá dobrou reklamu. Takže reakce čínských státních médií je jako z toho poměrně slavného Jiránkova vtipu, seriálu z knížky Jak je tomu u lidí. Začíná to takovým obrázkem – já jsem Jíra z Maršova, prej si o nás řek, že žerem chrousty. Ale dyť je to pravda. Bum. Já ti dám pravdu, lháři ulhaná. Pak je poslední obrázek, taková dobrá žena drží hrnec a říká: to je dost, že jdeš, táto, chrousti už budou pomalu studený.

Martina: V tomto případě je opravdu dobře, že bernardýni ani labradoři nejsou v tomto případě studení, a jsem ráda, že v Číně asi neznají naši reklamu na Bóbika… svého času byla jedna z nejpopulárnějších. Zkrátka, pejsci jsou doma, na česneku neskončili, nepřejelo je žádné auto, a tak navzdory ne úplně optimistickému ohlédnutí za měsícem březnem jsem alespoň s veselými zvířátky nakonec celkem spokojená.

Ivan Hoffman: Dali jsme tomu dobrý konec, Martino.

Martina: Dali jsme tomu dobrý konec. Já budu doufat, že až se takto uslyšíme za měsíc, když se pak ohlédneme na to, co nám přinesl měsíc duben, tak budeme mít snad více veselých zpráv než jenom to zvířátko na konec.

Ivan Hoffman: Také v to doufám.

Martina: Nezbývá nám než se modlit. A něco pro to dělat, protože tak to vždycky říkáme – mějte se hezky a něco pro to dělejte, nikdo jiný to za nás neudělá. Ani za nás dva, Ivane. Jsem moc ráda, že jsem tě slyšela, a děkuji.

Ivan Hoffman: Také, také. Hezký den i našim posluchačům.

Martina: Milí posluchači, navzdory tomu, že jsme nebyli nikterak optimističtí, tak bych vám chtěla popřát požehnané Velikonoce. A ať v jakékoliv životní situaci vždy vidíte před sebou naději.

Ivan Hoffman

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc DUBEN 2026:
*****************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Jan Tománek 2000,- Kč, Tomáš Šimčík 200,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč

Celkem za měsíc: ... 6 200,00 Kč

Vybráno 14.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Je normální, že akce za miliony má nejasné financování? - 7.4.2026
• Přitom mají všechno - 7.4.2026
• Vyskočil: Hovno Babiš! Za tohle může Fiala, celý jeho spolek s tím Rakušanem - 7.4.2026

(3 votes, average: 3,67 out of 5)

Loading...