Paní Čaputová odejde

Slovenská barbínoidní presidentka Čaputová oznámila, že na další volební období nebude kandidovat. Staví se do role ublížené chuděrky.

Opravdu chuděrka?

Paní Čaputová za celé své období ve funkci neudělala prakticky nic takového, co by prospělo Slovensku. Pokud dělala nějaká opatření, vždy sledovala „vyšší zájem“, tedy zájem nikým nevolených a nikomu neodpovědných bruselských úředníků s monopolem na „demokratický deficit“, a to i tehdy, pokud byla v rozporu se zájmem obyvatel Slovenska.

Její image jí na začátku pomohlo nasbírat nějaké body u duševně méně kompetentní části voličů, ale její jednání ji stále více zbavovalo voličských sympatií.
Trochu jí také pomohla kauza zavražděného novináře, než se z politické vraždy vyklubala prachobyčejná vražda mafiánská, nemající s politikou prakticky nic společného. Maximálně to, že liberální demokracie, jejímž stoupencem, alespoň navenek, paní presidentka je, spíše zhoršuje možnost mafiány pronásledovat a trestat. Také asi v této konkrétní kauze pachatelům pomohlo, že byla policie pod politickým tlakem nucena sledovat nepravou stopu.

Ostatně, s mafiány mají problém i autentické demokracie: „Supermafióso“ Al Capone nakonec nezemřel ve vězení za četné vraždy, zlodějiny, pašování a tajnou výrobu alkoholu v době prohibice (atd.), ale proto, že prokazatelné příjmy z těchto aktivit nezdanil.

Trochu Čaputové před nedávnem pomohlo i to, že z vraždy ze žárlivosti v milostném trojúhelníku, jehož členové byli gayové, se podařilo „investigativně“ udělat „vraždu z nenávisti“. Alespoň ten milostným trojúhelník visel na stránkách policie pár hodin po vraždě, než se z toho udělala „nenávist“. Dokonce se po smrti pachatele našel i jakýsi „hate text“, o jehož původu se lze domnívat mnohé. Nicméně to už byla její labutí píseň a sešup její popularity pokračoval a pokračuje.

Takže jen ohodnotila své vyhlídky na vítězství v boji o další presidentské období a vzdala to. Pokud se nestane něco naprosto mimořádného, a, obávám se, že ani vstup ruských vojsk na území Slovenska by patrně takovou událostí nebyl (lidé by se asi seskupili kolem autentických vlastenců), tak by byla stejně bez šancí.

Hodnoty?

Je mi velice líto, EU dlouhodobě porušuje jí samotnou deklarované principy. Mimo jiné i ten, aby se o všem rozhodovalo na co nejnižším stupni řízení, tedy co nejblíže lidem, jichž se toto rozhodnutí týká.

EU se chová jako absolutistický panovník, jemuž musel projít rukama jakýkoli papír vzniklý v rámci státu, protože „stát byl on“. A členové jejího vedení si poněkud neuvědomují, že těch papírů je prostě moc, o mnoho řádů více než v říši „Krále Slunce“ nebo bratra manželky jeho vnuka, později gilotinované Marie Antoinety, Josefa II.

Výsledkem je, že na úrovni EU vládne totální chaos a zmatek, prosazují se opatření, která se vzájemně v podstatě ruší a navíc naprosto nesmyslnými způsoby, které spolehlivě zlikvidují i to málo na nich, co by mohlo být alespoň zčásti přínosné.

A pokud se někdo stane „převodní pákou“ takovéto agendy, tak na něm ulpí přesně to samé negativní ódium, které ulpívalo na „převodních pákách“ za dob komunistické totality.

Což se stalo řadě „progresívních“ politiků a nejen na Slovensku.

Sorosova panenka?

Dovolím si kacířsky prohlásit, že je úplně šumafu, zda paní presidentka je nebo není přímo napojena na Sorose (byť pro to první existují IMHO dostatečně přesvědčivé důkazy ve smyslu její spolupráce s neziskovkami, které Soros vlastní, či alespoň „podporuje“). Nicméně, i kdyby byla naprosto bez jakéhokoli napojení na něj, prosazuje více-méně to samé, co onen „filantrop“.

A tento pán, pokud cokoli financuje, tak od toho, filantropie sem, filantropie tam, očekává nějaké zisky. Např. z toho, že aktivisté podpoří nějakou oblast ekonomiky, v níž má zainvestováno. Nebo naopak poškodí konkurenty.

V minulosti tento pán vydělal na pádech některých měn, které sám svými spekulativními transakcemi vyvolal. Dnes tento pán oslabuje, a to dosti podstatně, euro. Pochopitelně, na pádu „evropské“ měny by se dalo vydělat přinejmenším stejně, jako kdysi na pádu britské libry a dalších měn.

Ostatně, proto jeho pohůnkové nahánějí zbylé státy EU se samostatnými měnami do zóny eura, protože čím více států v ní bude, tím více peněz se dá z pádu eura vytěžit. Slováci se už chytli, my ještě ne, ale současná vláda bude zřejmě na přechodu k silně rizikovému, i mnoha jinými způsoby problematickému, euru pracovat. Ostatně, i uměle vyvolaná „fialová inflace“ je pravděpodobně do značné míry takto motivovaná.

Takže je naprosto jedno, zda paní Čaputová provádí své „prosorosovské“ aktivity jako placený člen Sorosova týmu, nebo jako „užitečný idiot“ ((c) Lenin) z vlastní hlouposti či z důvodu fanatické orientace na nějakou pochybnou ideologii (faktem je, že nehloupý a nefanatický člověk na takové pozici by si nechal za svou práci opravdu velice dobře zaplatit). Důležité však je, co dělá, a ne proč to dělá. Protože to první je důvod k jejímu zastavení za každou cenu.

Čaput a Kisková

Jeden z přispěvovatelů Neviditelného psa se rozčiloval nad těmito názvy. Z mého pohledu je nesmysl se takto rozčilovat. Je to jakési „druhové označení“, navíc „nereálných“ příkladných osob.

Za Rakouska – Uherska byl podobnou imaginární postavičkou Tonda Čehona, odvozený z textu jednoho verše rakouskouherské hymny „čeho nabyl občan pilný“, z něhož se udělalo „Čehona byl občan pilný…“. A vznikla tak postavička rakouského vlastence, vždy odhodlaného zradit svůj národ ve prospěch „vyššího celku“, tenkrát Rakouska – Uherska; dnes Čaput a Kisková, kteří ho vystřídali, pracují ve prospěch EU. Morálně mezi nimi není žádný rozdíl.

Ostatně, i my máme své Čaputy a Kiskové, pracující s usilovnou pílí proti našim životním zájmům, proti naší ekonomice i proti životní úrovni našich občanů.

A pokud budou úspěšní, budeme tu mít zástupy nezaměstnaných a následně i drastický pokles řady parametrů zdravotního stavu zbídačeného obyvatelstva, včetně střední délky života.

Takže konec éry presidentky Čaputové není pro Slovensko žádná tragédie. Spíš můžeme Slovákům závidět. Tragédie to bude pro antidemokratické „liberální demokraty“ na slovenské politické scéně, a těch, řečeno se Švejkem, není žádná škoda. A to ještě budou muset Slováci dávat zatraceně pozor, aby nezvolili nějakou „Čaputovou B“, dobře zamaskovanou, ale s identickým programem poškozování slovenských zájmů.