Ostrov se zmenšuje

LUBOMÍR VYLÍČIL

Před pár dny zaskočilo svět překvapivé oznámení, o obnovení diplomatických vztahů, mezi Saúdskou Arábií a Íránem, zprostředkované čínskou diplomacií. Nezůstalo jen u formálního podání rukou před kamerami. Saudský ministr financí vzápětí prohlásil, že jeho země je připravena masivně investovat v Iránu, a to velmi rychle. Což je pro Západ pěkné nadělení.

Posuďte sami. Saudská Arábie, jedna z nejbohatších zemí světa a dlouholetý přítel USA, vrchovatě zásobená nejmodernějšími americkými zbraněmi, hodlá finančně podpořit Irán, jednoho z nejzapřisáhlejších nepřátel USA a Západu obecně. Nota bene nepřítele, který se netají úsilím o vlastní jadernou bombu. Teď se dávají dohromady. Bez ohledu na (dříve nepřekonatelné) náboženské rozpory. Saudi jsou totiž jakýmsi neformálním vůdcem sunnitské větve islámu, zatímco Irán „velí“ všem šíitům. A jak známo, tyto odnože islámu se milují více, než příslovečný pesa s kočkou. Nicméně teď jsou tyto rozpory odsunuty stranou a obě vůdčí země islámského světa hodlají kráčet k budoucnosti ruku v ruce.  Čínská diplomacie a neláska k Západu právě slaví triumf.

Tohle se Číňanům skutečně povedlo. Uloupnout jednu z nejzářivějších hvězd ze západního (amerického) orbitu a současně si zajistit velkorysé financování svého protizápadního spojence (Iránu) takovým způsobem, aby je to nic nestálo…  A přitom stačilo málo. Čína to vyjádřila slovy: „Chceme se ekonomicky angažovat a investovat do vaší prosperity a v rámci toho vás chceme motivovat, abyste brali v potaz čínské zájmy. A tyto zájmy spočívají v tom, že Čína nechce konflikt mezi vašimi zeměmi, protože je závislá na energii vyvážené přes Perský záliv.“

Oba někdejší soupeři kývli. Ekonomický rozvoj, prosperita a spolupráce s někým, kdo je nebude štvát proti jiným, prudit s lidskými právy a jinými západními vymyšlenostmi a peskovat je, za jejich přístup k obvyklému způsobu života v jejich vlastních zemích, převážily nad strachem z hegemona a obavami z nějakého dalšího „arabského jara“. Vydělat a nechat vydělat. To je tajemství čínské ideologie, se kterou dobývá svět. Na nějaké všelidské hodnoty přitom  … no však víte. A to je právě ta nota, na kterou slyší čím dál víc pragmatických vlád světa, znechucených západním „hodnotovým“ a lidskoprávním kacéřováním.

Podívejme se kolem. Na vstup do obchodně-politického sdružení BRICS, které má Čína s Ruskem v zásadě pod palcem, se stojí fronta. Vloni požádaly o členství tyto země – Alžírsko, Argentina, Írán, Turecko, Egypt a Afghánistán. Připojilo se také Alžírsko a Írán s Argentinou. Zájem projevují rovněž Saúdská Arábie s Indonésií a o vstupu uvažují také v Kazachstánu, Nikaragui, Nigérii, Senegalu, Thajsku a ve Spojených arabských emirátech. Podobná tlačenice panuje i před prahem jiné, tentokrát převážně asijské (pročínské) organizace – Šanghajské organizace pro spolupráci.

A nezůstává jen u politiky a obchodu. Rusko ve středu oznámilo, že zahájilo námořní cvičení s Čínou a Íránem v Arabském moři, aby posílilo vztahy s Pekingem a Teheránem. V neděli zase zakotvily dvě íránské válečné lodě v Rio de Janeiru. Brazilské povolení dostaly navzdory tlaku USA, aby jim bylo přistání zakázáno. Zkrátka vypadá to, že „světový policajt“ slábne, nestíhá, a čím dál více zemí světa začíná na jeho dupání a křik odpovídat vztyčeným prostředníčkem.

Nakonec už ani ty „barevné revoluce“ nejsou to, co bývaly. Z běloruského pokusu v roce 2020 zůstala Západu na krku jen disidentka Cichanovská a jeho primární cíl, Lukašenko, se ještě více přimkl k Rusku. O rok později to v Kazachstánu dopadlo podobně. No a nejčerstvější pokus, instalovat Rusovi nějakou nepříjemnost na hranici, ten v Gruzii, právě v těchto dnech neslavně končí a dohasíná. Sporný zákon o „cizích agentech“ byl sice stažen, ale vláda zůstává, režim se nemění a Západu už nezbývá než  popírání, že néé, o žádný puč nešlo… Jako to učinila frakce Socialisté a demokraté (S&D) v Evropském parlamentu, která „odmítla tvrzení gruzínského premiéra Irakliho Garibašviliho, že Evropský parlament chtěl zatáhnout Gruzii do ruské války proti Ukrajině“.

Ten náš západní ostrov „svobody a demokracie“ se nám začíná nějak povážlivě scvrkávat. Čímpak to jen může být? Čína má peníze a vliv, Rusko zbraně, Islám miliony radikálních stoupenců po celém světě… Ale stejně. Podobně tomu bývalo odjakživa, a přesto měl Západ, po posledních více než 300 let, navrch. Co se změnilo?

Možná je čas se podívat do zrcadla. Vypadáme, jako Západ, přitažlivě? Nebo alespoň autoritativně? Před mnoha lety, třeba v Bůrských válkách měl bílý sáhib kulomety a později, v Habeši i fosgen, což africké muslimy i animisty poměrně rychle přesvědčilo, že naše, západní civilizace, je té jejich technologicky nadřazená a bude proto lépe ji nedráždit. O pár desetiletí později bodoval Západ na podobných místech, v rozvíjejících se zemích, luxusními „bouráky“, pračkami a televizí. Ve které dávali, po celém světě, západní filmy. Příběhy (tehdy) nadčasové a všelidské – jak urostlý a bystrý chlapák přemůže všeliké lotry a zachrání půvabnou ženu. Že byli oba bílí a vše se odehrávalo v kulisách naší civilizace, zvyšovalo touhu lidí z jiných kulturních okruhů, žít podobně. Být také takovým borcem, obklopeným oněmi letadly, silnými auty, luxusními domy, různými technickými vymoženostmi… a také sofistikovanými zbraněmi. Značná část islámských zemí v té době začala směřovat k sekularismu a západnímu způsobu života.

Co ale předvádíme dnes? Pomiňme, že hi-tech výroba se přestěhovala ze Západu do Číny a nám zůstaly jen ty americké, jakž takž světové zbraně. Ale jakým způsobem prezentujeme naši civilizaci ve světě? Ještě před nějakou tou desítkou let k nám prchali svobodomyslní lidé, kteří měli potíže s autoritativním režimem a jeho cenzurou. Jako na ostrov svobody slova. Třeba takový Rushdie. Ale dnes je západní „cancel culture“ ve světě pověstná a naše politická korektnost a progresivní tlak na přepsání „nevhodných“ starších knih se odlišuje, od (například) iránského režimu ajjatolláhů, jen mírou a přísností trestů. Zatím, tedy zatím ještě za názor či účast na demonstraci nepopravujeme. 

Celý svět už také dlouho štveme vnucováním našeho pojetí tak zvaných lidských práv. Která jiné civilizační okruhy vnímají jako drzé vměšování do jejich vnitřních záležitostí, neúctu k jejich kultuře a nepochopitelné zvýhodňování těch, kteří byli z nejrůznějších (v tamější kultuře relevantních) důvodů vytlačeni na okraj společnosti. Aby ji nerozkládali. Hrdinou našich, západních filmů, už není borec, co překonává překážky, ale plačtivý chudinka, teplouš, feministka, úchyl anebo zmatené stvoření, které by ještě nedávno prožívalo své dny v příslušném, uzavřeném ústavu. A hrozně se divíme, že s pojmem „toxická maskulinita“ nějak nechtějí souznít a rezonovat machistické kultury Jižní Ameriky, Islámu, nebo svérázná Afrika.

Ekonomicky a technicky se sebevraždíme před nevěřícíma očima celého světa. Na Euroamerický Green deal (se zákazy standartních aut, běžného topení v domech, normální výroby energie, doprovázený diktátem snižování produkce potravin) zírají lidé jiných kulturních okruhů s otevřenými ústy, jako by svého času hleděli afričtí domorodci na bílého sáhiba, který vylezl na strom a teď si usilovně, před jejich zraky, řeže větev, na které sedí. Nenechme se mýlit oficiálním postojem papalášů z chudých, rozvojových zemí, nadšeně podporujících „boj proti oteplování“. Oni jen zahlédli další příležitost, jak vyrazit nový bakšiš z bílého efendiho. Podle dávných tradic svého lidu. A tak křičí o povinnosti Západu, pomoci jim v boji s klimatem. Tedy vysolit peníze a moc se neptat, na co je použijí.

K tomu všemu mají ony „konkurenční“ civilizace ještě tu úžasnou příležitost, že mohou sledovat v přímém přenosu, jak se ty naše hodnoty osvědčují v praxi. Jak se gender, LGBT, všeliká Mee too, ekošílenství Green dealu, cenzura a podobné vymoženosti propisují do síly toho našeho západního ostrova. Do síly v tom nejstarším slova smyslu. Do schopnosti množit se (mít děti) a bránit své teritorium. Po debaklu USA v Iráku, úprku z Afghánistánu a po praktickém předvedení neuvěřitelné neschopnosti Evropy, bránit se pronikání hord nepřátelsky naladěných bojovníků (migrační krize) usoudili, že stačilo. Na Západ už můžou… no třeba nereflektovat.

Tristní bilance. A lepší to hned tak nebude. Dokud zůstanou u moci současné elity. Dokud bude dost papíru, na tisk bankovek a placení politiků, neziskovek a „institutů“ ve vazalských zemích. Nicméně právě tohle popsané zmenšování Západního ostrova přináší i naději na obrat k lepšímu. Buďto se k moci (v rozhodujících zemích) protlačí rebelští politici, kteří z nouze a nezbytí obrátí na poslední chvíli trend, anebo to celé krachne, Západ se rozpadne a jednotlivé státy začnou jednat podle hesla „zachraň se kdo můžeš“, tvoříce nová spojenectví a nečekané aliance.  

Každopádně zmíněná eroze a postupné zmenšování ostrova Západu, jedno z uvedených řešení kvapem přibližuje.

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail redakce@pravyprostor.net

Příspěvky za měsíc BŘEZEN 2025:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Václav Dopita 1000,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladimír Broul 500,- Kč, Vladimír Štádler 500,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, Marek Janičko 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Pavel Barvínek 139,34 Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Anonym 200,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Renata Lechová 200,- Kč, Anonym 300,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Petr Včelka 1000,- Kč, Alexandra Wernerová 1200,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, František Kvasnička 1000,- Kč, Táňa Shcherban 1000,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč

Celkem za měsíc: ... 16 109,34 Kč

Vybráno 35.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Jedeme do finále - 13.3.2025
• Tak tohle se může stát jenom v Čechách, zakroutil Němec hlavou a vyjeveně zíral - 13.3.2025
• Kronika volebního roku - 13.3.2025

(54 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...