Oni vidí dezoláty, já vidím demokracii

Každý politik využívá nějakou náladu voličů ke svému prospěchu a prosazení své politiky. Co je na tom špatně? Nenávist a lež… To jsou slova, kterými se teď ve veřejném prostoru hodně šermuje, ubrala bych… Samozřejmě vždycky záleží na tom, kdo se toho nespokojeného davu ujme. Já nevidím jako „vtělené zlo“ ani Vrabela, takovými pojmy dost šetřím. Ale myslím, že bylo celkem jasné, že Vrabel nemá dost velké charisma, aby se v čele těch protestů udržel. Nyní se v roli vůdce nespokojených etabluje Jindřich Rajchl, který – a to mu nemůže nikdo upřít – hájil právo a spravedlnost, když tady během covidu vláda prováděla nezákonnosti. On i další právníci kolem něj se tomu postavili a za to mají u svých stoupenců plus. S některými jsem během demonstrací mluvila a opakovaně to zmiňovali.

Lidé jsou nespokojení, a pokud se těch nespokojených ujme Rajchl, nevidím v tom žádné nebezpečí pro demokracii. Nechtějí jít na Strakovku s vidlemi, nevyhrožují převratem. Jestli má Rajchl šanci se v čele udržet a jestli kormidlo zase za chvíli nepřevezme někdo jiný, to netuším. Metody, které volí, nejsou nedemokratické, a to mi stačí. Nedávno jsem četla, že ani nechtějí vystoupit z NATO. Vidíte, šéf Pirátů, tedy strany, kterou jsem volila a která je ve vládě, Ivan Bartoš byl k NATO kdysi velmi kritický. A dokonce přiznal, že před dvaceti lety hlasoval proti vstupu Česka do EU. Možná vás překvapím, ale já jsem mu to neměla za zlé, já to považuju za legitimní politický postoj. I když jsem s ním tehdy nesouhlasila. Člověk, který má výhrady k NATO a k EU, není podle mě nutně totalitář. Anebo se podívejte na italskou premiérku Meloniovou, tu taky vykreslovali málem jako vtělení ďábla…

To ať si odpoví každý sám. A když si myslí, že důvod protestovat je, tak nechť si s transparentem na ten Václavák dojde. Já s ním nemusím souhlasit, ale budu se zasazovat v rámci svých možností o to, aby mu v tom nic nebránilo. A aby kvůli tomu nebyl označován za nějakou společenskou spodinu.

Jak se podle vás s informováním o tom, co se v Česku i ve světě děje, vyrovnávají tuzemská média?

Špatně. Řekla jsem to už mnohokrát, média – s výjimkou několika málo z nich – fatálně selhala. Novináři, kterých jsem si vážila, přistoupili na tlak, který podle mne šel od velkých farmaceutických společností, a začali hrát jejich hru. Pro mě to bylo šokující a ještě pořád se z toho neumím vzpamatovat.