O svobodě slova v Rusku a v EU

IVAN DAVID

Nedávné vystoupení vysokého představitele EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Josepa Borrella, v němž situaci uvnitř a vně EU přirovnal k zahradě a džungli, přičemž EU má být ta zahrádka, mě přimělo více sledovat a srovnávat úroveň veřejné debaty v zemích EU a ve zbytku světa.

Zvláštní pozornost jsem při svém monitoringu věnoval ruské debatě o válce na Ukrajině. S ohledem na to, že Rusko je na Ukrajině fakticky ve válce s kolektivním Západem – i když zástupné, a i když tento stav nazývá „Speciální vojenskou operací“, jsem čekal, že v ruských médiích najdu jednolitý proud vládní propagandy. Té je samozřejmě v ruských zprávách hodně– zejména ve státní televizi Rossija. Jenže velká většina médií v Rusku není pod přímou státní kontrolou. Existují i soukromé televize a široké spektrum soukromého tisku a webů.

Na to, že stát je ve válce, je v ruském mediálním prostoru k přečtení obrovské množství informací, které ostře kritizují armádní velení, státní úřady i členy vlády. Na ruském internetu lze najít mnoho silných válečných příběhů. O hrdinech, kteří padli v boji s početní přesilou. O úspěších při dobývání ukrajinského opevnění a statečnosti při záchraně ohrožených civilistů. Volně k přečtení jsou však i dokumenty o zlodějinách papalášů, zbabělosti a neschopnosti vysokých důstojníků až po nejvýše postavené generály.

Na ruské armádě se 32 let „budování kapitalismu“ samozřejmě neblaze podepsalo. I když ne až tak strašně jako na Armádě ČR, která rozprodala i většinu kasáren, takže případnou mobilizaci by nebylo kde provést. Váleční korespondenti z Donbasu přináší denně příběhy o úspěších veteránů obou opolčeneckých republik a ruské armády. Nezamlčují však ani situace, kdy na frontu dorazili vojáci bez spacáků, protože je někdo v týlu rozkradl.

Včera jsem na Telegramu četl rozhovor s ruským válečným veteránem Borisem Rožinem, který pod volacím znakem Colonel Cassad od roku 2014 velí jednomu z praporů doněcké milice. Veřejně upozornil na to, že posily z řad mobilizovaných občanů nebyly řádně vycvičeny. Před přesunem na frontu si brance vyzkoušel a zjistil, že jejich úroveň výcviku nereflektuje poznatky z 8 měsíců rusko-ukrajinských bojů, ale že je na úrovni vojenské teorie ze 70. let minulého století. Takže celý oddíl místo na frontu zamířil k docvičení na polygony v Doněcké lidové republice. Rožin zveřejnil i stížnosti branců na to, že většinu času, kdy se měli v zázemí cvičit k nasazení na frontě, jen přešlapovali a čekali na rozkazy z vyšších míst.

Zvláštním fenoménem války na Ukrajině jsou v ruském prostředí váleční zpravodajové označovaní jako „vojenkorové“ (zkrácenina slov „vojennyj koresponděnt“). Kdysi za 2. světové války to byli zaměstnanci armády, kteří posílali zprávy z fronty pro novináře v zázemí. Dnes na frontě působí zpravodajové televizí, velkých deníků i malých poloprofesionálních webů a blogů.

Během 8 let války na Donbase založili 4 dobrodruzi dokonce i malou internetovou televizní stanici Wargonzo. Po léta zveřejňovali videa z první linie, kde pod palbou točili špičkové reportáže přímo z pozic opolčenských milicí. Jejich kanál fungoval na základě darů odběratelů, přičemž část výtěžku ještě předávali opolčencům na nákup vybavení. Dlouho se jim dařilo. Až letos na podzim byl jeden z mladých zakladatelů projektu těžce zraněn na frontě a lékaři mu museli amputovat nohu. Jeho kolegové však statečně vysílají dál a staly se z nich velké televizní hvězdy, protože jejich reportáže přebírají televize řady nezápadních zemí.

Kanály vojenkorů jsou v Rusku velmi sledované jak na webech tak i na sociálních sítích. Nejdéle sloužící zpravodaj války na Donbasu pracující pod volacím znakem „Старше Эдды“ je s více než milionem sledujících na Telegramu třetím nesledovanějším kanálem po prezidentu Vladimíru Putinovi a šéfovi Čečenska Ramzanu Kadyrovovi. Vojáci z fronty jej už z dálky poznají podle jeho staré odrbané uniformy, která pamatuje obranné boje v Kramatorsku a Slavjansku. Dodnes v ní se zásobovacími oddíly objíždí jednotky v první linii odkud přináší zajímavé zprávy. O hrdinství a statečnosti, i zrádcích a zbabělcích. Jako první zveřejnil informace o tom, že celníci v Rostově na Donu ještě během války – před připojením Doněcká a Luhanské lidové republiky k Ruské federaci-vymáhali úplatky od vojáků opolčeneckých milicí, kteří si byli v Rusku nakoupit zásoby. Když se proti této praxi veřejně ozval velitel legendárního praporu Vostok Oleksander Chodakovský, který velel opolčeneckým silám při osvobozování Mariupolu, převzala tuto skandální zprávu i ruská státní televize Rossia 24.

Vedení ruského Ministerstva obrany a zejména Generální štábu Ruské armády se kritické hlasy snažilo potlačit. Během ústupu od Kyjeva a zvláště během ukrajinské ofenzivy u Izjumu byl státní televizní kanál plný mlčení o ústupu ruské armády a popisu úspěchů, které až zas takovými úspěchy nebyly. I státní televize však pod tlakem informačního „průvalu“ vojenkorů musela posléze přiznat barvu. Mluvčí generálního štábu se veřejně pokusil zostudit nejlepší vojenkory jako „Рыбарь“ a reportéry Alexandra Sladkova a Jevgenije Poddubného z televize Rossija 24, kteří se válce na Donbasu věnuje celých 8 let, dokonce označil za „vlastizrádce“. Zvláštní paradox, když na Poddubného, Sladkova stejně jako Kotse a další vojenkory EU a Velká Británie uvalily speciální osobní sankce.

Čekalo se, že armádní velení si na vojenkory „došlápne a zavře jim ústa“, ale nestalo se tak. Říká se, že nad některými z nich drží ochrannou ruku přímo Vladimír Putin. Jedním z nich je zřejmě i dopisovatel velkého deníku Komsomolská pravda Alexandr Kots, který včera zveřejnil reportáž s čerstvě evakuovanými branci, kteří museli být vrtulníkem vyzvednuti z obklíčení, do něhož padli u Kupjansku proto, že během ukrajinského útoku od jednotky dezertovali jejich velitelé. Kots napsal, že zná jejich místo pobytu v Moskevské oblasti a bude přímo u prezidenta Ruské federace intervenovat za jejich potrestání, protože jejich vinou zemřela v obklíčení polovina jednotky.

Pestrou směs informací ve videoformě – včetně map – zveřejňují na internetu a dokonce i ve státní televizi váleční reportéři Jurij Podoljaka a Michail Onufriněnko. Oba kritizovali ústup ruské armády od Chersonu. Onufriněnko veřejně kritizuje armádní selhání při evakuaci civilistů, které vojáci ponechali napospas ukronacistům. Podoljaka v ruské televizi veřejně označil za zbabělce generály, kteří veleli izjumskému úseku fronty, který se Ukrajincům podařilo prolomit. Oba v Rusku velmi sledovaní videoblogeři nyní volají po tvrdém potrestání generálů a důstojníků, kteří se léta podíleli na rozkrádání armádních zásob. „Nestačí je jen přeložit na poloostrov Sachalin“, řekl Onufriněnko.

Pokud si na Telegramu projedete opolčenecké kanály a linky známých válečných zpravodajů, budete asi překvapeni otevřeností, s jakou se v Rusku informuje o speciální vojenské operaci. Najdete tam hluboké lidské příběhy trpících civilistů i hrdinských osvoboditelů Donbasu. Najdete tam však i ostrou kritiku rozkrádaček v ruské armádě a korupce ve státní zprávě. Najít můžete i výzvy prokurátorům, aby zahájili trestní řízení proti konkrétním zlodějům uvnitř armádních i vládních struktur, kteří snižují bojeschopnost armády.

Přestože je česká armáda rozkradená snad ještě více než ta ruská, podobné informace v našem tisku většinou nenajdete. V minulosti se objevilo pár článků o podivných nákupech padáků bývalým náměstek ministra obrany a pozdějším ministrem financí Miroslavem Kalouskem (TOP 09), při jejichž použití zemřeli 2 vojáci. Lidé si u nás dělali legraci z kvality obrněných transportérů Pandur, nakoupených bývalou ministryní obrany Vlastou Parkanovou (KDU-ČSL), z nichž 1 musel být několik měsíců opravován pro silniční nehodě s malým vozidlem Škoda Felicia. V „mejnstrýmu“ se však vůbec nepíše o tom, kam zmizely tisíce tanků a miliony samopalů včetně munice. Československo mělo kdysi pátou největší tankovou armádu na světě. V armádních skladech byly zbraně pro 3 miliony vojáků. A jen ti, co se účastnili jejich rozprodeje, vědí, kde vlastně skončily. A za kolik – a kolik přitom skončilo v soukromých kapsách. Ve státním rozpočtu to byly „drobné“.

A obávám se, že se svobodou slova to bude v EU postupně ještě horší. Dnes u nás ještě – stejně jako v Rusku – působí řada alternativních webů, kde lze najít nejen odbornou kritiku stavu rozkladu Armády ČR, ale i ekonomických potíží, do nichž podniky dostává Zelený úděl prosazovaný Evropskou komisí. Který jen tam mimochodem znemožňuje obnovení bojeschopnosti armád členských států EU. Bez fosilních paliv prostě nelze tavit ocel. A z emisních povolenek funkční a střílející tank postavit nejde. O tom se však v evropském „mejnstrýmu“ nedočtete.

Alternativní weby chce zlikvidovat eurokomisařka Věra Jourová (ANO), která v Komisi velí přípravě předpisů, jež mají v rámci boje s údajnými dezinformacemi „zakroutit krkem“ webům a kanálům, které občanům přináší informace, nelíbící se Evropské komisi a nebo národním vládám a nadnárodním korporacím. Obávám se, abychom za čas nezáviděli Rusům míru svobody projevu i po projevu v jejich zemi – stejně jako v dobách, kdy u nás vládl prezident Gustav Husák a v SSSR generální tajemník KSSS Michail Gorbačov. Tehdy kdo chtěl vědět, co se děje ve světe, musel spíše než Československou televizi sledovat zprávy zprávy na rakouské ORF nebo hlavní zpravodajský pořad sovětské televize Vremja.

Mimochodem ruská média dnes důkladně informují i o dění v EU. Mnohem více informací o směrnicích a nařízeních EU, které připravuje Evropská komise a schvaluje Evropský parlament a Rada najdete na ruském webu Readovka než v českých novinách.

Ivan David

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail redakce@pravyprostor.net

Příspěvky za měsíc BŘEZEN 2025:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Václav Dopita 1000,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vladimír Broul 500,- Kč, Vladimír Štádler 500,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, Marek Janičko 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Pavel Barvínek 139,34 Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Anonym 200,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Renata Lechová 200,- Kč, Anonym 300,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Petr Včelka 1000,- Kč, Alexandra Wernerová 1200,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, František Kvasnička 1000,- Kč, Táňa Shcherban 1000,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč

Celkem za měsíc: ... 15 609,34 Kč

Vybráno 34.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Je to špína a běs - 12.3.2025
• Kocáb: Zelenskyj je jako mistr Jan Hus - 12.3.2025
• Jakou cenu má Ukrajinec? - 12.3.2025

(25 votes, average: 4,84 out of 5)

Loading...