Německý generál české cenzory nepotěšil

„Začátek ofenzívy byl znovu a znovu odkládán o několik měsíců a nakonec začal 4. června. Pro ofenzívu měla Ukrajina zpočátku devět brigád vycvičených na Západě a tři vybavené západními zbraněmi, celkem asi 48 000 vojáků. Kromě toho existovaly další brigády pravidelné ukrajinské armády a teritoriální obrany. Cílem ofenzívy je prolomit ruské obranné pozice a zablokovat pozemní most mezi Ruskem a Krymem s cílem odříznout ruské síly od krymského logistického uzlu. Zároveň by se Krym dostal na dostřel ukrajinských zbraní. Ukrajinské ozbrojené síly se zpočátku snažily dosáhnout tohoto cíle soustředěnými útoky, ale nepodařilo se jim zvítězit a utrpěly značné ztráty. Velké množství moderních západních zbraňových systémů bylo také ztraceno.

Proto byly útočné formace redukovány na malé kontingenty a zvýšil se počet záloh na různých místech fronty. V tomto procesu ukrajinské ozbrojené síly dosáhly selektivních zisků v pásmu dohledu před skutečnými obrannými liniemi, ale dosud nedošlo k průlomu přes ruskou hlavní obrannou linii. Mezitím se opět používají větší formace. Pochybnosti o úspěchu však rostou. Pokud ofenzíva selže, Ukrajina by mohla požadovat, aby západní vojáky.  Koneckonců, ani plánované západní dodávky zbraní nemohou kompenzovat personální ztráty ukrajinských ozbrojených sil. Na druhé straně Rusko dosud nenasadilo většinu svých aktivních bojových jednotek.

Proto lze předpokládat, že po dalších ukrajinských ztrátách v protiútocích Rusko přistoupí k rozšíření anektovaných území k bývalým administrativním hranicím, čímž dosáhne cíle „zvláštní vojenské operace“. Oděsa může být jedním z nich.

Pokud ruské ozbrojené síly budou pokračovat v obranných operacích nebo pouze konsolidovat předchozí výboje, lze očekávat, že válka bude pokračovat s nízkou intenzitou, ale s dlouhým trváním…“

„…z dlouhodobého hlediska nesmí být rozhodnutí o tom, jaké úsilí bude vynaloženo k zajištění toho, aby válka pokračovala proti všem důvodům a navzdory nedosažitelnosti politických cílů, ponecháno pouze na ukrajinské vládě. Protože riziko eskalace a rozšíření války do Evropy je reálné. Neustálá intenzifikace války již vedla k velkému počtu padlých vojáků a zabitých ukrajinských civilistů, stejně jako k rozsáhlému ničení infrastruktury. Čím déle bude válka trvat, tím větší budou ukrajinské ztráty a zničení země, a tím obtížnější bude zabránit evropeizaci války a dosáhnout spravedlivého a trvalého vyjednaného míru, který také poskytne bezpečnost státům, které stojí při Ukrajině. Proto má ukrajinská vláda povinnost vůči ukrajinskému lidu, ale také vůči státům, které ji podporují při obraně své země, zabránit jakékoli další eskalaci a usilovat o vyjednání míru s Ruskem….“

„… Putin řekl 17. června africké mírové delegaci na vysoké úrovni: „Jsme otevřeni konstruktivnímu dialogu se všemi, kdo chtějí mír, založený na principech spravedlnosti a beroucí v úvahu legitimní zájmy různých stran.“ Považuji za pozoruhodné, že tuto nabídku nepřijala ani Ukrajina, ani Spojené státy. Pokud jde o zbytek, ukrajinská politika může být nazývána v nejlepším případě nevyzpytatelná. Zpočátku byl Zelenskyj připraven přijmout neutrální status Ukrajiny a vzdát se členství v NATO výměnou za bezpečnostní záruky. Před summitem NATO ve Vilniusu prohlásil, že nepřijme nic menšího než členství nebo konkrétní cestovní mapu k tomuto cíli. Ani jedno nedostal.

Když občané Donbasu v rámci dohody Minsk II usilovali o práva menšin, jako jsou práva podle standardu EU, a bouřili se proti zákazu svého jazyka a kultury, bojovali jako separatisté, i když neusilovali o odtržení od Ukrajiny. Při jednáních v Istanbulu však ukrajinská vláda uznala, že mírového bilaterálního řešení s Ruskem by mělo být dosaženo… Nyní chce Zelenskyj získat tyto regiony a Krym zpět za každou cenu…“

„… Ukrajina postrádala vhodné letectvo a nikdy se neměla dostat do pozice, kdy by mohla být napadena Ruskem, učinila tak na základě slibů NATO a zejména USA. USA a NATO nabídly masivní vojenskou pomoc 100 miliard dolarů a stále přibývají, což činí ohromujících 100 milionů dolarů denně. Navzdory těmto obrovským částkám si Ukrajina vzala zpět jen málo území, které Rusové zabrali, a co je ještě důležitější, utrpěla obrovské ztráty na lidských zdrojích a vybavení…

Navzdory masivnímu zapojení NATO na Ukrajině, včetně pozemních speciálních sil působících jako poradci (stejně jako údajných žoldáků, z nichž mnozí jsou dobře vycvičení vojáci NATO), Rusko projevilo značnou zdrženlivost vůči hrozbě režijních nákladů…“

„Součástí problému USA a NATO je vrozené přesvědčení, že Rusové nebudou schopni přizpůsobit se novým formám válčení. Nejen, že se Rusové přizpůsobili, ale zavedli nové generace zbraní, které se zdají být účinné na bojišti nebo proti cílům s vysokou hodnotou.“ (https://asiatimes.com/2023/09/nato-learning-hard-lessons-about-its-future-in-ukraine/ )