Německo opět hrozbou pro své sousedy

Nastupující staronová vláda (s mnoha kompromisy vůči promigrační SPD) má v programu také zefektivnění deportací, začít chce s vyhošťováním do Sýrie a Afghánistánu. Podle čerstvého premiéra Merze, který byl včera parlamentem potvrzen až ve 2. kole díky dohodě s postkomunistickou stranou Die Linke (podporuje vystoupení Německa z NATO), bude vláda podporovat restriktivnější migrační politiku i na úrovni EU.

Když se však podíváte na téma migrace do 146 stran dlouhé koaliční smlouvy, tak v kapitole „Migrace a integrace“ najdete tato úvodní slova“: „Německo je zemí otevřenou světu a takovou i zůstane. Stojíme za svou humanitární odpovědností. Základní právo na azyl zůstává nedotčeno.“ Navzdory slibům o zpřísnění je z toho zřejmé, že koncepce německé migrační politiky se v zásadě nemění.

Naší pozornosti by neměla uniknout podkapitola „Vracení na státních hranicích“, která začíná slovy: „V koordinaci s našimi evropskými sousedy budeme provádět vrácení na společných hranicích i v případě žádostí o azyl.“ Podstatné je to „v koordinaci“. Dle novelizace nařízení EU, kterým se řídí chod Schengenského prostoru, přibyl článek 23a umožňující takové vracení za podmínky, že dva sousední státy (např. Německo a ČR), uzavřou smlouvu. Ministr Rakušan veřejně deklaroval, že je k tomu svolný. V kombinaci s povinnými offsety v migračním paktu to ovšem může znamenat povinnost ČR vrácené migranty z Německa přijmout.

Bývalá poslankyně Helena Mallotová nedávna psala na svém Facebooku o tom, jak se na německé straně znovu instalují budky, které si pamatuje z předrevoluční doby. “Byly to tytéž, omlácene a hnusné, měli je schované kdesi ve skladu. Ještě nefunkční, bez sedátka a bez úředního vybavení, ale už je tam montují.”

Premiéru Merzovi bych doporučil k dořešení ještě pár maličkostí, např. kdy přestane německá vláda dotovat migrační neziskovky, které ilegály rozvážejí od afrických břehů do zemí jižní Evropy, zda bude uchazeče o azyl zadržovat v detenčních centrech do doby, než úřady rozhodnou o jejich případu, nebo zda budou nadále ohrožovat násilím německé obyvatele a turisty a kdy se povolí policii používat vůči kriminalitě migrantů stejný metr jako proti domácím.

Jak se vyvíjejí počty žádostí o azyl v Evropě

Německo, které po léta dominovalo jako nejvyhledávanější cílová země žadatelů o azyl, už není na prvním místě. Podle zprávy Evropské komise (via Welt am Sonntag) podalo za Q1/2025 v Německu žádost o azyl 37 387 osob. To znamená meziroční pokles o 41 %. Nejvíce žádostí o ochranu nově obdržela Francie (40 871) následovaná Španělskem (39 318).

Změna je patrná především u syrských uprchlíků. Ačkoli více než polovinu všech syrských žádostí o azyl v EU stále podávají v Německu, celkový počet klesl ve srovnání s loňskem o 56 %. Tradičně vysoký počet žádostí ze Sýrie, Kolumbie (!) nebo Turecka vystřídal nárůst žadatelů z Číny (o 87 %! ), Ukrajiny (o 84 %), Indie (o 56 %) a Venezuely (o 44 %!, představuje 25 375).

Skutečné příběhy z Německa

Loni mě zaujal článek Německo je jako přetopený kotel. A politici pořád přikládají, v němž autor Milan Mikulecký vypráví zážitky svých německých přátel. Tím prvním je kapitán u Lufthansy, “typický představitel úspěšné vyšší střední třídy, který i s rodinou žije v luxusní vilové čtvrti na okraji Mnichova. Jeho náctiletá dcera začala randit s chlapcem, kterého jiná německá rodina adoptovala z Afriky. Po ani ne deseti měsících jí její nový přítel zakázal mluvit s jinými chlapci, a ti kteří to nerespektovali, byli surově zmláceni jeho školním gangem. Vztah skončil a začalo peklo, vyhrožování, ostentativní postávání partičky jeho přátel před jejich domem, poničená auta… Dcera změnila školu, ona sama ani její sourozenci již nikam nejezdí na kole jako dřív. Kapitán již o multikulturalismu nechce ani slyšet a vážně zvažuje nabídku na stěhování do Saúdské Arábie.”

Druhý zážitek je jeho osobní – z privátního setkání úspěšných podnikatelů, kde měl přednášku na téma investic v ropných monarchiích a kde mj. zmiňoval proměnu Německa v důsledku migrace. Hostitel si ho pak vzal stranou a řekl mu: „Víš, je skvělé, že tě poslouchali, dokonce ti i upřímně zatleskali, ale věř mi, že kdybys jim to stejné, co jsi řekl dnes, řekl před dvěma roky, půlka z nich by odešla nebo šla preventivně volat na policii, že jsou na akci, kde mluví buď pravicový extremista, nebo policejní provokatér.“

“Ta proměna Německa směrem k rozvrácené zemi ještě není zdaleka dokončena, takže řada lidí může stále říkat, ještě je to dobrý, ještě se to dá vydržet. Vždyť přece stačí, když nebudeme navštěvovat některé čtvrti našich měst, naše ženy a dcery nebudou večer chodit ven, my už nebudeme chodit na veřejná koupaliště nebo je obeženeme ostnatými dráty, možná raději nebudeme jezdit MHD ani vlakem…

Tím to ale neskončí, to plíživé podvolování pokračuje, a až dojde do fáze, kdy z kostelů budou preventivně odstraňovány kříže, ženy se budou preventivně zahalovat ve jménu „nedráždění“ nových Němců, kteří ve skutečnosti nikdy Němci být nechtěli, jen chtěli komfort německého života, ke kterému nijak nepřispěli, pak bude pozdě. Ostatně obávám se, že ten eintopf, který je nyní namíchán z tolika cizorodých prvků, nemůže skončit jinak než výbuchem.”

“Německo mi připomíná kotel,” uzavírá Mikulecký, “ve kterém již napětí ve společnosti dosáhlo teploty varu a jen vrozený německý smysl pro pořádek spolu s téměř 80 lety demokracie tvrdě naordinované v bývalých západních okupačních zónách brání tomu, aby jeho obsah přetekl ven. Ale ta teplota stoupá a němečtí politici místo toho, aby se snažili vnímat rostoucí frustraci svých voličů, která už bublá pod povrchem, mají stále tendenci přikládat pod kotel.”

Zákaz politické opozice kvůli vlasteneckým a migračním postojům

„Německo právě dalo své špionážní agentuře nové pravomoci ke sledování opozice. To není demokracie – je to tyranie v přestrojení. Skutečně extremistická není populární AfD – která skončila druhá v nedávných volbách – ale spíše smrtící politika otevřených hranic a imigrace prosazovaná establishmentem, které AfD oponuje. Německo by mělo změnit kurz.“
Marco Rubio, ministr zahraničí USA

V Německu došlo v minulých dnech k opravdu dramatickému kroku, který může vést k nedemokratickému směřování země. Na mysl se nutně vkrádá paralela s rokem 1933, kdy došlo k zákazu politických stran a vznikl mocenský monopol NSDAP. Německá kontrarozvědka totiž označila AfD za „pravicově extremistickou“ z důvodu, že na Němce pohlíží etnicky, je proti migraci a islámu v Německu. Úřad pro ochranu ústavy (BfV) tak může na její členy nasadit zpravodajské prostředky a verbovat informátory. Následovat může zákaz AfD ústavním soudem.

„Pro naše hodnocení je rozhodující etnické chápání lidu ze strany AfD , které znehodnocuje celé skupiny obyvatelstva v Německu a porušuje jejich lidskou důstojnost. Toto chápání lidu se odráží v celkovém protiimigrantském a protimuslimském postoji strany,“ zní oficiální zdůvodnění. AfD následně podala na BfV žalobu a budeme se domáhat zrušení této charakteristiky soudně.

K pochopení politizace německé kontrarozvědky, která je obdobou české BIS, připomínám, že její předchozí ředitel (v letech 2012-18) Hans-Georg Maassen byl odvolán poté, co rozporoval tvrzení kancléřky Merkelové o důkazech ke štvanicím na cizince v Saské Kamenici, kde došlo k ubodání místního občana a demonstracím proti kriminalitě azylantů. Psal jsem o tom v předchozím vydání newsletteru a nebyl bych už ani překvapen, kdyby ex-ředitele německé kontrarozvědky sledovali jeho bývalí podřízení.

“Policie by měla pátrat i po lidech, kterým byla nařízena deportace z Německa, ale neuposlechli… Říkám vám, že je to mnohonásobné selhání našeho státu… Existují také předpisy, které slouží k ochraně vnitřní bezpečnosti a ty mají přednost. Také v evropském právu existuje absolutní priorita vnitřní bezpečnosti.“

“Bývalý ředitel tajné služby má za to, že v Německu selhal parlament, centrální vláda i ministerstvo vnitra. Pokud by systém fungoval, jak má, pak podle Maaßena stačilo vydat příkaz policii, aby na hranici zastavila každého běžence, který do Německa směřoval z bezpečné země. Takovýto běženec vůbec neměl být do Německa vpuštěn a měl zůstat v jiné bezpečné zemi EU. V té, přes kterou se do EU dostal. Pokud Němec spáchá trestný čin, je souzen a pakliže je odsouzen, končí ve vězení. Ale když porušuje zákony běženec, nic se nestane. Takovéto chování pak podle Maaßena podrývá důvěru ve stát, neboť to ukazuje, že si lidé před zákonem nejsou rovni.”

Je většina obyvatel Evropy pravicově extrémistická?

Zdůvodnění německé tajné služby stojí za pozornost a mělo by znepokojovat nás všechny, kteří si ještě spojujeme Evropskou unii s demokracií, protože tyto excesy nepřicházejí jen z Berlína. Rozhodnutí BfV je sice založeno na neveřejné expertní zprávě, ale AfD se proti sledování BfV soudně bránila a rozsudky jsou veřejně dostupné. Podle Roberta Kotziana je postoj BfV založen na argumentaci Vyššího správního soudu Severní Porýní-Vestfálsko, který před rokem odmítl odvolání AfD.

“Ústředním argumentem soudu je, že AfD chápe národ v etnicko-kulturním smyslu. Tedy, že AfD chápe jako plnoprávné členy německého národa pouze etnické Němce. Slovo „kulturní“ však znamená, čímž se také AfD hájí, že příslušníkem německého národa jsou také ti, kdo se integrují, přijali německé hodnoty atd.

“Soud říká, že migranty, zejména mužské muslimské migranty, AfD plošně očerňuje, což je v rozporu s lidskou důstojností. Podle soudu je politickou koncepcí AfD neuznávat německé občany s migračním pozadím a zejména ty muslimského vyznání za rovnoprávné. AfD podle soudu zastává názor, že národ může být nositelem německé kultury a identity, pouze není-li do něj začleňováno příliš mnoho „kulturně cizích“ osob.”

Kotzian v reakci připomíná, že “celá staletí je pojem národa stavěn do značné míry právě na „etnicko-kulturním“ konceptu. Ten zhruba říká, že historicky daným jádrem národa jsou etničtí Češi, ale přesto je vítán každý, kdo se přihlásí k našim hodnotám – za podmínky, že v daném čase je poměr etnických, či již plně integrovaných (etnicitu lze nabýt), Čechů a nově příchozích přiměřený. Nebyl snad první a druhý odboj do značné míry také obranou proti pokusu o zničení českého národa v etnicko-kulturním smyslu? Skvělý příklad vietnamské imigrace a integrace v naší zemi ukazuje, že pojem etnicko-kulturního národa neznamená nepřípustnost migrace.”

S Robertem Kotzianem se plně shoduji v tom, že jde o spor dvou přístupů k tomu, kdo má mít nárok žít v Německu nebo jiné evropské zemi. Progresivistický přístup říká, že tento nárok má mít kdokoli na světě, protože je to lidské právo. Konzervativní přístup oponuje tím, že tento nárok náleží těm, jejichž předkové v dané zemi žili, budovali ji a obětovali se pro ni, ale také těm, kterým to tito lidé umožní. Z těchto dvou přístupů vyplývají i dvě různá pojetí národa. AfD hájí konzervativní pojetí, které je, jak se zdá, v Německu (nebo v některých zemích EU) v rozporu se státní ideologií progresivismu.

Před novou německou vládou, která nadále odmítá jádro a s nestabilními zdroji energie bude dál zvyšovat i naše riziko blackoutů, vládou, která chce ještě přitvrdit v oblasti online cenzury a diskriminaci nepohodlných hlasů, bude třeba se mít na pozoru. Začal bych se možná dívat, zda někde nenajdeme i ty naše hraniční budky, protože migranti, kterým odmítnou azyl a nedonutí k deportaci, se jim tam mohou hromadit jako Cimrmanovi horníci v dole.