24.12.2022
Kategorie: Ze světa

Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková, řečená Moudrá, opět perlí

Sdílejte článek:

IVAN DAVID

Ohledně Srbska a Kosova však její hloupé výroky zapadají do dlouhodobé politiky Německa vůči Srbsku coby „neposlušnému státu“.

„Situace v Kosovu, která je podle mezinárodního práva sporná, hrozí opětovnou eskalací. Ale místo toho, aby se německá ministryně zahraničí snažila uklidnit obě strany konfliktu, jednostranně stojí na straně nacionalistické kosovské vlády v čele s bývalým vůdcem polovojenských milicí UCK Albinem Kurtim. Tyto milice byly obviněny z mnoha válečných zločinů. Když byl minulý pátek velitel UCK Salih Mustafa jako první(!) odsouzen zvláštním tribunálem v Haagu k 26 letům vězení, což je trest za válečné zločiny během války v Kosovu, za vraždy a mučení, v Berlíně se rozhostilo jen hromové ticho.“

To píše autor Florian Warweg na webu NachDenkSeiten. A pokračuje:

„Kosovské speciální jednotky vtrhly v polovině prosince do severní části země, kterou obývají převážně Srbové, a unesly mimo jiné bývalého srbského policistu, který předtím rezignoval na funkci v kosovské policii na protest proti „anti- srbským opatřením“. Nebyl sám, kdo tento krok učinil. Celkem 3000 srbských úředníků a zástupců v kosovských institucích rezignovalo poté, co vláda v Prištině přijala zákon zakazující používání srbských poznávacích značek.

V reakci na masovou rezignaci srbských poslanců a státních úředníků a výsledné mocenské vakuum nařídila Kurtiho vláda, aby se 18. prosince konaly ve většinově srbských komunitách Zvecan, Leopsavic, Zubin Potok a Severní Mitrovica na severu Kosova nové volby. Na protest proti uvedeným rozhodnutím začali představitelé srbské menšiny od 10. prosince stavět barikády, které blokují cesty vedoucí k hraničním přechodům Jarinje a Brnjak. V důsledku toho

Priština opět vyslala speciální jednotky na sever země.

„V zájmu zachování míru“ a ochrany Srbů žijících v Kosovu následně srbský prezident Aleksander Vučić prohlásil, že formálně požádá tzv. kosovskou jednotku (KFOR) pod vedením NATO, aby umožnila 1000 srbským vojenským a policejním příslušníkům vstoupit do země. Kosovo má na základě rezoluce

Rady bezpečnosti OSN 1244. Článek 4 rezoluce umožnit za určitých okolností návrat srbských vojenských a policejních sil na své území a výslovně zmiňuje ochranu srbských kulturních památek a důležitých hraničních přechodů. Kosovský prezident Vjosa Osmani poté oznámil, že nejprve odloží volby na duben 2023, aby se situace uklidnila.

Na tomto složitém pozadí německou ministryni zahraničí nenapadlo nic lepšího, než se postavit na stranu Kosova. Německá šéfdiplomatka vysvětlila 11. prosince prostřednictvím Twitteru:

„Kosovo zmírnilo napětí odložením místních voleb. Nedávná rétorika ze Srbska udělala pravý opak. Návrh poslat srbské síly do Kosova je naprosto nepřijatelný.“

Srbský prezident okamžitě zareagoval a na oplátku obvinil německou ministryni zahraničí z pokrytectví:

„Baerbocková řekla, že někdo snížil napětí, protože volby byly odloženy – jaké pokrytectví. Té noci vtrhli (kosovská vláda) se speciálními jednotkami do srbské části Kosova a chtěli zadržet obecní volební komise. Věděli, že nebudou žádné volby, ale chtěli na Srby zaútočit silou.“

Pouhá skutečnost, že Vučić prostě mluví o „Baerbockové“, aniž by jmenoval její titul nebo křestní jméno, ukazuje, jak moc diplomatického porcelánu německá ministryně zahraničí svými tendenčními výroky rozbila ve vztazích mezi Bělehradem a Berlínem.

I z Bundestagu zazněla i kritika výroků německé šéfdiplomatky. Například předsedkyně zahraničního výboru za frakci Die Linke Sevim Dağdelen prohlásila:
„Bylo by lepší, kdyby německá ministryně zahraničí použila chytrou diplomacii, aby zabránila další eskalaci, místo aby přilévala olej do ohně svým otevřeným stranictvím nacionalistickému kosovskému premiérovi. Baerbockové dvojí metr a dvojí metr při uplatňování mezinárodního práva jsou hrozbou pro mír a bezpečnost v Evropě.“

Když už jsme u mezinárodního práva. Žádost o členství v EU, kterou Kosovo podalo minulý čtvrtek, nemusí nutně znamenat dobrý poměr a porozumění vůči platným mezinárodním právním dohodám. Za prvé, předložení je urážka pěti členských států EU – Španělska, Řecka, Kypru, Rumunska a Slovenska, které neuznávají oddělení Kosova od Srbska. A na druhé straně, jak vysvětluje Roland Zschächner v Junge Welt, tento postup je v rozporu s Washingtonskou dohodou z roku 2020 .

Další bruselskou dohodu podepsanou Srbskem a Kosovem v roce 2013, která počítá se založením „sdružení srbských komunit“ v Kosovu, vláda premiéra Kurtiho nerealizuje. Dokonce i zvláštní vyslanec USA pro západní Balkán Gabriel Escobar, který je považován za prokosovarského, vyzývá k realizaci této mezinárodní dohody, na rozdíl od předchozích prohlášení spolkového ministerstva zahraničí:

“Je to závazek pro Srbsko, je to závazek pro Kosovo, je to závazek pro EU, která byla při vyjednávání.”

Rozhodnutí zvláštního soudu v Haagu ze dne 16. prosince ve věci válečných zločinů spáchaných UÇK („Osvobozenecká armáda Kosova“), tedy organizací, kterou Německo po léta masivně podporuje, také zůstalo bez komentáře Spolkového ministerstva zahraničí. Salih Mustafa byl jednou z předních postav polovojenských milicí během války v Kosovu coby šéf vnitřní tajné služby. Soud dospěl k závěru, že krutě mučil nejméně šest civilistů. Zvláštní soud, který je součástí kosovského justičního systému, ale byl přesunut do Haagu kvůli riziku ovlivňování svědků, odsoudil 50letého muže k 26 letům vězení za četné válečné zločiny. Během procesu byly vyslechnuty desítky svědků, včetně obětí. Předsedající soudce Mappie Veldt-Foglia řekl, že verdikt nad Mustafou byl „milníkem“. Jak dokazuje osoba kosovského premiéra Kurtiho, politickému životu v Kosovu dodnes dominují bývalé kádry UÇK.

Sevim Dağdelen, členka Bundestagu a předsedkyně zahraničního výboru, vysvětlila rozsudek v Haagu pro NachDenkseiten:

„Právní zpracování vražd a mučení Srbů a Romů, za které byly zodpovědné pomocné síly NATO – UÇK, bylo dlouho zdržováno. Tento soud může být jen začátek. K soudu v Haagu patří nejen vražedné gangy ‚Kosovské osvobozenecké armády‘, které působily jako pozemní jednotky NATO, ale také ti, kdo jsou odpovědní za ilegální agresi v samotných zemích NATO.“
Tolik komentář v NachDenkSeiten.

Zelená spolková ministryně zahraničí, která tvrdí, že zatímco dnes máme hybridní válku, tak v 19. století se bojovalo tanky, zná země vzdálené statisíce kilometrů od Německa, přestože nejvzdálenější je Nový Zéland s necelými 20 000 km a naposledy se vyjádřila, že Německo musí zpracovat svou temnou koloniální minulost ohledně Nigérie, ačkoli ta nikdy německou kolonií nebyla, mě prostě děsí svou hloupostí spojenou s válečným aktivismem. Ne nadarmo se už v minulém režimu říkalo, že ambiciózní blb je horší než třídní nepřítel.

 

Ivan David

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (24 votes, average: 4,83 out of 5)
Loading...
14 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)