My máme správný názor založený na datech

Nejnovější hit propagandy v dokazování správnosti a oprávněnosti oficiálních názorů spočívá v tvrzení, že byly vytvořeny pomocí vědeckých postupů založených na datové analýze. Všechno bylo přesně vědecky změřeno, hozeno do grafu a výsledkem nutně musí být naprosto nepopiratelná pravda, kterou zostudíme všechny dezinformátory. Jak si pamětníci dobře vzpomínají, tak tato metoda představovaná legendárním Jan Kulveitem slavila obrovský úspěch při sestavování mimořádných opatření proti šíření covidu.

Data jasně ukazují pravdu

Poté, co se heslo „Lež není názor“ v masách neuchytilo a jeho použití slábne, byl proveden další pokus s bojem s dezinformacemi.  Bohužel z toho jak elfí uši trčela snaha cenzurovat a zakazovat opoziční názory, tak to taky nějak polevuje, protože lidé si díky zákazům začali těchto zdrojů více všímat. Boj s nepohodlnými autory se tak přesunuje do šedé zóny trestních oznámení a tahání po soudech. Ale pro náš lid tu máme nový hit – naše názory jsou založeny na přesných vědeckých datech. Zní to jako rozumný přístup. Máme jasná data a z toho plyne naprosto jasný závěr. Když se voda zahřeje na sto stupňů, tak bude při normálním tlaku vařit. Kdo tvrdí něco jiného, tak nemůže mluvit pravdu nebo to nějak šidí. Tudíž vědci spočetli, vědci dokázali a je nad slunce jasnější, co si z dat dovodit. Jenže pes je zakopán právě v tom dovození nebo odvození, neboli výkladu dat. Například dneska populární téma teplota v místnosti. Marie Antoinetta Pekarová třímající v rukou digitální teploměr čínské výroby přesně změří, že teplota v místnosti je 17,945°C. Z těchto dat naprosto vědecky odvodí, že taková teplota je přijatelná pro práci v kanceláři a stanoví ji jako výzkumem ověřenou hranici teploty pro boj s nepřátelským plynem. Autor tohoto článku si na základě stejného údaje dovodí, že je to zatracená zima, ve které mu prochladnou prsty při psaní na klávesnici, a takovou teplotu v pracovní místnosti odskáče nachlazením. Přestože oba máme stejná data, tak na základě jejich výkladu docházíme k naprosto odlišným, či dokonce protikladným, závěrům. Výklad dat je z principu věci totiž založený na subjektivitě. S onou subjektivitou se také pojí otázka s čím data porovnat, aby měla vypovídající hodnotu? Ony legendární rekordní úterní počty pozitivních proti sobotě v minulém týdnu byla také oblíbená praxe, která účelově dokazovala ony takzvané pravdy.

Jak získáváme data?

Samozřejmě výklad údajů včetně jeho zaměření podle osobních přání a potřeb představuje poměrně malou překážku objektivitě, která se dá do určité míry omezit. Nicméně pozornost je třeba zaměřit na způsob získávání dat a to pominu otázku, zda samotným měřením neměníme stav měřené soustavy. Jednoduše, když studený teploměr ponořím do horké vody, tak ji trochu zchladím a mnou získaná informace tak není správná. Jde tedy o to, jakým způsobem budou data získávána. Krásně to bylo vidět právě v době covidové, čísla falšovat nebo přímo měnit nebylo nutné, protože postup jejich získávání nebyl jasně daný. Krásně to provalil svého času soudruh ministr Blatný, který přímo uvedl, že i člověk mrtvý na selhání srdce pokud měl pozitivní test, tak byl zařazen do kolonky oběť covidu. Kdyby se takto zacházelo například s rýmou, tak zjistíte, že není horší metly lidstva, než právě ona zhoubná rýma. Takže na základě těchto dat o horách mrtvých, umírajících a přeplněných nemocnicích se společnosti ordinoval strach a hrůza. Občas sice nějaký ten nezodpovědný dezinformátor natočil prázdná lůžka ve specializovaných nemocnicích, ale to rychle napravily orgány činné v trestním řízení praktickou lekcí o pravdě v žurnalistice.  Nějak v tom na datech založeném názorování zapadl na datech založený názor, že JIPky jsou využívané pořád stejně a celá hysterie okolo přeplněnosti není tak zcela přesná. Nemluvě o tom, že se předpisy dělalo maximum, aby se práce zdravotnímu personálu značně stěžovala a byla potřeba stále více a více lidí. Vláda pak následně pod tlakem nařizovala jednu pitomost za druhou. Kdyby vláda nedělala nic a média o viru nepsala, tak je po plándemii a ani si viru nevšimneme. Vystrašené lidi klepající se hrůzou z neznámého děsu pak skolilo kde co, což vedlo k destruktivní spirále ovlivňující data.

Názor založený na datech v praxi

Nádhernou ukázkou názoru založeného na datech a jeho aplikaci v praxi je boj s klimatickou změnou. Záměrně se používá cizí termín, protože boj se změnou podnebí už tak nevyzní. To je taky jedna z pěkných propagandistických fint, která si zaslouží pozornost – přejmenovávání běžných jevů cizími slovy nebo novými termíny. Klimatičtí bojovníci čiperně vyskakují s nádherně zbarvenými grafy, křivkami směřujícími k apokalypse a celkovému zániku. Je to názor založený na datech? Ano. Jenže podnebí planety se mění v cyklech v časových obdobích tak dlouhých, že uniká lidské představivosti. Neumíme předpovědět počasí za týden, ale přesně víme, jak bude za třicet let? Je to stejné jako udělat si daty podložený názor na základě teploty v dubnu, kdy podezřele začala růst a v červenci už byla hodně vysoká. Z toho s naprostou logickou neochvějností plyne, že v lednu budeme moci na ulici venkovní teplotou vařit vodu. Ze stejně maličkého výseku dat se snažíme odhadnout, co bude za mnoho let. Všimli jste si, že soudruzi dříve klimatické změně říkali globální oteplování? Copak asi museli provést lovci mamutů Veverčák s Kopčemem, že roztály ledovce? Kde se vlastně vzal závěr, že oteplení světa znamená zkázu? Neukazuje nám například dějeprava, že po oteplení nastal rozkvět civilizací, vzdělanosti, řemesel, obchodu a obecně rozmach lidské společnosti? Když jsme u těch apokalyptických zítřků, kdopak si dneska ještě vzpomene na Malthuse? Krásně vědecky vše spočetl a jeho ponuré vidiny budoucnosti měly poměrně široký ohlas také v moderní literatuře i filmu. Kdopak naopak předvídal, že Evropa bude mít problém s klesající porodností a dokonce s prostou obnovou populace? Populace narostla do rozměrů, které si Malthus ani neuměl představit, a přesto v hustě zalidněné Evropě se masově hladem neumírá a v porovnání s jeho časy i ta bída není až tak kritická. Teda pokud nedotáhneme do konce Zelený úděl. Inspirace k němu přišla od soudruha Marxe, který naprosto vědecky spočetl nadhodnotu. Její rozdělení mezi vykořisťované dělníky mělo zvýšit jejich blahobyt vcelku prostou úvahou, víc si vydělají, více si užívají. Praktickou aplikaci jsme zažívali čtyřicet let a nyní díky zelenému komunismu si to zřejmě zopakujeme, protože jsme nedávali dost pozor.

Data jsou náš koníček

Další takovou krásnou ukázkou datových myslitelů jsou sankce proti Rusku. Data nám jasně ukazovala, že Rusko má nízký hrubý národní produkt, a proto ho sankce musí nutně zasáhnout velmi citlivě. Sankční politika byla založená na prosté úvaze, že zmíněné HDP představuje souhrn všech obchodních vazeb, hospodářských a zdrojových faktorů v jednom přehledném čísle. Z toho se logicky odvodilo, že pokud má Evropská unie větší HDP než Rusko, tak za použití ekonomických sankcí dojde sice k úbytku na obou stranách, ale Evropu to bude bolet o hodně méně. Máme větší HDP, takže když umažeme, tak si jenom dáme svetry, kdežto Rusové zemřou hladem. Jenže chyba lávky. Něco se zadrhlo, zřejmě data nebyla tak zcela správně vyložena. Promyšlenost sankcí ukázal čas. Sankce, které víc poškodí toho, kdo uvaluje, je taková zřejmě na datech založená inovace. Jsme v situaci restauratéra prodávajícího drahé jídlo, co se vysmíval chudobě dodavatele surovin a ten mu za jeho posměšky ustřihl dodávky. K tématu sankcí se veřejnost vyjádřila celkem jasně i bez dat. V Praze proběhla na české poměry značně početná demonstrace, která ukazuje, že nás ty sankce také zasáhly a ne zrovna málo. Troufnu si tvrdit, že tak obrovskou demonstraci svolanou do té doby víceméně politicky okrajovými proudy, jsme tu ještě neměli. Premiér Fiala se svým neocenitelným šarmem mokrého hadru a smyslem pro realitu přilil oleje do ohně tím, že demonstrantům sdělil, že jsou nepřátelé státu. Čímž je utvrdil v tom, že na ně stát kašle a nemají v něm hledat oporu. Tento stav ztráty sociálního charismatu pravidelně u státu vede k zániku.

Svět je kapku složitější na datovou analýzu

Zádrhelem, na který se u podobných odvážných propagandistických tvrzení narazí, je prostý fakt složitosti světa. Pouhý úzký výsek dat, který je schopna pojmout lidská mysl i sebechytřejšího jedince, nemá možnost plně vystihnout komplexnost a složitost vazeb jsoucna kolem člověka. Jako příklad stačí uvést tisícileté bádání o odpovědi nad prostou otázkou po smyslu existence světa a úlohy člověka v něm. Problém je v tom, že skutečnost je natolik mnohovrstevná, že ji byť obrovským množstvím dat nelze postihnout v její celé rozlehlosti. Je to vidět třeba i v běžné mluvě, kdy se používají obecná slova bez zřetelného a přesného vymezení a to ani nemusím mířit moc vysoko k pojmům jako je bytí nebo Bůh, ale stačí poukázat na slova jako strom, keř, zvíře, či rozlišení, co je ovoce a zelenina, nebo zájmeno já. Souhrn vlastností a souvislostí všech jevů postihnout nelze, tak jako se nelze dobrat absolutní pravdy. Data jsou určitě užitečná věc a bez nich to rozhodování vypadá ještě hůř, ale nenahradí zkušenosti a léty ověřenou praxi, které se říká tradice. K  výkladu dat s následným použitím je nezbytné přistupovat velmi obezřetně zejména ve společenských vědách, či v aplikaci závěrů na celou společnost.