Kvílení na zelených vlnách

V Britských Listech byl 9. 2. 2024 zveřejněn článek „Od popíračství ke zdržování a přivlastnění. Jak se vyvíjí postoj středoevropské krajní pravice ke změně klimatu?“ autorů Martin Vrba, María Elorza, Michele Bertelli. Ten článek má jednoznačně pozitivní vyznění v tom smyslu, že demonstruje jak moc klimapodvodníkům a alarmistům teče do bot a oni se snaží co nejvíce prodloužit dobu, kdy budou moci dostávat peníze za své naprosto pochybné aktivity.

Historie klimapodvodu

Dříve klimapodvodníci blekotali o jednoznačně prokázaném antropogenním  oteplování klimatu „o němž existuje vědecký konsensus“, což činí i autoři citovaného textu a zcela ignorují, že existuje řada veřejných prohlášení vědců (skutečných, ne železničních inženýrů spekulujících s emisními povolenkami) o tom, že žádná katastrofa nehrozí, případně že antropogennost současného oteplování není nijak prokázána.

Nejnovější takovou akci organizuje nositel Nobelovy ceny za rok 2022 za fyziku John F. Clauser. Deklarace „Klimatická nouze neexistuje“ má nyní 1897 signatářů a jejich počet stále roste. A jsou to především vědci z exaktních či o exaktnost se snažících oborů. Na rozdíl od nich je „klimatická nouze“ záležitostí záškolaček s psychiatrickou diagnózou a lidí na srovnatelné intelektuální a vzdělanostní úrovni. Pochopitelně, existují i hochštapleři, hlásající onu „nouzi“ čistě účelově, a snad ještě mohou existovat i nějací pomýlení, co činí totéž bona fide, a dělají těm předchozím ony leninské „užitečné idioty“.

Faktem ovšem je, že pokud autoři odkazovaného článku na Britských listech hned na samém počátku píší o „zpochybňování vědeckého konsensu o změně klimatu“ tak zcela jednoznačně nepíšou pravdu, protože pokud se opravdu jen trochu touto problematikou zabývají, musejí o deklaraci „Klimatická nouze neexistuje“ a podobných akcích staršího data dobře vědět, takže je toto prohlášení s vysokou pravděpodobností jejich zlý úmysl, nikoli omyl.

Rovněž je faktem i to, že vědecká i občanská diskuse o oteplování byly násilně ukončeny právě v době, kdy se začínaly scházet argumenty alarmistické blábolení vyvracející. I to je důkaz toho, že žádný konsensus o klimatické hrozbě neexistoval a neexistuje. Takový konsensus může nastat leda v situaci, když se u piva sejdou solární baroni se spekulanty s emisními povolenkami.

Klimaalarmisté také ignorují jeden důležitý fakt: Celá teorie o antropogenním klimatickém oteplování není nic jiného než politicko – filosofický žvást, protože vědecká teorie musí být popperovsky falsifikovatelná, tedy musí mít nadefinováno, co se pozoruje, nebo naměří (atd.) aby se prokázalo, že tato hypotéza či teorie je neplatná. Což klimablábol nemá: Otepluje-li se, je to známka oteplování, ochlazuje-li se, je to známka oteplování, pokud se teplota nemění, je to snad ten nejhrůznější důkaz oteplování.

Tedy, abych byl akurátní, mimo oblast exaktních věd existují obory, v jejichž rámci ona Popperova pravidla pro vědu neplatí, což ovšem spíš zpochybňuje zařazení těchto oborů mezi vědy.

Změna taktiky

Lidem v pozadí „klimatické nouze“ začíná být jasné, že se jejich lež stále více hroutí. Navíc jimi prosazovaná opatření jsou v naprosté většině viditelně zcela účelová, sloužící obohacení určitých lidí, napojených na „klimaprůmysl“, spekulace s emisními povolenkami, pobírače dotací na nefunkční OZE i na vymýšlení ekohovadin, jako je ta zmíněná v postu ze 13. 1. t.r. Jistě jsem na nějaké klimaparazity zapomněl, takže se jim omlouvám.

Je mi to velice líto, ale na straně klimaalarmistů prakticky zcela chybí nějací altruisté, jevící se jako nezištní bojovníci za dobrou věc (snad s výjimkou slečny Grety, ale u ní je ten altruismus spíš dán její diagnózou než svobodným zaujetím postoje). Což vidí stále více občanů a je to rovněž jeden z faktorů, které vzbuzují jejich skepsi ke klimaalarmistickým tézím a hněv vůči těm co jim pod praporem těchto nesmyslů škodí. Ostatně, v současné době se po celé EU bouří zemědělci a jejich cílem je likvidace „ekologické“ politiky vedení této organizace, jejíž vlajkovou lodí je snůška totálních hovadin a nesmyslů, pojmenovaná Green Deal. Je jistě v čerstvé paměti, že se 19. 2. tyto protesty objevily i u nás.

Jistěže vzdělanější a inteligentnější část občanů EU vidí i to, že ekologové velice často prosazují opatření, která ve skutečnosti skleníkový efekt zvyšují (např. náhrada uhlí asi o polovinu až tři čtvrtiny skleníkovějším zemním plynem), případně vidí ekopodvody (asi jako  když Rakousko žene elektřinou z JE Dukovany, ale i z našich uhelných elektráren, vodu do horních nádrží svých přečerpávacích elektráren a když je poté spustí, má najednou „bezuhlíkovou a nejadernou elektřinu“. Průměrný Rakušák, který má v zásuvkách speciální vložky, odrážející zpět radioaktivní elektrony z jaderných elektráren, je, pochopitelně, nadšen.

Samozřejmě, Němec, který vypnutím jaderných elektráren významně snížil emise sodovkového plynu, je na přibližně stejné úrovni.
Nicméně všem zúčastněným na klimapodvodech musí být jasné, že v souvislosti se stále více se rozcházejícím vývojem klimatu s katastrofickými předpověďmi alarmistů, i se stále širší publicitou a následující obecnou znalostí nejrůznějších nesmyslů, podvodů a dalších jimi produkovaných desinformací, se blíží okamžik, kdy spadne klec a tok dotací bude utnut. Také začínají chápat, že dopad toho, co prosazují, na normálního občana (kterého si jako političtí aktivisté, tedy sociální parazité, snad ani neuměli představit) je tak katastrofální, že vyvolá negativní reakce, které budou spíše přibývat a sílit.

Právě z tohoto důvodu se snaží změnit taktiku a začínají bojovat proti „zpomalovačům“, tedy těm, kteří bojují proti předčasnému provádění jejich hovadin, případně proti zavádění toho, co je zjevně škodlivé a současně to klima nijak neovlivňuje. Případně to dokonce klimatu škodí.

Pochopitelně, cíl je jasný: nahrabat si co nejvíc, dokud to ještě jde.

Autoři citují blekotání jakéhosi ekosoudruha Williama Lamba o „diskurzech klimatického zdržování“.Ten ovšem naprosto ignoruje realitu. Pokud EU produkuje jen osm procent sodovkového plynu, potom ani pokles její produkce na nulu v podstatě k ničemu nevede. Dopad těch osmi procent, i kdyby platily všechny ekolži o šíleném dopadu emisí sodovkového plynu na klima, je v podstatě (vzhledem k mohutnému rozptylu naměřených hodnot reálných dat z meteostanic) neměřitelný. Šílené představy, jaké představila soudružka Leyenová, že by EU za své peníze jímala a nějak „zneškodňovala“ sodovkový plyn produkovaný jinými státy bny měly do voleb do EUroparlamentu dojít co nejvyšší publicity, aby ovlivnily volební preference.

Autoři ovšem zuřivě popírají poškozování občanů a celé ekonomiky opatřeními, která v „boji za klima“ vnucují společnosti. Ze lži je přitom usvědčují bouře zemědělců po celé EU. A začínají se ozývat i další skupiny lidí.

Ona „všudypřítomnost“ „diskurzů klimatického zdržování“ nad níž autoři článku lamentují, je prostě dána tím, že ony negativní dopady ekologických idiotismů na společnost i jednotlivé občany jsou jasně viditelné a na rozdíl od jurodivých zelených vizí jsou i svědectvími a materiálními důkazy též doložitelné.

Trnem v očích ekosoudruhů je světoznámá kniha V. Klause „Modrá, nikoli zelená planeta“, která jasně a s velkou prozřetelností ukazuje antidemokratičnost ekologických organizací a presentuje „boj za klima“ jako prostředek neomarxistických zločinců k ovládnutí společností šířením lží o „šílené klimatické hrozbě“.

Berou si do úst také Alexandra Vondru, který se podle nich stal z „popírače“ „zdržovatelem“. Nicméně jeho postoj k demonstracím zemědělců 19. 2. (se zfalšovaným dopisem jednoho z jejich představitelů Putinovi) ho totálně degradoval a měl by vyloučit jakoukoli podporu tohoto politika od demokraticky smýšlejících voličů.

Pokud se týká toho „zdržování

Soudruzi blekotají o „strategiích klimatického zdržování“:

• „přesměrování odpovědnosti“; tj. je jim solí v očích pravdivé konstatování faktu, že země třetího světa zvyšují emise takovou rychlostí a intenzitou, že nějaký pokles emisí EU je vedle toho nezajímavý, neřeší ani to, že k onomu nárůstu emisí v těchto zemích přispěla i jejich politika outsourcováním některých výrob z EU do zemí, v nichž nevládnou pimprlata zelených extrémistů
• „prosazování netransformativních řešení“; aneb ekologové ze zásady odmítají zavádění nových, emise snižujících a přitom ekonomiku nepoškozujících opatření; v tom jsou dobrými následovníky Římského klubu nevzdělanců a hlupáků, jehož katastrofické bláboly nikdy nevyšly právě proto, že došlo ke kvalitativní změně technologií (a pro svou nevzdělanost a hloupost ani nebyli s to tuto změnu prognózovat ani v situacích, kdy ona kvalitativně odlišná technologie již byla, byť třeba v nějaké zárodečné formě, k dispozici)
• „zdůrazňování nevýhod“; to, pochopitelně, není zdůrazňováním, ale zcela realistickým konstatováním dopadů ekologických zrůdností na celý stát i jednotlivé občany (mnohdy spíš podceněným)
• „kapitulace“ (čili konstatování, že neumíme poručit klimatu); ekologové prostě nechápou, že s děním na Slunci a dalšími skutečnými příčinami změn klimatu se prostě nic dělat nedá, oni holt „poroučejí větru, dešti“, jako modrokošilatí blbové a zločinci v padesátých letech minulého století

Naopak soudruzi ekologové pozitivně hodnotí „prozření“ soudruha premiéra Fialy, který ještě v roce 2021 v rozhovoru pro Reflex zdůrazňoval, že není přesvědčen o tom, že klimatické změny by byly způsobeny lidskou činností. Tak nějak nereflektují, že šlo o čistě účelovou lež, která mu měla před volbami přihrát nějaké hlasy (což se, bohužel, podařilo) a že tento člověk v době předvolební kampaně snad neřekl nic, co by takovouto lží nebylo.

Ekologové v článku dále nadávají na Polsko a Maďarsko, jejichž vlády na jejich pindání více-méně kašlaly, solí v očích je jim zejména polský důl Turów. Je jasné, že Tusk, kterého progresivističtí voliči dostali do čela Polska, bude dělat „ekologii“ a opět přivede Polsko do dvouciferné nezaměstnanosti, inflace a bídy. Čímž v podstatě splní to, o co ekologům jde (jak to dělá u nás Fiala).

Jak proti těmto extrémistickým škůdcům?

Zcela jistě musí ztratit podporu politiků, tj. je nutné volit takové, a to na všech úrovních, kteří mají k ekologii alespoň skeptický, pokud ne přímo negativní, postoj. Přičemž bychom neměli dbát na předvolební řečičky (těmi proslul i náš nynější premiér; ten je ovšem v současnosti ekologičtější než bruselští soudruzi a ony předvolební skeptické postoje byly s vysokou pravděpodobností jen součástí předvolebních účelových lží). Je nutno se spíš podívat do minulosti daného politika, případně strany. Případně dát na někoho věrohodného, kdo to udělá za nás. „Veřejnoprávní“ média to rozhodně nebudou, byť to mají v popisu práce a údajně právě z těchto důvodů si je „rádi“ platíme. Nicméně, dokud existují různé alternativní informační zdroje, lze nahlédnout spíš do nich a vyhledat si, co o daném politikovi (straně) psaly.

Zcela jistě je vhodné podpořit „antiekologické“ protesty zemědělců a dalších pracujících, minimálně tolerancí jejich akcí, případně vysvětlováním svému okolí, proč jsou tyto akce důležité, a že vlastně tito lidé bojují i za nás.

Mimochodem, v souvislosti se snahou omezit chovy krav na území EU se objevují snahy hovězí dovážet z Argentiny, kde jsou krávy „brojlerovány“ hormony a antibiotiky, v EU přísně zakázanými. A navíc jsou krmeny GMO plodinami. Proto je argentinské hovězí výrazně levnější než z evropských chovů, které musejí plnit dosti náročné podmínky. Objevily se i úvahy o obdobných dovozech z Afriky.

Naprosto podobná situace nastala i v souvislosti s pšenicí z Ukrajiny, která je prošpikována pesticidy a dalšími v EU zakázanými látkami, přičemž některé její šarže obsahují i GMO pšenici.

Bez ohledu na to, že jak v případě onoho masa tak i oné pšenice se jedná o látky a organismy naším zemědělcům striktně zakazované (což výrazně zdražuje jejich produkci), v případě dovozu, majícího za účel kamufláž negativních dopadů ekologie a války na Ukrajině na zásobování obyvatel potravinami, a patrně prodávaných hlavně „plebsu“, tyto látky a organismy bruselským úředníkům a jurodivým ekologům nijak nevadí.

Celé to budí dojem, že EU, potažmo zeleným, vůbec nejde o ty hormony, antibiotika, pesticidy, GMO atd., že jejich skutečným cílem je zničení zemědělství ve státech EU.

Co dále?

Nedejme se zmást žvaněním „odborníků“. Nyní se objevuje blekotání, jak vysoko narostly teploty oproti „preindustriální“ éře. Pochopitelně, v té době (polovina 18. století) ještě přetrvávala známá „malá doba ledová“, která nastoupila na přelomu 16. a 17. století a přinesla hospodářský úpadek, hladomory, morové epidemie a byla také jednou z příčin třicetileté války. Zimy, během nichž tlustě zamrzalo Baltské moře, takže po něm mohlo přepochodovat švédské vojsko i s kanóny na sever Polska a Německa, jsou naprosto nepřirozené a šíleně škodlivé. I kdyby to bylo možné (jakože není), rozhodně bych bojoval proti umělému navozování tehdejšího silně nepříznivého klimatu.

Bezectní klimalháři berou za počátek svých měření právě „preindustriální“ období „malé doby ledové“ a naprosto ignorují právě zmíněné 16. století, v jehož druhé polovině byly teploty mnohem vyšší než ty současné, dokonce jsme tu zažili i pár roků „bez zimy“, kdy podzimní plískanice přešly do jarních a už v únoru kvetly jabloně (aniž by později zmrzly). Obilí v těch létech dozrávalo tak rychle, že někteří odvážnější sedláci po sklizni hned zorali strniště a oseli pole znovu a do podzimu stihli druhou úrodu. Byla to léta značné hospodářské prosperity, laciných potravin a populačního růstu.

Pochopitelně, před tím bylo ještě teplejší středověké klimatické optimum, a také se v jeho průběhu neděly žádné ekology blábolené hrůzy s výrony metanu z permafrostu apod. V tomto období u nás byly teploty asi jako na severozápadě Chorvatska (Pula a okolí) a rostly u nás běžně smokvoně, v podstatě jako plevelné křoví. Akorát se zřejmě na jeho konci párkrát zhroutil arktický vortex, což vedlo ke kronikáři popsaným extrémům (silně chladného) počasí v rámci „zlých let“ po smrti krále Přemysla Otakara II. Nicméně, starší z nás budou pamatovat ono šílené ochlazení o třicet stupňů v noci ze Silvestra 1978 na Nový rok 1979. A to se vortex zhroutil za daleko studenějšího klimatu než jaké je nyní. Takže ono oteplování, v rozporu s výhrůžkami alarmistů, tento jev vyvolat nemusí.

Rozumným lidem je třeba tato fakta a souvislosti vysvětlovat, méně rozumné, popřípadě ekonáboženské fanatiky je vhodné spíš lehce vyhecovat k nějakému blábolu typu „v kamnech budu topit mrkví“ nebo „vypnutí elektřiny mi nevadí, místo elektrickou lampičkou budu na televizi svítit svíčkou“ apod.

Je třeba při každé možné příležitosti zdůrazňovat negativa dopadů „ekologických“ opatření na normální občany. Je třeba co nejvíce šířit povědomí o nesmyslech a absurditách, kdy „klimaticky ochranná“ opatření ve skutečnosti zvyšují emise skleníkových plynů. Je třeba se i ptát, kdo už konečně vyvine solární panely, dávající elektřinu i v noci, a větrníky, dávající ji i za bezvětří. A je třeba tvrdě konstatovat, že levná, vysoce účinná a technicky schůdná metoda skladování elektřiny není ani na úrovni laboratorních pokusů a bez něčeho takového jsou větrné a sluneční elektrárny jen předražený šrot.

Opakovaně uvádím, že existují tři největší nepřátelé ekologie, a těmi jsou matematika, fyzika a chemie. Pokud bereme za součást matematiky i jednoduchou logiku, tak jsou tři, pokud ne, tak jsou ti nepřátelé čtyři, doplnění zdravým selským rozumem na počet děsivých jezdců z Apokalypsy.

Soudruh Bek se dal slyšet, že by ekologie měla být zavedena na školách místo matematiky, zcela jistě ví proč – protože bezcenné bláboly ekologů jsou většinou vyvratitelné elementárními kupeckými počty a je jistě snaha, aby jich další generace nebyla schopná a tudíž byla snadno oblbnutelná ekolhaním.

Pokud k tomuto opatření dojde, bude nutno tento hnus sabotovat domáckou výukou počtů a dalších matematických úkonů. Může to mít, byť v delším časovém horizontu, větší efekt než účast na nějaké demonstraci.

Děti nechme třeba najít na internetu plochu některé jaderné elektrárny a spočítat, kolik by vyrobily za rok elektřiny fotovoltaické panely na stejné ploše a kolik vyrobí ta elektrárna.

Někteří obyvatelé Rakouska věří ujišťování zelených, že fotopanely na nespuštěné elektrárně ve Zwentendorfu vyrábí tolik elektřiny, kolik by vyráběla ona jaderná elektrárna, kdyby byla spuštěna. A tvrdí to i někteří zelení. Na výpočty, které by to vyvrátily, prostě mentálně a vzděláním nemají (a ti, co mají, účelově lžou).

Kdo jste poblíž, udělejte si výlet na Dráhanskou vysočinu, kde jsou zaniklé obce právě z kolonizace ve druhé polovině 16. století, kdy byla tato krajina zcela odlesněna (snad mimo nějaké háje) a lidé se tam, v nadmořské výšce kolem 400 metrů, uživili. Přitom je znám rozsah jejich polí (zbyly po nich tzv. plužiny, zmapované archeology a nalezitelné v lesích jako prostory mezi protáhlými vyvýšeninami), takže víme, že v současném klimatu by se srovnatelný počet lidí na stejné ploše polí obdělávaných trojpolním systémem prostě neuživil. Ještě pořád není dost teplo. Pochopitelně, za třicetileté války ty obce postupně zanikly, některé v souvislosti s válečným drancováním (v takovém případě víme po prostudování hromadných hrobů, kolik tam žilo lidí), a, vzhledem k ochlazení klimatu, již nebyly obnoveny.

Osud těchto obcí je názornou ukázkou změny klimatu na dobu cca půl století na vyšší teploty, než jsou nynější, a současně i katastrofálního dopadu následného ochlazení (na „preindustriální“ teploty, po jakých baží ekologové).

Dostatečný protitlak pokud možno celé společnosti povede k tomu, že se klimatické šílenosti nepodaří prosadit a naopak je bude možné odbourat po konstatování, že jurodivé předpovědi katastrof se zcela rozcházejí s realitou.

Mimochodem, je mi jasné, že teploty ve městech poblíž rovníku mohou dosáhnout teplot srovnatelných třeba s pouštěmi na stejné zeměpisné šířce, nicméně to je vinou mizerného urbanismu, který v podstatě vyrábí umělé pouště, nikoli klimatu jako takového (jak tvrdí klimalháři). Když se podíváme na záběry urbanisticky zhudlařeného města Brazília (třeba ve filmu „Muž z Ria“), tak nám musí být jasné, proč tam lidé nechtějí žít a proč se městský intravilán přehřívá až na teploty odpovídající sauně nebo Sahaře.

Perlička na závěr:

Na konci oné citované snůšky nesmyslů se skrývá perla zvící kokosového ořechu:

„Tento text vznikl s finanční podporou Evropské unie. Vyjádřené názory a stanoviska patří pouze autorům a nemusí odrážet názory a stanoviska Evropské unie nebo Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani orgán poskytující podporu za ně nemohou nést odpovědnost.“

Jinými slovy, už samotná EU se začíná distancovat od ekomagořin, přestože jejich publikování stále ještě podporuje.

Příznačné také je, že v rozporu se zavedenou tradicí Britských Listů ani jeden z autorů citovaného blábolu nemá ve své charakteristice uveden kontaktní e-mail.

Ano, s blbci řízenými podvodníky a lidmi na „boji za klima“ vydělávajícími nehorázné a bezpracné peníze, je nutno stále bojovat a podporovat všechny, kdo takový boj provádějí, třebas i ve větším rozsahu než my sami. Dokonce i v případě, kdy s nimi ne vždy a ne ve všem souhlasíme po politické linii, je potřeba je podpořit coby „nepřítele našeho nepřítele“. Pokud to neuděláme, tak budeme živořit v dle ISO norem zateplených zemljankách a žrát brouky a žížaly. A jestli se takového konce ekologické politiky EU obecně a Green Dealu zvláště nedočkáme my, starší, dožijí se toho beze změny současné ekolinie naše děti.