Korespondenční volby jsou protiústavní chladný kalkul

Sociologické hledisko

Volby plní funkci zpětné vazby, která politiky za jejich chování a práci ve volbách buď trestá, nebo odměňuje. Pro demokracii je to životně důležitý princip.

Aby taková zpětná vazba měla potřebný účinek, musí být založena na dobrých informacích a osobní žité zkušenosti. To lze mít jen tehdy, pokud hlasující žije každodenní realitu ve své zemi, tedy pokud zakouší působení politických stran, které se ve volbách obhajují. Občané dlouhodobě nebo trvale žijící v zahraničí tak těsný dotyk s českým prostředím přirozeně nemají. Nejsou nuceni po volbách žít v politické realitě, kterou svým hlasem pomohli vytvořit.

Politické hledisko

Ani na chvíli nepodléhejme dojmu, že protagonistům korespondenčních voleb jde o něco jiného než o vlastní prospěch. Za sebe hovořící jsou výsledky posledních parlamentních voleb v zahraničí (viz graf). Dobře ukazují, proč je korespondenční volba především chladný kalkul těch, co ji prosazují.

Odtrženost řady občanů nežijících v České republice od každodenní zdejší reality znamená výraznou pravděpodobnost jejich zploštěného vnímání vládních stran jako nositelů západního étosu. Zhruba v tom ten kalkul spočívá.

Samozřejmě, že i občané žijící v zahraničí jsou čeští občané a mají mít volební právo. Přesto, a možná právě proto, pokud má mít jejich hlas význam srovnatelný s hlasem člověka trvale prožívajícího českou realitu, mělo by jejich hlasování být něčím více než pouhým vyplněním formuláře a jeho vhozením do poštovní schránky.

Pro některé občany žijící v zahraničí může akt volby za současných podmínek znamenat daleké a nákladné cestování. Stranou ponechme poučku, že je každého volba, kde žije. Nicméně absolvování takové cesty je projevem vážnosti a pečlivosti, se kterými si dotyčný vybral, komu svůj hlas dá. Tato vážnost a pečlivost nahrazují nedostatek daný tím, že je to volba nevycházející z každodenního prožívání české politické reality.

Právní hledisko

Volební právo musí být dle Ústavy České republiky tajné, všeobecné, přímé a rovné. Nás bude nyní zajímat otázka přímosti a tajnosti voleb. Přímost znamená, že volba je prováděna samotným voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. Tajnost hlasování znamená, že nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem.

Postup korespondenční volby podle projednávaného návrhu je následující.

Volič požádá ambasádu o tzv. písemnosti pro korespondenční volbu. To bude vedle návodu, jak postupovat, identifikační lístek, úřední obálka a doručovací obálka. Ambasádu bude moci požádat také zmocněnec voliče, který uvede adresu, na kterou mají být písemnosti zaslány. Zmocněnec nemusí uvést adresu bydliště voliče. Písemnosti tak nemusí volič vůbec obdržet. Jedinou ochranou je, že podpis na zmocnění musí být úředně ověřen a identifikační lístek musí být při hlasování podepsán. Rizika pro přímost volby jsou evidentní.

Do úřední obálky volič vloží hlasovací lístek, který si vytiskl z internetu. Do doručovací obálky vloží úřední obálku s hlasovacím lístkem a identifikační lístek se svými osobními údaji a podpisem. Takto připravenou doručovací obálku zalepí a odešle na ambasádu, u které je jako volič zapsán.

Ambasáda po doručení hlasu, aniž by nutně věděla odkud byl odeslán, doručovací obálku předá tzv. zvláštní okrskové volební komisi. Ta po ukončení hlasování doručovací obálku rozlepí, vyjme identifikační lístek a úřední obálku, kterou vloží do hlasovací urny. Jakmile skončí lhůta pro hlasování, zvláštní okrsková volební komise vyjme úřední obálky z urny a sečte hlasy.

Ani dvě obálky přímost a tajnost nezaručí

Ani systém dvou obálek nezaručuje přímost a tajnost volby. Není zaručeno, že hlasující je při vložení hlasovacího lístku do úřední obálky sám. Vlastně není zaručeno ani to, že celou doručovací obálku připravil a odeslal volič. Je to sice pravděpodobné, ale ne zaručené.

Zvláštní okrsková volební komise má možnost při otvírání doručovacích obálek ztotožnit hlasovací lístek s identifikačním lístkem, tedy s konkrétním voličem. Úřední obálka nemusí být zalepená. Ale i kdyby byla zalepená, kdo pozná a bude zkoumat, že do ní nebylo nahlédnuto?

Zvláštní okrsková volební komise, která rozlepuje doručovací obálky, čte osobní údaje voliče na identifikačních lístcích a vkládá do urny úřední obálky s hlasy, není nezávislá komise. Všechny její členy jmenuje vedoucí ambasády, tedy státní zaměstnanec. Práci zvláštní okrskové volební komise proto musíme považovat za výkon státní moci.

Státní moci můžeme věřit, že svou roli v korespondenčních volbách nebude zneužívat. Dějiny nás však více než důkladně poučují, že státní moci je zdravé příliš nevěřit. Situace, kdy státní moc má faktickou možnost ztotožňovat hlasy s hlasujícími, je v ostrém rozporu s principy demokratických voleb.

Závěr

Korespondenční volby nezaručují a nemohou zaručit dva elementární ústavní principy demokratických voleb: jejich přímost a tajnost. Jsou především vypočítavostí politiků, kteří zjistili, že jim hrají do karet a kteří zrovna mají parlamentní většinu.

Pokřivování základních mechanismů demokracie jen proto, že je to aktuálně výhodné, je pohrdáním demokracií jako něčím, co není hodnotou samou o sobě, ale především nástrojem pro uspokojení mocenských potřeb současné politické elity.

Ne každý hlas ze zahraničí je schopen plnit stejnou funkci. Korespondenční volby hrozí narušením důvěry občanů v demokratické volby. Jenže právě tato důvěra leží v samotných základech soudržnosti demokratické společnosti. Na prohlubujícím se rozdělení společnosti ve Spojených státech amerických vidíme, kam může vést narušení důvěry veřejnosti v řádný a spravedlivý průběh voleb.

Autor je právník