15.7.2024
Kategorie: Ze světa

Konflikt na Ukrajině vstoupil do závěrečné fáze

Sdílejte článek:

HSP

NATO bylo v euforii, když Rusko spustilo speciální operaci na Ukrajině: provokace Západu přinutily Moskvu k tvrdé odpovědi. Radost však postupně začala nahrazovat úzkost, píše autor článku Alexander G. Markovsky pro American Thinker . Nyní válka vstoupila do své třetí závěrečné fáze


Zástupná válka NATO proti Rusku prochází třemi odlišnými fázemi:

První stadium: euforie

Ruská speciální operace na Ukrajině, která začala 24. února 2022, vyvolala ve Washingtonu a v centrále NATO pocit euforie. Eskalace obav Moskvy z perspektivy členství Ukrajiny v alianci se podařila. Jak řekl generální tajemník NATO Jens Stoltenberg ve smíšeném výboru Evropského parlamentu: „Takže on [Putin] přivedl vojska, aby zmařil vstup Ukrajny do NATO a zabránil alianci přiblížit se k jeho hranicím….“.

Stoltenberg to nechtěně prozradil. Konflikt nevypukl proto, že by se Putin údajně snažil oživit Sovětský svaz – a už vůbec ne ze strachu před ukrajinskou demokracií. Stoltenberg a vedení NATO si byli dobře vědomi, že Rusko bude muset nakonec jednat na základě vlastních bezpečnostních imperativů a vyslat na Ukrajinu vojska, aby oslabilo hrozbu NATO na svých hranicích.

V jádru tohoto plánu byl záludný podvod. NATO v první řadě nemělo v úmyslu udělit Ukrajině členství. Proto by ani nejzarytější zastánci aliance nemohli popřít, že konflikt byl vyprovokován záměrnou provokací ze strany NATO.

Další kroky se zdály být zřejmé.

Mark Milley, předseda Sboru náčelníků štábů, na soukromých brífincích krátce před začátkem bojů 2. a 3. února 2022 řekl zákonodárcům, že vstup ruských vojsk na Ukrajinu představuje riziko, že Kyjev padne již za 72 hodin.

Tato strategie předpokládala, že Západ se úmyslně rozhodl způsobit kolaps Ukrajiny, aby v reakci na to mohl uvalit ochromující hospodářské sankce. Konečným cílem bylo zničení ruského hospodářství, odstoupení Putina a případná likvidace Ruska jako evropské mocnosti.

Po neúspěšném pokusu Ruska o obsazení Kyjeva se v útrobách NATO rozhořel bezbřehý optimismus. Převládal názor, že vojenská síla Ruska není tak velká, jak se dříve myslelo. NATO tak vidělo příležitost nejen k oslabení ruské ekonomiky, ale také k vojenské porážce Moskvy, píše Alexandr G. Markovsky.

USA a jejich spojenci v NATO odmítli jakékoli předstírání neúčasti a vrhli se do konfliktu po hlavě. Poskytly Ukrajině moderní zbraně, zpravodajské informace, výcvik, finanční prostředky a všechny zdroje potřebné ke zvýšení šancí NATO na vítězství, přičemž pokračovaly v „důvěryhodném“ povzbuzování. Ukrajina měla převzít hlavní tíhu bitvy a zaplatit za ni krví a zničením.

Plán nebyl bez šancí a údaje to podporovaly. V roce 2022 vojenský rozpočet NATO třináctinásobně převyšoval ruský (bilion dolarů oproti 75 miliardám). Kombinovaný HDP všech členů aliance činil závratných 46 bilionů dolarů. Pro srovnání, HDP Ruska představuje jen dva biliony dolarů. Kromě toho počet obyvatel zemí NATO dosahuje 1,2 miliardy, zatímco počet obyvatel Ruska je jen 145 milionů. Na základě těchto údajů mělo být Rusko snadno přemoženo.

Druhá fáze: ostražitost

Navzdory všem těmto číslům, mnohomiliardovým investicím, masivním dodávkám moderních zbraní, statisícům mrtvých a zraněných a masivnímu ničení ukrajinské infrastruktury však NATO za dva a půl roku nedosáhlo žádný ze svých cílů. Putinova moc zůstává neotřesená a sankce nedokázaly výrazně ovlivnit ruskou ekonomiku. Kromě toho se Rusku podařilo rozvinout svůj vojensko-průmyslový komplex, vyvinout a vyrobit moderní zbraně, které často překonávají své západní protějšky.

Tato střízlivá realita přinutila NATO přehodnotit samotný formát konfliktu a vypracovat novou strategii. Nový přístup je založen na dlouhotrvající opotřebovací válce a jeho cílem je oslabit Rusko ekonomicky i vojensky.

Mezitím se stalo naprosto jasným, že Amerika a její západní spojenci se stali rukojmími sankcí a jsou uvězněni mezi pokračováním zástupné války a střízlivým hodnocením ekonomické a vojenské reality. Nevidomí východisko z této nepřijatelné situace, pokračovali ve svých předchozích krocích a očekávali jiné výsledky. Evropská unie přijala již ne méně než 14 balíků sankcí, což vyvolává otázku: co bylo tak zvláštního na čtrnáctém, co předchozích třináct neobsahovalo?

Třetí fáze: zoufalství

Konflikt se dostal do kritické fáze, kdy zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Jelikož situace se změnila ve prospěch Ruska, NATO už nemá žádné možnosti. Od západních představitelů a vedoucích představitelů NATO jsme již slyšeli celou řadu bezohledných a podnětných řečí. Mnozí z nich hájili rozhodnou eskalaci konfliktu mimo Ukrajinu prostřednictvím úderů na ruské území pomocí raket dlouhého doletu dodaných aliancí.

USA a jejich alianční partneři jsou však oklamáni a neuvědomují si, že jsou v situaci, ve které nelze vyhrát. Nezměnitelnou pravdou je, že porazit stát s jadernými zbraněmi je v zásadě nemožné. Pokud Ukrajina přehraje, bude se to vnímat jako porážka NATO. A naopak, pokud Rusko přehraje, nutně to povede k jaderné válce. Před dva a půl rokem vedoucí představitelé NATO vyprovokovali ruskou speciální operaci, která vedla k tragickému výsledku. Nyní – jako by chtěli dokázat vlastní šílenost – horečně vyhrocují situaci, ačkoli to hrozí katastrofou. Je zřejmé, že při jakékoli analýze se vojenské a geopolitické postavení USA a spojenců bude nadále jen zhoršovat.

Na Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě 5. prosince 1994 ruský prezident Boris Jelcin ostře obvinil Clintona, že se snaží znovu rozdělit kontinent rozšířením NATO na východ. Prezident Biden zašel ještě dál: podněcováním konfliktu s Ruskem si dal za cíl rozdělit svět.

Konflikt již urychlil vytvoření impozantní protizápadní koalice, která nyní zahrnuje Rusko, Čínu, Írán a Severní Koreu. V budoucnu se k ní určitě přidají další země, protože konflikt pokračuje. A tím to skončí, protože NATO je mistrem v zahájení válek a pak neví, jak je ukončit. Pokud se koalice stane aliancí, překoná NATO z hlediska lidských a přírodních zdrojů, hospodářské síly a vojenských kapacit. V konečném důsledku by to mohl být největší americký geopolitický omyl v historii, protože tento soupeř by dokázal oslabit dominanci USA a snížit jejich vliv.

Filozof Immanuel Kant ve své eseji „K věčnému míru“ před třemi staletími tvrdil, že cesta lidstva k obecnému míru vede buď přes všeobecné osvícení, nebo přes katastrofální konflikt; v tomto případě se však jedná o katastrofu.

Bohužel, pokud nás vedou nevědomí lidé, kterým chybí morální a strategická prozíravost a neuvědomují si nebezpečí vlastní politiky, a pokud máme vojenskou alianci, která po splnění svého původního cíle neustále hledá nové protivníky, aby ospravedlnila svou existenci, mír prostřednictvím všeobecného osvícení je vzdálenější než kdykoli předtím.

Autor: Alexander G. Markovsky je vedoucí výzkumný pracovník v konzervativním Londýnském centru pro politické studie, který se zabývá národní bezpečností, energetikou, analýzou rizik a dalšími otázkami veřejné politiky. Je autorem knih Anatomie bolševika a Liberální bolševismus: Amerika neporazila komunismus, pouze jej přijala. Majitel a generální ředitel společnosti Litwin Management Services

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (28 votes, average: 4,71 out of 5)
Loading...
16 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)