Komické výdaje Evropské unie

Tak dobře, vyházet celou tu zbytečnou byrokracii, zrušit Komisi a Parlament a přidružené štědře placené poskoky, by asi způsobilo prudký nárůst nezaměstnanosti nezaměstnatelných. Ale začít by se mohlo (třeba i s jejich pomocí, ať mají co na práci, dokud tam ještě sedí) těmi výdaji nejkomičtějšími. Mohli bychom na to i dočasně z jejich řad jmenovat nového „Komisaře pro identifikaci komických výdajů“ a celý přidružený direktorát. Ten by „muskovským“ ponořením do peněžních toků mohl osvobodit pár miliard eur na nákup tanků, jímž by nám každá utracená koruna vydělala tři, jak s matematickou přesností spočítal náš premiér.

Spaakovo lešení

Těch komických výdajů by se našla se špetkou humoru pěkná hromada. My zde na odpich navrhneme jeden čerstvý, kolem něhož část Bruselu vibruje smíchem, zatímco jeho druhá část nechápe, co je na něm směšného, když přijde na pouhých 22 milionů eur. Pojmenujme ho „Spaakovo lešení“, podle „Spaakovy budovy“, hlavního sídla Parlamentu, pojmenovaného po jeho prvním předsedovi. Ta se teď bude opravovat, protože po víc než třiceti letech od postavení nesplňuje všechna EU kritéria „ekologické integrity“.

Ta dvacka milionů se vydá na montáž a demontáž jejího lešení na jeden den každý měsíc do dokončení oprav. Ty parlamentní kancelář projektuje na 6-12 měsíců, realisté odhadují na tři roky. Oprava samotná je propočítaná na 450 milionů a jistě se ještě prodraží, takže dvacka sem dvacka tam – ptačinec.

Zopakujme si to ještě jednou, aby nám nic neuniklo. Lešení u oné opravované budovy se na jeden den v měsíci zbourá a druhý den opět postaví, každý měsíc do dokončení oprav. Proč jako že? Inu protože se v ní tradičně koná poslanecký potlach zvaný „mini-plenární debata“ a poslancům by lešení mohlo spadnout na hlavu. A nemůže se konat jinde, neboť EU nemá v Bruselu podobně velký sál, kam by se vešlo všech 720 poslanců.

Ale mezi europoslanci je i několik inteligentních a kterýsi z nich navrhl, že by se onen potlach mohl konat ve Štrasburku, kam se tak jako tak na pět dní každý měsíc přesouvá celý parlament i s několika desítkami kamionů převážejících všechny příslušné dokumenty a kdovíjaké jiné parafernálie. Ty přesuny samotné přijdou ročně na stovečku milionů. Takže dvacka je vážně ptačinec.

Debata pak proběhla asi takto: To jako se tam a zpět přesouvat za měsíc dvakrát? Ne, troubo, zůstat tam o den dýl. Aha, no vidíš, vole, ale to asi nepůjde. Jak to? To mně mezitím v Bruselu uteče pár melouchů. A jo, vlastně, máš pravdu, mně taky.

Rozhodnutí v době psaní tohoto článku ještě nepadlo, komedie pokračuje. Ale to jen tak malý aperitiv výčtu výdajů, které by nám zbyly na kanóny a rachejtle, kdyby se Parlament zrušil. Ale protože s tím se spíš počítat nedá, budeme muset vymýšlet nové zdroje příjmů. Jedním by mohly být Evropskou komisí už zvažované miliardové pokuty Muskovi a Zuckerbergovi za neplnění cenzurních příkazů zákona o digitálním bezpečí. Druhým by mohly být nové daně.

Zpoplatnění matrací

A tam jsme pro inspiraci našli jednu geniální, kterou vymyslela administrativa státu Maryland. Tu ovládá strana Demokratická, která ve svém státním rozpočtu nahromadila deficit 3,3 miliardy dolarů. V rámci jeho uhrazování zavedla pro svých 6 milionů občanů důvtipnou daň z matrací. Samozřejmě v ní nejde o peníze, ale o ochranu životního prostředí. Říká si „mattress stewardsip program“ čili „program matracové péče“, a jeho účelem je zamezit vyhazování starých matrací do prostředí a zajistit „bezpečné odbavování a recyklaci“.

Žádné strachy, neznamená to, že budou Marilanďáky navštěvovat inspektoři a kontrolovat, kolik mají matrací. Jen jim na koupi nové matrace přiklepnou zdanění 6 %, a to už nad obvyklou spotřební daň též šestiprocentní. Na instrukce, jak provádět tu bezpečnou recyklaci, se nějak zapomnělo.

Jestli se někdy doslechnete, že něco podobného tu někdo taky chystá zavést, radujte se, že nás čtou.